Německý kancléř Friedrich Merz, navrhuje, aby členské státy Evropské unie čelily nátlakovým tendencím amerického prezidenta Donalda Trumpa větší jednotou uvnitř EU.
Pokud přeložíme Merzův nápad do srozumitelné řeči, neříká nic jiného, než aby Evropská komise a členské státy EU pokud možno i nadále vršily jednu velkou strategickou chybu za druhou. A nejlépe, aby v oboru tragicky chybných rozhodnutí dosáhly dokonalosti.
Co nejrychleji pryč!
Zároveň platí, že když některý německý kancléř rýsuje ideu „stmelené Evropy“, mělo by to být zejména pro národy nacházející na východ od německých hranic zřetelným varováním i výzvou: „Co nejrychleji pryč. A co nejdále od toho!“
Ve Střední Evropě, na půdorysu zatím jen malé části několika historických integračních procesů, které proběhly v blízkosti toku Dunaje (Velká Morava, přemyslovský, lucemburský a jagellonský královský státní útvar, a nakonec habsburská monarchie) zformovaly Bratislava a Budapešť základ možné budoucí středoevropské integrace.
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Mohla či spíše měla rozšířit na území České republiky. A později případně inspirovat k následování Rakousko, Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko (není členem EU) a pokud možno i Černou Horu.
Česká republika za vlády Andreje Babiše a s jeho koaličními partnery učinila prozatím pouze malý krůček směrem k Budapešti a Bratislavě. Praha zatím stojí jaksi rozkročena.
Asi jako Rhodský kolos, ten div světa: S jednou nohou na bruselské Rue de la Loi, kde se nachází palác Berlaymont, sídlo Evropské komise (s oněmi červenými koberečky, po kterých před televizními kamerami pravidelně špacírují členové Evropské komise vítající své milé „lídry“ členských států EU), a druhou nohou se zatím nesměle čvachtá někde při břehu Dunaje mezi Bratislavou a Budapeští. No, ale je to aspoň něco. Ne to velké nebezpečné NIC a NIKDY za Petra Fialy.
Ustavení trojhlavého jádra
Pro současnou Evropskou komisi je ovšem představa rozšířeného vzdorujícího středoevropského jádra velmi nepříjemná. Trojici Budapešť, Bratislava a Praha by jistě ráda označila za „ruskou trojku“ (je zvláštní, že ji tenhle nesmysl ještě nenapadl!).
SEBEOBRANA: ZLATO LETÍ, PENÍZE PADAJÍ!
Protiproudní televize uvádí v pořadu Sebeobrana nepodvolených "zlatého chlapce" Roberta Vláška. Ten v rozhovoru s Petrem Hájkem vysvětluje pozadí dramatických dějů ve světě i u nás, protože nakonec všechno souvisí s tím, co máme - a co si nemusíme nechat vzít:
Držme si klobouky, bude to jízda! Zůstane dolar světovou rezervní měnou? Koruna se zatím chová lépe než jiné měny. Zlatý klub je otevřen a prosperuje. A co stříbro? Valí se vlna, které nikdo neunikne. Pojďme se bránit proti okrádání!
Sledujte zde
Mocný kruh "poradců" českého prezidenta Petra Pavla se samozřejmě snaží ze všech sil ustavení trojhlavého jádra možné příští středoevropské integrace zabránit. Ostatně, ani Andrej Babiš se k tomuto rozumnému cíli zatím příliš nežene.
Dokud Bruselu (EU i NATO) vzdorují dvě vlády, Brusel to může vydávat za anomálii, za drobnou chybičku v systému. Evropský střed ale stojí kulturně, historicky a svými tradicemi úplně jinde, než kde po staletí vězí evropské imperiální a koloniální mocnosti a Německo expandující metodou letokruhů do blízkého i vzdálenějšího okolí.
Jakmile se však vzdorující střední Evropa začne rozšiřovat a upevňovat, pak má Brusel problém. Hrozí totiž, že tento obranný integrační proces získá jistou magnetickou sílu, která začne přitahovat i další partnery.
Pro Střední Evropu je bezpochyby nejrozumnější cestou pravý opak toho, co by si přál kancléř Merz. Nikoli se s Německem ještě více semknout k páchání dalších zničujících rozhodnutí, ale naopak se distancovat od temných sil, se kterými středoevropské státy neměly ve svých dějinách většinou nic společného. Respektive byly vždy více oběťmi západních zájmů než příjemci nějaké pomoci, podpory.
KRIZE NA DOTEK: 72 HODIN? A CO POTOM?
Miliony domácností dostali do schránek "manuál" na přežití prvních 72 hodin kritické situace. Vypadá ale spíš jako výsměch. Stát evidentně není na krize připraven. "ZÓNA PŘEŽITÍ" při různých druzích katastrof (včetně války) je přitom k dispozici. Co to je? Kde ji najít při krizi velkého rozsahu, která může přijít kdykoli?
V rozhovoru Petra Hájka s "průvodcem krizemi" Alešem Přichystalem, autorem skutečného manuálu pro přežití, se dozvíme více. Nejen o neutěšeném stavu, do něhož jsme se nečinností předchozích vlád dostali. Především o světélku na konci tunelu, které alespoň bliká... Sebeobrana nepodvolených je možná!
Sledujte dnes, v sobotu 31. ledna od 18:00 hodin či kdykoli poté!
Sledujte zde
Integrace dunajského prostoru
Britská a francouzská meziválečná politika podpory Německa pro jeho očekávanou válku proti SSSR obětovala Hitlerovi Československo. Mimochodem málokdo si uvědomuje, že česká státní hranice s Německem není de iure dodnes definována a garantována jinak než jako „hranice momentálně existující“. Na rozdíl od polsko-německé hranice, která je definována de iure jako trvalá, definitivní.
Ostatně dodnes současné parlamentní politické strany |(s výjimkou Okamurovy SPD, pozn. PP) mlčí o tom, že Německo Československu nikdy nevyplatilo válečné reparace. Respektive uhradilo z nich jen směšný zlomeček. Václav Havel byl tak vděčný za německou podporu československé popřevratové transformaci (i její předlistopadové přípravy), že v nové česko-německé smlouvě nepožadoval po Německu vůbec nic.
Státy Střední Evropy nemají koloniální minulost, tím pádem jim chybí koloniální mentalita. Dokážou tedy budovat svoji existenci vlastními silami. Nehledají nové kolonie. Nepotřebují krást cizí přírodní zdroje. Nesměřují k územní expanzi.
Nemají tedy skutečně žádné styčné zájmy s tradičně expanzívním a po dominanci toužícím Německem. Ani s Velkou Británií, Francií, Španělskem, Portugalskem, Nizozemskem nebo s Belgií. To byly od počátku novověku vždy koloniálními mocnostmi, a po velkou část vlastní historie většina z nich usilovala o rozšiřování impéria.
Také Itálie představuje jinou historickou tradici, než má většina států Střední Evropy. Integrace „dunajského prostoru“, oné vodní páteře Střední Evropy, je jednoduše naprosto logická. Stejně jako je logické, že k tomuto prostoru nepatří Polsko. To má historický velkopolský komplex, a proto je orientováno velice konfliktně na expanzi severovýchodním i jihovýchodním směrem.
ZBRANĚ NEPODVOLENÝCH FUNGUJÍ!
Už zase někde straší s dalším covidem. Tentokrát se bude možná jmenovat Ptačí chřipka. Andrej Babiš se sice právě za zločiny covidismu omluvil, jenže - věřte mu. Ale je úplně jedno, s čím přijdou. Daniel Fiala rozšířil možnosti sebeobrany nepodvolených!
Tisíce vděčných uživatelů jeho přípravků už také vědí, jak účinné jsou "medíky" při léčení a prevenci i těch nejzávažnějších chorob včetně onkologických . Kdo vyzkoušel, "ret neodtrhne více", řečeno s Janem Nerudou. Kdo ne, měl by. Jde o ten největší kapitál: Naše zdraví!
A co je také podstatné: Nákupem přes supramedex.protiproud.info , současně pomáháte k další svobodné existenci Protiproudu!
Sledujte zde
Pud sebezáchovy
Jistě je možné namítnout, že ke Střední Evropě patří také Rakousko, jehož habsburská dynastie řídila střed Evropy celá staletí. Stejně jako má imperiální tradici také Maďarsko.
Lze ale soudit či alespoň doufat, že tato dvě jádra bývalého rakousko-uherského dualismu již definitivně přijala realistickou politiku opírající se o zvážení možností a národních zájmů včetně bezpečí více než o nějakou obnovu impérií. Jsou si snad také vědoma (alespoň doufejme) rizik vyplývajících ze spoluúčasti na nebezpečné strategii německé Evropské unie a evropské části NATO.
Z těsnějšího přimknutí se k von der Leyenové, Merzovi, Macronovi, Starmerovi, Ruttemu, a tím i nadále k momentální antitrumpovské části globální moci ve Spojených státech, plynou Střední Evropě jedině vážná akutní rizika. Bez rizika samozřejmě není ani kooperace s Donaldem Trumpem, nicméně se takto Střední Evropa může alespoň vyhnout brzké jaderné válce s Ruskem.
Potíž s Donaldem Trumpem a jeho následovníky může přijít později, třeba za deset patnáct let, ale každý rok je dobrý, ne?
Úplné osvobození se Střední Evropy od washingtonské diktatury zřejmě jen tak možné nebude. Avšak odpoutání se od dezorientovaného Bruselu metodou rychle se rozšiřující integrace V3 a později snad i V4, 5 nebo 6, ale možné je.
Vyskočit z vlaku, který nemáte možnost řídit, a o kterém víte, že jeho koleje vedou přímo do moře, není zrada ani zbabělost.
Je to obyčejný pud národní sebezáchovy.
Zdroj
