Dění na Blízkém východě poněkud zastínilo to, co se děje v Bruselu. Tam si opět „demokracii“ vysvětlili po svém a bez souhlasu europarlamentu i před schválením dohody Evropským soudním dvorem či národními parlamenty se Evropská komise rozhodla uvést dohodu se zeměmi Mercosur v platnost.
Zde jen připomínám, že s dohodou, která Evropě zřejmě příliš nepomůže, zatímco zničí evropské zemědělství a zajistí dovoz závadného masa, souhlasila i stávající česká a slovenská vláda.
Takže obě vlády jsou v podstatě v souladu s bruselskou politikou. Tvrdí, že dohoda pomůže našemu průmyslu. Jak je to však ve skutečnosti? Evropský průmysl nemůže kvůli bezprecedentním bruselským regulacím a drahým energiím konkurovat jakémukoli jinému.
V situaci, kdy má Brazílie dohodu o volném obchodě s BRICS a Argentina s USA, je celkem jasné, odkud budou tyto dvě země nakupovat. Proč by braly dražší zboží v Evropě, když mají k dispozici mnohem levnější v Číně a USA?
S dopravou přes půl světa se jim to prostě nevyplatí. Mezitím bude likvidováno evropské zemědělství díky levnému a nekvalitnímu dovozu z jihoamerických zemí, zejména z Brazílie, kde je kvalita masa velmi pochybná, jak bylo opakovaně prokázáno.
Kontroverzní dohoda o volném obchodu mezi EU a státy Mercosur – Brazílií, Argentinou, Uruguayí a Paraguayí – má být tedy i přes její jasnou nevýhodnost pro Evropu brzy aplikována.
A to navzdory skutečnosti, že Evropský soudní dvůr (ESD) stále zkoumá, zda je smlouva vůbec slučitelná s právem EU.
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen v pátek oznámila, že dohoda vstoupila v platnost. Tento krok byl možný díky ratifikaci dohody Uruguayí a Argentinou.
Žádná většina v Evropském parlamentu
Schválení Evropským parlamentem je naopak stále v očekávání. Teprve v lednu se europarlament těsnou většinou rozhodl odvolat se k lucemburským soudcům. Zkušenosti ukazují, že takové postupy pro odborné posouzení mohou trvat mezi 16 a 26 měsíci.
Brusel však nechce čekat na tuto dobu zkoumání a ignoruje Evropský parlament, 27 národních parlamentů a Evropský soudní dvůr. Jde o masivní zasahování do demokratických práv na kontrolu. To spíše připomíná autokratické metody než unii založenou na právním státě.
Právní spor ohledně „triku“ EK
Současný konflikt je výsledkem dlouhé historie. Po více než 25 letech jednání byla dohoda přijata Evropskou komisí. Těsná většina v Evropském parlamentu však zpochybnila zákonnost tohoto rozhodnutí.
Důvodem je, že Komise rozdělila smlouvu na část politického partnerství a část obchodní politiky. Kritici to vnímají jako právní trik, jak obejít jednomyslnost v Radě a veto národních parlamentů. Právě tuto otázku nyní Evropský soudní dvůr zkoumá.
Farmáři se obávají tlaku na ceny, zatímco průmysl vidí příležitost
Politicky se trhlina táhne přímo přes Evropu. Zemědělští aktéři varují před levným a nekvalitním dovozem, například hovězím, a před zvýhodněním konkurence na úkor domácích farem.
Několik evropských zemí si vynucuje ochranné klauzule. Hraniční a místní kontroly musí být od začátku prováděny bez problémů. Současná žádost není konečným bodem, ale pracovním příkazem, který má zajistit konkurenceschopnost rodinných farem.
Radost v průmyslových zemích
Exportně orientovaný průmysl hodnotí kontroverzní krok von der Leyen zcela odlišně. Většina průmyslově zaměřených zemí tedy s dohodou bez jakýchkoli okolků souhlasila.
Nicméně země Mercosuru nemají za povinnost v Evropě nakupovat. Evropské zboží je výrazně dražší než ekvivalent z Číny či USA, takže brzy zřejmě zástupci evropského průmyslu pochopí, že jejich radost byla předčasná.
Lze si představit, že na dohodě omezeně vydělá průmysl zemí nabízejících známé světové značky, většinou určené boháčům (např. německá auta, francouzská letadla apod.) a možná i farmaceutické firmy, které mají monopol na výrobu některých léků.
Ale jinak cokoli, co vyrábí evropský průmysl, dokáže mnohem levněji vyrobit Čína nebo USA, tedy země, které mají podobné dohody s některými ze zemí Mercosuru.
Symbolická politika proti globální izolaci
Evropská komise tvrdí, že dohodu vnímá jako geopolitický signál v době rostoucích obchodních konfliktů.
S ohledem na protekcionistické tendence v USA má nová zóna volného obchodu s přibližně 720 miliony obyvatel údajně posílit strategickou schopnost Evropy jednat.
Jak? Tím, že si budou země Mercosuru nakupovat předražené evropské zboží? Tomu snad nikdo, kdo si uvědomuje, kam právě EU dovedla Evropu svojí politikou, nemůže věřit.
Kolik dalších zemí zatěžuje průmysl vysokými uhlíkovými odpustky, bezpočtem regulací, hlášeními ESG, požadavky na přechod na bezuhlíkovou výrobu a drahými energiemi?
Toto se aktuálně děje jen v zemích EU, Velké Británii a Kanadě. Nikde jinde na světě. Evropský průmysl není konkurenceschopný a jihoamerické země nemají žádnou povinnost jen na základě dohody toto předražené zboží, dovážené přes půl světa, nakupovat.
To Evropa na druhou stranu levné a nekvalitní potraviny nakupovat bude. Obchodníci se na to již doslova třesou a těší se na tučné výdělky.
Kritici Mercosuru ostatně varují, že nejsou obětováni jen evropští zemědělci, ale také bezpečnost potravin, kvalita potravin a bezpečnost dodávek.
Nicméně problém je nyní jinde. Je v tom, jakým způsobem dohodu Evropská komise zajistila.
Odmítnutí čekat na rozhodnutí europarlamentu i jednotlivých národních parlamentů a ignorování Evropského soudního dvora spíše připomíná autokratické manýry a ne demokracii, kterou se Brusel neustále ohání.
Opět se tak ukazuje, že EU je diktatura, kterou nezajímá, co chtějí občané, ale co je výhodné pro korporace, v jejichž zájmech rozhodují.
Ohodnoťte tento příspěvek!
[Celkem: 2 Průměrně: 5 ]
