PAVEL B. REICHL
Po letech máme reprezentační hokejový tým opět schopný postavit se jakékoliv světové konkurenci a zkouška jeho připravenosti se blíží. Již v sobotu.
Příchod finského trenéra Kari Jalonena znamenal opravdu nastartování naší reprezentace tím správným směrem. Jako fanoušek hokeje a divák jsem sledoval ten vývoj od chvíle, kdy reprezentaci přebral namísto pana Pešána. Nejde jen o sérii vítězství, ani o dvě turnajová prvenství, ale i jako divák sleduji s opravdovým nadšením změnu atmosféry v týmu a to nejen na ledě. Po dlouhých letech to vypadá, že MS bude úspěšné a na konci bude konečně zase medaile.
Měl bych se tedy těšit a doufat, že se nepletu, kdyby nad celým sportem, tedy nejen hokejem, nevisel opravdu strašlivý mrak.
Ano, mluvím o tom, že ruským sportovcům byla zakázána účast takřka na všech světových akcích a sportovištích. A není zřejmě náhodou, že v USA a Kanadě v jejich NHL tomu tak není, tyto dvě země nebraly MS nikdy jako nějakou prestižní akci a málokdy poslaly kvalitní týmy složené opravdu z toho lepšího co tam u nich po ledě bruslí. Takže rozčarování z dvojího přístupu musí zarazit i toho největšího odpůrce všeho ruského. V Evropě se prakticky nic takového neděje, zde mají takříkajíc ruští sportovci utrum. Ano, i v Evropě sportuje ještě pár ruských sportovců, ale rozhodně v neporovnatelném měřítku s již zmíněnou NHL a i nižšími hokejovými soutěžemi v zámoří.
Pro Američany i Kanaďany je NHL naprosto nesrovnatelná s jakoukoliv jinou akcí a obzvlášť pak na jiném kontinentu. Kdyby tam spustili šikanu ruských hokejistů, jejich soutěž by upadla do podprůměru a odrazilo by se to nejen v kvalitě, ale i v návštěvnosti.
Nějaké MS a bojkot ruských hokejistů je jim šumafuk. Možná se i baví, když vidí ten marast, který zde nastal při té honbě na ruské sportovce.
A tak se přímo nabízí spekulace, pokud naši hokejisté letos zvítězí, budou si opravdu moci říci, že vyhráli MS protože se to tak jmenuje, a nebo budou vítězi nějakého turnaje ve Finsku bez účasti všech světových týmů, kdy o tom ruském se dá napsat, že je jedním z nejlepších na světě. Bude to viset a bude to dlouho kousat v každé hlavě sportovce, který dosáhne na zlatou medaili. Co by bylo, kdyby bylo?
Své by o tom mohli vyprávět medailisté jak z her v Moskvě tak i z těch následujících v USA. Vyhrát tam, kde by měli být ti nejlepší a vědět přitom, že nějaký politik zařídil, že tomu tak není, to je opravdu až nesnesitelně těžké břemeno a bude těžké se s ním i v blízké budoucnosti vyrovnat.
Ne, nebudu se dívat, protože nesnáším plošná a nesmyslná politická rozhodnutí a navíc jsem bytostně přesvědčený, že 99% ruských sportovců si žádnou válku nepřeje a třeba na rozdíl od těch ukrajinských do žádné války nezasahují. O provokacích vyloučením Běloruska nemá cenu ani se zmiňovat. Vsadím se, že v Číně je režim desetkrát horší a i přesto si nikdo nedovolí a ani netroufne Číňany odkudkoliv vyloučit nebo je jinak omezit. Bělorusko posloužilo jako jedna ze zbraní proti Rusku, každý to ví, vidí, ale málokdo o tom otevřeně mluví.
Vrcholem prašivosti byly pak Paralympijské hry, kdy zakázali životem těžce zkoušeným lidem účast na OH v Číně a ukázali jim, že ta světová humanita je velmi hluboce pochroumaná díky politice o které se léta tvrdí, že do sportu nepatří. Zřejmě se ta slušnost která je požadovaná po druhých kamsi společně s hrdostí a ctí někam vytratila. Doufám, že ne nenávratně..
Závěrem mi dovolte dotaz, čím více jsou nebezpeční světu ruští hokejisté z KHL než ti, kteří hrají v USA a Kanadě?
Na to si musí najít odpovědi každý sám v sobě…
A i přesto co jsem napsal, budu držet našim hráčům palce jak jen to půjde, ale jak už jsem napsal, ten mrak tam bude prostě viset na věky.
Pavel B. Reichl
The post I kdybyste vyhráli first appeared on Pravý prostor .
