VÁCLAV KRÁSA
Od letošního roku se nově zavádí tzv. jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele. Zaměstnavatel bude pravidelně měsíčně posílat seznam všech zaměstnanců jejich výši příjmů (mzdy, odměny, odpracovanou dobu), typ úvazku, vznik a zánik pracovního poměru a údaje o dohodách (DPP/DPČ). Ti, kteří zákon v minulém volebním období prosadili tvrdí, že se nejedná o velkou změnu, naopak se jedná o zjednodušení, protože dříve se část těchto informací posílala odděleně různým institucím, nově se sjednocují do jednoho hlášení. Samozřejmě, že to není pravda. Především zjišťovaných údajů, které se o zaměstnanci posílají, je podstatně více, takže pomalu budeme hlásit i velikost bot, ale hlavní rozdíl spočívá v zásadní byrokratizaci dohod o provedení práce (DPP), protože nově se musí evidovat všechny DPP zaměstnance, budou se hlásit, a to společně s jejich příjmy (i pod limitem) a sledovat souběhy dohod u více zaměstnavatelů. Je to přímý útok na tento typ dohod, protože pokud si zaměstnavatel někoho najme na jeden den na DPP, bude muset s ním vyplnit pěti stránkový dotazník, což je samozřejmě nesmysl. Předpokládal jsem, že nová vláda zruší všechny podobné nesmysly, ale zmýlil jsem se. K tomu MPSV ČR předložilo do připomínkového řízení další dva zákony, nový zákon o platformové práci a dále novelu zákoníku práce, což jsou další transpozice evropských předpisů. Další byrokratizace a šmírování podle evropských příkazů. Je evidentní, že obě normy musela připravovat předchozí administrativa a ta nová je tlačí dál. Už se nedivím, že paní Markéta Šichtařová složila poslanecký mandát, nemusí hlasovat pro takové nesmysly. Naše společnost hájí svobodu slova, což je nepochybně zásadní předpoklad demokracie, ale tím druhým předpokladem je svoboda pohybu, a to v souvislosti se zaměstnáním. Možná ještě před sto lety si mohl vyučený tovaryš vzít pracovní knížku a vyrazit na zkušenou, přičemž jej nikdo nesledoval, další krátkodobý zaměstnavatel mu udělal jen poznámku, že u něj dotyčný tovaryš třeba pár dní pracoval, a to byla celá byrokracie. Dnes žijeme pod byrokratickou poklicí, ale tím zároveň tlumíme kreativitu, podnikavost a odvahu pustit se do nových věcí. Celá věc má ještě jedno nebezpečí. Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele má vést k tomu, že každému zaměstnanci bude přiděleno unikátní číslo, pod kterým bude veden po celý profesní život. Další nesmysl, už jsme registrováni podle rodného čísla, podle občanského průkazu a teď další centrální evidence. Nikdo si neuvědomuje, jak je to nebezpečné. Stačí odhlasovat digitální měnu, jako jediné platidlo a stát bude moci, podle unikátního čísla blokovat možnost nákupu. Jak jednoduché.
V pátek 20. března vypukl požár skladovací haly zbrojovky LPP Holding v Pardubicích. K jeho založení se přihlásila skupina Earthquake Faction, která se prezentuje jako obhájce Palestinců. Po dlouhé době jsme opět zažili teroristický útok a po pravdě jsme si o to koledovali. Nerozumím tomu, proč naše poměrně malá země se má angažovat ve střetu globálních mocností nebo ve střetu o blízkovýchodní zdroje. Kdybychom se sami neodstřihli od ruské ropy, mohli jsme být v klidu. Naše, až příliš velká angažovanost postrádá racionální úvahu, jaký benefit nám to přinese a zdá se, že zatím žádný. Pravda, pár podnikatelů na válečné výrobě hodně zbohatlo, možná zaplatili nějaké daně, ale současně můžeme být napadeni silami, které jsou na druhé straně. Část politiků, novinářů a angažovaných umělců vidělo za požárem ruskou stopu, ale zdá se, že ani při sebevětší snaze jim to nevyšlo. Ukazuje se, že jádro teroristické skupiny je z našich vysokých škol, kde bují propalestinské aktivity, protože zatčení jsou částečně z univerzitního prostředí. Zásadní je otázka role BIS. Její poslání dle zákona je, aby takovým akcím (jde-li o akt terorismu či útok organizované skupiny) zabránila, či přesněji řečeno, předem odhalila záměr takový útok uskutečnit, aby bylo možné jeho provedení předejít. To se, jak víme, nestalo. Musí nutně padnout otázka, zda nejde o selhání BIS a tady bych se přiklonil na stranu těch, kdo míní, že BIS zcela selhala a vláda by na to měla reagovat. Šéf BIS se rád producíruje před médií, měl i teď vystoupit a říci, co selhalo, nebo by měl odstoupit.
Na závěr dnešního, co týden dal, si dovoluji použít část komentáře pana prezidenta Václav Klause, protože je napsán syrově a pravdivě . Jsme jen hříčkou boje velmocí a měli bychom to reflektovat. „Dnešní iránská a blízkovýchodní krize ukazují pravdu. Ukazují, kde jsou skutečné zájmy a jaké jsou. Ukazují, že všechny mezinárodní dohody a pravidla jsou výrazem rozložení sil v momentu jejich podpisu a že se tyto dohody hází do koše, když se rozložení sil změní. Československá zkušenost z Mnichova snad u nás není zapomenuta. Kdo to nechce pochopit, jsou Evropané. A zejména Evropská unie a její dnešní političtí představitelé. Ti chtějí návrat – v přeneseném slova smyslu – do Evropy počátku září 1938, kdy si hrozbu války nikdo nechtěl připustit. Aby pak koncem září stejného roku zcela otočili a aby uvěřili asi i ti, kteří v Mnichově seděli a jednali, tomu, že podpisem Mnichovské dohody odvrátili válku. Přinese útok na Irán procitnutí? Uvědomí si všichni i u nás, že Putinův útok na Ukrajinu v únoru 2022 nebyl ničím jiným než Trumpův (a Netanyahuův) útok na Irán? Vyvodíme z toho patřičné důsledky? Pochopíme, že zájmy velmocí a tzv. zóny vlivu jsou významnější než řečnění v OSN? Podle dosavadního vývoje a všech dosavadních náznaků, záměrů a plánů zájmy Putina mimo hranice původního SSSR nesahají (a už vůbec ne až k nám do Prahy). Chovejme se podle toho. Připusťme, že Trump žádné velkolepé teorie a názory nemá a že mu opravdu jde jen a jedině o jeho „make America great again“. A že je mu Evropa do značné míry lhostejná, i když si své dvě manželky vybral právě v Evropě.“
FB
Článek Co týden dal č. 13 (2026) se nejdříve objevil na .
