PETR GONDOR
Posledních několik dní sledujeme zvláštní jev. Kolem poradkyně premiéra ČR Natálie Vachatové se rozpoutala dehonestující, hysterická a silně emocionální kampaň části české společnosti – té liberální a „lepší“, jak sama sebe ráda označuje. Místo věcné debaty o legislativním návrhu se objevují osobní útoky, manipulativní titulky a lavina agresivních komentářů na sociálních sítích. Člověk by skoro nabyl dojmu, že nejde o demokratickou diskusi o zákonu, ale o ideologickou paniku. Co se vlastně stalo? Proč se kolem jedné poradkyně vlády strhla taková bouře a proč část liberálních aktivistů a jim nakloněných médií reaguje tak podrážděně, často manipulativně a někdy až otevřeně nepřátelsky? Podívejme se na to bez emocí.
Natálie Vachatová je mimo jiné spojená s organizací Společnost pro ochranu svobody projevu. Jde o think-tank, který upozorňuje na postupné omezování svobody slova v západních společnostech. Zakladatelé této organizace dlouhodobě poukazují na to, že část liberálního prostředí vytváří tlak na potlačování některých názorů a témat – typicky v oblastech migrace, LGBT agendy, geopolitiky nebo některých otázek spojených s pandemií. Ať už s jejich závěry člověk souhlasí nebo ne, debata o svobodě slova je v demokracii legitimní a nezbytná. V posledních letech se však v západních společnostech vytvořila zvláštní situace: část politického aktivismu vystupuje jako hlas „občanské společnosti“, zatímco zároveň systematicky tlačí na omezení veřejné debaty o určitých tématech. Kritici tohoto trendu upozorňují, že pod pojmem občanská společnost se často skrývá síť profesionálních organizací, think-tanků, grantových projektů a mediálních iniciativ, které mají velmi konkrétní ideologickou agendu a zároveň se aktivně snaží ovlivňovat politiku.
A právě zde se dostáváme k citlivému bodu – financování a vliv. Mnohé z těchto organizací vstupují do veřejné debaty, snaží se ovlivňovat legislativu, organizují kampaně nebo mediální tlak na politické instituce. To samo o sobě není nic nelegitimního. Demokracie takové aktivity umožňuje. Otázka ale zní: kdo tyto struktury financuje a čí zájmy reprezentují. Na tuto otázku se snaží reagovat návrh zákona o transparentnosti zahraničního vlivu, na jehož přípravě se podílí Natálie Vachatová. Inspirací přitom není žádný autoritářský model, jak se snaží naznačovat někteří komentátoři, ale americký zákon Foreign Agents Registration Act (FARA). Ten vznikl ve Spojených státech už v roce 1938, kdy USA čelily propagandě nacistického Německa. Princip je jednoduchý: pokud někdo jedná jménem zahraniční vlády nebo organizace a snaží se ovlivňovat politiku nebo veřejné mínění, musí tuto skutečnost transparentně přiznat. Nic víc. Zákon nezakazuje činnost organizací ani politický aktivismus – pouze vyžaduje otevřenost. Veřejnost má právo vědět, kdo financuje politické a mediální kampaně. Transparentnost přece patří k základním principům demokratického systému.
Právě proto je současná hysterie tak pozoruhodná. Zákon, který má přinést transparentnost do oblasti zahraničního vlivu, vyvolal v části liberální scény téměř panickou reakci. V médiích se objevují manipulativní paralely s Ruskem, osobní útoky na autorku návrhu a agresivní kampaně na sociálních sítích, často vedené anonymními profily. Paradox je zřejmý: lidé, kteří jinak velmi hlasitě volají po transparentnosti politiky, reagují na transparentnost zahraničního vlivu téměř hystericky. Přitom demokracie nestojí jen na volbách, ale také na důvěře ve veřejný prostor. Pokud se v tomto prostoru pohybují vlivové struktury, jejichž financování a motivace zůstávají skryté, důvěra společnosti se přirozeně rozpadá. Transparentnost není útok na demokracii – je to její základní hygienické pravidlo. A právě zde se skrývá největší paradox dnešní situace. Pokud budou lidé s demokratickým myšlením umlčováni, pokud bude legitimní kritika systematicky nálepkována a vytlačována z veřejného prostoru, vznikne vakuum. A mocenské vakuum nikdy nezůstává dlouho prázdné. Dříve nebo později ho zaplní lidé, kteří už žádné demokratické zábrany mít nebudou – lidé ochotní spojit se s jakoukoli silou, klidně i se zahraničním autoritářským režimem, jen aby zničili své domácí politické protivníky. To je paradox celé dnešní hysterie: zákon inspirovaný americkým modelem má posílit důvěru v demokratický systém, ale reakce jeho kritiků může nakonec přispět k pravému opaku. A společnost, která ztratí důvěru v demokracii, začne velmi rychle hledat jiné formy moci, které se můžou proti liberálům otočit.
FB
Článek Proč je taková hysterie kolem Natálie Vachatové? se nejdříve objevil na .
