Je nemožné předpovědět hlavní události mezinárodního vývoje v nadcházejícím roce 2026. Lze však poměrně dobře odhadnout potenciál procesů a jevů, které již na světové scéně pozorujeme.
Právě tento potenciál neurčuje ani tak pravděpodobnost, jako spíše rozsah konkrétních událostí. Dává nám možnost se na ně připravit. Případně podniknout kroky k jejich zabránění, nebo alespoň k co největšímu zmírnění možných následků hrozících nepříjemnostmi. Můžeme také s jistotou říci, které regiony světa budou a které naopak nebudou představovat hrozbu pro mezinárodní bezpečnost.
Jedno je jisté: V roce 2026 Evropa zůstane nejvýbušnější částí planety a hlavním úkolem bude zabránit, aby šílenství a nekompetentnost západoevropských lídrů vedly k novým obrovským tragédiím. Uvidíme mnoho diplomatických snah ze strany Ruska, USA, Číny i dalších zemí, jejichž cílem bude zadržet evropské běsnění před katastrofálními násloedky.
Nestabilita na Blízkém východě
Nejpředvídatelnějším ve své nestabilitě zůstane Blízký východ. Je to dnes jediný region světa, u něhož lze s relativní jistotou předvídat mezinárodní politiku v nadcházejícím roce. Není pochyb o tom, že Izrael a jeho sousedé budou pokračovat v napjatých vztazích ve stejném duchu jako v uplynulých letech.
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Důvodem této „stability“ je přítomnost Izraele, proti němuž přímo či nepřímo vystupují všichni ostatní, aniž by si však byť jen teoreticky mohli dovolit uvažovat o jeho zničení. Navíc je tento napohled marginální aktér regionální politiky již dlouho zahrnut do jejich dlouhodobého plánování.
Izrael je v nadcházejícím roce schopen vyprovokovat další vojenské konflikty se svými sousedy, případně podniknout nový útok na Írán, který však v roce 2025 prokázal svou odolnost vůči podobným úderům. Tyto konflikty však nebudou představovat zásadní hrozbu pro osud celého lidstva. Výraznější střet mezi Izraelem a Tureckem je sice možný, avšak nikoli v roce 2026, spíše později.
USA ochotny ke kompromisu?
Zahraniční politika USA zůstane i nadále zaměřena na hledání kompromisů a „dohod“ – a to nejen ve vztazích s hlavními světovými mocnostmi, ale i se slabšími partnery. Samozřejmě nelze vyloučit jednotlivé projevy agresivity, avšak v současném stavu nelze od Američanů očekávat rozsáhlé hrozby pro celý svět, či jeho jednotlivé části.
MEDÍKY. ZBRAŇ NEJEN PROTI CHŘIPCE!
Daniel Fiala se vrátil z další objevné cesty po Číně. Dále tak rozšířil naše možnosti sebeobrany nejen proti zvolna vrcholící sezónní chřipce a jejím následkům. Tisíce vděčných uživatelů jeho přípravků už také vědí, jak účinné jsou při léčení a prevenci i těch nejzávažnějších chorob včetně onkologických .
O tom všem si povídal v dosud posledním rozhovoru s Petrem Hájkem. A přidal autentické reakce z těch mnoha, které dokumentují často téměř zázračné účinky těchto znovuobjevených přírodních pomocníků našeho zdraví.
A je také podstatné, že nákupem přes supramedex.protiproud.info , současně pomáháme k další svobodné existenci Protiproudu. Tak krásný a hlavně zdravý rok 2026, nepodvolení!
Sledujte zde
Naopak, v roce 2026 se zahraniční politika Washingtonu stane dokonce o něco konstruktivnější: za uplynulý rok se Trumpově administrativě podařilo stabilizovat svou pozici a vážně oslabit materiální základnu konkurentů. To však neznamená, že by se americké kroky staly zcela „bezzubými“. Ani oslabení Američané nemají v úmyslu dát ostatním pokoj.
Rusko a Čína by neměly počítat s tím, že USA nechají na pokoji státy Střední a Jihovýchodní Asie. Nepřátelské akty vůči ruským či čínským zájmům však zapadnou do běžné praxe silové diplomacie.
Tím spíše, že ekonomická a vnitropolitická situace některých těchto zemí skutečně může vzbuzovat obavy. Pamatujeme si, jak zdánlivě stabilní a přátelský Kazachstán se jen několik týdnů před lednovými událostmi roku 2021 náhle propadl do chaosu.
Neexistují však vážné důvody domnívat se, že by na euroasijském obvodu hrozily rozsáhlé konflikty. Válka o Tchaj-wan v roce 2026 skoro jistě nevypukne: Čína nehodlá řešit problém silou a USA nemají potřebu použít proti Pekingu tak silnou kartu. Mimo přímý konflikt nelze od USA a jejich spojenců očekávat velkou míru konstruktivnosti – i spolupráce s Ruskem či Čínou je pro ně přitažlivější tehdy, když jsou partneři maximálně oslabeni.
PROČ DRAMATICKY ROSTE CENA ZLATA?
Stanou se naše peníze postupně bezcennými? A co teprve až nám vezmou hotovost? Staneme se zcela bezmocnými? Je právě v tom, že si to mnozí uvědomují, trvající a stále se zvyšující "zlatý boom"?
Právě na to se ptá Petr Hájek ekonomického a finančního experta Roberta Vláška. V několika rozhovorech jde především o to, jak se systému nepodat, ale účinně se bránit drzosti a totalitě vlád a bank.
Máme sice novou Babišovu vládu, ale vypadá to, že zmíněné otázky ještě zesílí, protože po zničujících letech s fialovou mafií se státní rozpočet zatočí ve spirále obrovského státního dluhu
Bez ohledu na to, co se stane, nemusíte být mezi ožebračenými - a ještě můžete přispět k přežití a rozvoji Protiproudu!
Sledujte zde
S čím musí počítat Rusko?
Nejsilnějším strategickým partnerstvím ve světové politice zůstanou v roce 2026 vztahy mezi Ruskem a Čínou. Tyto dvě mocnosti jsou dnes jedinými velkými aktéry mezinárodní politiky, kteří mají zájem na vzájemném posilování, nikoli oslabování. Plně chápou souvislost mezi dobrými bilaterálními vztahy a rozvojovými cíli, které si Moskva a Peking kladou.
V polovině nadcházejícího roku lze očekávat praktické dopady nedávno zavedeného bezvízového režimu pro turisty a podnikatele. Mohou se objevit nové nástroje finanční spolupráce, které zjednoduší hospodářské vztahy i život běžných občanů. Další upevňování rusko-čínských vztahů bude jedním z klíčových procesů roku 2026.
Ve světových záležitostech bude i nadále triumfovat geopolitika – závislost historického osudu států na jejich geografické poloze. Právě proto bude mír na Ukrajině, který vznikne v důsledku velmi pravděpodobné dohody v nadcházejícím roce, jen obtížně označitelný za pevný. Nelze příliš počítat se vznikem státu v moderním smyslu slova – chybějí k tomu historické i kulturní předpoklady. Je to smutné, ale rok 2026 potvrdí, že s touto realitou bude muset Rusko do budoucna žít.
Ukrajina jen jako nástroj Západu proti Rusku
I kdyby byl ukrajinský národ schopen mimořádného tvůrčího úsilí, jeho šance by upřímně řečeno nebyly velké. Jediným smyslem existence Ukrajiny pro Západ je totiž diplomatický či vojenský boj proti Rusku. A jen stěží si lze představit, co by tuto strategii mohlo, byť jen teoreticky změnit. Vzájemné dlouhodobé vyčerpávání je historicky běžnou formou interakce velmocí či jejich bloků. Výjimky, jako jsou jedinečné vztahy Ruska a Číny, jsou mimořádně vzácné.
Klíčovou otázkou je, jak jasné jsou hranice mezi politickými civilizacemi. Právě v tom spočívá tajemství stabilního partnerství Moskvy a Pekingu – jde o jediný směr, kde dnes taková jasnost hranic existuje. Přitom ani jedna z mocností neusiluje o úplnou kontrolu nad osudem společných sousedů: Rusko ani Čína nemají zájem ovládat státy Střední Asie, avšak mohou zasáhnout, pokud by tamní situace z čistě vnitrostátních důvodů zašla příliš daleko.
Ve vztazích mezi Ruskem a Západem se však setkáváme s rozsáhlým prostorem, jehož civilizační příslušnost nelze jednoznačně určit. A sotva lze pochybovat o tom, že pro státy západní Evropy či USA, představují bývalé sovětské pobaltské republiky nebo Polsko spíše území konfliktu s Ruskem než plnohodnotnou součást západního světa.
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Formování nových pravidel
Právě to určuje hlavní nebezpečí roku 2026 na západním směru. Naši evropští protivníci nejsou připraveni se dohodnout na mezinárodním uspořádání. To znamená, že Ukrajina je pro Británii, Francii či Německo důležitá nikoli sama o sobě, ale jako nástroj ve vztazích s Ruskem. Ve stejné roli Paříž, Berlín či Londýn vnímají i Pobalťany, Poláky a další východoevropské národy. Nakolik jsou sami ochotni proměnit se v bojiště, ukáže nadcházející rok.
A nakonec: rok 2026, stejně jako několik předchozích, zůstane ve světové politice dobou státníků, nikoli diplomatů. Důvodem je absence jakéhokoli legitimního mezinárodního uspořádání – tedy obecně uznávaných pravidel, podle nichž by státy vymezovaly hranice přípustného.
To znamená, že zde není prostor ani pro klasickou diplomacii, jejímž hlavním cílem je hledání kompromisů v rámci všem známých a uznávaných pravidel. A jestliže se rok 2025 stal okamžikem, kdy si Západ téměř všeobecně uvědomil nemožnost obnovit starý řád, pak rok 2026 bude teprve časem počátku formování nových pravidel hry.
Věřme, že bez nečekaného výbuchu.
Zdroj
