S. SPURNÝ
Při diskuzi o svobodě slova je otázkou, zda může demokracie používat diktátorské metody pro dosažení ušlechtilých cílů. V Americe napřed dospěli k závěru, že ano, ale pak jim došlo, jak nebezpečné to je, a změnili názor.
Čelí-li demokracie existenčnímu ohrožení, může používat metody diktátora, protože na rozdíl od diktátora, který by je mohl zneužít, je nezneužije. To je klíčový, byť nikdy nevyřčený argument, kterým ospravedlňují vlády svoje kroky, čelí-li nějaké hrozbě. Může to být pandemie, hybridní hrozba několika ruských účtů na Instagramu nebo cokoli, čím se demokracie v daném okamžiku cítí ohrožena.
Existují nějaké příklady z historie, které by mohl občan posoudit pro lepší obrázek?
Komunisté na pranýři
V roce 1940 schválili v Americe zákon, který dostal název „Smith Act”. Trestným činem se staly výzvy k násilnému svržení americké vlády. Zákon cílil zejména na komunisty a za dobu jeho platnosti bylo podle jeho paragrafů obviněno přes 200 osob.
Nejznámějším případem byla kauza generálního tajemníka Komunistické strany USA Eugena Dennise. Spolu se svými kolegy podle obžaloby „propagoval” násilné svržení vlády. Státní zástupce netvrdil, že by Eugene Dennis s kolegy připravovali konkrétní plán násilné revoluce, ale jejich ideologie ji v obecné rovině obhajovala. Jako důkazy předložil žalobce různé články, letáky a knihy, například Marxův Manifest Komunistické strany.
Nejdelší proces
Soudní proces nebyl jednoduchý a ve své době se stal nejdelším procesem v americké historii. Obhajoba tvrdila, že činy Eugena Dennise a jeho kolegů chrání první dodatek Ústavy, který zaručuje svobodu projevu. Neuspěla. Nejvyšší soud potvrdil rozhodnutí nižších soudů, které poslaly americké komunisty v roce 1949 na pět let do vězení.
V odůvodnění rozsudku argumentoval předseda Nejvyššího soudu, že demokracie může trestat buřiče stejným způsobem jako diktatury právě proto, že je demokracií. Napsal:
„Ať už má argument, podle nějž existuje právo rebelie proti diktátorským režimům, jakýkoli teoretický základ, přestává být opodstatněným, pokud existuje možnost změnit vládu pokojným způsobem. Soud odmítá princip vládní bezbrannosti tváří v tvář přípravám revoluce.”
Pouze bezpečné názory
Dva soudci s rozsudkem nesouhlasili:
„Odsouzení nebyli obžalováni z toho, že by se pokoušeli svrhnout vládu. Nebyli obžalováni ani za to, že by něco říkali nebo psali s úmyslem svrhnout vládu. Jejich proviněním bylo, že se dohodli na setkání, na kterém chtěli diskutovat o svých idejích a někdy v budoucnosti je publikovat. Nemohu souhlasit s tím, že první dodatek nám umožňuje nechat v platnosti zákony, které potlačují svobodu slova na základě naší představy o přiměřenosti. Pokud má být první dodatek vykládán takto, není pravděpodobně schopen ochránit žádné názory s výjimkou těch, jež považujeme za bezpečné nebo ustálené a které proto sotva vyžadují nějakou ochranu.”
O dvacet let později ten samý Nejvyšší soud rozhodnutí v případu Dennis nepřímo označil za protiústavní. V přelomovém rozhodnutí výrazným způsobem zpřísnil definici projevu, který je považován za dostatečně „pobuřující” na to, aby mohl být trestný.
Odolat je těžké
Málokterý demokrat odolá svodům diktátorských metod. John Adams byl jedním ze zakladatelů USA. Ještě před vyhlášením americké nezávislosti napsal, že protest amerických kolonistů proti britské nadvládě, během kterého naházeli stovky beden lisovaného čaje do vod přístavu, byl klíčovým momentem amerického boje za svobodu. Kolonisté protestovali proti sérii britských zákonů, které uvalovaly nové daně a zvýhodňovaly britské obchodníky.
V okamžiku, kdy se John Adams stal druhým prezidentem Spojených států, neváhal zavést zákon o pobuřování, který trestal nepravdivé informace o federální vládě. Muž, který obhajoval čajový protest kolonistů proti britské vládě, později napsal, že „člověk, který se odváží protestovat proti zákonům republiky, by měl být potrestán smrtí”.
Co anonymy?
Nikdo by neměl mít právo publikovat anonymně. Každý si musí stát za svým názorem. Co je na tom špatně? Na první pohled nic. Zapadá to do argumentace, že demokratická vláda může používat diktátorské metody, protože v jejím případě nehrozí zneužití. Je totiž demokratická.
Američané se na to dívají jinak. „Pamflety a letáky byly historickými zbraněmi při obraně svobody. Pronásledované skupiny mohly v minulosti kritizovat tyranské zákony buď anonymně, nebo vůbec,“ napsal Nejvyšší soud v jednom rozsudku.
Anonymní kritika je pro vládnoucí kruhy nebezpečná v tom, že nemá tvář. Vláda musí argumentovat pouze s myšlenkou, což je výrazně obtížnější než napadnout charakter pisatele.
Post scriptum
Pozn. autora:
Pokud má svoboda slova chránit pouze ustálené názory, je přesně na dvě věci. To je výsledek desítek let diskuzí na dané téma za oceánem.
Pokud není možné diskutovat o ustáleném názoru, že větrné elektrárny zajistí energetickou nezávislost, hrozí ekonomický kolaps nebo v lepším případě pouze astronomické náklady na korekci kurzu. To je jeden příklad z mnoha, které se aktuálně nabízejí.
S.Spurný
Článek Může demokracie používat diktátorské metody? se nejdříve objevil na .
