Byla polovina 19. století a ruská říše se jako mohutný ledovec pomalu, ale neúprosně posouvala na jih, do samého srdce Asie. Tohle nebyl rozmar nenažraného ruského impéria ani touha po nesmyslném dobývání, ale krutá nutnost. Jižní hranice státu byla krvácející ránou, ze které z divokých stepí a oáz podnikaly muslimské hordy nájezdníků ničivé vpády a odvlekly do otroctví bezpočet křesťanských duší.
