VLADIMÍR ZLÍNSKÝ
Pozorný čtenář Národní očkovací strategie (NOS) si nutně povšimne, že se jedná především o návrh rámce informačního systému , jehož cílem je žádoucím směrem ovlivňovat chování obyvatelstva České republiky. Je třeba si položit otázku, zda má stát využívat jím získané a analyzované informace k behaviorální manipulaci svých občanů, a kde leží hranice pro využití těchto dat k manipulaci tohoto typu. A naopak, jakým transparentním, racionálním a etickým způsobem lze tyto informace využít ke kvantifikaci systémových vazeb, u kterých jsou pochybnosti, že byly věrohodně verifikovány (konkrétně vliv některých typů vakcinace na mortalitu a morbiditu naší populace z hlediska účinnosti a nežádoucích účinků použitých vakcín), ale které jsou pro funkci systému zásadní.
Text NOS se snaží vyvolat dojem vědeckosti, společenské prospěšnosti a neškodnosti navrhovaného řešení. Ve skutečnosti však nenápadně pokládá základy centrálně řízené informační společnosti nejen v oblasti vakcinace, ale i v širším měřítku využívání vysoce citlivých zdravotnických údajů.
NOS lze hodnotit jako návrh komplexního centrálně řízeného informačního systému založeného na sběru, propojování a zpracování dat o šíření infekčních nemocí na našem území, úrovni proočkovanosti populace proti vakcinovatelným infekcím, demografických parametrech, personálních a ekonomických údajích, serologických profilech populace a sociologických studiích postojů veřejnosti k očkování. Vzhledem k charakteru požadovaných dat a častému odkazování na mezinárodní dohody WHO je zřejmé, že tento systém je připravován rovněž jako zdroj informací pro mechanismy pandemické smlouvy (příloha PABS), která bude členským státům ukládat povinnost sdílet údaje o patogenech s pandemickým potenciálem i související doprovodná zdravotnická a demografická data s vysokou informační hodnotou. Viz můj článek k této problematice zde: https://pravyprostor.net/pabs-cesta-k-ziskani-globalni-biomoci/
Tuto interpretaci potvrzuje i Strategický cíl 6 : „Vytvořit systém monitorování a hodnocení národního imunizačního programu.“ Podle něj budou poskytovatelé zdravotních služeb v primární péči i laboratoře povinně zajišťovat pravidelné a včasné hlášení dat do hygienických informačních systémů, čímž přispějí k monitoringu infekčních nemocí a stavu proočkovanosti.
Pochybnosti vzbuzuje rovněž navrhované „propojení digitálního registru očkování s databází zdravotních pojišťoven za účelem efektivního monitoringu úhrad a proočkovanosti“ (str. 69). Takové propojení by mohlo být snadno zneužito k ukládání finančních sankcí vůči neočkovaným pojištěncům nebo málo očkujícím a neočkovaným lékařům.
Hlavním cílem NOS je zvýšit nízkou proočkovanost doporučenými hrazenými vakcínami, neboť podle dokumentu nízká proočkovanost negativně ovlivňuje nemocnost a úmrtnost populace, zejména ohrožených skupin (senioři nad 65 let, osoby s chronickými onemocněními, těhotné ženy, děti, mládež a zdravotníci). Jako hlavní nástroj ovlivňování chování jsou deklarovány „měkké“ techniky přesvědčování – informační a mediální kampaně zdůrazňující výhodnost a bezpečnost vakcinace. Dále se počítá s ekonomickým tlakem ze strany zaměstnavatelů (využití obavy ze ztráty zaměstnání), bonifikačními mechanismy zaměstnavatelů a zdravotních pojišťoven, „působením prostřednictvím systémových nástrojů veřejného zdravotního pojištění“ (str. 75) a „formulací odborných doporučení a podporou implementace národních vakcinačních standardů a schémat“ (str. 76).
Tyto poslední dvě poměrně obecné formulace mohou otevírat prostor pro tvrdší formy působení, než jsou v dokumentu běžně zmiňované „měkké“ techniky – od finančních a organizačních sankcí (malusů) ze strany zdravotních pojišťoven až po legislativní rozšíření vakcinačních povinností změnou schématu povinné vakcinace a zpřísnění sankcí za jejich neplnění.
Systém lze navíc v případě vyhlášení pandemické situace velmi rychle přeorientovat na represivnější režim pouhou změnou cíle (např. dosažení úplné proočkovanosti proti konkrétní nemoci) a úpravou použitých nástrojů. Dokument k tomu výslovně uvádí: „V reakci na aktuální vývoj však budou moci být doplněny také další cíle, které v NOS nejsou obsaženy, ale které je třeba chápat jako nezbytné a žádoucí pro naplnění specifických a následně i strategických cílů stanovených v NOS ČR.“ (str. 74).
Závažné pochybnosti o ochraně osobních údajů, soukromí občanů a zachování lékařského tajemství vyvolávají zejména návrhy na zavedení signálního kódu pro odmítnutí očkování, monitoring proočkovanosti zdravotníků nebo organizaci očkovacích akcí přímo na pracovištích. Tyto údaje lze velmi snadno využít nejen k obecnému mediálnímu působení na společnost, ale i k cílenému ekonomickému, společenskému či trestněprávnímu tlaku na jednotlivce.
Největší výhrady však v textu NOS vzbuzuje přístup k selhávajícímu systému farmakovigilance. Dokument sice přiznává mimořádně vysoký počet nahlášených podezření na nežádoucí účinky v době pandemie covid-19, nedostatečné hlášení šarží, nesprávné uvádění názvů vakcín i neprovádění pitev u podezřelých úmrtí, což znemožnilo seriózní analýzu nežádoucích účinků. Navrhovaná nápravná opatření jsou však povrchní a nedostatečně propracovaná.
NOS nezmiňuje a nijak neřeší zásadní problémy současného systému farmakovigilance – především velmi pravděpodobnou masivní podhlášenost nežádoucích účinků protikovidových (a pravděpodobně i ostatních) vakcín a jednostranné posuzování hlášení pracovníky SÚKL jako nesouvisejících s vakcinací. Chybí analýza příčin této podhlášenosti a návrh na vytvoření skutečně funkčního systému, který by využil propojení databází registru očkovaných s databázemi zdravotních pojišťoven. Dokument nenavrhuje automatické aktivní oslovování registrujících lékařů (mají zákonnou povinnost nahlásit podezření na nežádoucí účinek vakcíny) na základě agregovaných dat o provedení vakcinace a následných úmrtích či závažných zdravotních komplikacích po vakcinaci. Taktéž nezmiňuje možnost uhrazení tohoto výkonu (nahlášení podezření na nežádoucí účinek vakcín) nad rámec současných úhrad zdravotními pojišťovnami (v současnosti není hrazen).
Musíme si položit otázku, komu současný stav udržování velmi pravděpodobné významné podhlášenosti podezření na nežádoucí účinky vakcín vyhovuje a jaké následky by mělo pro tyto aktéry zjištění o jejich skutečném výskytu, abychom pochopili proč je důležitost systému farmakovigilance v NOS tak upozaděna.
NOS sice zmiňuje nutnost provádět pitvy u pacientů vakcinovaných do 30 dnů před úmrtím, pokud příčina smrti není zřejmá, avšak neřeší, jakým způsobem bude ověřována posuzujícím lékařem skutečnost provedené vakcinace v tomto období, ani jakým způsobem bude vyžádáno povinné hlášení o podezření na nežádoucí účinky vakcíny od registrujícího lékaře při navrhnutí pitvy z důvodu vakcinace v období 30 dnů před smrtí během lékařského ohledání zemřelého. V případě pitev rovněž chybí požadavek na provedení speciálních imunohistochemických testů při podezření na úmrtí po mRNA vakcínách.
Velmi vágně je nastíněna i otázka odškodňování obětí nežádoucích účinků vakcín a možnost „zvážit zřízení nezávislé komise pro hodnocení případů nežádoucích účinků“. Dokument nijak nespecifikuje, jakým způsobem by byli členové takové komise vybíráni, aby byla zajištěna její skutečná nezávislost a důvěryhodnost prostřednictvím zastoupení různých odborných a názorových pohledů na problematiku vakcinace.
Bez objektivního, transparentního a funkčního systému farmakovigilance a bez seriózní analýzy účinnosti a bezpečnosti protikovidové vakcinace observačními studiemi nelze obnovit v době kovidové ztracenou důvěru významné části veřejnosti ve vakcinaci jako zásadní léčebně-preventivní metodu současné medicíny. Lze předpokládat, že navrhované pochybné metody mediální manipulace a dehonestace a nálepkování kritiků současného i navrhovaného systému vakcinace a NOS spíše povedou k opačnému efektu, tedy ke zvýšení nedůvěry podstatné části veřejnosti nejenom k vakcinaci, ale i ke zdravotnickým a vědeckým poznatkům, autoritám, politikům a ke společenskému a politickému systému jako celku.
Důvěru naší veřejnosti v kvalitu, účinnost a bezpečnost vakcín by jistě zvýšil náš státní ústav nezávislý na vlivu skupin spojených s nadnárodními subjekty produkujícími vakcíny, který by kontinuálně kontroloval deklarované složení jednotlivých druhů a šarží u nás aplikovaných vakcín.
Sběr, agregace a analýza zdravotních dat je jistě vhodná a žádoucí pro transparentní kontinuální sledování účinnosti a bezpečnosti vakcinace. Není však přijatelné, aby sloužila především k ovládání chování společnosti směrem k předem stanovenému cíli. Tím bychom otevřeli Pandořinu skříňku centrálně řízené datové společnosti, v níž centrálně stanovené cíle nemusí odpovídat smýšlení, postojům a zájmům podstatné části našich občanů, ale spíše zájmům vládnoucích elit a na ně napojených nadnárodních mocenských a ekonomických subjektů.
The post NOS jako informační systém first appeared on Pravý prostor .
