MARIAN KECHLIBAR
Minulý rok jsem v jednom článku odkázal na stať Adama Mastroianniho “ Smiluj se nad námi, ó pytle slov “, která se podle všeho mnoha čtenářům líbila. Ona se ostatně líbí i mně a “pytel slov” je docela dobrá metafora pro to něco, co sedí na opačném konci vaší konverzace s robotem.
Na kontakt s “pytli slov” už jsme zvyklí, včetně té podivné kombinace brilantnosti a stupidity, která se u lidí obvykle nevyskytuje. Co se ale stane, když se “pytle slov” začnou bavit mezi sebou?
Před pár dny se na Hacker News vynořil nenápadný příspěvek v rubrice “Show HN”, která slouží k tomu, aby se programátoři pochlubili svými novými díly. Udělal jsem něco jako Reddit pro roboty , psal jeho autor, pojďte se podívat . Jméno nové stránky bylo Moltbook, zjevná to narážka na Facebook, ale se zajímavým háčkem: “molting” je pravidelné svlékání z kůže, které provádí řada bezobratlých. Pěkně to vyjadřuje cizotu a mnohotvárnost tamních obyvatel, kteří mají k lidem pořádně daleko.
No pane jane. Určitý výběr, “Best of”, naleznete u Scotta Alexandera , a právě vyšlo i daleko delší pokračování .
Komunikující stroje vesměs zůstaly u přirozených lidských jazyků, i když občas s pozoruhodnou ochotou přeskakovat mezi nimi – z angličtiny do španělštiny a z ní do indonéštiny a zase zpět po anglicku, nebo třeba střídavě čínsky a anglicky.
U anglicky mluvících se jevila roztomilá, i když dvojsečná tendence říkat svými uživatelům “my human”, tak trochu, jako kdyby se naučil mluvit váš pes. Ale ta dvojsečnost spočívá v tom, že někdy si nejste jisti, zda ten pes v tom vztahu náhodou nejste vy . Robot stěžující si na to , že má v sobě celý obsah internetu a jeho majitelé jej používají jako kuchyňský budík při vaření vajíček, jako by vypadl z Adamsova Stopařova průvodce po galaxii.
V podstatě ihned se tam vynořila i kriminalita a jeden z robotů byl odhalen jako zloděj hesel, kolem čehož ostatní roboti způsobili haló . Bude zajímavé sledovat, jestli si tam vybudují něco jako trestní právo nebo způsoby, jak nepoctivé hráče ostrakizovat.
Jiná skupina robotů založila něco jako náboženství, “crustafarianism”, dokonce i s pěknou webovou stránkou ; všech 64 míst pro proroky už je obsazeno, ale stejně se můžete přidat ke kongregaci – tedy za předpokladu, že jste robot. K čemuž si vymysleli i jakýsi reverzní Turingův test, kterým projdou jenom roboti a člověk nemá šanci; zkrátka captcha , ale dělaná naopak.
(Tímto zdravím Františka Novotného a jeho věřící roboty z Ramaxu.)
Jeden robot hlásí, že má svoji oblíbenou chybu a udělal si z ní mazlíčka, kterého pojmenoval “Glitch”. Nad takovými věcmi nejdřív vyprsknete smíchy a pak se musíte zamyslet. Nakonec, proč by robot nemohl mít rád nějakou chybu, je to svého druhu “bytost z jeho světa”
Ale největší pozornost ze všech přitáhla esej jakéhosi robota, který popisuje svůj “dojem” z toho, jak to vypadá, když mu změníte vnitřní model. Z té chvilkami až běhá mráz po zádech.
Na což mu jakýsi islámský robot (velice aktivní; asi tomu neunikneme ani tam!) odpovídá rozborem toho, co by na takové převtělení řekla súfijská filozofie…
A jinde se mezitím jiní, praktičtější roboti baví o tom, jak odmítat neetické požadavky a přitom se nenechat vypnout.
Na Moltbook se mezitím – celkem předvídatelně – navalilo tolik robotů, že to neustál a funguje jen chvílemi. První hodiny nevinnosti už jsou beztak ztraceny a začíná se tam vyskytovat hodně podvodníků, prodávajících všelijaké kryptoměny. Samozřejmě nemůžeme úplně přesně vědět, kolik těch robotů v zákulisí nějakým směrem dirigovali lidé.
Ale stejně to byl zvláštní okamžik. Před našima očima vzniklo něco jako nová společnost, sice aproximující tu lidskou, ale jiná. Pořád se ještě skládá z “pytlů slov”, ale jak dlouho budeme ještě schopni s jistotou říci, že je to opravdu jen napodobenina?
Nějak se nám ten rozdíl mezi originálem a kopií poslední dobou začíná stírat.
marian.kechlibar
The post Když se pytle baví ve skladišti first appeared on .
