HERESIAR
Naše doba trpí jednou obzvlášť směšnou a nebezpečnou iluzí: že diplom, slovní zásoba, schopnost odříkat správné postoje a orientace v informačním smogu automaticky znamenají i rozum, charakter a vnitřní autonomii. Neznamenají. Často je to přesně naopak. Moderní systém totiž neprodukuje jen nevzdělance. Produkuje i mnohem zákeřnější typ člověka: vzdělaného pitomce.
To není primitiv, který neumí číst, počítat a smrká do záclony. Vzdělaný pitomec bývá často člověk studijně úspěšný, inteligentní, kultivovaný, jazykově vybavený, někdy i společensky obdivovaný. Umí pracovat s informacemi, citovat autority, správně se tvářit, správně reagovat a správně odsuzovat. Jen neumí to podstatné: myslet opravdu z vlastního středu. Jeho myšlení nebývá svébytné, ale jen dobře organizované uvnitř cizích kolejí.
A právě proto pak společnost pravidelně upadá do udiveného kňourání, kdykoli někdo „tak chytrý a vzdělaný“ udělá něco zrůdného, pitomého nebo zcela zjevně manipulovaného. Jak je to možné? Úplně jednoduše. Inteligence není totéž co moudrost. Vzdělání není totéž co charakter. A školní úspěch není totéž co svoboda. To, že člověk výborně funguje v systému, ještě vůbec neznamená, že není jen jeho dokonalejším produktem.
Symptom vzdělaného pitomce spočívá v tom, že takový člověk často zaměňuje schopnost operovat s daty za schopnost myslet. Umí třídit, kombinovat, reprodukovat, analyzovat a obhajovat. Ale většinou jen uvnitř rámce, který nevytvořil a který ani nezpochybňuje. Je jako pasažér, který sedí v autobusu na předním sedadle a po čase si začne namlouvat, že tím vlastně řídí. Neřídí. Jen má lepší výhled než ostatní.
To je také důvod, proč vysoké vzdělání samo o sobě nikoho nechrání před manipulací, sektářstvím, ideologickou posedlostí ani psychologickou závislostí. Naopak. Člověk vytrénovaný k výkonu uvnitř cizího rámce bývá pro podobné věci často ideálním materiálem. Má dost rozumu na to, aby si své podřízení uměl sofistikovaně zdůvodnit, ale nemá dost vnitřní svrchovanosti na to, aby rozpoznal, že se vůbec podřizuje. Není méně manipulovatelný. Je jen manipulovatelný na vyšší úrovni.
A tady se dostáváme k jádru problému. Současné školství se sice rádo zaklíná kritickým myšlením, tvořivostí, individualitou a seberealizací, ale ve skutečnosti až příliš často funguje jako systém výroby sociálně kompatibilních nositelů skript. Učí člověka obstát, zapadnout, interpretovat, reagovat, přepínat identity, osvojit si správný jazyk a správné reflexy. Mnohem méně ho však vede k tomu, aby rozpoznal vlastní podmínění, vlastní slabiny, vlastní faleš a vlastní vnitřní závislosti. Tedy k tomu, bez čeho je veškerá řeč o svobodě jen reklamní slogan.
Mladým lidem se dnes neustále říká: buď svůj. Jenže to je často jen rafinovanější forma příkazu: buď svůj přesně tím způsobem, který je zrovna dobově schválený. Vyjádři se, ale správně. Najdi se, ale ve slovníku, který jsme ti předem připravili. Realizuj se, ale jen v mantinelech, které se nesmí zpochybnit. Taková výzva nemá se skutečnou autenticitou mnoho společného. To už není hledání sebe sama. To je jen povinná improvizace v předem postavené kulise.
Člověk, který si není vědom vlastních skript, ovšem nemůže být skutečně svobodný . Může být jen dobře natrénovaný. Může mít dojem autonomie, ale ve skutečnosti jen naplňuje program, který do něj byl vložen tak brzy a tak důkladně, že jej považuje za sebe sama. A právě v tom je dnešní tragédie. Naše civilizace nevychovává jen poslušné blbce, to by bylo příliš primitivní. Vychovává poslušné premianty, kteří svou poslušnost považují za inteligenci a svou adaptaci na systém za osobní vítězství.
Největší slabinou moderního vzdělávání tak není to, že produkuje lidi nevědomé. Jeho větší slabina spočívá v tom, že produkuje lidi částečně probuzené, ale falešně. Dost chytré na to, aby pohrdali prostou hloupostí, ale ne dost svobodné na to, aby prohlédli vlastní formovanost. Dost vzdělané na to, aby se cítili nad věcí, ale ne dost ukotvené na to, aby unesli skutečné sebepoznání. A tak se z nich stávají chodící paradoxy: čím více certifikátů, tím méně imunity vůči sofistikované manipulaci.
Odtud také pramení ten dnešní rozklad identity, ta křehkost, ta neurotická potřeba neustále se definovat, přeznačovat, potvrzovat a veřejně interpretovat. Člověk, který skutečně stojí ve svém středu, nepotřebuje neustále vysílat do světa manuál k vlastní osobě. Potřebuje ho ten, kdo sám sebou není a cítí to. Vzdělaný pitomec pak bývá ukázkovým případem této bídy: informačně přeplněný, jazykově vybavený, morálně rozjetý, ale vnitřně vykolejený.
A proto bychom si měli konečně přestat plést vzdělání se svobodou. Mezi vzdělaným člověkem a vzdělaným pitomcem nerozhoduje objem načtených dat ani počet titulů před jménem. Rozhoduje schopnost vystoupit ze skript, rozpoznat mantinely a odmítnout sloužit konsensu jen proto, že byl vyhlášen za normu. Tam, kde člověk nepoznává sebe, ale jen se učí správně fungovat, nevzniká osobnost. Vzniká jen hladce se pohybující mechanismus s diplomem.
A právě takový mechanismus je pro systém ideální. Poslušný blbec je už dnes málo. Budoucnost patří blbcům vzdělaným.
D-FENS
Článek Symptom vzdělaného pitomce se nejdříve objevil na .
