ŠTĚPÁN CHÁB
Český statistický úřad hlásí katastrofální propad porodnosti. Největší od počátku měření. Pojďme to jednou pro vždy vyřešit.
Politici se předhání v nabídkách jako prodejci předražených hrnců. Zvýšíme mateřskou o padesát tisíc. Přidají tak na dítě 34 korun na den po dobu mateřské. Pak vás odloží do chlívku žadatelů o superdávku, kde na dítě dostanete 500 měsíčně, tedy 16 korun na den. Do toho vás, pokud se pokusíte vydělat, zařadí do 21% daňové sazby, takže když si dovolíte výdělek 1000 korun za den, 210 korun pošlete státu. Nemluvě pak o tom, že když si zaskočíte se zbytkem peněz nakoupit něco k večeři pro sebe i pro dítě, stát si odebere další stovku na spotřební dani. Z tisícovky výdělku tak zůstane člověku v rukou necelých sedm stovek.
Mno, sedm stovek. Ono je dobré brát v patrnosti i další položky. Třeba takové sociální pojištění. Jeho minimální výše je pro OSVČ 5720 korun. To je bratru skoro dvě stovky denně v prachu. Z vydělané tisícovky máme pětistovku. Pak tu máme zdravotní pojištění. Při minimálních zálohách nám to vyjde na stovku denně. Z tisícovky tak máme čtyři stovky, které zůstanou rodině v peněžence. A vlastně teprve s nimi může jít člověk nakupovat na večeři. Ušetří. Protože čím méně peněz má, tím méně toho koupí a tím menší obolus pošle státu na spotřební dani. Ale to jsou detaily.
Jako velký rodinný bonus pak má fungovat to, že na mateřské vám bude stát výpadek sanovat 270 korun z mateřské denně (+ 34 korun, pokud by se mateřská zvýšila) a 16 korun z přídavků. Ale pozor, stát není až taková bestie. Ještě nabízí úlevu na dani za dítě. To dosahuje 15 tisíc. Ročně. Bratru čtyřicet korun na den.
A pokud se rodina pomine na rozumu a stovku či dvě státu nezaplatí, třeba na sociálním nebo zdravotním, strhne se pumelice, která předhodí rodinu do chřtánu exekutorů.
A je to tak dobře, pořádek musí být. Mezigenerační solidarita. I ta solidarita kolektivně placeného zdravotnictví.
Jenže vraťme se jen pár let zpátky do energetické krize, kterou řešil Zbyněk Stanjura, nyní solidní politická mrtvola par excellence. Stanjura u krize správně pojmenoval sektory, které na ní neřestně vydělávají. A rozhodl se ve své prozíravosti provětrat tzv. windfall tax. Jako spekulanty v dobách utahujících se opasků označil vedle energetiků také banky. Kolik na bankách vytěžil? Čekal až 35 miliard, dostal necelou jednu . Ne že by se Zbyněk politická mrtvola sekl, jen banky se rozhodly, že nezaplatí. A tak začaly optimalizovat a skoro se začínalo zdát, že bychom jim měli začít vyplácet bolestně za to, že jim u nás pšenka tak pěkně kvete.
Na co se zmohl stát? Na postávání mimo hlavní bulvár penězotoku s otevřenou hubou a prázdnou kapsou. Peníze dál šťastně odplouvaly do zahraničí a český daňový poplatník dál lepil Stanjurovic díry. Nastala u bankovního sektoru příslovečná pumelice, s kterou se stát umí rozkatit nad rodinu, když jednou nezaplatí stovku nebo dvě z toho balíku, který je jí souzeno denně zaplatit? Ale kdeže. Nemá páky. Nemá jak se k bankám postavit jako rovný k rovnému.
U rodiny a jejích malých výdělků umí být stát až akademicky detailní při jejich danění a krácení, ale při pohledu na mamutí zisky bankovního sektoru najednou ztratí hlas i sílu prosazovat své zájmy.
A nová vláda? Vzniká daňová kobra . Zase na ty malé. Na banky a jim podobné se nevaří nic.
On se ten přístup bude muset brzy změnit a stát se bude muset naučit kasírovat místo malých ty velké. Protože velcí se budou s umělou inteligencí stávat ještě většími, ti malí ještě menšími.
Štěpán Cháb, Krajské listy
The post Klesající porodnost a mejdany v bankovním sektoru first appeared on Pravý prostor .
