Každý vůdce, každý panovník na začátku svého vládnutí předkládá program, podle něhož se chce řídit během svého úřadování. Tak učinil i Král králů, Vládce všech vládců, Ježíš Kristus, který se narodil z čisté Panny v Betlémě. Tehdy sice ještě nemluvil, ačkoliv by mohl, ale skrze anděla nám oznámil svůj božský program: „Sláva Bohu na výsostech a na zemi pokoj lidem dobré vůle.“ (Lk 2,14)
Je to skutečně božský program, velmi odlišný od programů lidských. Lidé, i když se navenek jeví jako dobří, hledají většinou vlastní chválu a snaží se druhé podmanit svou železnou mocí. Pán Ježíš plnil vůli nebeského Otce, který ho poslal na zem, a hledal jedině Jeho slávu. „Neboť já jsem nemluvil sám od sebe, ale Otec, který mě poslal, mi dal příkaz, co mám mluvit.“ (Jan 12,49)
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Ne všichni pochopili jeho poselství. Mnozí ho pronásledovali a mnozí ani dnes nechápou. Pán Ježíš nepřišel poroučet, dirigovat, vyvyšovat se jako světští mocnáři, ale hledat Boží slávu. Svým učedníkům řekl u Jákobovy studny, když rozmlouval se Samaritánkou: „Mým pokrmem je plnit vůli toho, který mě poslal, a dokonat jeho dílo.“ (Jan 4,34) Všichni lidé dobré vůle se z tohoto poselství radovali.
Jako tichý jarní deštík obveseluje vyprahlou zemi, tak andělský zpěv: Gloria in excelsis Deo, obveselil srdce ubohých hříšných lidí. Všechno, co jim dosud chybělo a po čem toužili, přinesl radostný zpěv na betlémských nivách. Narozením Ježíška, ležícího v jeslích, byla dána sláva uraženému Bohu a navrácen pokoj hříšnému člověku, který trpěl pod tíhou výčitek svědomí. Panství, které si ďábel v Ráji neprávem přivlastnil, je zlomeno a Pán Bůh je opět Pánem ve svých tvorech.
Pravý pokoj srdce
Pán Ježíš se nenarodil v krásném paláci ani na královském hradě, ale v chudé stáji. Sám chtěl uskutečnit to, co později kázal: „Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské.“ (Mt 5,3) Později mohl plným právem říci apoštolům, že Syn Boží nepřišel na svět, aby mu sloužili, ale aby on sloužil druhým. Ne sobě, ale Bohu dal slávu.
DARUJME ZDRAVÍ A VZÁJEMNOU POMOC!
Daniel Fiala se vrátil z další objevné cesty po Číně. Získal nejen další zkušenosti z největší světové líhně zázračných hub, ale navštívil i tamní prastarou lékárnu a nemocnici. A přivezl protiproudařům i něco podivuhodných ukázek.
Především však svou cestou dále rozšířil naše možnosti sebeobrany při léčení a prevenci i těch nejzávažnějších chorob skrze extrakty uložené v medu. O tom všem si povídal s Petrem Hájkem. A přidal některé autentické reakce z těch mnoha, které dokumentují často vpravdě téměř neuvěřitelné účinky těchto tajemných přírodních pomocníků našeho zdraví.
A je také podstatné, že když v době sílící epidemie sezónní chřipky dáme sobě a blízkým pod stromeček přírodní hráz proti nemocem nákupem přes supramedex.protiproud.info , současně tím pomáháme k další existenci Protiproudu. Tak krásný a hluboký Advent, nepodvolení!
Sledujte zde
Když mezi apoštoly vznikla hádka o to, kdo z nich je větší, poučil je milý Spasitel nebeskou moudrostí: „Králové národů nad nimi panují a ti, kdo nad nimi mají moc, se nazývají dobrodinci. Ale vy ne tak! Kdo je mezi vámi největší, ať je jako nejmenší, a kdo je vůdcem, jako služebník.“ (Lk 22,25–26)
Je to krásné poselství: hledat jen slávu Boží a ponižovat se v trápeních každodenního života. Kdyby lidé podle tohoto programu žili, nalezli by pravý pokoj srdce, který svět dát nemůže. Heslem sv. Ignáce z Loyoly bylo: Všechno k větší slávě Boží. To má být i naším heslem, a pak nalezneme pokoj srdce. Ani bohatství, ani světská sláva, ani vysoké úřady a dobré postavení, ani smyslové radosti nám nemohou dát pravý pokoj – jen betlémské Dítě.
Boží dobrota se sklonila k lidskému pokolení a darovala pokoj lidem dobré vůle. Když prorok Micheáš vychválil městečko Betlém Efratu, malé sice mezi tisíci Judska, ale slavné jako rodiště Spasitele, dodává: „A bude pokoj.“ (Mich 5,5) Ano, pokoj mezi nebem a zemí, neboť Ježíš je Kníže pokoje.
Smíření
V době narození Krista Pána nebyla nikde na světě válka a římská vojska nestála ve vojenských táborech. Tento světový mír byl znamením pokoje, který Ježíšek přinesl lidským srdcím dobré vůle, neboť pro zatvrzelého hříšníka není pokoje. Pokoj s Bohem, pokoj s lidmi, pokoj ve vlastním svědomí – to jsou vzácné dary, které Syn Boží přinesl na svět. O něm píše sv. apoštol Pavel: „Skrze něho bylo smířeno všechno s Bohem, když krví kříže přivedl k pokoji jak to, co je na zemi, tak i to, co je na nebi.“ (srov. Kol 1,20)
Nebe a země jsou smířeny, proto se radují andělé. To je svolalo z nebe na betlémské nivy, to je smysl jejich zpěvu ve svaté vánoční noci, kdy i my zpíváme: Tichá noc, svatá noc… Svatá církev, která šíří čest a chválu Boží a zjednává lidstvu nebeský pokoj, přijala tento chvalozpěv do své bohoslužby. Hned na začátku mše svaté zpívá kněz: „Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle. Chválíme tě, dobrořečíme ti, klaníme se ti, děkujeme ti pro tvou velikou slávu.“ Pravý pokoj nalezli u jesliček svatí pastýři, svatí tři králové a všichni zbožní křesťané, kteří se v hluboké pokoře klanějí Jezulátku.
Svatý František Solanský prožíval o Vánocích vždy velkou duchovní radost. Na svých apoštolských cestách v Jižní Americe se předem těšil na vánoční svátky a všechny své těžkosti obětoval Ježíškovi do jesliček. O Vánocích celou noc zpíval nábožné písně a doprovázel je hrou na housle. Ačkoli měly jen dvě struny, jeho láska k Božskému Dítěti dokázala vyloudit tak krásné melodie, že okouzlovaly věřící. V jednom městě, Tucumánu, s ním mnoho věřících bdělo celou noc a zpívalo vánoční písně.
Síla v životě i ve smrti
V Limě na Štědrý večer svolával malým zvonečkem své františkánské spolubratry, aby s ním zpívali a radovali se z narozeného Jezulátka. Bratr Jan Gomez, který ošetřoval nemocné, byl jeho nejvěrnějším učedníkem a nejvíce ho následoval v lásce k Ježíškovi. Ve vinici Páně měl před očima jedině slávu Boží a dobro věřících, kteří se houfně scházeli na jeho kázání. Tak následoval svého svatého zakladatele Františka z Assisi, který vyšel do Boží přírody, vystavěl oltář a tam se zbožným lidem zpíval krásné vánoční písně.
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Svatý Vincenc Ferrerský z dominikánského řádu píše v jednom vánočním kázání, že jistý obchodník ve Španělsku měl zvyk hostit na Štědrý večer tři chudé z lásky ke Svaté Rodině. Za odměnu se mu v hodině smrti zjevil Pán Ježíš, Panna Maria a svatý Josef a přijali ho do nebe. Pomáhejme i my chudým, neboť to činíme Pánu Ježíši, a on nám to stonásobně odplatí. Tak rozmnožujeme slávu Boží a pomáháme šířit pokoj mezi lidmi.
Dějepisec Baronius z řádu oratoriánů píše (Ad ann. 301, č. 41), že za časů Diokleciána slavilo v jednom chrámu mnoho křesťanů narození Páně. Pohanské vojsko chrám obklíčilo a nikoho nepustilo ven. Křičeli do kostela: Kdo se chce zachránit, ať obětuje pohanským bohům. Ale ani jeden křesťan víru nezapřel. Tu ďáblu oddaní vojáci kostel zapálili a všichni věřící v něm zemřeli jako mučedníci za Ježíška.
Vyprosme si i my v době vánoční tuto milost od Spasitele ležícího v jesličkách. Říkejme často: Pane Ježíši, raději zemřít, než zapřít svou víru. Když nepřátelé štvou proti církvi, proti víře a proti kněžím, mějme před očima jedině slávu Boží a dobro lidí, ne vlastní pohodlí.
Proto zpívejme celým srdcem: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle!
Zdroj
