Je zřejmé, že ne všem je dáno vzdělávat se v učenosti, a proto Kristus dal krátký zákon, který je dostupný každému, a nikdo z jeho dodržování nemůže být vyňat z důvodu nevědomosti. A tím je zákon božské lásky. Jak praví apoštol: „Rychle splní své slovo Pán na zemi“ [Řím 9, 28].
Účinky lásky
Onen zákon by měl být měřítkem všech lidských skutků. Podobně jako u veškerých výrobků lidských rukou je daný výrobek shledán dobrým a správným, odpovídá-li určeným měřítkům, tak je i každý lidský skutek správný a ctnostný, pokud odpovídá měřítku božské lásky. Když tomuto měřítku neodpovídá, není ani dobrý, ani správný, ani dokonalý.
Zákon božské lásky způsobuje v člověku čtyři nadmíru žádoucí věci. Zaprvé je příčinou duchovního života. Je totiž zřejmé, že to, co je milováno, je z věci samé v tom, kdo miluje. Proto ten, kdo miluje Boha, má Boha v sobě: „Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm“ [1 Jan 4, 16].
Je povahou lásky proměnit milující v milované. Milujeme-li tedy věci mrzké a nízké, stáváme se mrzkými a vratkým: „Staly se z nich ohavy jako to, co milovali“ [Os 9, 10]. Když však milujeme Boha, stáváme se božskými, neboť „kdo se přidržuje Pána, je s ním spojen jedním duchem“ [1 Kor 6, 17].
Augustin dodává: „Jako je duše životem těla, tak je Bůh životem duše.“ To je nanejvýš zřejmé, vždyť říkáme, že tělo žije díky duši, pokud vykazuje činnosti vlastní životu, jako jsou úkony a pohyb; ale když duše opustí tělo, tělo ani nekoná, ani se nehýbe.
Podobně duše jedná ctnostně a dokonale, jedná-li díky lásce, skrze niž v ní přebývá Bůh; bez lásky pak konat nemůže: „Kdo nemiluje, zůstává ve smrti“ [1 Jan 3, 14]. Je třeba podotknout, že i kdyby někdo měl všechny dary Ducha Svatého kromě lásky, neměl by života. Ať už se jedná o dar jazyků nebo dar víry či jakýkoliv jiný, bez lásky nedávají život. Neboť třebaže je mrtvé tělo oděno do zlata a drahokamů, přesto zůstává mrtvým. Takový je tedy první účinek lásky.
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Boží přikázání
Druhým účinkem lásky je zachovávání Božích přikázání. Řehoř praví: „Láska k Bohu nikdy nezahálí. Tam, kde je, činí veliké věci; zdráhá-li se konat, tam lásky není.“ Jasným znamením lásky je tedy pohotovost k plnění Božích přikázání. Viděli jsme totiž, že milující dělají pro milované veliké a těžké věci: „Miluje-li kdo mne, mé slovo bude zachovávat“ [Jan 14, 23].
Rozvažme, že kdo zachovává zákon božské lásky, ten naplňuje celý zákon. Boží přikázání jsou však dvojí: jedna jsou kladná, a láska tyto naplňuje, jelikož naplněním zákona je láska, s níž jsou přikázání dodržována; druhá jsou záporná, jež láska rovněž naplňuje, neboť nejedná špatně, jak dí apoštol [1 Kor 13].
Třetím účinkem lásky je být záštitou proti protivenstvím. Protože tomu, kdo má lásku, neublíží žádné protivenství, ale vše se ve prospěch obrací: „Těm, kdož milují Boha, vše napomáhá k dobrému“ [Řím 8, 28]. Ostatně, vždyť i protivenství a překážky se zdají milujícímu lehkými, jak můžeme pozorovat.
Čtvrtým účinkem lásky je to, že vede ke štěstí. Věčná blaženost je přislíbena pouze těm, kteří mají lásku. Neboť bez lásky je vše ostatní nedostatečné: „Pro budoucnost je mi připravena koruna spravedlnosti. Tu mi dá v onen den spravedlivý soudce; ale nejen mně, nýbrž i všem těm, kdož milují jeho příchod“ [2 Tim 4, 8].
Rozvažme, že pouze rozdíl v lásce, a nikoliv rozdíl v jakékoliv jiné ctnosti, vede k různé blaženosti. Vždyť mnozí byli asketičtější nežli apoštolové, ti však předčí všechny ostatní v blaženosti s ohledem na velkolepost své lásky. Dostalo se jim totiž prvních plodů Ducha, jak praví apoštol [Řím 8]. Veškerá různost blaženosti tedy pochází z nestejné lásky. Takové čtyři účinky v nás tedy působí láska.
VELKÁ BEWIT RODINA: SOBĚ I NÁM!
Jak se bránit nejen následkům nebezpečných vakcín a mnoha chemických farmak označovaných za léky za využití čistě přírodních metod bez použití chemie?
Mluvíme o tom - a hlavně o nejnovějších "zbraních" a metodách, jak nemocem čelit a předcházet - v zásadních zdravotních rozhovorech Petra Hájka s Jiřím Černotou. Na ten poslední se podívejte zde !
Vytvořte si bezplatný účet BEWIT, kterým se dostanete k výrazným slevám s kompletní nabídkou na e-shopu firmy BEWIT .
Vytvořit bezplatný účet BEWIT
Kde je láska, tam je Duch svatý
Kromě nich má láska další účinky, které nesmíme opomíjet. Prvním z nich je odpuštění hříchu. Sami to můžeme pozorovat. Pokud někdo někoho urazí, a později ho hluboce miluje, pak uražený s ohledem na lásku urážky nedbá. Podobně Bůh odpouští hříchy těm, kteří ho milují: „Láska překrývá množství hříchů“ [1 Petr 4, 8]. Správně říká „překrývá“, neboť Bůh na ně nehledí, aby je potrestal. A ačkoli praví „překrývá množství“, tak Šalamoun dí, že „láska překrývá všechny chyby“ [Přís 10, 12].
Příklad Máří Magdaleny je toho nejlepší ukázkou: „Odpouští se jí mnoho hříchů,“ a důvodem je, „poněvadž milovala mnoho“ [Lk 7, 47]. Někdo však může říci: „Stačí-li k smazání hříchů láska, pak není nutné pokání.“ Rozvažme však, že nikdo skutečně nemiluje, kdo skutečně nelituje. Neboť je jasné, že čím více někoho milujeme, tím více litujeme, že jsme ho urazili. A to je jeden účinek lásky.
Dále láska způsobuje osvícení srdce. Jak praví Job: „Všichni jsme obestřeni temnem“ [37, 19]. Často totiž nevíme, co máme dělat nebo po čem dychtit. Ale láska učí všemu, co je nutné ke spáse. Proto je řečeno: „Jeho pomazání vás poučuje o všem“ [1 Jan 2, 27]. A to proto, že kde je láska, tam je Duch Svatý, který ví vše a vede nás po správné cestě, jak uvádí žalm 142. Proto je řečeno: „Kteří se bojíte Pána, milujte ho, i budou osvícena srdce vaše“ [Sir 2, 10], to jest poznáte, co je nutné ke spáse.
Dokonalý pokoj
Dále láska v člověku rodí dokonalou radost. Nikdo totiž nemá ve skutečnosti radost, nežije-li v lásce. Neboť každý, kdo po něčem dychtí, není šťastný nebo veselý nebo spokojený, dokud toho nedosáhne.
U časných věcí lze dychtit po něčem, co člověk nemá, ale když už to má, může tím začít pohrdat a znudit se. U duchovních věcí tomu ale tak není, jelikož ten, kdo miluje Boha, má jej, a proto duch toho, kdo Boha miluje a dychtí po něm, je v něm ukojen. „Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh v něm,“ jak se praví v 1 Jan 4, 16.
Dalším účinkem lásky je dokonalý pokoj. Člověk může často dychtit po časných věcech, ale když už je má, jeho duch není ukojen, a poté co dosáhne jedné věci, dychtí po jiné: „Srdce bezbožných je jako rozbouřené moře, které nemůže se uspokojit“ [Iz 57, 20]. A dále: „Nemají pokoje bezbožní, praví Pán Bůh.“
Tak tomu však není u lásky k Bohu, jelikož tomu, kdo miluje Boha, se dostává dokonalého pokoje: „Pokoj hojný mají, kdož milují zákon tvůj, jakýkoliv úraz jich nepotká“ [Ž 118, 165]. A to proto, že toliko Bůh může naplnit naše dychtění. Bůh je totiž větší nežli naše srdce, jak říká apoštol, a proto Augustin v první knize Vyznání píše: „Stvořil jsi nás pro sebe, Pane, a nepokojné je naše srdce, dokud nespočine v tobě.“ A: „Nasycuje dobrem tvoji žádost“ [Ž 102, 5].
Dále láska člověku dává velkou důstojnost. Všechna stvoření slouží božské vznešenosti (jsouce všechna Bohem stvořena), podobně jako výrobky slouží svému výrobci; ale láska činí z nevolníka svobodného člověka a přítele. Proto Pán pravil apoštolům: „Již vás nebudu nazývati služebníky…, ale přáteli“ [Jan 15, 15]. Avšak nenazýval snad Pavel, stejně jako jiní apoštolové, sebe sama služebníkem? Při odpovědi je třeba rozlišovat mezi dvěma druhy služebnosti. První je ze strachu, a taková je bolestná a nepřináší zásluhy.
(adsbygoogle=window.adsbygoogle||[]).push({});
Dar lásky předčí všechny ostatní dary
Neboť kdo se vystříhá hříchu pouze ze strachu před trestem, ten nenabývá zásluh, ale zůstává nevolníkem. Druhou je služebnost z lásky. Pokud někdo nejedná ze strachu před spravedlností, nýbrž z božské lásky, nejedná jako nevolník, ale jako svobodný, jelikož tak činí dobrovolně. Proto říká: „Již vás nebudu nazývati služebníky.“ A apoštol odpovídá proč: „Nepřijali jste ducha poroby, abyste se zase strachovali, ale přijali jste ducha synovství“ [Řím 8, 15].
V lásce není bázně, jak je řečeno [1 Jan 4], neboť bázeň obsahuje trest, kdežto láska nás činí nejen svobodnými, ale také syny; proto se můžeme nazývat a být syny Božími, jak je řečeno [1 Jan 3]. Cizí člověk se stává něčím přijatým synem, když nabývá práva na jeho vlastnictví. Tak také láskou nabýváme práva na Boží dědictví, jímž je věčný život, jak je řečeno: „Duch vydává svědectví s naším duchem, že jsme dítky Boží. Jsme-li však dítky, jsme i dědici: dědici Boží a spoludědici Kristovi“ [Řím 8, 16‒17]. A: „Aj, kterak připočteni jsou k synům Božím“ [Mdr 5, 5].
Tolik tedy k dobrodinstvím lásky. Nyní nezbývá než tvrdě pracovat na tom, abychom jí nabyli a vytrvali v ní. Musíme si však uvědomit, že nikdo nemůže mít lásku sám ze sebe, ale že je darem samého Boha. Proto Jan praví: „Ne že jsme my dříve milovali Boha, nýbrž že on dříve miloval nás“ [1 Jan 4, 10]. Nemiluje nás tedy proto, že jsme ho dříve milovali, nýbrž to, že jej milujeme, je v nás způsobeno jeho láskou.
Musíme si rovněž uvědomit, že ačkoli všechny dary pocházejí od Otce světel, dar lásky předčí všechny ostatní dary. Neboť všechny ostatní dary lze mít bez lásky a Ducha Svatého, avšak s láskou je nutně spojen Duch Svatý. Apoštol říká: „Láska Boží je vylita v našich srdcích skrze Ducha Svatého, který nám byl dán“ [Řím 5, 5].
Zdroj
