VÁCLAV KRÁSA
Ve velikonočním období se budu věnovat smlouvě České republiky se Svatým stolcem, protože jsme si, jako už tolikrát, uřízli ostudu na mezinárodním poli. Přes tři roky se vyjednával konkordát (speciální smlouva) o vztahu českého státu ke katolické církvi. Ve střední Evropě to je standardní věc a mají jej všechny okolní státy. Smyslem je stanovit jasně daná pravidla s církví, aby se předešlo sporům (např. o majetek nebo pravomoci). Smlouva stanoví např. výuku náboženství ve školách, uznávání církevních sňatků, možnost pastorační práce v armádě, v sociálních a zdravotnických zařízeních, zřizování vlastních právnických osob apod. Zkrátka, smlouva má stanovit pravidla, aby se předcházelo sporům. Po třech letech vyjednávání smlouvu vláda smlouvu se Svatým stolcem uzavřela a poslala ji k ratifikaci do Parlamentu. Poslanecká sněmovna a Senát smlouvu schválily. Poté však 17 senátorů podalo smlouvu k vyjádření Ústavnímu soudu. Jejich podání však bylo poměrně neurčité a spíše pro forma. Poté se však začaly dít věci. Do věci se vložil prezident Petr Pavel, který, byv dotázán ÚS, tak jako další instituce, uvedl, že jakákoliv smlouva se Svatým stolcem je protiústavní, protože je v rozporu se sekulárními republikánskými tradicemi české státnosti. Je vidět, že komunistická výchova byla u něj velmi úspěšná, když napíše takový ideologický názor, aniž by si uvědomil, že ÚS posuzuje vždy právní otázky podání a nikoliv ideologické. Pan prezident ještě výslovně upozornil na zpovědní tajemství, což senátoři ve svém návrhu vůbec neměli. Zpovědní tajemství je otázkou složitou, ale právě neratifikovaná smlouva zpověď nějak definovala. ÚS rozhodl 10 pro, 5 proti, přičemž minimální počet pro je 9 členů ÚS. Rozhodnutí ÚS je známé, ale veřejnoprávní média se vůbec nezmínila o krocích pana prezidenta, která de facto vedla k zamítnutí ratifikace. Je to již podruhé, kdy Ústavní soud zamítl smlouvu s Vatikánem. Je zvláštní, že prezident nechal podepsat bývalého premiéra Petra Fialu smlouvu, neměl námitek a až při ratifikaci smlouvy se začaly dít věci. Je z toho cítit snahu komplikovat nové vládě zahraniční politiku. Pan prezident nebyl podávající stranou, a tak se měl vyjádřit pouze k podání Senátu a neklást další požadavky, na které neměl ani nárok a Ústavní soud by k nim neměl přihlížet. Jenže většina ústavních soudců byla jmenována současným prezidentem, a to možná mělo vliv na jejich postup. Pan prezident se asi řídí heslem, nechcete mě vládo pustit na sněm NATO, tak budu neustále zlobit. Ještě malou poznámku, je zvláštní, že církevní představitelé se k tlaku pana prezidenta nijak nevyjádřili. Zdá se mi, že za komunismu byli statečnější než dnes. Nemyslím si, že má církev vstupovat do politiky, ale hájit svoje zájmy a zájmy věřících je legitimní.
Dnešní aktualita. U kompresorové stanice plynovodu Balkan Stream nedaleko srbského města Kanjiža se našla výbušnina. Na místě zasahovala srbská policie i armáda a srbský prezident Aleksandar Vučič o situaci telefonicky informoval maďarského premiéra Viktora Orbána. Balkan Stream je součástí plynovodu TurkStream, který od roku 2021 přivádí ruský plyn přes Turecko, Bulharsko, Srbsko do Maďarska a dál do střední Evropy. Je to další snaha o přerušení dodávek surovin hlavně do Maďarska a na Slovensko, to je do zemí, které mají delší dobu spory s Ukrajinou. I když zatím nejsou žádné důkazy o iniciátorech možného teroristického útoku, který naštěstí nevyšel, lze, odhadovat, že teroristé mají minimálně vztahy s Ukrajinou. Můžeme pozorovat, že Ukrajina jde stejnou cestou, jako Irán a snaží se ochromit dodávky surovin z Ruska s tím, že jej donutí k ústupu. Jenže, když dva dělají totéž, není to totéž. Irán zablokováním Hormuzského průlivu má možnost ovlivnit dodávky surovin pro velkou část světa a blokace významně postihuje téměř všechny ekonomiky. Je pravděpodobné, že tuto strategii měl připravenou již před válkou a USA ani Izrael s tím tak úplně nepočítaly. Ukrajina svými teroristickými činy poškozuje především ty země, které ji pomáhají a podporují ji v boji. Je to nepochopitelná věc. Jakmile některá země není ochotna bezvýhradně a bez omezení podporovat Ukrajinu, snese se na ni hněv Volodymyra Zelenského, pro kterého je příznačné, že vyžaduje povinnost všech zemí Ukrajině pomáhat. Sám však není schopen v zemi udržet alespoň minimální pořádek a dodržování základních demokratických pravidel. Jeho snaha o ovlivnění voleb v Maďarsku a spory se Slovenskem oslabují Ukrajinu, což si její prezident vůbec neuvědomuje. Myslím si, že budoucnost této země, i přes masivní podporu EU, je velmi nejistá.
FB
Článek Co týden dal 14. (2026) se nejdříve objevil na .
