Rozhovor měl po více než 10 letech připomenout případ (více najdete zde ), který v době největšího náporu muslimské invaze do Evropy otřásl Itálií. Dá se říci, že šlo o první popud ke změně smýšlení mnoha Italů, kteří díky tomuto – a později i řadě dalších podobných případů – změnili své volební návyky.
Země, kde byla vždy v popředí volebních preferencí promigrační levice, začala náhle masově volit ty, kteří slibovali deportace, uzavřené přístavy a tvrdé postihy dovezeným zločincům.
Jenže jak se ukazuje, tak vláda, která toto vše slibovala – a na základě toho byla také zvolena – pokračuje s rétorikou, zatímco reálné činy žádné zásadní změně nenpřináší.
To jen ukazuje, že je jedno, koho zvolíte: politika EU je v tomto jednotná a nakonec dostanete vždy totéž, jen někdy rychleji a jindy pomaleji.
Například členka Aspen institutu Meloniová, jejíž hlavní volební slogan zněl „uzavřeme přístavy,“ toto nesplnila, takže po celou dobu její vlády se může do země dostat kdokoli, kdo má o to zájem.
Deportací proběhlo minimum a snahy o přemístění kriminálních migrantů určených k deportaci do Albánie příliš nevyšly, i když zde zejména díky soudům a tlaku EU.
Současná italská vláda by měla končit letos na podzim, kdy zemi čekají další volby. A již nyní je jasné, že ani ty nepřinesou žádnou změnu.
Nad situací v Itálii se zamýšlí i žena, jejíž rodiče byli brutálně zavražděni – a matka také znásilněna – vetřelcem z Pobřeží Slonoviny.
Dělá si sice naději ve vztahu k Salviniho straně „Lega.“ Jenže i ta je součástí vlády, která jen změnila nelegální migraci v legální, aby mohla výměna obyvatel pokračovat.
Situaci již nelze měnit v politické rovině a se stejnými stranami, což by měli Italové (a nejen oni) co nejdřív – ve vlastním zájmu – pochopit…
Italka, jejíž rodiče byli před deseti lety zavražděni při brutálním útoku žadatelem o azyl z Pobřeží slonoviny, obvinila v rozhovoru pro Il Primato Nazionale stát z opouštění obětí, zatímco upřednostňuje práva a blaho pachatelů.
Rosita Solano, jejíž rodiče Vincenzo (68) a Mercedes (70) byli zabiti ve svém domě v Palagonii na Sicílii v srpnu 2015, uvedla, že se už necítí jako italská občanka kvůli tomu, co popsala jako naprostý nedostatek ochrany a podpory obětí násilných trestných činů.
Při útoku Mamadou Kamara, osmnáctiletý žadatel o azyl z Pobřeží slonoviny, ubytovaný v přijímacím centru Mineo, vnikl do domu páru, ubil Vincenza Solana k smrti, znásilnil Mercedes Solano a shodil ji z balkonu, když byla ještě naživu. V Itálii byl teprve asi dva měsíce, přijel nelegálně 8. června.
Kamara se později vrátil do migračního centra, kde vyšetřovatelé našli ukradené věci z domu obětí. Jeho doživotní trest se stal konečným v červenci 2022.
Hrozná dvojnásobná vražda se tehdy dostala na titulní stránky národních médií a podnítila protiimigrační nálady v době vrcholící migrační invaze.
Dcera obětí nedávno v rozhovoru s novinářkou Francescou Totolo Solano uvedla, že tento zločin trvale zničil život její rodiny. „Po té noci se naše životy navždy změnily. Už nežijeme. Nic už není jako dřív. Žijeme ve strachu,“ řekla.
Své rodiče popsala jako tiché, pracovité lidi, kteří se plně začlenili do komunity, kde právě žili, včetně období, kdy sami emigrovali za prací do zahraničí. „Vždy respektovali zákony a prostředí, ve kterém žili,“ řekla.
Solano tvrdila, že zločin odhalil systémové selhání v bezpečnosti a dohledu, zejména v přijímacím centru Mineo, které popsala jako „tikající časovanou bombu čekající na výbuch.“
Uvedla, že úřady si byly vědomy vážných problémů v zařízení, včetně trestné činnosti, dávno před jeho uzavřením v roce 2019. Vzpomněla, že tehdejší opoziční politik Matteo Salvini, který je nyní italským místopředsedou vlády, navštívil její rodinu po vraždách a slíbil, že centrum bude uzavřeno.
Na otázku, co se obecně pokazilo, Solano vinila slabé kontroly, nedostatek ochrany občanů a to, co nazvala absencí „určitých a příkladných trestů.“ Argumentovala, že pachatelé často věří, že nebudou čelit vážným následkům, a proto je pravděpodobné, že po propuštění znovu spáchají trestný čin.
„V Itálii jsou ti, kdo páchají trestné činy, chráněni, právně jim poskytují bezplatnou právní pomoc, jídlo a ubytování, zatímco ti, kdo utrpí trestný čin, nemají žádnou váhu,“ řekla. „Oběti jsou opuštěné a neviditelné.“
„Žádná okamžitá lékařská nebo psychologická podpora, žádná pomoc, žádná ochrana,“ řekla, když se jí ptali, jaké služby jí byly po hrůzné dvojnásobné vraždě k dispozici, čímž dále odhalila, že rodiny si musely hradit právní a terapeutické náklady samy, zatímco brutálnímu vrahovi vše platil stát.
Zeptala se, proč má Itálie ombudsmana pro vězně, ale ne pro oběti násilných trestných činů, a řekla, že chce odpovědi od těch, kteří mají moc.
Solano nyní působí ve správní radě Národního svazu obětí (Unavi), organizace podporující oběti násilných trestných činů a jejich rodiny. Řekla, že její zapojení bylo motivováno snahou zajistit, aby ostatní nemuseli zažít stejnou zkušenost.
„Nikdy nezískám své rodiče zpět, ale můžu být užitečná někomu jinému,“ řekla.
„Opakuji to samé už 10 let a nepřestanu to opakovat,“ dodala.
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 0 Průměrně: 0 ]
