NESPOKOJENY
Liberální demokracie je demokracií jen do té chvíle, dokud lidé poslouchají a alespoň předstírají, že věří jejím propagandistickým prostředkům.
A protože je postavena na mnohdy až do očí bijících lžích , které se příčí zdravému rozumu, působí její apoštolové téměř vždy urputně a někdy až dokonce komicky.
Je proto zapotřebí tyto lži neustále kultivovat tím, že jsou, až do zblbnutí, opakovány v médiích a normovány v nadnárodních korporátech , čímž se společensky normalizují a jsou tak připraveny být politiky normovány do podoby zákona.
Problémem však je, že ani tento nekonečný výplach nezpůsobí, aby se zjevná lež stala pravdou, neboť stále neobstojí ani v elementárním testu logiky a zdravého rozumu.
Proto si liberální demokracie vytvořila proti těmto pro ni nebezpečným testům obranné mechanismy. Používá k tomu metody „sociálního zostuzení“ , které historicky používala každá kolektivistická ideologie.
Kdokoli si nemyslí to, co se po něm chce, aby si myslel, je liberální demokracií onálepkován a zařazen do skupiny, spojení s níž se každá správná nemyslící nádoba na oficiální propagandu bojí jako čert kříže.
Jde o moderní nálepky jako „antivaxer“, „plochozemec“, „dezinformátor“, či souhrnně, „dezolát“.
Samozřejmě, že každému takovému člověku je zapotřebí, tak nějak liberálně demokraticky, sebrat právo říkat a činit jinak, než jak je tomu v souladu s libtardí doktrínou.
Liberální demokracie se tak od fašismu liší pouze mírou agresivity represivního aparátu, potírajícího nevhodnou pravdu.
Zatímco fašismus měl koncentrák, liberální demokracie má gulag politické korektnosti.
Logika k těmto všemožným zákazům vedoucí je jednoduchá:
Já mám (jedinou a oficiální) pravdu
Každý, kdo si myslí a říká to, co já, má pravdu
Ty si nemyslíš a neříkáš to, co já, takže nemáš pravdu
Každý, kdo si myslí a říká to, co ty, nemá pravdu
Kdo nemá pravdu, je dezinformátor
Nikdo nemá právo dezinformovat nepravdou
Proto vy nemáte právo toto říkat
Když nemáte právo to říkat, tak my vám to zakážeme.
A jak se pozná, co je pravda? No přece když to pochází z důvěryhodných zdrojů, které jsme vám jasně označili, tak je to pravda .
Stejně jako jsme vám jasně označili ty nepravdivé – dezinformační.
Představitelé liberální demokracie jsou navíc natolik fanatičtí a hloupí, že si vůbec neuvědomují, že nemohou lidem silou vnutit, co si mají myslet, stejně jako člověk člověku nemůže vnutit respekt, neb ten si je možno jedině zasloužit. A že čím více potlačují jiné názory a zdroje informací, tím více je živí, stejně jako odpor k nim samotným a jejich ideologii .
Čtyři tisíce zatčených za rok ve Velké Británii za projevy na internetu, stejně jako existence politických vězňů u nás a na Slovensku a všeobecná snaha o cenzuru sociálních médií jen potvrzují to, jak argumentačně slabá a nejistá se liberální demokracie cítí být a nepřímo tím poukazuje na to hlavní – že se nejvíce bojí pravdy, protože ta pro ni znamená jistou smrt.
Její hlavní apoštolové při tom vypadají jako banda zmatených idiotů, stojících v bahně vlastních lží, pod vodopádem pravdy, který se zoufale snaží chytat holýma rukama, přičemž se s každým pohybem ještě více potápějí.
My to všechno zpovzdálí pobaveně sledujeme a tiše si přejeme, ať těmi rukami mávají ještě víc.
Liberální demokracie je klinicky mrtvá .
K tomu, abychom jí zasadili definitivní ránu z milosti, nám stačí pouze jediné – nebát se nahlas říkat pravdu. [ zdroj ]
The post Liberální demokracie je klinicky mrtvá. K jejímu konci stačí jen nahlas říkat pravdu first appeared on Pravý prostor .
