LIBOR ČÍHAL
Sociální sítě jsou spíš katastrofou doby než požehnáním, člověk tam utápí svůj život, místo aby dělal něco pořádného. Vysoký elegantní muž výrazně inteligentní mordy vstoupí do metra, čelem k oknu dveří a rychle listuje v mobilu, přes rameno vidíte jedno video za druhým, na chvíli se zastaví u svých preferencí a jede dál. Je po inteligenci a eleganci. V zásadě se může jednat i o velmi dobrou síť Twitter, člověk má pocit, že musí být informován o každém prohlášení a gestu lidí, které považuje za významné. Jeho paměť a logické vyhodnocování se však pomalu rozpadají, i když se může domnívat, že je to naopak.
Sociální síť je drogou, s níž spojujeme svou svobodu, a absurdně už vynucený přechod na jinou sociální síť bychom chápali jako útok na naši svobodu. V časech sofistikovaných informačních technologií je idea nedotknutelné privátní sféry, kterou zmiňovala definice liberální svobody, nenávratně pryč, tento svět už neexistuje. V informační době je člověk chápán jako vektor postojů, preferencí, zdravotních parametrů atd., které asi ne moc pracně vyhodnotí informační technologie. V komunikaci s AI se můžeme divit odkud bere naše privátní informace. Informační vektory o každém Evropanovi mají v nějaké sdílené podobě k dispozici nadnárodní centra a částečně i unijní byrokraté. Informační chobotnice velmi rychle vyhodnotí své možnosti a účinně dokáže ovlivnit politikum země např. pomocí NGO, které si platí.
V moderní informační době nelze zabránit akumulaci informace všeho druhu, ale lze zabránit tomu, aby z této akumulace profitovala nadnárodní centra, ať politická jako EU, nebo mozkové trusty nadnárodních firem. Jediným legitimním vlastníkem akumulované informace o svých občanech byl vždy stát a tato role mu přísluší i dnes. Stát má povinnost vytvořit kolem svého informačního prostoru clonu a bránit akumulaci informace v zahraničních registrech. O české ekonomické a názorové dynamice občanů mají víc informací unijní byrokraté a centrály velkých bank než čeští vrcholoví činovníci. Český stát komunikuje s občany pomocí emailu, ale není schopen zajistit občanům státu vytvoření emailové adresy na neutrální informační základně. Zajistit výlučnost národního informačního prostředí je i dnes velmi reálné.
Prezident Putin před třemi lety podpořil ideu národní informační a sociální platformy , a v červnu loňského roku schválila Duma zákon o vytvoření multifunkční národní digitální platformy, jejíž součástí je i messenger. Záměrem nebyl dohled nad informačními toky, jak se na Západě bude tvrdit, ale národní zájem a potencování národních informačních technologií. Ruští informatici prokázali svoji odbornou excelentnost, během necelých dvou let firma VK vyvinula novou výhradně ruskou digitální platformu Max. Pomocí platformy je možné komunikovat, korespondovat se státní administrativou, ověřovat totožnost, používat elektronický podpis a digitální identifikační doklad, provádět platby atd. Velmi rychle Max expandoval na všechny informační platformy používané v Rusku. Nová platforma aspiruje stát se hlavní ruskou sociální sítí a navíc být propojena se státními informačními systémy. Na rozdíl od Telegramu je Max integrován s bankovními informačními systémy a oplývá řadou podpůrných ekonomických nástrojů. Má oproti běžným messengerům spoustu nepopiratelných předností – integraci se státními službami, digitální ID, elektronický pas přímo v messengeru, soubory právně platných dokumentů, možnost rezervovat si termín ve státním lékařském zařízení atd. Max mj. zahrnuje platformu pro komunikaci žáků s učiteli, školní chaty, školní úkoly apod. Proti platformě Max je však řada výhrad – registruje IP adresu, kontakty, historii kliků a místo, kde se člověk nachází. Řada lidí, kteří používají obě platformy, říká, že přes všechny praktické výhody, Max neposkytne takovou rozkoš z komunikace jakou nabízí Telegram – vědomí světového auditoria, spousta kanálů, botů a funkcí, které Max nemá.
Počátkem dubna už Max používalo 111 milionů lidí, konkurenční Telegram 65 milionů, stát ne zrovna moc korektními metodami podporuje šíření nové platformy. Dnes ráno v médiích velký poplach – na Telegramu je zablokována funkce posílání velkých textových bloků a v některých regionech se pozoruje zpomalení komunikace. Všeobecně se věří, že je to důsledek pomocné ruky ruského ministerstva digitalizace, které má na masovém nasazení nové platformy urgentní státní zájem.
Blokace a ohraničení některých funkcí Telegramu začaly letošního jara, když majitel Telegramu, Durov, odmítl požadavek ruských informačních regulátorů na blokování některých kanálů a na přenos serverů registrujících informace z ruského území do Ruska. Kampaň proti blokování Telegramu nečekaným způsobem rozdělila ruskou elitu. Šéf strany Spravedlivé Rusko Mironov prohlásil, že ti, kdo blokují Telegram, by se měli poslat na frontu.
Podobně hovoří i šéf ruských komunistů Žuganov, komunistická parlamentní frakce navrhuje zákon o zákazu blokování Telegramu. Vládní straně Jediné Rusko snížila bezvýhradná podpora platformy Max předvolební rating, naopak třetí parlamentní straně Noví lidé rating narostl. Blokování Telegramu prosazují ekonomické skupiny spojené s rozvojem národních informačních technologií, které mají velký vliv v ministerstvu digitalizace.
Článek Max nebo Telegram? se nejdříve objevil na .
