KAREL WÁGNER
Textové zprávy ministra zahraničí a životního prostředí Petra Macinky vévodí sdělovacím prostředkům.
Prezident Petr Pavel, jak uvedl 6.2.2026 v rozhovoru pro Radiožurnál, příští týden půjde na policii podat vysvětlení ohledně obsahu SMS zpráv, které jeho poradci poslal ministr zahraničí a předseda Motoristů sobě Petr Macinka. Zprávy od Petra Macinky označil prezident za možný pokus o vydírání s tím, že je předal právníkům k posouzení, zda se nejedná o naplnění skutkové podstaty trestného činu, přičemž Radiožurnálu řekl, že výsledky právní analýzy zatím nemá. „Někdo může říct, že s vydíráním se pojí hrozba fyzického násilí, ale já jsem v tom znaky politického vydírání prostě viděl,“ poznamenal k tomu v pátečním rozhovoru.
A zde máme meritum celé věci. Neboť v obecné definici pod pojmem „vydírání“ se rozumí situace, kdy někdo pod nějakou výhrůžkou (nejenom násilím, ale i jakoukoli jinou újmou, např. zveřejněním citlivých informací, nebo odepřením něčeho, na co by dotyčná osoba měla nárok), jiného nutí, aby něco udělal, něco strpěl, nebo se něčeho zdržel. A tak k vydírání dochází vždy pod nějakou výhružkou, neboť kdyby osobě vydírané nebylo čím hrozit, de facto by nebylo možné ji vydírat. Kdy slovo „výhružka“ označuje konkrétní projev hrozby, tedy samotnou formulovanou hrozbu (větu, sdělení, gesto), nikoli proces vyhrožování jako takový. Přesněji řečeno „vyhrožovat“ (provádět hrozbu) je sloveso, „vyhrožování“ dějové podstatné jméno a „výhružka“ (obsah vyhrožování) podstatné jméno konkrétní.
V případě tolik dnes novináři propírané, zcela nevhodné (a tím i pobuřující) formy politického vydírání prezidenta Pavla předsedou Motoristů sobě, se však nejednalo o naplnění skutkové podstaty trestného činu „nebezpečného vyhrožování“, jak je nám v některých sdělovacích prostředcích podsouváno. Především proto, že při svém vydírání Petr Macinka nikomu nevyhrožoval usmrcením, ani ublížením na zdraví. Tedy zde nešlo o nebezpečné vyhrožování dle § 353 Trestního zákoníku, kdy se říká, že „nebezpečného vyhrožování dle § 353 se dopustí ten (1) Kdo jinému vyhrožuje usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou takovým způsobem, že to může vzbudit důvodnou obavu“. K čemuž se již vyjádřila celá řada našich právníků a advokátů, přičemž spoluzakladatel Unie obhájců ČR Tomáš Sokol se ke zprávám ministra Macinky vyjádřil takto: „Z jednání pana ministra, ať už může být hodnoceno jako neuctivé nebo jakkoliv jinak nevhodné, nelze dovozovat, že se domáhal něčeho násilím, pohrůžkou násilí nebo pohrůžkou jiné těžké újmy. Násilí můžeme vyloučit rovnou, ale nedokážu dovodit ani hrozbu těžkou újmou,“ sdělil ČTK: https://www.novinky.cz/clanek/domaci-policie-uz-obdrzela-podnet-od-pavla-na-macinku-40559729
Ovšem i když je Tomáš Sokol skvělý právník, leckterý profesionál se diví a kdejaký laik žasne, že si neověřil, co ve svém projevu prezident Petr Pavel ve skutečnosti řekl, namísto toho, aby spoléhal na výroky některých našich novinářů. Ti totiž kauzu politického vydírání za využití několika výhrůžek transformovali do „nebezpečného vyhrožování“, kdy někdo vyhrožováním usmrcením, těžkou újmou na zdraví nebo jinou těžkou újmou, hodlá dosáhnout svých nekalých cílů, přestože prezident Pavel ve svém projevu Macinkovy výhružky nazývá „zastrašováním“. Ale pokud některý novinář mění smysl dané kauzy, pak nezbývá než si klást otázku, kdo že nám to vlastně, jak se u nás říká, dělá díru do hlavy. Ve smyslu latinského úsloví Cui bono, česky „v čí prospěch?“, nebo „komu ku prospěchu?“, užívaného k identifikaci motivu jednání nejen při vyšetřování trestných činů, ale i v politice.
Ostatně každý si může pustit archivní záznam CNN Prima NEWS s tiskovým briefingem prezidenta Pavla, kde prohlásil: „Považuji slova ministra zahraničních věcí v textových zprávách za pokus o vydírání. To pokládám za nepřípustné a v našich demokratických podmínkách za naprosto neakceptovatelné.“ Kdy také říká: „Vyhrožování a vydírání prezidenta republiky ministrem vlády považuji za naprosto nepřijatelné v jakékoli demokratické zemi,“ k čemuž pak dodal: „Za sebe mohu říci, že na mne žádné zastrašování neplatí a budu se i nadále řídit především ústavou a zájmy České republiky.“ A i když jako někdo, kdo nemá právní vzdělání, ve svém projevu zmínil i skutkovou podstatu trestného činu, o „nebezpečném vyhrožování“ dle § 353 Trestního zákoníku nikterak nehovořil, ba trestný čin jako takový ani nespecifikoval: https://www.youtube.com/watch?v=SyCUw-qd_NQ
Už v 19. století se v satirách a karikaturách právní spory zobrazovaly jako spleť hadů či kliček. A podle lidové metafory paragrafy „jsou tak zakroucené proto, aby se dalo mezi nimi kličkovat“, kdy toto rčení vznikalo spojením zakrouceného tvaru samotného znaku § a dlouhodobé zkušenosti s komplikovanými právními spory spolu s postřehy jak se dá z paragrafů „vykroutit“, když člověk ví jak. Tedy s tím je třeba pak počítat i pro případ, když někdo „chce psa bíti a hůl si najde“. Tedy namísto „nebezpečného vyhrožování“ můžou právníci začít hledat i jiné výklady Macinkova vyhrožování, neboť pražskému Hradu nevyhrožoval jako soukromá osoba, ale už jako ministr zahraničních věcí, tudíž jako „úřední osoba“.
Podle takového výkladu celé události by pak jeho vyhrožování směrované na Hrad mohlo být hodnoceno třeba i dle § 329 jako pokus o „Trestný čin úřední osoby, zneužití pravomoci úřední osoby“. Kde se řílá, že trestného činu se dopouští : (1) Úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch a) vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, b) překročí svou pravomoc, nebo c) nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci, bude potrestána odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti. (2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán a) opatří-li činem uvedeným v odstavci 1 sobě nebo jinému značný prospěch.
Tedy i když se ministr Macinka svými „vyjednávacími“ výhružkami nebezpečného vyhrožování dle § 353 nedopustil, evidentně hodlá z pozice úřední osoby opatřit prospěch Filipu Turkovi, kterého odmítl prezident jmenovat do funkce ministra životního prostředí. Do jaké míry by měl být tento prospěch „značný“ a zda jako úřední osoba zasláním textových zpráv na Hrad skutečně projevil ministr Macinka svůj úmysl „způsobit jinému závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch“, by se Policie ČR po tom, co od Kanceláře prezidenta republiky obdržela podnět k prošetření obsahu textových zpráv ministra Macinky, musela zabývat. Státní zástupce sice může trestní stíhání zastavit, ale pouze tenkrát, když si je jist, že trestný čin se nestal, že skutek není trestným činem, že jej nespáchal obviněný, že je trestní stíhání nepřípustné, že obviněný nebyl v době spáchání pro nepříčetnost trestně odpovědný, nebo že zanikla trestnost činu.
O tom, že si nešťastně formulovanými, po nocích zasílanými zprávami uříznul Petr Macinka ostudu, nejspíše nepochybuje ani jeho mentor, exprezident Václav Klaus. Nicméně o tom, že v nich obsažené výhružky nemůžou sehrát žádnou roli ve slalomu mezi paragrafy, není v tuto chvíli asi nikdo skálopevně přesvědčen. Ale třebaže se širší veřejnosti zdají být proměny politických půtek v právní spory absurdní, zabránit se tomu nedá. Neboť i v politických kauzách dobře placení právníci rádi hledají z cesty již napříč politickou scénou vyšlapané únik do všech možných stran.
Vždyť nakonec paragrafy jsou tak zakroucené proto, aby se mezi nimi dalo kličkovat.
Karel Wágner
