Válka na Ukrajině se u nás zneužívá k vzdouvání emocí a následně k potlačování svobody slova a projevu. Příkladem může být blamáž kolem nijak nepředjednaného návrhu ministryně obrany na zřízení americké základny na českém území. „Jana Černochová tady něco vypustila, a taková ta bublina mainstreamová, jejíž součástí jsou bohužel novináři, to rozjela, že je to skoro tutovka. A kdo je proti tomu, tak je Putinův agent, a kdo chce o tom jednat, tak je taky agent… Všichni, kteří s tím stoprocentně nesouhlasili, tak hned dostali nálepku. Takže to byla ve výsledku debata, kdo je pro nebo pro,“ popsal opoziční poslanec Patrik Nacher v předchozí části rozhovoru praktiky, které označuje za totalitní. Do té samé kategorie patří i zcela bezprecedentní zablokování údajně proruských webů.
Luděk: To je přesně můj další dotaz. A jak to bylo se zablokováním 29 webů, jak vnímáte to, k čemu takhle vlastně došlo?
Patrik Nacher: To je výsledek, já jsem dokonce na to interpeloval pana premiéra, včera mi přišla písemná odpověď, protože on nebyl přítomen, tak já si ji musím přečíst a pak ji zveřejním. Rozumím tomu – ještě teď se snažím fakt být opravdu otevřenost a vstřícnost sama – že v momentě, kdy začne válečný konflikt, všichni jsou v šoku. Tak chápu, že na těch pár dnů, co se děje, že to je fakt mimořádná věc, a dovedu si ještě představit, že nějaké vybrané, opravdu ověřené weby, evidentně když jsou – doufám, že když někdo řekne evidentně, že na to mají důkazy – napojené na cizí kapitál a cizí vliv a tak dále, tak tomu rozumím, že se to vypne na nějakou dobu. Ale to, že se to potom rozšíří, že to nejsou jednotlivé weby, ale že jich je několik desítek, že to není na pár dnů, ale že to je na celý měsíc, teď se to prodloužilo na další měsíc, že tam pak zapadnou weby, které do té doby často o Ukrajině, o Rusku nikdy ani nepsaly… Já nevím, třeba jak si vzpomínám na první zprávy, nevím, proč to tady zrušili, kde vlastně jsem, proč to YouTube zablokoval (Rádio Universum mělo na několik dní zablokován svůj youtubový kanál – pozn. red.) . Kvůli ničemu, kvůli jednomu hostovi, který tady byl před třemi roky, řekl něco nepatřičného v Českém rozhlase o válce, a Český rozhlas se hned za něj začal omlouvat. Co je výsledkem? Výsledkem není to, že lidi by se zamysleli nad tím, že tam pozvali špatného hosta. Ne. Výsledkem je, že lidi najednou začnou být obezřetní a začnou toho člověka, který začne být dehonestovaný, vyhledávat. Takže on bude mít ještě větší pozornost, ne přes mainstream, ale přes alternativní zdroje. Takže výsledek je přesně opačný, je to medvědí služba, opačný efekt, a myslím si, že toto mě vůbec nenapadlo, že se toho v roce 2022 dožiju.
Člověk má mít právo říkat i blbý názor, a hranice jsou zákony v té které zemi
Ale já fakt budu všude na počkání rozdávat… ne na počkání, na potkání budu rozdávat svoji knížku Šílenosti doby korektní, protože já o nastupující cenzuře psal už tehdy. A tenkrát covid neexistoval, já nebyl ve Sněmovně, válka na Ukrajině nebyla, a už tenkrát jsem o tom psal. O jednostranném pohledu na tyto věci. To znamená, že i politik má – byť to třeba může být nepopulární – má být konzistentní se svými názory. A tady já prostě jednoznačně bojuju proti cenzuře: Člověk má mít právo si říkat i blbý názor, když to takhle řeknu, a hranice toho jsou zákony v té které zemi. To znamená, když budu nabádat k násilí, tady třeba vašim prostřednictvím, vy byste mě měl utnout, nebo to vystřihnout, nebo prostě podat trestní oznámení. Kdybych nabádal k násilí, kdybych – já nevím – hajloval, propagoval nacismus, xenofobii a podobně – totéž. Nebo kdybych distribuoval dětskou pornografii, to přece všechno naše zákony, legislativa zná, a tam samozřejmě bych byl naopak tvrdší. Tam bych byl tvrdší. Ale všechno ostatní, jestli někdo řekne, že si myslí, že existují dvě pohlaví, tak existují dvě pohlaví. A přece já mu kvůli tomu nebudu rušit jeho profil. To je prostě úplně mimo.
Luděk: Z pohledu zákonodárce, je postup CZ.NIC, který zablokoval weby de facto na základě soukromého rozhodnutí úzké skupiny, v pořádku?
Patrik Nacher: Já si myslím, že není. Já si myslím, že to není v pořádku, a prostě buď respektujeme, že žijeme v demokracii, kde moc je rozdělena na zákonodárnou, výkonnou a soudní, a navzájem se tak kontroluje, nebo to respektovat nebudeme. A tohle všecko rozhoduje. Ať se potom obrátí ten, kdo si myslí, že tyto weby něco porušují, ať se obrátí na soud, a soud třeba udělá předběžné opatření, nějaký rychlý krok. Anebo říkám, na pár dnů si to dočasně dovedu představit třeba jako symbol, že stát chce s tím zatočit a chce použít všechny možné právní cesty, tak si to i tam dovedu představit. Jo – opravdu se dokážu vžít, ale nechat měsíc, dva měsíce, dvacet, třicet webů? V jaké logice? Kdo je vybíral? Co je obsah? Mě vždycky zajímá: Tak co je ten špatný obsah? Já bych chtěl vidět konkrétně texty, články a tohle. Zrovna u nás, kteří jsme tady zažívali reálně cenzuru před rokem 89, tak my jsme na to mnohem citlivější než západní Evropa, která to neznala a která si honitbou za politickou korektností něco dokazuje. Ale my jsme přikazování si toho, co si má člověk myslet, že v zásadě svůj názor řekne jenom doma v rodině, tak my jsme si to zažili. Zrovna na to my jsme citlivější, a proto taky jsem rád, že u nás mimochodem třeba politická korektnost, která v Americe dostoupila někdy úplně absurdit, že se tam odstraňují sochy zakladatelů Spojených států, to prostě nepoberete, takže u nás vím, že byla pomalovaná socha Winstona Churchilla, ale to je všechno. Ale nikdo tady neshazuje sochy a podobně. Takže my si ještě zachováváme ostrůvek selského rozumu. A myslím si, že to je hodně dáno tím, že jsme si to zažili. Tak já bych byl nerad, abychom šli takovou tou progresivistickou cestou.
Luděk: No, neměla by být demokracie dostatečně silná, aby to unesla? Vždyť Británie už za 2. světové války normálně nechala vysílat i hitlerovské Německo, bylo tam možné přijímat tyto zprávy, a stejně tak postupuje i dnes. V Británii běží Russia TV, běží tam všechny kanály, které doposud běžely, a Britové nic nezakázali. Kdežto v Evropě, u nás, se zakazují i weby, které až tak moc společného s ruskou propagandou neměly, a pokud se nemýlím, tak to, který je dobrý, a který je špatný, tak to říká ministerstvo vnitra. Aspoň pokud mám správné informace.
Patrik Nacher: Já si myslím, že pokud je demokracie sebevědomá, tak se má vydat cestou, řekněme britskou, když bych to takhle zjednodušil. Prostě sebevědomá demokracie se umí s tímhle popasovat. Nesebevědomá chce indoktrinovat, říkat lidem, co si mají myslet, omezovat zdroje. Já jsem třeba byl hrozně rád, abych zase férově ocenil Českou televizi, když jsem tady před tím měl nějaké průpovídky – tak že Česká televize třeba vysílala projev Putina, aby si člověk bez nějakého střihu udělal obrázek. A potom je to na tom, jak to budou odborníci komentovat ve studiu. Ale je dobře, že to vysílali. A přesto si všimněte, že vlastně ještě tvrdší jádro, než je Česká televize, které říkalo, že Česká televize selhala, že to vůbec vysílat neměla, protože nikdo nebude poslouchat válečného zločince a podobně. Ale výsledek je, že v dnešní době stejně si to cestu k posluchačům najde, ale tím, že se to bude zakazovat, tak se tomu dá pozornost, která tomu třeba vůbec neodpovídá. Jako ten, kdo to dělá, říkám, dneska už se opakuju, tak je to fakt medvědí služba. Protože to je přece princip zakázaného ovoce. Když to zakážete, tak najednou posluchač, nebo divák uslyší něco, co tam není, protože už se na to bude dívat emocionálně, jako na něco… Zase, nevěděl jsem, že mi položíte otázku, jako příklad, když jdete do kina, když jdete do kina a všichni říkají, že to je úplně suprový film, samé pochvaly a absolutiora k tomu, vy tam jdete, a přitom je to třeba průměrné, a vy, jak jdete v té vlně, tak si řeknete, že to bylo docela dobré. Přitom bez toho návěstí, bez té omáčky před tím, byste třeba odešli z kina a řekli byste, že to je průměrný film, že si ho nebudete moc pamatovat dlouho a tak dále. Člověk je ovlivněný emocí, se kterou se dívá na tu samou věc, když tam není nějak naladěn, tak má z toho jiný pocit, než když tam jde naladěn nějak jinak. Když vám bude někdo týden furt říkat, to je nejlepší film století, tak vy tam půjdete… Dobře, film – to může být restaurace. Když někdo bude říkat, to je nejlepší kuchař, restaurace, michelinská hvězda, a vy omylem budete ve vedlejším vchodě, v jiné restauraci – rozumíte? Vlastně už tam jdete s tím pocitem, že to je výtečné, tak vám to bude chutnat, to prostě takhle funguje. Když někdo bude tyhle věci zakazovat, stejně se přes internet, sociální sítě mezi lidi dostanou, ale bude to mít už úplně jiný náboj, a způsobí to přesně to, co by nezpůsobilo, kdyby se to oficiálně zveřejnilo. Takže já fakt tomu postupu nerozumím.
Pozor! Je tady nová kategorie: Pravda, která se v čase vyvíjí. Takže, když to říká ten na špatné straně, tak je dezinformátor. A když to říká ten na správné straně, tak je to pravda, která se v čase vyvinula.
Luděk: Když hovoříme o zákazech, jak se díváte na snahu současného ministra spravedlnosti o zavedení zákona proti dezinformacím, na jehož základě můžete dostat natvrdo jeden až pět let?
Patrik Nacher: Za mě to je hloupost. Říkám, pojďme naplňovat současný zákon. A současná omezení. Velmi tvrdě. To pojďme. A ne vymýšlet zase jakoby něco jiného. Navíc, kdo je ten, kdo určí, co je dezinformace? Co, kdo to jako je? Takže, když se podíváme na to, co všechno ovlivnilo americké volby: Tak údajně Trump spolupracoval s Ruskem, teď se ukázalo, že to není pravda. Tak, a tenkrát to byla pravda a kdo říkal opak, tak šířil dezinformace? Teď se ukazuje, že je to opačně. Naopak, Bidenův syn údajně měl nějaké kšefty, nebo co, nevím detaily, na Ukrajině. To se dokonce nesmělo říkat. A kdo to napsal, nebo ten jeden článek, který vyšel v New York Times, nevím, v nějakých amerických novinách, tak kdo to šířil, tak dostal ban na sociálních sítích. A teď se ukazuje, že na tom něco je, a pokud vím, jsem viděl něco aktuálně, tak je vyšetřován. Co Rittenhouse, který v sebeobraně zastřelil, jak tenkrát Black Lives Matter organizovaly demonstrace, násilné demonstrace, tak se bránil a zastřelil dva lidi. Tak od začátku se hrálo, že to byla vražda. Že někdo s útočnou zbraní zabil, a tak dále. A když někdo řekl: Byla to sebeobrana – včetně Trumpa, který řekl, že to byla sebeobrana – tak to bylo šíření dezinformací. A teď ho soud osvobodil. A vy už to zpátky nikdy nevezmete. Ty lidi budou mít nálepku, v tom lepším případě nálepku dezinformátora. Nepřijatelného, kterého společnost musí odkopnout – v lepším. V horším máte zablokovaný profil. Ale pravda se ukáže po nějaké době, takže kdo je ten, kdo určí, co je informace, co je dezinformace?
Hele, já ve svém pořadu Dvojí metr, že to fakt takhle zkoumám, a zajímá mě to, tak jsem vypozoroval, že jsem to komunikoval, tyhle příklady na Twitteru – tam opravdu člověk je v jámě lvové. Tak mi tam někdo řekl, třeba tyto příklady, to samé třeba s covidem, že to na začátku přece říkali, očkování bude jenom jedno, budete to mít jako když máte tetanovku na deset let a tak. Pak se řeklo dvě, pak už to nebyly dvě, pak už to byla posilující dávka. A pak to mělo být na pět let, z těch pěti let je rok. Já to měl taky, že mi to skončí nějakého listopadu 2025, a teď se mi to zkrátilo, že to končí někdy letos na konci roku. Takže ono se to mění evidentně za pochodu. Teď, když na to někdo upozornil, tak to nebyla dezinformace, to byla pravda. Takže i u toho covidu to bylo. No, a já jsem říkal, co je tedy ta dezinformace? Když se ukazuje, že i očkování, to, co všichni říkali, až takhle není?
A pozor, to je nová kategorie. Někdo odpověděl a myslel to úplně vážně, protože od té doby jsem to viděl už na vícero místech: Pravda, která se v čase vyvíjí. Takže, když to říká ten na špatné straně, tak je dezinformátor. A když to říká ten na správné straně, typově pan profesor Flegr, a to, že budou mrtví na ulicích a mrazáky a podobně, a doteď jsme měli podle mě, podle něho tedy, mít všechna ta opatření a chodit v rouškách všude, a tak dále. Tak, když je ten na správné straně, tak je to pravda, která se v čase vyvinula, protože ten člověk na začátku neměl informace, které se ukázaly až v čase. No, a to čistě teoreticky je neměl ani ten dezinformátor. No, tak máme tady novou kategorii. Takže i tam, kde ten na správné straně se splete, nebo fakt neřekne pravdu, tak i tam je on vlastně chráněný, že vlastně pravdu řekl, ale ta se vyvinula a tak. Nevím, jak takhle obhajují všechny aktivisty, kteří okamžitě Rittenhouse nálepkovali jako vraha. Tak nevím, jak se to tam vyvinulo. Protože tohle se má říkat až poté, co o tom rozhodne nezávislý soud. To by mě docela zajímalo. Ale tak tahle my si tady žijeme, no.
Luděk: Taková samovyvíjející se pravda.
Patrik Nacher: Tak.
Z 27 zemí, 24 zemí Evropské unie nějaký druh plošného opatření zavedlo, ať už je to snížení daně, nebo nějaká dotace, zastropování cen a podobně. Tři země ne, my jsme mezi nimi.
Luděk: Válka má spolu s inflací dopad na naše peněženky, zcela jednoznačně. No, a jak hodnotíte současné sociální opatření a další kroky vlády ve smyslu pomoci běžným lidem?
Patrik Nacher: Tady v tom, na rozdíl od všech věcí kolem Ukrajiny, to já vidím tak, že vláda selhává. A dokonce si myslím, že to není proto, že by to neuměla, že by tam byli nezkušení lidi. To určitě ne. Ale spíš proto, že nechce dělat to, co by navrhovala, nebo co navrhla předchozí vláda na konci, nebo co my navrhujeme jako opozice. Prostě chce být za každou cenu originální, a chce se spíš než ekonomicky, tak politicky vymezovat: „My to děláme jinak.“ To znamená, když dám příklad: Když jsme navrhovali, aby se snížily daně, protože tím, že se zvyšuje cena, třeba u pohonných hmot, tak se i víc vybírá na daních, že jo. To znamená, že stát na tom vydělává. Stát bohatne, lidé chudnou, takže by se část těm lidem vrátila tím, že by se třeba snížila dočasně daň, vybralo by se vlastně stejně, jak se plánovalo, ale těm lidem by se to trochu zlevnilo. A vláda argumentuje tím, že to je plošné opatření, že plošné opatření je neefektivní, nebo nespravedlivé.
Když se podíváte, jak na to reagují jiné země, tak z dvaceti sedmi zemí, dvacet čtyři zemí Evropské unie nějaký druh plošného opatření zavedlo, ať už je to snížení daně, nebo dočasné zrušení daně, nějaká dotace, zastropování cen a podobně, nebo přímo nějaká podpora třeba lidem, nebo drobným podnikatelům. Tři země ne, my jsme mezi nimi, a teď vidíte ten důsledek, a je to prostě podle mě vymezování se vůči zejména ANO, my to nebudeme dělat jak ANO. A je to prostě za každou cenu, že vláda nepřekročí ten svůj stín a jede si furt to svoje. A teď vidíte, že třeba vláda i přesto je nakonec dotlačena k tomu, že sníží o korunu padesát spotřební daň u benzínu, ale zase je to taky polovičaté. Ona to udělá pod tlakem, a zase to udělá, je to až od prvního, tuším, června, nebo července do konce září. Teď je otázka, že do té doby třeba už může přirozeně klesnout cena benzínu. Tak je otázka, jak vláda sama říká: Kdo rychle dává, dvakrát dává – to říkala u covidu. Kdo rychle zlevňuje, tak dvakrát zlevňuje, bych řekl. Takže mně je docela na nic, že to zlevní až v červenci, když to tam už může cena spadnout vývojem na trhu. A je potřeba teď reagovat, protože teď jsou to pro lidi šoky. Jim se zdraží energie, pohonné hmoty, základní potraviny, zboží, služby. Teď se budou refinancovat hypotéky, ti se z toho úplně protáhnou, protože z úrokových sazeb pod dvě procenta se dostanou na čtyři, takže pro spousty z nich to může být taky konec. Takže to je spousta věcí najednou. Teď má vláda nějakým způsobem zasáhnout, ne až od června.
No, a teď se člověk dočte, poslední dva tři dny, že se budou kontrolovat, možná třeba i do budoucna hlídat, regulovat, nevím, marže u pohonných hmot a marže u základních potravin. To znamená – dneska jsem tweetoval – že pravicová, v uvozovkách, vláda, bude kontrolovat marže, to je fakt vtipné, a my, jako opozice jsme zase údajně levicová, protože chceme snižovat daně. Normálně by člověk přirozeně řekl, že pravicová vláda snižuje daně, to je to, co navrhujeme my, byť třeba dočasně, a levicová chce kontrolovat marže. Tady je to opačně, a přesto ta nálepka je, jakože my jsme levicoví, a oni jsou pravicoví. Takže tady si myslím, že vláda, ne z hlediska neschopnosti, to se fakt snažím vidět férově, tam jsou zkušení lidé, ne všichni, ale zkušení politici, mají kolem sebe odborníky, takže to není z hlediska odborného, z hlediska politického, že prostě nechtějí dělat…
Luděk: Snaha o vymezení se…
Patrik Nacher: …vymezení se, my to budeme dělat jinak. Jinak znamená automaticky lépe, a proto hledají nějaké další třetí cesty, a ty se ukazují – za mě – buď pozdě, nebo velmi neefektivní.
Luděk: Jak moc souvisí válečná vřava s nárůstem cen energií? Je tam nějaká přímá úměra? A zvládnou to chudší domácnosti?
Patrik Nacher: Tak samozřejmě, že to spolu souvisí, jakkoliv ceny šly nahoru dlouhodobě. Jednak tam byl ještě ten mezikrok krachu Bohemia Energy a dalších firem, to znamená, ti lidé najednou přišli do DPI, dodavatelů poslední instance, a kde zálohy byly vyšší, to znamená, že pro ty lidi tam docházelo k šokovým nárůstům, a do této atmosféry přišla válka. Ona nepřišla do normálního, řekněme, do lineárního vývoje. Ona přišla do takové – já bych to řekl, už tenkrát to byla taková hokejka, ten graf, že to šlo nahoru, a válka tomu jako by zasadila další ránu. Protože, samozřejmě, když máte někde válku a teď se přeruší dodavatelsko-odběratelské vztahy, přeruší se vývoz mnoha věcí, nebo se zkomplikuje, nebo nevíte, jak se to bude dál vyvíjet, třeba z hlediska sankcí, tak to samozřejmě ovlivní cenu všeho. Teď k tomu ještě musíte přičíst covid, který tady byl dva roky, který to úplně totálně přerušil na celé zeměkouli, a to je ten kontext.
To znamená, že já jako pravicově smýšlející člověk nejsem zastánce plošných opatření. To plošné opatření musí být výjimečně. Když je výjimečná situace. V normální situaci to opravdu nedává smysl, protože je potřeba podporovat a řešit tyto věci individuálně. Ale my nejsme v normální situaci. My vlastně lidi, šok střídá šok, lidi jsou z toho fakt unavení, teď vůbec nemluvím o tom, co se děje v lidech vevnitř, v psychice, jsou tady dva roky zavření. Za to nemohla vláda, stejně jako současná vláda nemůže za Ukrajinu, samozřejmě to obojí platí, a teď covid, teď je Ukrajina. Já doufám, že Ukrajina co nejdřív skončí a že se zase zpátky nevrátí covid, protože vidím, co se děje v Šanghaji, a to pak pro lidi má i nějaký psychologický moment, který bych já nepodceňoval. Nejenom fyzický, že se díváte do peněženek. A pro některé lidi to bude fakt těžké, protože se to kumuluje. To jsou pohonné hmoty, energie, když se vám zdraží, tak se vám to logicky, a nemusí být člověk ekonom, promítne do všech cen. Do všech cen.
V životě máme různé skoky, nahoru, ale i dolů, na to je třeba myslet. Na vládě ale je, aby ty skoky byly utáhnutelné.
Luděk: Nicméně v roce 2012 stál barel ropy ještě více než dnes, a přesto cena byla nižší.
Patrik Nacher: Jako cena benzínu?
Luděk: Barelu ropy. Cena benzínu a nafty byla nižší než dnes.
Patrik Nacher: Jasně, protože tam je celá řada dalších souvislostí. Vy se vždycky musíte dívat na nějaké delší časové řady, na to, co je za tím. Jaký byl důvod růstu cen, jaká je kupní síla, co je za tím. Teď tady jsou za tím nějaké obavy, je za tím válečný stav, válka, která je na Ukrajině, já si prostě myslím, že jenom přenosem jednotlivých čísel mezi jednotlivými roky, že se to fakt srovnávat nedá. My předtím taky… Chápete, ten kontext je důležitý. My jsme neměli předtím dva roky zavřenou ekonomiku. Vždyť já jenom připomenu posluchačům, že my jsme tady měli pár týdnů, kdy se nemohlo cestovat ani mezi okresy. Vždyť to bylo šílené, že policajti kontrolovali, když si šel někdo zaběhat v lese. Já vím, že se snažíme to vytěsňovat, ale prostě tady některá ta opatření, já jsem tenkrát měl docela problém, byla šílená. A ono to samozřejmě nějaký vliv má i na cenotvorbu. Protože my vlastně, tady se ty dva roky fakt přerušily, vztahy, vazby a takhle. Takže ono jenom prostým srovnáním čísel, jakkoliv je potřeba se i podívat, jestli třeba někdo nezneužívá válečného stavu, tím, že má třeba vyšší marže. Ale já poslední, co bych dělal, je, že bych reguloval, že bych reguloval marži. No, to mně přijde už jako poslední, poslední krok. Ale je pravda, že je zase na druhou stranu morálně nepřijatelné, že když je někde válka, lidi mají strach, tak toho zneužívat a vlastně zvyšovat cenu nějaké komodity, i přesto, že základní komponenta dokonce šla dolů.
Luděk: Vidíte nějakou cestu, jak běžné lidi ochránit před propadem do chudoby?
Patrik Nacher: No, minimálně v tom, aby cenové pohyby nebyly šokového charakteru, aby to prostě nebyly cenové šoky. To znamená, aby člověk na to byl připravený, aby to pro rodinný rozpočet nebyly skokové nárůsty, kdy lidé prostě nebudou schopni to v rodinném rozpočtu unést. Samozřejmě že primárně já, jako člověk, který patnáct let šíří finanční gramotnost, tlačím na to, aby lidi, že to je o individuální zodpovědnosti, aby oni doma byli schopni ušetřit, změnit svoje priority. Protože jak já říkám, my život nežijeme lineárně, že máme furt stejně, nebo furt víc, větší příjmy, a tudíž náš životní standard je stejný. Ale že v životě máme různé skoky, nahoru, ale i dolů, na to je třeba myslet, když se narodí dítě, tak vám vypadne jeden příjem, a ještě máte naopak výdaje navíc, zranění, vyhození z práce, prostě to, co se děje v běžném mikroekonomickém světě, tak se v tomto případě děje v tom makroekonomickém. Takže my se musíme – zároveň pravda – naučit tomu přizpůsobit.
Na vládě ale je, aby skoky byly utáhnutelné. To znamená na jedné straně, abyrodiny prostě změnily někdy přístup třeba k tomu, jakým způsobem se chovají k – já jsem to psal i ve své první knížce Konec finančních negramotů v Čechách, kde jsem vypočítal, že když třeba si čistíte zuby a necháte téct vodu, tak vás to stojí, jestli si dobře vzpomínám, za rok dvanáct set korun z tehdejší ceny. Vypočítal jsem, kolik proteče vody, kdo si čistí zuby, máte to ráno, večer, kolik je členů, na jednoho, kolik je, když pak vypočtete, kolik je členů v rodině, tak je to docela částka – a je to přitom taková blbost. Necháte téct vodu, když si čistíte zuby, anebo ji vypnete. Takže já říkám, zase konzistentně jsem na to upozorňoval dlouhodobě. To znamená tady prostě tlačit na lidi, aby byli tady v tom úsporní, ve vztahu k vodě, ve vztahu k topení, k větrání, to určitě. A budou muset změnit některé svoje priority, protože jinak to neutáhnou. Ale zároveň paralelně s tím vláda musí dělat některá opatření, jako je třeba, já říkám, snížit třeba daně u pohonných hmot, nebo u základních potravin, to je zase role vlády, a ne se tomu furt úzkostlivě bránit.
Milostivé léto dává možnost lidem restartu tím, že zaplatí jistinu vůči veřejnoprávní instituci, a je jim odpuštěno příslušenství. Což mi přijde jako dobrá šance se zbavit exekuce za desetinu ceny.
Luděk: Nicméně, vzhledem k prudkému zvýšení cen lze předpokládat, že někteří se dostanou do finančních problémů, a bude to znamenat pravděpodobně větší míru exekucí a bankrotů. Je to tak?
Patrik Nacher: Tak logicky, logicky to tak k tomu bude směřovat. To tak je vždycky, že když je ekonomický růst, daří se, tak počet exekucí klesá, ten celkový, to znamená počet nových exekucí je nižší než počet vyřešených. A když to naopak půjde dolů, což se teď ukazuje z hlediska inflace, růstu cenové hladiny, na straně jedné a ekonomický růst člověk moc neočekává, takže jsme ve fázi nějaké stagflace, tak to samozřejmě logicky s sebou přivede do problému lidi, který už třeba exekuci mají. Já tam očekávám, že vícečetné exekuce, kde lidi mají tři a více exekucí, tak jich budou mít víc, takže tam je potřeba se zamyslet nad prostředím. A tady jsem rád, že za poslední čtyři roky jsem se na tom mohl aktivně podílet, že se kultivovalo prostředí exekucí a insolvencí. Protože ten, kdo má víc jak pět exekucí, tak mu nic jiného než oddlužení, insolvence, nezbývá. To opravdu se nedá zvládnout. Anebo je ten člověk už na takový život v šedé zóně zvyklý a žije s těmi exekucemi. Ale myslím si, že to je špatně.
Ale já nejsem v podstatě ten, který by chtěl lidi převychovávat. Je tady Gaussova křivka, vždycky tady bude někdo, který, i kdybychom exekuce změnili, zleva, zprava, shora, zespoda, tak stejně tam do toho spadne znova, protože je principem života takového člověka, že žije prostě mimo systém. Ale já jsem rád, že jak exekuce, tak insolvence se změnily tak, že když do toho spadne dotyčný člověk, tak se nestane to, co se stalo od roku 2001, řekněme do roku 2015, kde vlastně kvůli banální jistině se člověk dostal do fakt obrovských problémů, mohl přijít o nemovitost, to jsou prostě nějaké limity, že nad sto tisíc se tohle může stát, že vám někdo může prodat nemovitost. Dřív takové limity nebyly. Omezily se a snížily odměny advokátů, exekutorů. Už není možné takové to, že se to uměle přehodí někam na druhou stranu republiky, aby se tam nahnaly náklady na dopravu a podobně. Ty exekuce se fakt humanizovaly, mobilárky, aby se to oblepování netýkalo lidí se zdravotním postižením, protože to je spíš forma nátlaku než to, že prodáte nějakou almaru za dvě stě korun, tak to vám nezaplatí ani ten výjezd. Tak milostivé léto, koneckonců, o tom jsem už dneska trochu mluvil, tak milostivé léto dává možnost lidem vlastně restart tím, že zaplatí jistinu vůči veřejnoprávní instituci a je jim odpuštěno příslušenství. Což mi přijde jako dobrá šance se zbavit exekuce za desetinu ceny. My připravujeme milostivé léto 2. Můj návrh zastavení marných bagatelních exekucí u jistiny od patnácti set korun. To znamená, těch věcí je tam celá řada, které právě mají směřovat k tomu, aby když už někdo v exekuci, nebo insolvenci je, tak aby cílem bylo vymoct ten dluh, ale ne toho člověka, když to řeknu obrazně, zakopat pět metrů pod zem.
Luděk: No, nicméně lze předpokládat, že jedna z mála skupin, která bude profitovat z nastalé situace, tak exekutoři jsou. A uvažují zákonodárci o zavedení státních exekutorů?
Patrik Nacher: No, zatím ne. Musím říct zatím ne. I když některé reakce exekutorů a některé situace, některé, jak to říct, některé kroky exekutorů třeba u milostivého léta, tak mě rozvibrovaly, že jsem někdy i říkal, hele pojďme zase zpátky zestátnit a ukončit soukromé exekutory, protože to není možné. Ale zároveň pak se nějak uklidním, že nechci dělat to, co se mi nelíbí, že někdo na základě pár, nějakého malého množství, hodnotí celou skupinu. Takže to, co jsem říkal na začátku, to, že tady někteří politici se chovají v politice způsobem, jako že tam přišli vydělat peníze a mít nějaký vliv a moc, a korupce jim není cizí. To neznamená, že to dělají všichni. Stejně tak, jako tady u milostivého léta, tam bylo třeba krásně vidět to, že tady pět, šest exekutorů, tak že se k milostivému létu chovali fakt nehorázně, dezinterpretovali paragrafy, aby to zdržovali, aby to nabralo úplně jiný směr, tak za mě neznamená, že to dělalo všech sto padesát dva, nebo kolik je těch exekutorských úřadů. Já se furt bráním tomu, seč můžu, abych se na tyto věci díval optikou těch, kteří něco porušují, a na základě toho se díval na celou skupinu, že jsou takoví všichni.
Luděk: Mnoha lidem milostivé léto pomohlo. To zcela bez pochyby. Jak dlužníkům, tak věřitelům. A vy jste zmínil, že se připravuje milostivé léto 2 a bude třeba milostivé léto 2 nejenom pro státní instituce, ale připojí se třeba pak k tomu i nějaké soukromé subjekty?
Patrik Nacher: Ne, ne. Je to zaměřeno jenom na veřejnoprávní instituce. U těch soukromých to ani nejde. Protože to by znamenalo, že bychom zestátnili pohledávky, to by někdo mohl dát k Ústavnímu soudu, to si myslím, že je nerealizovatelné. Báječné na milostivém létu bylo, a podle mě je, že se k tomu spontánně přidávaly soukromé společnosti, což, myslím, jasně ukázalo, že to je výhodné i pro věřitele. Protože věřitel se vlastně díky tomu zbaví často těch exekucí, z kterých nemá ani korunu, takhle on najednou dostane jistinu od tisíců, nebo od desítky tisíc lidí. Teď jsme včera prezentovali výsledky za Dopravní podnik, a tam vlastně bylo ukončeno, nebo zastaveno necelých čtrnáct tisíc exekucí a Dopravní podnik získal asi 14,5 miliónu korun naráz. To máte 14 000 osudů lidí, kteří kvůli černé jízdě a exekuci na jistinu v průměru tisíc, tisíc padesát korun, dlužili přes deset tisíc, tedy desetkrát tolik. To ten systém umožňoval do té doby, než my jsme ho začali nějakým způsobem upravovat, zlidšťovat. Takže tady se pomohlo jenom u jedné městské firmy. Znamená to, že to evidentně zarezonovalo. U milostivého léta 2 chceme víc věcí, které byly třeba nepřesné, nebo které právě umožňovaly dezinterpretaci, jako například to, jestli u zdravotních pojišťoven penále spadá pod jistinu, nebo pod příslušenství. Tak tím, že tam je explicitně napsáno, že to je příslušenství, tak aby to od prvního dne fungovalo. A ne, abychom první měsíc o tom vedli debatu, a najednou dlužníci mají o měsíc kratší dobu. Stejně tak za mě je zásadní věc patnáctidenní lhůta, do kdy musí exekutor odpovědět dlužníkovi, protože tím, že milostivé léto je od do, a trvá tři měsíce, tak v té chvíli dlužník potřebuje nějakou zpětnou vazbu od exekutora, protože ne všechny jistiny jsou nízké, jako u černých jízd. Ale třeba dám příklad u dlužného nájemného v městských bytech, nebo ve zdravotních pojišťovnách je to někdy desítky tisíc, ta samotná jistina. A člověk, kdyby zaplatil třicet čtyřicet tisíc, tak se zbaví hypotéky za půl miliónu, což samozřejmě je pro toho dlužníka výhodné. Ale ti lidé jsou někdy na tom tak špatně, že ani nemají těch třicet čtyřicet tisíc. Ono sehnat patnáct set na černou jízdu je něco jiného než třicet čtyřicet tisíc. To znamená, že vy pak potřebujete čas. A když měsíc čekáte na odpověď, tak se vám ten čas krátí. Takže i s tímhle tím prostě pracujeme tak, aby milostivé léto 2 mělo rychlejší náběh a aby věci, které nefungovaly, nebo fungovaly ne moc dobře, tak aby aby to mělo úplně jiný kabát.
Luděk: Pane poslanče, děkuji vám za dnešní rozhovor pro pořad Politikos.
Patrik Nacher: Já děkuji za pozvání a přeji posluchačům hodně zdraví, pevné nervy.
PATRIK NACHER
The post Sebevědomá demokracie se cizí propagandy nebojí. Ta nesebevědomá chce říkat lidem, co si mají myslet first appeared on .
