VÁCLAV KRÁSA
Ještě se vrátím k volbám v Maďarsku. Reakce našich opozičních politiků je až neuvěřitelně stejná. Jak předseda pirátů, tak předsedové dalších opozičních stran, včetně pana prezidenta vyhlašují do světa zjevnou blbost, že v Maďarsku zvítězila demokracie. Je až neuvěřitelné, jak progerisivisticko bruselští politici zneužívají slovo demokracie. V Maďarsku byla a je demokracie, protože pokud by tomu tak nebylo, nedošlo by po volbách k samozřejmému předání moci. Cokoliv je mimo představy našich opozičních politiků, je nedemokratické, autoritářské a extrémistické, a ještě k tomu proruské. Domnívám se, neustálým pliváním na názorové oponenty si opozice sama škodí. Jejich rádoby „hodnotová politika“ je ve skutečnosti v lepším případě mlácením prázdné slámy a v horším případě se jedná o snahu prosazení hlídané „demokracie“, kdy všichni musí vzývat jediný názor vládnoucí moci, jinak se stávají nepřátelé. Je to trend velmi nebezpečný, který vytváří dojem, že ti, kteří hlásají tzv. „hodnotovou politiku“, jsou lepší než ti, kteří prosazují reálnou pragmatickou politiku. Opak je samozřejmě pravdou. Reálná, pragmatická politika je zaměřená na konkrétní potřeby státu a jeho občanů a ponechává stranou jejich ideologii a politické ukotvení. Kdežto ideologové mají plná ústa ideologických keců a všechny problémy společnosti řeší v rámci prosazování nějaké ideologie – zelené politiky, protiruské politiky, snahou o federalizaci Evropy a potlačování oponentních návrhů. Je až neuvěřitelné, že hlasatelé „hodnotové politiky“ ve své zaslepenosti proti Viktoru Orbánovi si vůbec nechtějí přiznat, že nový premiér pan Maďar je ideově podobný, jako končící Orbán, ale vytahuje věci, které mohou rozkolísat celou Evropu. Část jeho volebního úspěchu lze spatřovat v tom, že ve volební kampani vzpomínal na velké Maďarsko před Trianonskou dohodou, ale hlavně začal připomínat Benešovi dekrety ve vztahu ke Slovensku. To je záležitost, která se bytostně týká především České republiky. Na tuto skutečnost, jako by opoziční politici při svých vítězných tanečcích nad porážkou Viktora Orbána, zapomněli. Jde o to, zda nechtíc, nebo záměrně? Nedělejme si iluze, i u nás jsou různí politici, kteří připouštějí možnou debatu o revizi Benešových dekretů. Letos se uskuteční v květnu krajanský sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu v Brně a část politiků s tím nemá problém, i když landsmanšaft se zcela nesmířil s Benešovými dekrety. Někteří přední čeští politici se účastní sjezdů Sudetoněmeckého spolku a je velmi zvláštní, že pan prezident jednal s Lichtenštejny o jejich majetku, který byl již v roce 1945 zestátněn na základě dekretu prezidenta Beneše, a tudíž nelze s nimi o ničem jednat. Je to zvlášť pikantní, že Lichtenštejni honí Českou republiku od jednoho soudu ke druhému a pan prezident se s nimi schází a vymýšlí společný fond. Měli bychom pozorně sledovat dění v této věci, protože je skutečně velmi zvláštní, že nikdo z opozičních politiků, ale ani z tzv. médii veřejné služby, na Maďarovo připomínání Benešových dekretů neupozornil.
Vláda již představila základní představy o změně financování České televize a Českého rozhlasu, přičemž kromě způsobu financování se prakticky nic nemění. Vláda současně určila výši prostředků pro obě instituce, které jsou na úrovni roku 2024, to znamená, že obě média přijdou o prostředky, které by pravděpodobně získaly zákonem, který schválil Parlament v minulém období. Samozřejmě, že hned se ozvaly nejen oba subjekty, ale také různí umělci, kteří jsou na ČT a Čro finančně navázáni a křičet začali opoziční politici, že už si chystají spacáky na obstrukce v poslanecké sněmovně a vyhrožují, že sněmovna zažije něco, co tu ještě nebylo. Vedení a redakce ČT začalo zneužívat obrazovku k vlastní obhajobě a zkreslenému informování o chystané změně. Přitom svými pořady přilévají olej do ohně, protože vytvářejí umělé kauzy a vytvářejí reportáže, které nic neřeší a pouze nesmyslně dehonestují vládní politiky. Jednou z takových kauz je nahánění koaličních náměstků na ministerstvech, že kteří poskytují rozhovory ruskému propagandistickému webu na platformě neČT24. Uvádějí, že tuto platformu uvádí BIS jako nepřátelskou, která je využívána ruskými bezpečnostními složkami, zpravodajskými službami, které je demokracii velmi nepřátelské. Je to klasická ukázka vytváření problému tam, kde není, protože se jedná o veřejnou platformu otevřenou všem zájemcům. Pokud máme demokracii, může každý psát a hlásat svoje názory svobodně do všech médií. Pan generál Koudelka (šéf BIS), není ten arbitr, který má říkat, kam lidé mají psát a kam ne. Je s podivem, jak BIS vystupuje a komu slouží. Ještě nedávno BIS ve své zprávě uváděla, že SPD je extrémistická strana, dnes je parlamentní stranou vládnoucí koalice. Pan generál je nedůvěryhodná osoba a ČT si kope hlubší a hlubší hrob, když nesmyslně napadá občany podle toho, kam přispívají. Vedení ČT by si mělo přiznat, že už dávno nemá monopol na informace, že již není schopná tak výrazně ovlivňovat myšlení lidí svými zavádějícími informacemi, měla by konstruktivně jednat, jinak to s ní může dopadnout hůř.
Na závěr jednu citaci z Parlamentních listů, která je přesná a ukazuje, jak umělci zneužívají skutečnost, že se mohou dostat na obrazovku. Také mám někdy možnost vystupovat v přímém přenosu, ale nikdy bych toho neuzneužil. Citace: „Vyvezte tu žumpu,“ říká lektorka a mediální expertka Alena Maršálková poté, co Česká televize odvysílala v přímém přenosu z předávání hudebních cen Anděl velmi ostré politické projevy umělců směrem k domácí politické reprezentaci a ke státu Izrael. Padaly vulgarismy a obvinění z genocidy. „Smí prodavačka či instalatér také sprostě nadávat v ČT?“ ptá se Maršálková.
FB
Článek Co týden dal: 16. (2026) se nejdříve objevil na .
