ŠTĚPÁN CHÁB
Politika, špinavý kšeft, který vnáší chaos do řádu a řád do chaosu. Předsedkyně Evropské komise spolu s německým kancléřem vyrazili za belgickým premiérem. S úmyslem vytvořit pořádný chaos.
Ruská aktiva, většinou dluhopisy, které má v držení Evropa, konkrétně „nadbanka“ se jménem Euroclear a se sídlem v Belgii. To Euroclear je tou institucí, přes kterou se děje mezinárodní obchod dotýkající se Evropy. Drží pevně vybudovaný systém důvěry mezinárodních finančních toků. Každý stát světa pluje v tomto toku. Veškerá důvěra ve velký finanční svět vychází ze stability a předvídatelnosti právě tohoto systému.
A právě tento systém chce ideologicky velmi zanícená předsedkyně Evropské komise nebo kancléř Německa nabourat aktivistickou politikou. A to tím, že se peníze ze zmrazených aktiv Ruské federace použijí na financování Ukrajiny.
Podívejme se do minulosti. Adolf Hitler rozpoutal druhou světovou válku. Velká Británie i Francie, sice s křížkem po mnichovském funusu, vstoupily s Německem do války. Byla to válka totální, vyhlazovací, ničivá, necivilizovaná. Ve válce ve velkém umírali jak na východní frontě Rusové, tak na té západní Spojenci.
I v tu dobu Velká Británie zmrazila německá aktiva. Zmrazila, pouze zmrazila . Nezačala peníze z nich používat na vlastní zbrojení, na vlastní financování. A to se Velká Británie dopracovala až k potravinovým lístkům a celkovému utrpení celé společnosti. Připomínám, že ve válce umírali jak britští vojáci, tak i civilisté při leteckých útocích přímo na Británii. Přesto Velká Británie nesáhla na zmrazená aktiva. Jen je držela.
Proč ta zdrženlivost?
Stabilita finančního systému. Zmrazit aktiva nepřátelského státu se stalo akceptovatelné. K válce to patří. Ovšem nikdy si nikdo nedovolil taková aktiva použít pro vlastní prospěch nebo v neprospěch nepřátelského státu. A to ani když na Londýn padaly bomby. Podle Wikipedie při náletech na Londýn zahynulo 44 tisíc civilistů, 52 tisíc jich bylo zraněno . A to během půl roku. Přesto nedošlo k narušení finančního systému využitím prostředků ze zmrazených aktiv.
Narušil by se tím systém důvěry celého světa. Všech zemí. Poválečné urovnání by pak vedlo k mnoha velmi nepříjemným důsledkům. Systém by mohl zkolabovat a finanční trhy by se ocitly ve středověku. Nebo ocitly, mohly by se ocitnout. Jinak řečeno – kapříci si svůj rybník nevypustí. A i za Hitlera bankovní systém rád a ochotně kolaboroval se všemi stranami konfliktu a rozhodně netoužil, aby se systém jejich živobytí rozložil na prvočinitele.
Mluvíme o druhé světové válce, která sežehla celou Evropu a půl světa.
Teď se vraťme k válce na Ukrajině, k předsedkyni Evropské komise a německému kancléři, kteří si v Belgii vystřihli své taneční sólo do rytmu vyhroceného nepřemýšlení o důsledcích.
Belgie se vzepřela a nechce povolit rozpečetit Pandořinu skříňku důvěry ve světové trhy. Bojí se odvety. A bojí se správně.
Ovšem nejde jen o odvetu Ruska, ale o odvetu celého zbytku světa, který by tím mohl ztratit důvěru. Vezměme si, že si aktivistická politika Evropské komise ve vleku USA vzpomene, že začne nějakou žabomyší válku s Čínou. Může pak beztrestně sáhnout na čínská aktiva? Byl by to nepřátelský stát. Mohla by, precedent bychom přece měli. A co až se zase semele nějaká bitva mezi arabskými zeměmi? I tam začne být v pořádku, že si aktivistická politika Evropské komise spláchne do svých korupcí zahnisaných hrdel aktiva jedné ze stan, které méně fandí? Nezačnou se mimoevropské státy z našeho finančního toku, rozhodně ne veletoku, stahovat, protože se stane nepředvídatelným a nestabilním? A nezačnou mít evropské země problém se svým kšeftováním na jiných kontinentech? Reciproční reakce mohou přijít z mnoha stran.
A co administrativa Donalda Trumpa? Ten ruská aktiva zahrnul do svého mírového návrhu. Uvažuje vlastně podobně jako Evropská komise, půlka aktiv pro Ukrajinu, druhá na fond rozvoje americko-ruských společných aktivit. Jen je tam ten rozdíl, že Trump navrhuje mírové ujednání, u kterého, pokud by Rusové souhlasili, jednalo by se o smluvní ujednání. Na druhou stranu Evropská komise na nějaké smlouvy kašle a chystá se k prostému banditismu. Ke krádeži. A snaží se vystrašeného belgického premiéra přesvědčit, že případné dopady převezmou všechny země EU, ne pouze Belgie (a v tom mají pravdu, protože pokud by se důvěra zhroutila, odskáčeme si to kompletně všichni).
Možná vedení Evropské komise a německý kancléř věří, že nedojde k selhání důvěry světového trhu. Ale mám pocit, že je to jen nevěrohodná ozvěna tehdejší obludnosti koloniálních mocností a jejich pocitu do mramoru vytasené neomylnosti. Ten může být při vnějším pohledu na evropskou politiku jen chimérou.
Připomínám, že k takovému banditismu se neodhodlala ani Velká Británie za druhé světové války, kdy byla Evropa ponořená do totálního chaosu. A ač je válka na Ukrajině bolestivá, je to přece jen lokální tahanice u hranic, nikoliv světový konflikt. A reakce Evropské komise je… děsivě aktivistická, nepolitická, nediplomatická. Jen s principem – po nás potopa.
Štěpán Cháb, Krajské listy
The post O plánech a jejich následcích first appeared on Pravý prostor .
