Kauza Staněk: Nejde o ČSSD, ale o Kaplického knihovnu
RSS

Kauza Staněk: Nejde o ČSSD, ale o Kaplického knihovnu

Když to nejde tak, pak to musí jít takhle. Jak Británie v Praze už podruhé prohrála
Na úvod cituji:
„ Noviny jsou denně narvané obřími titulky. „Aféra kolem financování Národní galerie dolehla až na vládu.“ „Ředitel Fajt si nechává hradit svůj plat od Komerční banky.“ „Kauza Fajtova honoráře způsobila konflikt ve vládní koalici.“ „Kauza Fajt: vyšetřování pokračuje.“ „Fajt platil sám sobě: Skandál štěpí sociální demokracii.“ „Případ ředitele Fajta: Další jednání v Lánech.“ Vývoj kauzy Fajt: Premiér se sešel s prezidentem.“ „Případ kauzy Fajt graduje: Budou předčasné volby?“ „Padne vláda kvůli Fajtově aféře?
Není možné otevřít jediné noviny, kouknout na titulní stránku časopisu, zalistovat bulvárem nebo se podívat na zpravodajství nějakého serveru. Všude samý Fajt a důsledky jeho defraudační aféry.  Že to není pravda? Že jste žádné takové titulky nikde neviděli? No právě. “ ( zdroj )
Za cca tři měsíce, kdy kauza trvá, jsem citovala z pro mě prvního a jediného článku, který se přibližuje podstatě. Pozornost je všude zaměřena na ČSSD a snad na její odpis, na pád vlády atp., jako by snad toto byl od začátku účel. Mým pohledem toto ale už je jen důsledek, se kterým počítalo a počítalo s tím, že bude nutné jej ustát. V souladu s citovaným úvodem přitom považuji za nejvíce nešťastné, že jméno J.Fajta se z toho zcela vytratilo. A pokud snad zmiňováno je, tak v souvislosti s jeho špatným hospodařením, což je jistě v pořádku, protože korupce ať je všude odhalována. Ale kdyby se u jeho role v celé kauze šlo dál, tak by se ukázala ještě jiná souvislost. Ale popořádku.
Požár Notre Dame a Centre Pompidou
Na úvod musím odbočit k něčemu, co bude vypadat, že to přece nemůže mít vůbec žádnou souvislost – ale jak později vysvětlím, tak má.
Poprvé jsem se s názvem Centre Pompidou setkala, když shořela katedrála Notre Dame. V jednom článku se totiž objevila mapka Paříže s polohou Notre Dame a s budovami, které jsou kolem ní. Jak lze vidět na obrázku ( zde ), tak jde o budovu v blízkosti katedrály, která zrcadlově leží na opačné straně Seiny.
V té chvíli pro mě na ní bylo zajímavé, co jsem si tehdy dohledala jen tak volně a narychlo – že plný název je Centre Georges Pompidou a že jde o kulturní centrum a galerii moderního umění. Dále že budova vypadá jako stále nedokončená (neodstraněné „lešení“) a že vedle Eiffelovy věže či katedrály Notre Dame je jednou z dominant panoramatu Paříže – vidět to lze na velmi souvisejícím obrázku pohledem právě z dnes již shořelé věže katedrály, viz  zde .

Obzvláště jedna informace mi ale velmi utkvěla v hlavě – Centre Pompidou má od roku 2010 pobočku ve francouzských Métách, a ta vypadá takto, obrázek  zde . To už jsem se říkala, že ten obrázek znám – vždyť je to přece stejné, jako ta Kaplického knihovna, kvůli které před léty byl takový humbuk. Ale tu informace jsem si v té chvíli jen tak volně uložila do paměti, aniž bych jí věnovala další pozornost.
Uplynulo doslova pár dnů – a opět Centre Pompidou! K požáru Notre Dame došlo 15. dubna, pár dnů před letošními Velikonocemi. A to je důležité, protože tady už se blížíme k tomu, kdy jsem se s názvem Centre Pompidou setkala podruhé. A kdy mě nově zaujal již mnohem více, protože takové náhody se přece nemohu dít jen tak.
K odvolání Jiřího Fajta totiž došlo jen pár dnů po požáru pařížské katedrály a někde to bylo označeno dokonce jako „velikonoční odvolání“. Na tom by nebylo nic divného a jen blbec by to asi spojoval. Aniž bych tomu odvolání věnovala nějakou pozornost, hned druhý den po odvolání, tzn. 19. dubna na mě vyskočil článek, kde mj. byla věta, cituji:
„ Co mezinárodní projekty? Hodně se očekává od spolupráce s pařížským  Centre Pompidou … K němu se vyjádřil i Andrej Babiš, který se s tím chtěl jistě ve Francii blýsknout… Ano, to může jít do ztracena, protože tady skutečně hodně záleží na osobních vztazích.  Ostatně myslím, že premiér Babiš o tom nevěděl…  A už mi někteří kolegové za zahraničí dali najevo, že jednali se mnou a tím tedy i jejich zájem končí. “  ( zdroj )
A když jsem opět narazila na výraz „Centre Pompidou“ a následně se spustil ten povyk kolem odvolání Jiřího Fajta, tak to už by každého nutilo pátrat mnohem hlouběji ,co vlastně to Centrum Pompidou v souvislosti s Českem znamená. A stačilo se opět podívat na nejrychlejší zdroj informací, na Wikipedii. Tam se píše nejen o tom, kolik světových představitelů se za Fajta postavilo, ale pro mě tam je ještě důležitější sdělení, kterým je tato věta: „ Podle informací ČTK premiérovi dorazil i dopis z vedení pařížského Centre Pompidou, které pozastavuje plánovanou spolupráci s Národní galerií. “ ( zdroj ). Hlavním vodítkem tentokrát už ale už nebyla budova v Paříži, ale pobočka Centre Pompidou v Metách – tedy ta budova,která tak velmi připomíná nerealizovanou Kaplického knihovnu. A opět stačila Wikipedie, aby se hledající dozvěděl, že o Kaplického knihovně se tam mimo jiné píše:
„ Národní knihovna na Letenské pláni v Praze, často přezdívaná též Chobotnice nebo blob, byla zamýšlená jako nová budova Národní knihovny České republiky podle návrhu týmu britského architekta českého původu Jana Kaplického z ateliéru Future Systems, vybraného v architektonické soutěži z 355 návrhů. Měla být dostavěna v roce 2012.“…“V červenci 2008 ministr kultury konstatoval, že knihovna kvůli nedořešeným pozemkovým vztahům a financování postavena nebude. V srpnu 2008 Evropská komise vydala stanovisko, že soutěž proběhla v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách, který se na výběr dodavatele projektu vztahuje. „
Centre Pompidou – v hlavní roli Británie
V tom textu je hned několik důležitých informací, pro tuto chvíli ale zůstaňme u informace „ britského architekta českého původu Jana Kaplického z ateliéru Future Systems „. Když se totiž podíváme, co je Future Systems, tak se dozvíme, že “  Future Systems je britská architektonická kancelář se sídlem v Londýně „,   kterou v roce 1979 založil architekt českého původu Jan Kaplický s Davidem Nixonem“. ( zdroj )
Když se znova podíváme na Centre Pompidou, tak se dozvíme toto:
„ Moderní kulturní centrum vzniklo v letech 1972 až 1977 na popud francouzského prezidenta Gerogese Pompidoua. Mezinárodní architektonické soutěže se zúčastnilo kolem 700 architektů z 50 zemí světa. Výběrové řízení vyhrála britsko-italská dvojice architektů Renzo Piano a Richard Rogers,  na projektu se podílel též architekt Jan Kaplický. „  ( zdroj )
Z dosud uvedeného nám tedy plyne, že Jan Kaplický stál jak za projektem Centre Pompidou, tak stojí i za jeho pobočkou, která má vzniknout v Praze a která stejně jako pobočka v Metách má mít podobu Chobotnice.
Ale pojďme s názvem Centre Popmpidou dále a vraťme se ke Staňkovi, ač přesnější je k Fajtovi. A spolu s ním i k Babišovi, protože dle mého v tom jsou rukou společnou.
Zpětně vzato, došlo v Praze 10 dnů před odvoláním Jiřího Fajta k velmi důležité události, cituji:
„ Národní galerie (NGP) v pondělí podepsala memorandum o spolupráci s Centre Pompidou a první díla z věhlasné pařížské výstavní síně by měla vystavovat na začátku roku 2021″. ( zdroj )
Než se k tomu vrátím, připomeňme si, jak proces k tomuto kroku spěl a jak často výraz „Centre Pompidou“ z různých stran zazníval.
Ve videu z 1. března „Babiš chystá spolupráci s Centre Pompidou“  (zdroj ) Andrej Babiš shrnuje průběh projektu od samotného počátku, tzn. od října 2018, kdy Emmanuel Macron navštívil Česko při příležitosti 100. výročí vzniku Československa, a říká, že podpis memoranda je naplánován nejpozději na konec května.

K podpisu memoranda nakonec došlo už 8. dubna, za pár dalších dnů se ukázalo, že to byla poslední aktivita Jiřího Fajta ve funkci, protože 18. dubna byl z funkce ředitele Národní galerie odvolán. A jak je zřejmé už z výše napsaného, s jeho osobou skončila i realizace pobočky Centre Pompidou v Praze.
A tím skončilo i to, co A. Babiš předtím sdělil ve větě, kterou považuji za zcela zásadní : „Pobočka Centre Pompidou, o jejíž zřízení v Praze nám jde, je od roku 2010 v Metách jako Centre Pompidou-Metz.“ Věta A. Babiše by totiž ve skutečnosti mohla znít i takto: „Pobočka Centre Pompidou, o jejíž zřízení v Praze nám jde, je od roku 2010 v Metách jako Kaplického Chobotnice.“
Fajtovo odvolání pak lze číst tak, že Kaplického knihovna ani podruhé v Praze postavena nebude (ač to je ještě jinak, ale o tom později).
Kdysi byl jedním z velikých odpůrců Václav Klaus, který dokonce řekl, že kdyby byl občanským aktivistou, tak by se nechal přivázat řetězy, jen aby se stavba neuskutečnila, na straně Klause st. byl např. Milan Knížák, podporu neměl ani od ODS (viz film  „Oko nad Prahou“ , kde je spousta informací z té doby, byť film je tvořen velmi subjektivním pohledem). Dnes stavbu zastavil ministr kultury A. Staněk. Bez ohledu na to, že to může být až dopad korupčních aktivit Jiřího Fajta, na faktu to nic nemění.
Kaplického knihovna poprvé
Teď si ale připomeňme, o co v létech 2007-2008, kdy projekt neprošel, šlo. Za nejdůležitější považuji, že budova měla stát v blízkosti Hradčan a svou velikostí měla přebít jejich význam, viz obrázek:

Zdroj: Zvědavec
V rámci objektivity přidejme ještě obrázek, který je ze zdroje, ve své době propagujícího Kaplického knihovnu :

K oběma obrázkům si připomeňme tuto skutečnost: „Knihovna bude podle projektu vidět z Karlova mostu, tzn. i z dalších pražských mostů a nábřeží až k Vyšehradu. Bude ji možné spatřit z Petřína (nejen z rozhledny), z Vyšehradu, od Kongresového centra a pochopitelně z celé Letné.“
Shrnuto – budova má být vidět z celého centra Prahy, má tedy panoramatu Prahy dominovat. Článek, který konspiračním („konspiračním“?) pohledem shrnuje, o co tehdy šlo a jak to probíhalo, je  zde .
Zajímavostí v něm mj. je, že už o dva roky dříve, než ve výběrovém řízení zvítězil návrh Jana Kaplického, mu Václav Havel napsal poděkování s přáním úspěchu Národní knihovně v nové budově, obrázek textu  zde , což podpořilo spekulace, že výběrové řízení bylo na míru ušito Kaplickému.
Jiné spekulace se tehdy týkaly toho, že budova bude postavena jako Národní knihovna, ale ve skutečnosti je naplánovaná jako budova Národní galerie v Praze (NG), která má v současnosti sídlo ve Veletržním paláci.
Národní galerie Praha jako pobočka Centre Pompidou?
Spekulace, že budova Národní knihovny, realizovaná podle návrhu Jana Kaplického, by se později mohla stát budovou Národní galerie Praha, se znova objevily při nástupu Jiřího Fajta do funkce ředitele NG v červenci 2014. Jiří Fajt to vyvracel, cituji z tehdejšího tisku:
Projekt Jana Kaplického určený před lety pro novostavbu Národní knihovny nemůže sloužit účelům muzea umění, domnívá se Jiří Fajt, designovaný ředitel Národní galerie. Odmítá spekulace médií o tom, že by se zavržený blob mohl transformovat v novou budovu NG. Stejně tak odmítá, že by plánoval směnu případné nové budovy za stávající sídla NG v historických palácích. „To jsou čiré spekulace záměrně šířené s cílem vyvolat obavy z mého nástupu do NG,” řekl Fajt. ( zdroj )
Když si ale poslechneme Andreje Babiše ve videu výše, tak v čase od cca 2:30 tam zmiňuje nutnost rekonstrukce Národní galerie. A to spekulacím jak z let 2007-2008, tak z doby nástupu Jiřího Fajta do funkce nahrává.
A pokud by se tyto spekulace na pravdě zakládaly, tak by to znamenalo, že s Fajtovým odvoláním nebude jako pobočka Centre Pompidou realizována nikoliv jen Národní knihovna, ale do budoucna případně ani Národní galerie Praha. A tady ať posoudí každý sám, jestli je v českém zájmu, aby takové národní klenoty, jako NK a NG byly pobočkou nějakého zahraničního centra („Centre“) anebo jestli naopak v zájmu českého národa není takovým zájmům bránit…
Aktuální situace je taková, že Národní galerie kvůli odvolání J. Fajta ztrácí sponzory.
„ Národní galerii Praha hrozí ztráta významného sponzora. Svou podporu jejím výstavním projektům pozastavila nadace podnikatele Petra Pudila a jeho manželky .“…“ Podporu galerii už snížil například podnikatel Libor Winkler “ ( zdroj  + video)
„ Kvůli odvolání Fajta zvažuje odchod z Národní galerie i jeden z největších českých mecenášů – Libor Winkler. “ ( zdroj ) Tady ovšem vzniká dost paradoxní situace, protože stejný Winkler jinde říká, že „ podnikatelé už z Babiše vystřízlivěli a další ještě prozřou. “ ( zdroj) Přitom je to právě Babiš, kdo projekt dovedl až k podpisu memoranda s Centre Pompidou, ale to jen tak na okraj.
Vypadá to tak, že s koncem Jiřího Fajta ve funkci skončil i projekt, slovy Babiše: „Pobočka Centre Pompidou, o jejíž zřízení v Praze nám jde, je od roku 2010 v Metách jako Centre Pompidou-Metz.“ Jinak řečeno – v Praze žádná pobočka Centre Pompidou nebude.
Kdo ale slyšel řeč A. Staňka při jednání PS o vyslovení nedůvěry vládě, kde i on vystoupil, tak tam mohl mj. slyšet, že za ministerstvo kultury podepsal s ředitelem Národní knihovny a Eliškou Kaplicky-Fuchsovou memorandum. Šlo o toto, cituji:
„Ředitel Národní knihovny (NK) Martin Kocanda a ministr kultury Antonín Staněk (ČSSD) v úterý podepsali s Eliškou Kaplicky Fuchsovou memorandum o převodu autorských práv k projektu budovy knihovny od Jana Kaplického. Vdova po architektovi je včetně dokumentace poskytne knihovně, tedy českému státu. Knihovna novou budovu chce, zda to bude ale blob, zřejmé není. Vláda by nejprve musela revokovat své usnesení o tom, že se nová budova knihovny stavět nebude, řekl po podpisu Kocanda.“ ( zdroj )
Jenže když dva dělají totéž, není to vždy totéž…
Kaplického knihovna nebude – ať žije Kaplického blob?
K podpisu memoranda došlo 25. června, tedy o den dříve, než to Antonín Staněk v PS ve své řeči zmínil, viz čas od 8:27.20  zde . Kromě toho, že memorandum ještě nemusí nic znamenat, dle mého především v tom smyslu, že Eliška Kaplicky-Fuchsova si dala podmínku dodržení původního plánu (Letná, původní velikost atd.), tak za důležité považuji, že stavba už nemá vzniknout jako pobočka Centre Pompidou, ale pouze jako čistě pražská stavba.
A v tom vidím zásadní rozdíl a rozdíl o to větší, že už před rokem Kaplicky-Fuchsová připustila, že blob by mohl stát na Rohanském ostrově v Praze 8, kde by sloužil jako multifunkční centrum a kde by ani nemusela být dodržena jeho původní velikost. ( zdroj + video )
Což je veliký rozdíl oproti původnímu plánu „Oka nad Prahou“ na Letné, kde by jak zastínilo Hradčany, tak navíc bylo pobočkou francouzského (ač správnější je britského) Centre Pompidou.
Že se se svým pohledem nemýlím, k tomu pro úplnost přidávám ještě odkaz na reportáž TV Prima z návštěvy Andreje Babiše v Centre Pompidou v listopadu 2018, kde už tehdy je řeč o Kaplického knihovně. ( video )
A budu-li se dále držet toho, že korupční machinace Jiřího Fajta vedoucí k jeho odvolání posloužily i k tomu (nebo konspirativně možná především k tomu), aby Praha zůstala Česku a tedy nejen aby nějaké francouzské (britské) „Oko nad Prahou“ nezastínilo Hradčany, ale aby ani takové klenoty, jako Národní knihovna a Národní galerie Praha nespadly pod francouzský (britský) vliv, pak všechno další, co se na české politické scéně právě odehrává, je už jen důsledek, který je třeba ustát (a se kterým se počítalo).
Účel dle mého už byl splněn, teď jen to ukočírovat tak, aby dopad na domácí politickou scénu byl co nejmenší. Jak píšu v úvodu článku, všechna média se kauzou Fajtova odvolání zabývají v tom smyslu, jako by účelem snad byla ČSSD, dokonce snad její odpis, optikou z širší perspektivy však je zřejmé, že jde jen o dopad mnohem vyššího účelu. Jestli politici chápou, že jsou pouze pěšáky v horizontu „od voleb do voleb“ a že o ně ve skutečnosti vůbec nejde, to je otázka. A to se dle mého týká i Andreje Babiše.
Když jsem psala výše, že pánové Fajt a  Babiš v tom jsou rukou společnou, tak se musím vrátit k větě Jiřího Fajta, rovněž napsané výše, tentokrát ale s jiným zdůrazněním: „ Ano, to může jít do ztracena, protože tady skutečně hodně záleží na osobních vztazích.  Ostatně myslím, že premiér Babiš o tom nevěděl…  „
Myslím si už dlouho, že Andrej Babiš jakožto pragmatický byznysman spoustu politických věcí opravdu nechápe a že tady splnil roli, které nerozuměl. Což o to, on to dle mého ustojí, otázkou ale je, jak si s celou tou situací poradí ČSSD.
Když to totiž konspiračně zcela přeženu, tak pokud ČSSD z vlády odejde, tak to nebude nic, s čím by se z hlediska primárního účelu nepočítalo. Otázkou ale je, jestli to ČSSD z toho hlediska, že primárním účelem – a zdůrazňuji, že konspiračně vzato – bylo zastavit realizaci „Oka nad Prahou“, nikoliv řešit ČSSD či snad její odpis, jak to většina vnímá, stojí za to. Ba dokonce – jestli v tom dokonce stojí na správné straně, když jde proti tomu členu vlastní strany, který se o zastavení toho projektu nejvíce zasloužil.
Můžeme se sice dál držet toho, že „kauza Staněk“ je pouze a jen o domácí politické scéně, avšak vzhledem k tomu, jak veliký význam v ní má Centre Pompidou, respektive jaký má kauza dopad na naplánovanou spolupráci Francie a Česka, se domnívám, že v ní jde o vyšší, tedy o nadnárodní hru.
Když si totiž svůj obsáhle popsaný pohled shrnu, tak na začátku byla stavba Centra Pompidou v Paříži, kde ale ve výběrovém řízení zvítězila britsko -italská dvojice architektů, která dále spolupracovala s britským architektem českého původu Janem Kaplickým . V roce 2006 byla zahájena výstavba první pobočky ve francouzských Metách, ve stejném roce, v květnu 2006, vyhlásila Národní knihovna České republiky mezinárodní architektonickou soutěž na návrh budovy národní knihovny na Letenské pláni. Porota měla 7 řádných členů, předsedkyní byla britská architektka českého původu Eva Jiřičná a výběrové řízení vyhrál britský architekt českého původu Jan Kaplický a jeho britská architektonická kancelář se sídlem v Londýně.
A něco mi říká, že to je příliš mnoho Británie na jeden malý stát (a možná i na velký stát, čímž mám na mysli Francii, kde Centre Pomidou stojí od roku 1977). A něco mi dále říká, že jde o něco, čemu rozumí prezident Zeman, ale zřejmě nerozumějí ostatní politici.
Můžu se ve všem samozřejmě mýlit a můj pohled může být jen fantasmagorií, přesto si myslím, že když už víme, že za pobočkou Centre Pompidou v Praze je ve skutečnosti Kaplického knihovna – Oko nad Prahou, které má zastínit dominantu Hradčan, tak by se každý politik měl přinejmenším zamyslet, jestli tohle skutečně je v zájmu Česka a českých občanů.
Kultura a umění jsou totiž něčím, co maximálně utváří myšlení národů, co vychovává mládež. V tomto směru ministerstvo kultury zdaleka není tak bezvýznamným ministerstvem, jak se to může jevit, a opatrnost je na místě jak v tom, na jaké projekty ministerstvo kultury poskytuje peníze, tak především v tom, když se česká Národní knihovna či dokonce česká Národní galerie mají stát pobočkou centra v zahraničí.
Francie už ten problém zřejmě nevyřeší, protože ta už je multikulturně převychovaná. Přesto si myslím, že šanci má, a v tom mě utvrdil prezident Zeman svým projevem na francouzském velvyslanectví. Připil si na zdraví skutečných frankofilů, zajímavě se přimluvil za Andreje Babiše a v úplném závěru se mu povedl velmi zajímavý přeřek – ale každý ať posoudí sám, video je  zde .
Dovětek: „Vizionáři a žháři“, Babylon, Babiš a Macron
Jestli jsem se dosud napsaným dostala z „domácího písečku“ české politiky k pohledu nadnárodnímu, tak na závěr musím zmínit ještě jeden pohled, byť tentokrát je opravdu z kategorie konspirací. Ale protože i on souvisí s Centre Pompidou, respektive s Francií, tak jej nemůžu nezmínit.
Poté, co Emmanuel Macron navštívil v říjnu 2018 Česko u příležitosti oslav vzniku Československa, hned v listopadu se Andrej Babiš v Paříži setkal s Macronem u příležitosti výročí konce 1. světové války. Kromě toho, že navštívil i Centre Pompidou, daroval Macronovi obraz hořící babylonské věže s názvem „Vizionáři a žháři“. (obraz  zde ) Autorem obrazu je Babišův přítel, český malíř Zdeněk Janda, určitý čas působící v Německu a ten k obrazu uvedl toto, cituji:
„ Základní myšlenka obrazu je přání, aby snaha zachraňovat a budovat hodnoty převažovala nad rozpadem a ničením. Porozumění je při těchto snahách velmi důležité, determinující. Proto je zde vzata babylónská věž, symbol pýchy a neporozumění si navzájem jako symbol zcela opačný. Jako symbol snahy lidí o dosažení nových výšin poznání i ušlechtilosti. Ti, kteří zapalují a hoří, nechávají jen odpad a nabízejí zkažená jablka svých myšlenek. Ti, kteří se snaží budovat, požár hasí a stavby dokončují, přestože je jejich prá ce někdy bolestivá. “ ( zdroj )
Nemyslím si, že A. Babiš obrazu i textu rozuměl, o čemž svědčí to, že zřejmě byl sám zmatený, protože Macronovi předtím poslal foto svého daru, viz „Nečekaný dárek pro Macrona. Babiš mu ho raději předem vyfotil mobilem“ ( zdroj ). Nemyslím si ani, že tím nutně muselo být něco sledováno dokonce i autorem obrazu.
Přesto jsou tady zvláštní dvě věci. První je ta, že budova Centre Pompidou tím, že vypadá jako by kolem ní pořád stálo lešení, má symbolizovat stále nedokončenou stavbu, čímž v ní můžeme vidět obdobu babylonské věže. A druhá věc je ta, že v dubnu letošního roku shořela část katedrály Notre Dame.
Pořád to všechno samozřejmě může být jen souhra náhod. Pokud ale jde o obnovu katedrály, v květnu poslanci ve Francii odsouhlasili návrh zákona týkající se rekonstrukce katedrály Notre Dame, který vládě umožňuje v případně nutnosti obejít urbanistická, ekologická a památkářská pravidla ( zdroj ). Katedrála přišla o střechu a především věž a podle odsouhlaseného návrhu zákona nemusí být tedy jisté v jaké podobě bude katedrála obnovena (právě na mě vyskočila dnešní aktuální zpráva: „Sporný zákon o opravách vyhořelé Notre-Dame i přes kritiku prošel.“ ( zdro j). .
Připomenu, že v blízkosti katedrály stojí budova Centre Pompidou vyčnívající nad většinu okolních staveb. A to všechno se mi jeví jako taková spousta náhod, že mi z toho vychází pointa „Starý Babylon shořel, je třeba budovat nový“. Ještě jinak: Budova katedrály Notre Bame je bez věže přijatelnější k tomu, aby byla zastíněna budovou Centre Pompidou – ještě jednou vkládám pohled na Centre Pompidou z věže katedrály – obrázek  zde.  (A pro přehlednost ještě obrázek  zde )
A když si představím Kaplického knihovnu na Letné, tak v tom vidím analogii se zastíněním Hradčan, byť s tím rozdílem, že Svatovítský chrám žádný požár nezasáhl.
Ale tato část už je opravdu jen velmi konspiračním dovětkem.
Shrnutí
Celá dosavadní část článku je psána tak, abych popsala (a spoustou odkazů doložila), jak hlubší pohled na současné politické dění v Česku (na „domácí píseček“, který nejen v Česku má podobu „od voleb do voleb“) může vést k pochopení nadnárodních zájmů a v neposlední řadě i k pochopení nejrůznějších symbolik, kterých jsou nadnárodní zájmy tak plné. Byl to ode mě popis „od kamínku k mozaice“, tedy pohled vzestupný.
V této části, nazvané „Shrnutí“ zvolím popis opačný, tedy „od mozaiky ke kamínku“, tzn. pohled sestupný. A začít nemůžu jinak, než citací známého ruského analytika.
„Británie přešla na plán B a k rozkladu Evropy nasadila Macrona.“
Ta citace není úplně přesná, ale na podstatě nic nemění. Jde o to, že v jednom z nedávných videí ruského analytika M. Chazina je věta, kterou řekl jen tak mimochodem: „Nebudu teď mluvit o tom, že Velká Británie přešla na druhý plán a k rozkladu Evropy nasadila Macrona.“ (v čase cca 5:20  zde ) Mně se okamžitě vybavila série dávnějších článků od jiného ruského analytika, která vyšla na Zvědavci ( zde ), a kde se m.j. říká, cituji:
„Plán A“, to je aliance Rockefellerů s britskými Rothschildy“
„Plán B“ je aliance tří klanů vytvořená pod vedoucí rolí francouzských Rothschildů“     
„Oba „plány“ byly vytvořeny aby působily souběžně s logikou  „ne-li tak … pak takhle…“
Ne-li Kaplického knihovna, pak pobočka Centre Pompidou . Přesněji: „Ne-li Kaplického knihovna v roce 2008, pak Centre Pompidou v roce 2019“.
Rozpoznat, kdy tento v historii již odzkoušený plán probíhá, je obtížné, protože vždy jde o události rozprostřené do takového časového horizontu, že lidé, nastaveni jen na „od voleb do voleb“ (a to se týká i politiků), nevnímají, že v pozadí o nějaký plán vůbec jde.
Současná situace na české politické scéně je ale přesnou ukázkou toho, jak na pozadí bitek v rámci časového horizontu „od voleb do voleb“, respektive v horizontu jednoho volebního období, ve skutečnosti jde o plán „Ne-li tak…pak tahle“.

Až při hlubším pohledu můžeme zjistit, že za současnou „krizí“ vlády je Kaplického knihovna, která ale svou symbolikou a významem – a to je důležité – není záležitostí jednoho volebního období. A proč? Požáry kostelů a katedrál, likvidace křížů na křesťanských stavbách, dehonestace křesťanství sahající až do Vatikánu, to je proces mnohem vyššího řádu a tedy i vyššího časového horizontu.
Součástí toho procesu je i realizace staveb, které mají zastínit dosavadní dominanty měst – tu katedrálu Notre Dame v Paříži, tu Svatovítský chrám v Praze. Praha, jakožto jedno ze dvou center světové moci, je logicky v hledáčku zájmů, projekt Kaplického knihovny pak má řešit hned dvě duchovní roviny – náboženskou a kulturní. V prvním případě má stavba panoramaticky zastínit Svatovítský chrám,v druhém v ní má být umístěna Národní knihovna a později snad do ní má být přestěhována i Národní galerie. V obou případech pak má jít o zastínění historie českého národa.
Kaplického „Oko nad Prahou“ se tímto pohledem jeví jako nejvýznamnější projekt k ovládnutí Prahy, potažmo Česka. První pokus proběhl v letech 2006-2008 a skončil neúspěchem. A tehdy to byl neúspěch Británie, protože brexit byl ještě cca 10 let  daleko a anglosaský svět ještě plně velel Evropě – tedy i Praze. Plán „A“ přesto nevyšel.
Ale protože časy se mění a anglosaský svět byl nucen od vlivu na Evropu ustoupit, (ztvrzeno brexitem v roce 2016) a vůdčí roli v Evropě převzalo Německo ve spolupráci s Francií (nebo spíše naopak?), realizace Kaplického knihovny v Praze byla předána Francii. A my jsme právě svědky toho, že ani plán „B“ nevyšel. A stalo se tak 18. dubna odvoláním Jiřího Fajta z funkce ředitele Národní Galerie Praha..
Hlavní účel tak byl splněn a to, co v současnosti sledujeme, je už jen dopad. Z toho plyne, že probíhající vládní krizi si nikdo nepřál, ale že šlo „jen“ o volbu mezi větším a menším zlem.
V hlavní roli nyní je Antonín Staněk, nad kterým prezident Zeman zcela logicky drží ochrannou ruku, vzhledem k vývoji situace však už můžeme sledovat, že Staněk je v rámci zachování klidu (udržení současné vlády) ochoten se funkce i vzdát.
ČSSD je hlavním činitelem, který „tlačí na pilu“, otázkou ovšem je, jestli na ČSSD právě neplatí „bože, odpusť jí,neboť neví, co činí“. Anebo naopak moc dobře ví, co činí – a to by bylo mnohem smutnější vysvětlení. Tady pak je velkou otázkou, jakou roli má splnit její kandidát Michal Šmarda (mě zaujalo, že je starostou Nového Města na Moravě, odkud je to jen co by kamenem dohodil do Brna, což je jediné místo, kde Kaplického knihovna stojí, byť jen ve velmi zmenšené podobě jako autobusová zastávka. ( zdroj )
K ČSSD a její právě předváděné službě Británii mi nejde nepřipomenout, že to byl její ministr zahraničí Zaorálek, kdo se v Británii marně angažoval v případu zabití českého občana.
Premiér Babiš je v tom jako kámen mezi dvěma mlýny a jak by ne, když Fajtovo odvolání je i jeho prohrou – vždyť to byl on, kdo se nejvíce angažoval na vzniku pražské pobočky Centre Pompidou. Jestli s dostatečným chápáním toho, o co jde, či z vlastní nevědomosti, to je otázka. Průběh však okořenil ještě sdělením: „Praha by se mohla stát, když to dobře dopadne, centrem a propojením mezi zeměmi V4 a Francií ,“ čímž doplnil sdělení Jiřího Fajta: „Přistoupili jsme k tomu – a je to i v intencích vize Národní galerie – že se nebudeme soustřeďovat jen na území České republiky, ale budeme se snažit stát se referenční institucí pro celý region středovýchodní Evropy. To ostatně od nás francouzská strana očekává.“ ( zdroj ) Dodávám: Francouzská nebo ve skutečnosti britská strana?
Myslím, že až tímto sestupným pohledem můžeme sledovat konkrétní kroky jednotlivých aktérů.
Následující dny ukáží, jestli ministr Staněk skutečně skončí a jak v takovém případě bude probíhat nové obsazování jeho funkce. Myslím ale, že nejvíce netrpělivě příští dění očekávají ti, kteří „plán B“ nevzdali stejně, jako nikdy nevzdali už „plán A“. Tady ale naštěstí platí, že časy se mění. A to tak, že velmi.
Závěr
K tématu „kauza Staněk“ už se objevilo tolik pohledů a analýz, že moje troška do mlýna na tom nemůže nic pokazit, resp. názorům politologů a skutečných analytiků nemůže nijak uškodit. Přesto si trvám na tom, že dělat analytické závěry na informacích tzv. z první ruky, nemusí být ten nejlepší způsob pro interpretaci nejen tohoto dění, ale jakýchkoliv událostí. Při pohledu z širší perspektivy totiž mohou interpretace vést ke zcela jiným závěrům.
Jak poznat nevěru?

Máte podezření, že vás váš protějšek podvádí?

Rychlá půjčka ihned

Není nic jednoduššího než si vybrat rychlou půjčku na www.finmoney.cz.

Špionážní technika

Jak zjistit pravdu? Pomocí profesionálních pomocníků.

Jirkovo rychlé půjčky

Srovnejte si online půjčky z pohodlí vašeho domova. 100% přes Internet

Slevové kupóny

Ušetřete nemalé peníze na online nákupech. Slevové kupóny do e-shopů.

Hry zdarma

Nejlepší hry zdarma.

Půjčka do výplaty online

Výhodná nabídky půjčky do výplaty až 30 000 Kč. Vyřízení online.

Účetní program AdmWin

Nabídky, zakázky, objednávky, sklady, faktury, dod.listy, účtenky EET

Přehled bankovních půjček

Srovnání půjček vám usnadní orientaci mezi různými nabídkami.

Finance na každý den

Prezentujte své podnikání a získejte nové zákazníky na Internetu.

Dnes nejprohlíženější