HANA LUKEŠOVÁ
Zdá se, že nic nemůže a nesmí zpochybnit léta tradovaný příběh o bezcitných Izraelcích a ubohých týraných Palestincích. Propalestinští propagandisté na celém světě chrlí jednu protiizraelskou lež za druhou rozšiřují zběsilou nenávist k Izraeli a Židům na celém světě. Jedna z neustále vyprávěných smyšlenek je jednak obvinění Izraele, že úmyslně zabíjí lékaře a novináře a tou další je nejnovější nařčení z toho, že izraelští politici usilují o „vybudování Velkého Izraele“, zejména v souvislosti s probíhající americko-izraelskou vojenskou kampani v Íránu.
Avšak v současné době se kámen po kameni rozpadá zeď lží, kterou Západ vybudoval s cílem pošpinit, znevážit, delegitimizovat a zničit Izrael.
Opakovaná nepravdivá tvrzení, že Izrael údajně zabíjí nevinné novináře a zdravotníky, však přispěla k podněcování vražedných výpadů proti Židům po celém světě více než cokoliv jiného.
Protesty obhájců Izraele, že tyto lži představují program jedinečné zlovolnosti, byly všechny smeteny ze stolu jako stranické sionistické lobování.
Pachatelé tohoto frontálního protiizraelského útoku jsou nejen imunní vůči faktům, pravdě a nezpochybnitelným důkazům. Zaujímají také pozici morální nadřazenosti, a to na základě absurdního předpokladu, že vyčlenění jediného židovského státu na světě k likvidaci, je aktem svědomí a oddanosti.
Nyní se však tento škodlivý vylhaný narativ boří zevnitř.
Během dvouleté války, která následovala po vražedném teroristickém útoku Hamásu na Izrael dne 7. října 2023, byla nemocnice Nasser v Gaze několikrát zasažena při náletech Izraelských obranných sil (IDF). IDF identifikovala četné teroristické cíle buď přímo v této nemocnici, nebo v jejím bezprostředním okolí.
Navzdory jasnému tvrzení izraelské armády, že nikdy nemířila na zdravotnická zařízení, ale pouze na teroristickou infrastrukturu v nich a v jejich okolí, byl Izrael opakovaně obviňován z úmyslného ohrožování zdravotnického personálu a pacientů.
V únoru 2024 zadržely izraelské speciální jednotky v Nasseru stovky teroristů, včetně některých, kteří byli převlečeni za zdravotnický personál. Izraelští vojáci oznámili, že v areálu nemocnice nalezli balíčky s léky označené jmény izraelských rukojmích unesených 7. října, izraelská auta ukradená během této invaze a velké množství zbraní, včetně pušek, minometů a granátů.
Nezisková organizace Lékaři bez hranic – známá pod zkratkou MSF podle svého francouzského názvu Médecins Sans Frontières – hrála významnou roli v poskytování lékařské péče v nemocnici Nasser a západním médiím opakovaně předkládala dech beroucí obvinění, že IDF způsobuje krveprolití na místě, kde se léčí.
Ještě na začátku února letošního roku však organizace Lékaři bez hranic (MSF) v tichosti oznámila, že v lednu pozastavila veškeré nedůležité operace v nemocnici Nasser poté, co její zaměstnanci nahlásili, že v různých částech nemocnice byli spatřeni ozbrojení muži, z nichž někteří byli maskovaní. Uvedla, že její lékařské týmy již několik měsíců zaznamenávaly podezřelé pohyby zbraní, stejně jako zastrašování a dokonce i svévolné zatýkání pacientů ozbrojenými teroristy.
Bylo to vůbec poprvé, co organizace Lékaři bez hranic přiznala jakoukoli teroristickou činnost v nemocnicích v Gaze, čímž okamžitě dodala zpětnou důvěryhodnost tvrzením Izraele, že všechny tyto nemocnice jsou teroristickými centry. Využívání zdravotnických zařízení k vojenským účelům z nich činí legitimní vojenské cíle a samo o sobě představuje válečný zločin.
Organizace MSF nyní vyjádřila šok nad tím, že teroristé využívají nemocnici Nasser, a s velkou vážností zdůraznila, že „taková porušení jsou neslučitelná s lékařským posláním MSF“.
Ovšem smutnou pravdou je, že má za sebou dlouhou historii, kdy k takovým neslučitelným porušením docházelo právě pod jejím vedením.
Když byl roku 2024 při leteckém útoku izraelské armády zabit Fadi al-Wadiya, člen jejího zdravotnického týmu, MSF zuřivě prohlásila, že byl „jen fyzioterapeutem“. Když Izrael předložil důkazy o al-Wadiyových teroristických aktivitách, MSF své popření ještě znásobila.
Tento týden však Palestinský islámský džihád zařadil al-Wadiyu na seznam svých vysokých velitelů, kteří byli zlikvidováni během války v Gaze. Ukázalo se, že byl zástupcem vedoucího vojenské výrobní jednotky Palestinského islámského džihádu.
Jak uvedla izraelská armáda, po dobu 15 let vyvíjel a zdokonaloval raketový arzenál Palestinského islámského džihádu a sehrál klíčovou roli v rozvoji znalostí této organizace v oblasti elektroniky a chemie – rozhodně tedy nebyl „jen fyzioterapeutem“.
Také se ukázalo, že i další osoby na seznamu Palestinského islámského džihádu zastávaly podobné dvojí role. Alaa Hassan Abdullah Asbihi byl zástupcem velitele jednotky pro vojenskou výrobu a zároveň působil jako zdravotní bratr v Evropské nemocnici v Gaze.
Mezi „novináři“ na seznamu figurovali Mahdi Hassan Mohammed al-Mamlouk, zástupce vedoucího ústřední komunikační jednotky Palestinského islámského džihádu, a Arafat Abdullah Mahmoud Abu Zayed, zástupce vedoucího ústřední zpravodajské jednotky Palestinského islámského džihádu, který rovněž psal politické analýzy pro zpravodajskou agenturu SHMS a deník Palestine Today.
K podněcování protiizraelské hysterie přispěly i další humanitární nevládní organizace měrou vrchovatou. Jednou z nich je Oxfam, na kterou však nyní upozornil někdo zevnitř.
Bývalá generální ředitelka Oxfam GB, Dr. Halima Begum, obvinila tuto charitativní organizaci z „toxické antisemitské kultury“ kvůli jejímu „nepřiměřenému“ zaměření na Gazu. Begum, která byla v prosinci z Oxfamu odvolána kvůli tomu, co označila za „hon na čarodějnice“, řekla na začátku tohoto měsíce v televizi, že uvnitř organizace existoval tlak, aby byla izraelská válka v Gaze popsána jako „genocida“.
Tuto zákeřnou lež o „genocidě“ nyní jako frašku odhalila i samotná organizace Hamás. Ve své nejnovější revizi počtu obětí v Gaze během války uvádí, že přišlo o život 68 800 lidí. Stejně jako dříve neuvádí, kolik z těchto obětí byli terorističtí bojovníci, kolik lidí zahynulo v důsledku zbloudilých raket vystřelených z Gazy nebo poprav Hamásem (kterých bylo mnoho), ani kolik lidí zemřelo přirozenou smrtí.
Většinu mrtvých ale tvořili muži ve věku 18 až 59 let. Podle výzkumníka Gabriela Epsteina, který pro deník Haaretz provedl rozbor těchto čísel, statistiky Hamásu ukazují mnohem vyšší podíl dospělých mužů a starších dospívajících chlapců v poměru k jejich podílu na populaci a mnohem nižší podíl žen a dětí.
To zcela vyvrací nepravdivé nactiutrhačné osočení, že mezi těmi, které Izrael zabil, byly „převážně“ ženy a děti. A samozřejmě to odhaluje tvrzení o genocidě jako naprosto absurdní.
Nyní si rozeberme další podlou lež, která se šíří zejména v průběhu americko-izraelsko-íránské války, je narativ o „Velkém Izraeli“ – od Nilu po Eufrat – je moderní reinkarnací antisemitských mýtů. Toto tvrzení nevychází z izraelské politiky, strategie ani konkrétních činů, ale ze zjednodušených, emocionálně nabitých příběhů, které Izrael vykreslují jako expanzivní a agresivní.
Izrael v žádném případě a v žádné formě neusiluje o „Velký Izrael“. Tuto lež šíří mediální sítě s miliony diváků, jako jsou podcasteři a mediální osobnosti Tucker Carlson, Piers Morgan a další, kteří se předhánějí v obrazech expanze, nadvlády a náboženského fanatismu. Jedná se o recyklovaný příběh prastarých podezření ohledně židovské moci, přebalený do podoby moderní geopolitiky namířené proti židovskému státu.
Dopisovatel serveru JNS Habtom Ghebrezghiabher, příslušník tigrajského starobylého národa, který po staletí snášel expanzi islamistických Arabů a Osmanské říše, otroctví i evropský kolonialismus, včetně italského apartheidu, líčí, že jeho národ zažil přesně ty nespravedlnosti, z nichž je Izrael neprávem obviňován. Takzvaný „Velký Izrael“ je však lež: ta největší a nejnebezpečnější ze všech.
Ghebrezghiabher potvrzuje, jak nebezpečná lež to může být. Během pohraniční války mezi Eritreou a Etiopií eritrejský diktátor vykreslil cíl Tigray People’s Liberation Front (TPLF)- Tigrajské lidové osvobozenecké fronty jako vytvoření „Velkého Tigray“, což je tvrzení, o které se TPLF nikdy nesnažila. Přesto se tento příběh udržel – ne proto, že by byl pravdivý, ale proto, že byl jednoduchý, emocionálně nabitý a živil se již existujícími podezřeními. Jakmile to lidé přijali, fakta už téměř nehrála žádnou roli.
Co se týká Izraele, historické záznamy dokládají opakované snahy a ochotu Izraelců napříč ideologickým spektrem o rozdělení území, vyjednání hranic a uznání palestinské státnosti. Oselské dohody, uzavřené za vlády levicových či středolevicových představitelů, znamenaly strategický zlom: Izrael formálně uznal palestinské vedení a zavázal se k procesu, jehož výslovným cílem bylo dosažení řešení spočívajícího ve dvou státech, ačkoli mu nakonec chyběl ochotný partner.
Územní ústupy pod vedením pravicových lídrů nicméně posílily cestu k rozdělení. Bývalý izraelský premiér Menachem Begin se stáhl ze Sinaje a vzdal se území, které bylo mnohem větší než samotný Izrael. Bývalý premiér Ariel Sharon v roce 2005 zrušil osady z části Judska a Samaří a jednostranně se stáhl z Gazy, což bylo jasným důkazem toho, že i pravicové vedení jednalo v rozporu s tvrzeními o expanzi „Velkého Izraele“.
Bývalý izraelský premiér Ehud Barak nabídl v Camp Davidu dalekosáhlé ústupky. Další bývalý izraelský premiér Ehud Olmert navrhl téměř úplný ústup z Judeje a Samaří, včetně východního Jeruzaléma. Dokonce i současný premiér Benjamin Netanjahu ve svém projevu v Bar-Ilanu z roku 2009 veřejně podpořil demilitarizovaný palestinský stát. Nejde o územní dobývání. Jde o stát, který opakovaně zkouší rozdělení.
Nejsilnějším důkazem je Judea a Samaří. Tyto kopce tvoří jediné bránitelné hranice Izraele, natož pak expanzivní ambice. Izrael nemůže ani plně anektovat to, co je pro jeho bezpečnost zásadní. Plná anexe nikdy nebyla součástí žádné státní strategie; jinak by kopce byly plně integrovány do suverénního území s masovým přesunem obyvatelstva, plnou právní integrací a trvalou infrastrukturou. Izrael nic z toho neudělal.
Stát Izrael je malá země, zhruba o velikosti Moravy, bez plně zabezpečených či všeobecně uznávaných hranic. Na konferenci izraelských konzervativců bývalý americký velvyslanec v Izraeli David Friedman zdůraznil, že Izrael musí vymezit své hranice na základě reálných možností obrany. Pro národ obklíčený nepřátelskými silami nejde o expanzionismus, ale o přežití.
Přesto však neustálá mezinárodní kritika v kombinaci s tlakem ze strany po sobě jdoucích amerických administrativ omezila schopnost Izraele prosadit to, co každý suverénní stát potřebuje: bezpečné a obhajitelné hranice. Myšlenka, že Stát Izrael realizuje velkolepý expanzionistický projekt od Nilu po Eufrat, je proto zcela odtržená od reality.
Ti, kdo šíří lži o „Velkém Izraeli“, jsou antisemité, kteří Izraeli upírají i to nejzákladnější právo na obhajitelné a bezpečné hranice. O nárazníkové zóně pro Izrael ani nemluvě; zavírají oči před neustálými teroristickými útoky a nepopiratelnými bezpečnostními hrozbami.
Historicky antisemitismus vykresloval Židy jako spiklence, universalisty a lidi posedlé touhou po nadvládě. Dnes se tytéž jedovaté mýty recyklují – ne proti jednotlivým Židům, ale proti samotnému Izraeli, který je vykreslován jako kolektivní ztělesnění židovské moci.
Současná kampaň do tohoto vzorce dokonale zapadá. Vyobrazuje Izrael jako zemi, která chová velkolepé, mýtické územní ambice – což je narativ, který nejenže není podložen jeho činy, dohodami ani strategickým chováním od jeho založení jako moderního státu v roce 1948, ale který je aktivně popírán a omezován opakovanými ústupy státu, vyjednanými kompromisy a obrannou politikou.
Holocaust nezačal vyhlazovacími tábory. Začal vylhanými narativy – osočováním Židů z krizí, jejich vykreslováním jako nebezpečných a normalizováním podezíravosti. Myšlenky předcházejí výsledkům.
Izrael je obklopen nepřáteli, kteří otevřeně volají po jeho zničení a jednají v tomto duchu. Každá izraelská obranná válka, včetně současné války proti Íránu, je o přežití, nikoli o expanzi. Jsou to reakce na existenční hrozby ze strany státních i nestátních aktérů. Většina z nich byla proti Izraeli zahájena jako překvapivý útok – od Jomkipurské války až po teroristické útoky vedené hnutím Hamás v jižním Izraeli 7. října 2023, přičemž příprava těchto útoků trvala desítky let.
Od svého založení v roce 1987 se hnutí Hamás otevřeně snaží zničit Izrael a vyvraždit Židy v Izraeli a na celém světě. Hizballáh v Libanonu, další íránský zástupce, právě teď bombarduje sever země zásobami, které nebyly zničeny ani po dvou letech války.
Židovský stát musí tyto teroristické hrozby porazit a zajistit si to, co potřebuje každý suverénní stát: bránitelné hranice, kontrolu nad řekou Jordán, nárazníkové zóny na severu až k řece Litani a strategickou hloubku Golanských výšin. Nejde o expanzi, jde o sebeobranu.
Hútiové v Jemenu, kteří právě tento týden vystřelili na Izrael rakety a zapojili se do bojů, skandují: „Smrt Izraeli, prokletí Židům!“ Írán otevřeně volá po zničení Izraele a zakopává se po měsíci bojů proti společné americko-izraelské operaci namířené proti jeho despotickým mulláhovským vůdcům. Když režimy opakovaně prohlašují genocidní úmysly a zároveň usilují o jaderné zbraně, žádný stát si nemůže dovolit tyto hrozby odbýt jako rétoriku.
Příběh o „Velkém Izraeli“ není jen nepravdivý. Je to nebezpečná lež, jejímž cílem je upřít Izraeli jeho nejzákladnější právo: sebeobranu. Každý člověk s svědomím to musí odhalit.
Odkaz
Odkaz
NP
Článek Jak se hroutí propaganda Hamásu se nejdříve objevil na .
