V minulém díle jsme se podívali na to, jak z nás 15 let sezení v lavicích vyrobilo ustrašené plniče zadání, kteří trpí syndromem podvodníka a děsí se vlastní iniciativy. Možná si ale říkáte, že ten systém přece musel mít nějaký smysl, když z něj vyšly celé generace úředníků, inženýrů a manažerů, kteří jakž takž fungují. Ano, fungovalo to. Pruský model poslušnosti a perfektní paměti byl totiž naprosto ideální pro svět 20. století. Pro svět, kde se za excelovskými tabulkami sedělo od osmi do čtyř, kde informace byly vzácné a kde největší hodnotu měl člověk, který si dokázal zapamatovat tlustý šanon […]
