Jak nám končí živočišná výroba
RSS

Jak nám končí živočišná výroba

APOŠTOL
* Krátký ukrajinský úvodník:
Představte si to… naše ukrajinská rodina z nedávného článku HLP byla shůry obdarována více než pětadvaceti tisíci Káčées. Nikdo neví, kde se ty peníze vzaly. Prostě jeden den je neměli a druhý den je mají. A díky tomu se skutečně rýsuje možnost, že jeden ukrajinský třicátník unikne z mlýnku na maso.



Tak nějak nejasně tuším, že vy čtenáři s tím máte něco společného… Pánbůh zaplať a naděl stokrát víc. Pro deset spravedlivých Hospodin ušetří město.
Druhou neopominutelnou zprávou je vypnutí části tranzitu plynu přes Ukrajinu z „důvodu vyšší moci“. Zatím je málo informací a jsou poněkud protichůdné, ale během dne se nám dostane tolika zpráv, až nás to bude mrzet. Já k tomu řeknu jen jedno – podle mě na tuto situaci Putin čeká jako na smilování, jen to nechtěl udělat sám, protože potřebuje být spolehlivým dodavatelem. Koneckonců teď hledá nové zákazníky a solidnost je velmi důležitým prvkem tohoto image.
Ale když plyn zastaví Ukrajinci, to je něco jiného… Podle mě se teď Putin chechtá až z Kremlu opadávají cihly. Ti hodní a demokratičtí Ukrajinci, kterým Evropa už dva měsíce pomáhá penězi i vojenskou technikou, jí na oplátku vypnou plyn. Inu, podle ovoce poznáte je. Je vidět, že Ukrajina je furt stejná. Podvody, šméčka, nedodržování smluv. Všichni to víme. Dokonce i ten Charles Michel a Uršulka Leyenová to vědí. Oni se nezměnili, jen se vybarvili. Zítra si k tomuto tématu určitě povíme víc.
***
A teď už dnešní text:
Včera jsem inseminoval svoji prasnici Xénii. Mám jen jednu, protože jsem malý chovatel. K tomu mívám tendenci mít své pašíky rád, takže s ní selátka nechávám mnohem déle než dnes běžných velkochovných 28 dní. Vlastně je odstavuju, až když je jejich máma sama začne odhánět. K tomu nechávám prasnici déle odpočinout mezi porody a vůbec se nechovám tržně. Jasně, chci to krásné vepřové z Přeštického prasete, chci mít hezkou zabijačku, chci si maso zamrazit i zakonzervovat, ale chci, aby se to zvíře u mě mělo dobře. Aby prožilo klidný a přežraný život bez stresů, aby mělo pod sebou slámu, přiměřeně čistý chlív a kousek výběhu.
Kromě prasnice se mi do chlívku vejdou ještě čtyři krmníci, na víc nemám prostory . Je nereálné, že bych držel ještě kance. Proto využívám služeb inseminační stanice. Když se prasnice začne boukat, zavolám tam, oni mi připraví inseminační dávku včetně aplikátoru (tuba s dlouhou trubičkou) a protože každý den jezdí někam na okrese Znojmo inseminovat velkochov, je snadné se s nimi potkat a převzít si to. Cena inseminační dávky je dneska 350,- Kč. Za tuto cenu dostanu nejen roztok se spermatem, ale také i hlídají rodovou linii, postarají se, aby „nedošlo k incestu“ a vůbec mají pod kontrolou, kdo s kým, kdy a jak. Pokud bude inseminace úspěšná, za tři měsíce, tři týdny a tři dny budu mít tak deset selátek. Budu muset asistovat při porodu, budu jim sám muset zaštípnout zuby, kanečky musím sám vykastrovat, protože místní veterinář se mnohem lépe živí na kočkách a psech ve sterilní ordinaci a do chlíva prostě nechodí.
A tak jsem si včera při předání popovídal s majitelem inseminační stanice…
Prý ať tak nějak počítám s tím, že potáhnou byznys do konce roku, ale pak s tím asi seknou. Ať teď jede s insemináačními dávkami kamkoliv, všude mu hlásí, že s chovem budou končit. Cena vepřového masa sice stoupla, ale jen pro spotřebitele. Výkupní ceny se zvedly málo, zato ceny krmiv hodně. Většina chovatelů má smlouvy na dodávky krmiv do konce léta, leckdo si umí našrotovat a zamíchat sám, ale při dnešních cenách obilovin je prostě jednodušší vše prodat, než dotovat zase o něco ztrátovější chovy.
Jediní, kteří chovy neruší, jsou ti, co dostali nějaké investiční dotace (na které už nově nemají nárok) a musejí ještě rok či dva vydržet, bo projekt musí prokázat udržitelnost.
Když nebudou chovy, nebudou ani inseminační stanice. Jejich byznys samozřejmě pár vidláků nezachrání, oni potřebují týdně nadělat stovky dávek. Moderní velkochovatelé u nás žádné porodny nedrží. V globální ekonomice je lepší, když se selata líhnou ve Španělsku a rozvážejí se do výkrmů v celé Evropě. Prostě se to rozdělí. Velká korporace prostě dělá byznys v prasečím šlechtění a dělají to ve velkém, takže mají i na genetické testování a dodávají prvotřídní selata schopná konverze krmiva 3:1. Na tři kila krmení, kilo váhy zvířete. Všechno ostatní je minulost.
Na jednu stranu tomu rozumím – globalizace prostě vítězí a kdo nechce zkrachovat, ten se musí přizpůsobit. Globalizace způsobuje, že se všichni poměřujeme s těmi nejúspěšnějšími a nikdo jiný neobstojí. Jen ti Češi uměli nějakou dobu držet krok díky schopnosti improvizovat. Jenže… teď to prostě končí.
Stojím před zajímavým dilematem. Mám si pořídit kance? Třeba z té zrušené inseminační stanice… Ze svého okolí postupně registruju signály, že možná není špatný nápad udělat z garáže zase chlív, co tam původně byl… Leckdo se mě ptal, jestli budu mít letos selata, že by nějaké koupil. Na záhumencích se objevilo mnohem víc brambor, ale také mnohem víc ječmene. Teď je pořízení selete snadné – prostě si pro něj dojedete, každý družstevní chovatel vám ho prodá. Ale jestli to takhle půjde dál, tak to letos bude poslední krmná sezóna. Příští rok už nebude pro sele kam zajet a moderní korporátní velkochov vám nic neprodá. Možná bych udělal kariéru na drobném chovu prasátek…
Ne, nikdy se to nevyplatí, nikdy se na tom nevydělá. Ale když sleduju tu rychlost směřování všeho do zádele, tak si říkám, že bych to možná udělat měl. Když vidím tu zběsilost všechno ničit, tak mám stále neodbytnější pocit, že se musím postarat sám, protože jinak budeme žrát kamení.
Zdá se, že se blíží doba, kdy sice možná budeme mít chlív, ale nebude kde vzít sele ani kuře. Protože ty staré časy, kdy vám to někdo (pod rukou) prodal, ty se nějak chýlí ke konci a i když na českých vesnicích stále najdete slepice, králíky, husy i prasátka, prakticky nikdo nemnoží. Bylo snazší to užitečné zvíře koupit z velkochovu.
Nakonec budeme ještě rádi za množírny psů – to bude poslední zdroj masa pro plebs.

 
a.a. (Apoštol)
The post Jak nám končí živočišná výroba first appeared on Pravý prostor .


Nejčtenější za týden