Donald Trump na tiskové konferenci prohlásil, že Spojené státy nyní budou Venezuelu spravovat. Vyvolal tím dojem, že nová prezidentka Venezuely Delcy Rodríguezová - do Madurova únosu viceprezidentka - se podrobí protektorátu USA a bude plnit jejich pokyny.
Několik hodin po Trumpově tiskové konferenci však Delcy Rodríguezová vystoupila v televizním projevu k národu, v němž jasně prohlásila, že Spojené státy považuje za okupanty, které je třeba ze země vytlačit.
Jenom divadlo?
Její vzdor vůči Trumpovi tedy vypadá, že plány na invazi a ovládnutí Venezuely jako americké kořisti narazí na mnohem větší překážky, než prezident naznačoval na sobotní tiskové konferenci, když vyhlásil vítězství v operaci proti Venezuele.
Jenže - je to opravdu tak? Nebyl zdánlivě vzdorovitý televizní projev Delcy Rodríguezové pouze divadelním aktem, sehraným podle tajné dohody s USA?
Veřejný hněv a sliby odporu poskytují Rodríguezové nezbytné politické krytí. Umožňuje jí udržet si důvěryhodnost a autoritu mezi bolívarovskou politickou základnou a armádou. Ve skutečnosti však přesně dodržuje podmínky, jež umožnily odstranění prezidenta Madura.
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Hraný projev vzdoru zajišťuje, že celá nedotčená architektura venezuelské vlády dokáže řídit přechod k novému stavu, přičemž staví Rodríguezovou do role vůdkyně „odporu“, nikoli zrádkyně - spolupracovnice vyjednané kapitulace.
Trump zdůraznil, že ačkoli bylo zraněno několik příslušníků amerických speciálních sil, žádný Američan nezemřel. Útok byl prý založen na drtivé letecké převaze. Bylo nasazeno přibližně 150 letadel k ovládnutí vzdušného prostoru a k reakci na jakékoli hrozby, přičemž pouze jedno letadlo a několik vrtulníků utrpělo mírné poškození.
Dohoda s lidmi Madurova režimu?
Klíčem k údajné rychlosti a úspěchu operace bylo předchozí zničení venezuelských systémů protivzdušné obrany, které umožnilo vrtulníkům speciálních sil dosáhnout cíle bez překážek.
Je pozoruhodné, že přestože Venezuela disponovala pokročilými systémy protivzdušné obrany, jako jsou S-300 a přenosné MANPADS účinné proti vrtulníkům, armáda je proti americkému útoku nepoužila.
Pečlivě vystavěný příběh o odvážném vojenském zásahu, doplněný operačními detaily a líčením hrdinství, slouží zásadnímu politickému účelu: Zakrýt mnohem pravděpodobnější scénář vyjednané kapitulace Venezuely. Oslavováním násilné podívané na zajetí prezidenta chce příběh zamaskovat, že úspěch operace byl výsledkem předchozí dohody s mocnými frakcemi uvnitř samotného Madurova režimu.
Důraz na drtivou sílu má zamést pod stůl zákulisní dohodu, v níž režimní elity, zejména v armádě a zpravodajských službách, vyměnily prezidenta za záruky vlastní bezpečnosti, politického přežití a beztrestnosti. Tím se potenciálně krvavá invaze proměnila v řízený přechod, který posloužil jak invazní mocnosti, tak stávající mocenské struktuře. Revoluční příběh se nekonal.
SVĚT OTŘÁSÁ: JAK TOMU POROZUMĚT?
V pondělí 5. ledna v 18:00 hodin se tvrdé jádro nepodvolených občanů sejde jako obvykle v přímém přenosu na pravidelné poradě se šéfredaktorem Protiproudu Petrem Hájkem.
Obsah našeho setkání určí jako vždy čtenáři a diváci svými dopisy, otázkami a komentáři. Už nyní však z vašich přicházejících reakcí lze odhadnout, že hlavními tématy bude Okamurův brilantní výpad. Ale i Venezuela. A situace ve válce na Ukrajině po pokusu junty zaútočit uprostřed mírových jednání na rezidenci ruského prezidenta.
Je toho ale samozřejmě mnohem víc, co zajímá přemýšlivé nepodvolené přátele Protiproudu v našem viditelném i neviditelném přeludném světě. Tak v pondělí v šest!
Vysíláme zde
Proč Moskva a Peking nepomohly?
V říjnu jsem napsal článek „Mohou Rusko a Čína použít vojenskou sílu, aby pomohly Venezuele?“, v němž vysvětluji hranice mezí pomoci ze strany mocností východní polokoule.
Otázku, proč Rusko a Čína nedokážou chránit své domnělé partnery, lze dnes zodpovědět jinou otázkou: Proč venezuelská armáda nebojovala proti USA? Propletené otázky, proč globální mocnosti jako Rusko či Čína nemohou své partnery ochránit, a proč místní armády někdy odmítají bojovat, odhalují základní faktor mezinárodních vztahů. Moc je nakonec lokální, národní a osobní.
V případě Venezuely, navzdory letům politické, ekonomické a rétorické podpory ze strany Moskvy a Pekingu, včetně prodeje zbraní, společných vojenských cvičení, diplomatického krytí v OSN a ekonomických dohod, venezuelská armáda nekladla žádný odpor tváří v tvář hrozbě americké intervence.
Nebylo to důsledkem selhání ruského či čínského závazku v daném okamžiku, ale proto, že primární loajalitou venezuelské vlády a armády bylo vlastní institucionální přežití a stabilita státu, který ztělesňují. Pro vysoké důstojníky by nebyla válka se Spojenými státy rovnocenným bojem, nýbrž sebevražedným aktem, který by znamenal jejich zničení a strádání národa.
I BOJ ZA ZDRAVÍ A PRAVDU POKRAČUJE!
Daniel Fiala rozšířil naše možnosti sebeobrany nejen proti zvolna vrcholící sezónní chřipce a jejím následkům. Tisíce vděčných uživatelů jeho přípravků už také vědí, jak účinné jsou při léčení a prevenci i těch nejzávažnějších chorob včetně onkologických .
O tom všem si povídal v dosud posledním rozhovoru s Petrem Hájkem. A přidal autentické reakce z těch mnoha, které dokumentují často téměř zázračné účinky těchto znovuobjevených přírodních pomocníků našeho zdraví.
A je také podstatné, že nákupem přes supramedex.protiproud.info , současně pomáháme k další svobodné existenci Protiproudu. Tak krásný a hlavně zdravý rok 2026, nepodvolení!
Sledujte zde
Mezi kapitulací a zničením
Tato dynamika vysvětluje zásadní omezení ochrany domnělých "spojenců“ v dnes již opět multipolárním světě. Rusko a Čína mohou poskytovat odstrašení, ekonomickou podporu a diplomatické krytí, ale nemohou přenést svou vůli do velitelských struktur suverénních států.
Ochrana, kterou nabízejí, funguje jen v určitém pásmu. Je účinná proti sankcím, účinná v zástupných konfliktech, kde ovládají terén (jako v Sýrii v případě Ruska), a při dodávkách prostředků vnitřní bezpečnosti.
Naráží však na červenou linii v podobě přímé konvenční vojenské konfrontace se Spojenými státy. Pro Caracas byly Moskva a Peking zdrojem odolnosti proti změně režimu zevnitř, nikoli garanty vítězství v horké válce. Při volbě mezi kapitulací a zničením místní moc si zvolila sebezáchovu - s vědomím, že její velmocenští zaoceánští partneři by kvůli ní světovou válku nerozpoutali. Právě tak, jako by ji nerozpoutaly Spojené státy kvůli Ukrajině.
Ohromující kolaps venezuelského odporu vůči americké vojenské intervenci bez zásadní koordinované obranné bitvy, lze nejlépe chápat jako vnitřní selhání režimu. Velmi se podobá kolapsu syrské armády a Asadova režimu na konci roku 2024. Srovnání Caracasu a Damašku odhaluje základní klíčový faktor.
Jako před rokem v Sýrii
Vnitřní soudržnost armády může oddálit kolaps na roky - jako v Sýrii. Avšak schopnost čelit kombinovaným vnitřním a vnějším hrozbám závisí na křehkém kalkulu zahraniční pomoci a ochotě vůdce bojovat až do smrti. Oba případy ukazují, že jakmile se tato ochota změní, vůle vojenských a vládních institucí obětovat se za vůdce se vytratí a upřednostní vlastní přežití.
PROČ DRAMATICKY ROSTE CENA ZLATA?
Brusel chce vydat astronomické částky na zbrojení. To znamená bezprostřední ohrožení měnové stability. A co teprve až nám vezmou hotovost úplně? Staneme se zcela bezmocnými? Je právě v tom, že si to mnozí uvědomují, trvající a stále se zvyšující "zlatý boom"?
Právě na to se ptá Petr Hájek ekonomického a finančního experta Roberta Vláška. V několika rozhovorech jde především o to, jak se systému nepodat, ale účinně se bránit drzosti a totalitě vlád a bank.
Máme sice novou Babišovu vládu, ale vypadá to, že zmíněné otázky ještě zesílí, protože po zničujících letech s fialovou mafií se i náš státní rozpočet zatočí ve spirále obrovského státního dluhu.
Bez ohledu na to, co se stane, nemusíte být mezi ožebračenými - a ještě můžete přispět k přežití a rozvoji Protiproudu!
Sledujte zde
Ve Venezuele jsou poměrně silné a moderní ozbrojené síly strukturovány jako nástroj vnitřní politické kontroly. Nikoli jako síla pro vnější obranu.
Bolívárské národní ozbrojené síly (FANB) byly za Huga Cháveze a Nicoláse Madura přetvořeny tak, že jejich hlavním posláním bylo zaručit socialistickou revoluci. Loajalita byla zajišťována kontrolou státních průmyslových odvětví, avšak tváří v tvář přímému americkému útoku se tato konstrukce rozpadla.
Pro vysoké důstojníky šlo o volbu mezi osobním přežitím a jistým zničením. Venezuelská armáda necítila závazek obětovat se kvůli Madurovi. Jejich hlavní loajalita směřovala ke státnímu aparátu. Když byl tento aparát zničen, buď jeho pasivitou, nebo uzavřením tajné dohody s USA, institucionální vůle bojovat se vypařila. Armáda se rozhodla nereagovat a dát přednost zachování státu.
Sofiina volba?
V Sýrii byla ruská a íránská podpora po více než deset let rozhodující, avšak podmíněná existencí životaschopného, bojujícího místního aktéra. Rusko mu mohlo nabídnout azyl, ale nevedlo by beznadějné městské obléhání Damašku jménem vůdce, který už boj vzdal.
Stejně tak ve Venezuele vytvořila ruská a čínská podpora potenciál síly, která však nemohla nahradit absenci místní vůle. Když krize přišla, chyběla klíčová složka: Vůle venezuelského nejvyššího velení nařídit použití obrany a snést zničující odvetu.
Osud Sýrie a Venezuely ukazuje brutální hierarchii moderního konfliktu. Na vrcholu stojí armáda s hlubokou, existenční soudržností bojující za vůdce, který sdílí její osud. Hned pod ní je vojenský a politický aparát s transakční loajalitou k vůdci. Pokud ten v konečné zkoušce sdíleného osudu selže, vede to k rychlé institucionální kapitulaci, jak bylo vidět v Damašku i Caracasu.
Zahraniční podporovatelé jako Čína a Rusko jsou násobiteli síly, nikoli jejími základy. A to platí i pro další státy Latinské Ameriky a Karibiku. Rusko a Čína mohou pomoci udržovat boj, který už existuje. Nemohou však podnítit vůli bojovat ani ji udržet, jakmile je zlomena vůle místního vůdce sdílet případný společný zánik.
Venezuelská armáda si zvolila zachování státu, před válkou za Madura, stejně jako syrská armáda nakonec učinila podobnou volbu a ustoupila.
Viděli jsme přímo slabikář nového mocenského rozdělení vlivu.
Zdroj
