Dlouhodobě zde upozorňuji na totalitní praktiky EU, nicméně přeměny tohoto spolku – z původního EHS na tvrdou diktaturu – si všímá mnoho dalších lidí, kteří se bruselskou politikou dlouhodobě zabývají.
Dnes jsem narazila na zajímavou analýzu dlouholetého kritika politiky EU, doktoranda ze Sorbonny a zastánce suverenity evropských národů Drieu Godefridiho.
V zajímavém článku kritizuje diktátorské praktiky EU a upozorňuje na to, že v popředí nejhorších totalitních praktik aktuálně stojí Kaja Kallas. Věnuje se kauze švýcarského vojenského analytika, jemuž byl zabaven majetek a zablokovány účty.
A nejen jemu, ale i celé jeho rodině či přátelům, kteří se mu pokusili v jeho ožehavé situaci pomáhat. O případu Jacquese Bauda jste si mohli přečíst zde nebo zde .
Godefridi šel ovšem v tomto směru více do hloubky, když se snažil zjistit, na jakém základě byl Švýcar, který žije v Belgii, takto tvrdě potrestán. Došel ke zcela opodstatněnému závěru, že se EU chová hůř než středověká inkvizice.
I ta totiž nechala svoje oběti promluvit a hájit se, byť byly nakonec účelově odsouzeny, Nic takového však EU v novodobém honu na čarodějnice svým obětem nedopřeje…
Dále již příspěvek od od Drieu Godefridiho:
„Občanská smrt“ byla trestem podle starobylého francouzského práva—zrušeným v roce 1854—který zrušil právní osobnost odsouzeného: ztrátu majetku, rodinných práv a občanské existence, přičemž osoba zůstala fyzicky naživu.
Občanská smrt—krutá, úplná, ničivá—byla považována za součást dávno minulé doby. Evropská unie ji právě znovu vynalezla — a ještě zhoršila.
Nejprve mě zaujal případ švýcarského plukovníka Jacquese Bauda, kterého EU zasáhla občanskou smrtí. Suverénním rozhodnutím ze dne 15. prosince 2024 EU zakázala panu Baudovi vstup na své území a „zmrazila“ veškerý jeho majetek.
Ať jsem hledal jakkoliv, nedokázal jsem přesně určit, z čeho byl pan Baud obviněn. Proto jsem se obrátil k právním textům samotné Evropské unie.
To, co jsem tam našel, je poučné.
Dne 8. října 2024 si Evropská unie udělila pravomoc vykázat ze svého území a zabavit veškerý majetek patřící osobám, které plánují, řídí, provádějí, přímo či nepřímo podporují nebo jinak usnadňují manipulaci s informacemi a zasahováním.
Tato pravomoc se vztahuje také na jakoukoli fyzickou nebo právnickou osobu spojenou s těmito osobami, nebo na osoby, které je podporují ( Rozhodnutí Rady (SZBP) 2024/2643 a Nařízení Rady (EU) 2024/2642).
Ale co přesně znamená „manipulace s informacemi“? Není 99 % komunikace EU – zejména v oblasti energetiky a životního prostředí – zcela nebo částečně formou manipulace s informacemi?
A není propaganda produkovaná EU od února 2022 po ruské invazi na Ukrajinu, která vykresluje Rusko jako neustále na pokraji kolapsu, sama o sobě učebnicovým příkladem manipulace s informacemi?
Ve skutečnosti objektivní informace neexistují. Informace jsou lidské. Nikdy nejsou matematicky čisté. Veškerá komunikace – a zvláště politická – nevyhnutelně obsahuje prvek manipulace.
Zde se setkáváme se stejnou kategorií – „dezinformace“ – která umožňuje EU požadovat cenzuru sociálních sítí podle zákona o digitálních službách (DSA). Právě v této kategorii požaduje federální vláda USA, dbající na svobodu a právní stát, aby byla DSA odstraněna.
Abyste byli zařazeni na seznam občanských obětí EU – pohřbených zaživa – stačí, aby takzvaná „ministryně zahraničních věcí“ EU o to požádala a její žádost byla schválena Radou.
„Rada, jednající jednomyslně na návrh členského státu nebo vysokého představitele Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku (dále jen ‚vysoký představitel‘), rozhodne.“
To je vše. Žádný soud. Žádné slyšení. Žádné vyšetřování. Nic takového. Stačí pokyn od „ministra zahraničních věcí“ EU.
Od prosince 2024 je vysokou představitelkou Evropské unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku – takový je její oficiální titul – Kaja Kallas. Skoro nikdo ji neznal.
Byla to zcela neznámá žena z malého Estonska – 1,372 milionu obyvatel, méně než město San Diego – kterou nikdo nevolil, přesto jí EU svěřila přehnané pravomoci, včetně pravomoci požadovat občanskou smrt jakékoli osoby žijící na území EU.
Paní Kallasová, která pochází z rodinné historie poznamenané výraznými kontrasty – její otec spolupracoval se sovětskými úřady – se od ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 proslavila svou radikální, někteří by řekli zuřivou, nepřátelskostí vůči Rusku.
Je to, jako by se snažila vtáhnout celou Evropu—a pokud možno i Spojené státy—do ozbrojeného konfliktu s Ruskem, aby zabránila tomu, aby pobaltské státy stály před obrem samy. Zajímavá strategie, kde je lék totožný s nemocí: válka.
Svým rozhodnutím z 8. října 2024 si EU tak udělila pravomoc udeřit, exkomunikovat—ba dokonce zombifikovat—naprosto kohokoli.
To je samotná definice svévolnosti: vytvoření pojmu tak vágního – „manipulace s informacemi“ – že umožňuje zničit kohokoli podle přání a rozmarů prince (nebo v tomto případě princezny Kallasové). Je to dokonalé popření právního státu. To je přesná definice despotismu.
Rozhodnutím Rady (SZBP) 2025/2572 ze dne 15. prosince 2025 na žádost všudypřítomné Kallasové EU odsoudila zmíněného Bauda k občanské smrti. Opodstatnění? „Manipulace s informacemi.“ Nic víc.
Žádný nezákonný čin – vlastně ani sebemenší náznak trestného činu – není panu Baudovi připisován. Jeho názory se panovačné paní Kallasové nelíbí.
V důsledku toho pan Baud již nemá žádná práva a veškerý jeho majetek byl zabaven, aniž by byl vyslyšen. Připadá vám to přijatelné? Dokonce i soudy středověké inkvizice dovolily obviněným mluvit před vynesením rozsudku.
Je třeba jasně pochopit, že celý tento proces je čistě administrativní a nenabízí žádná práva na obranu. Habeas corpus? Magna Carta? Nula. Nic.
Podle trestního zákoníku z roku 1810 (doba Napoleonů) stanovil článek 18, že „tresty těžkých prací na doživotí a deportace znamenají občanskou smrt.“ Občanská smrt byla proto uložena soudem se všemi souvisejícími zárukami po trestním řízení.
Nešlo o autonomní sankci vynesenou samostatně, ale o občanskoprávní důsledek trestního odsouzení vyneseného soudcem nebo soudem.
Občanská smrt byla zrušena zákonem ze dne 31. května 1854, který ukončil tuto právní fikci považovanou za příliš krutou, dokud ji EU neobnovila jako nezávislý trest, uložený čistě správním nařízením.
Jsme tedy konfrontováni s naprostou svévolností, s prvky absolutismu a s dokonalým katalyzátorem iracionálního hněvu, který se zdá pohání Estonku Kallasovou, kdykoli jde o Rusko.
Přestaňme tedy směřovat veškerou kritiku excesů EU výhradně na Ursulu von der Leyen. Paní Kaja Kallasová si také zaslouží naši pozornost.
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 1 Průměrně: 5 ]
