PETR ŽANTOVSKÝ
Politici z dnešní opozice se ohánějí tím, že mají masivní podporu lidu, shromažďujícího se na sešlostech Milionu chvilek pro demokracii . Sami „chvilkaři“ o sobě a těchto sroceních napsali na sociální sítě tohle: „Milí a vzácní přátelé. Tohle se ještě nikdy nestalo. Nikdy od sametové revoluce se občané nesešli na tolika místech České republiky zároveň. 410 akcí na podporu slušnosti, dodržování pravidel a prezidenta Pavla! Nespočet lidí ochotných stát hodinu v mrazu na náměstí – a ještě se u toho usmívat! Občanská společnost se probudila – a nyní se jako lev protahuje a zvedá.“
Z celého toho sebeoslavného sdělení mě nejvíc zaujalo slovo „nespočet“. Na něm je pěkné to, že může znamenat, že se účastníků pro jejich množství nelze dopočítat. Anebo – že není koho počítat. Každý nechť si vybere svou interpretaci.
Já jsem si projel sociální sítě, kde byla vyvěšena řada snímků z oněch „mrazivých náměstí“, a hle, k čemu jsem dospěl. Jedna uživatelka tam napsala: „Chtěla jsem jít v Sokolově podpořit prezidenta, ale nakonec nešla, protože bych se už nevešla na náměstí.“ A pod tím visí pěkný obrázek rynku u kostela, kde postává asi třicet lidí. Jiný uživatel, u vzpomínky na někdejší festivaly politické písně, lakonicky podotknul: „Řekni Sokolov a ozve se ti píseň“, což je část znělky toho komunistického svátku podvolení.
To v Prostějově na rozlehlém Náměstí T. G. Masaryka byla lidí zhruba stovka, opravdu opulentní výsledek. Na Masarykově náměstí v Děčíně ale už opět sotva polovic. A ještě méně v Žatci. V Tachově se nedostavila ani noha. Tedy s výjimkou svolavatelů. V Karviné rovněž asi třicet bojovníků za soudruha prezidenta. V lidnatém městě Olomouc se u paty tamního orloje třepalo zimou maximálně sto lidí, v Českých Budějovicích spíše jednotky než desítky občanů, podobně ve Strakonicích a v Mostě.
Kýžené stovky snad dosáhli v Trutnově a v Plzni. Řídké hloučky opět vidíme v Kroměříži, Boskovicích, Broumově, Klášterci nad Ohří a Litvínově. Také v Moravské Třebové, Čáslavi či Blansku. Brno jako bašta někdejších koaličníků utržilo docela ostudu. Zatímco v médiích se mluvilo o zaplněném Náměstí svobody, v reálu tam postávalo – a ovšem i procházelo, nikdy totiž nelze tvrdit, že každý, kdo jde na nákup, chce zároveň demonstrovat – opět něco kolem stovky, možná 150 lidí. Mimochodem o „zaplněných náměstích“ psal na svém účtu i lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský. Zřejmě byl zrovna v Bruselu a ne na těch ryncích…
„Zaplněné“ náměstí v Třeboni. Zdroj: Facebook Milionu chvilek Jedním slovem: Debakl
Nicméně to nebrání „chvilkařům“, aby se chválili, kudy chodí, jak dostali lidi do ulic. Ano, i tři jedinci tvoří množinu s názvem „lidi“. Kolem toho tančí liberální „médiusové“ a jásají, jak to zase národ nandal těm „horšolidem“, Okamurovi, Babišovi, Macinkovi, Turkovi či Rajchlovi. Ale to celé odpovídá pointě známé Andersenovy pohádky Císařovy nové šaty . Tam také všichni jak ovce chválili panovníkův háv, až dokud malé děcko nezvěstovalo tu pravdu: „On je nahý!“
Závěrem tohoto líčení mi dovolte opět kousek poezie. Zase se jedná o cosi, co je kryto údajnou školačkou Ellou, a zní to takto:
„Na stovkách náměstí zvedli jsme hlasy
za lepší budoucnost, za lepší časy.
Plakáty držíme, pocit nás hřeje,
že si tu každý z nás lepší svět přeje.
Extrémní pravice zuby si brousí,
opřená o hloupost tupou a řvoucí.
Nenávist pěstují, chtějí se vztekat,
nikdo však před nimi nebude klekat.
Náměstí plná jsou tisíci hrdinů,
nemyslí sobecky, nemyslí na zimu.
Za blaho Evropy všichni tu bojují,
do víru pravdy a lásky se spojují.“
A já už jen dodávám: No, nekupte to!
DENÍK.TO
Článek Chvilkový král je nahý se nejdříve objevil na .
