Retro: Polemika – zakomunisti počtvrté

Retro: Polemika – zakomunisti počtvrté

2. 11. 2012
Současná vládní garnitura přivedla tuto republiku na buben. Země je zadlužená, výrobní základna je z velké části vyprodána a ekonomika se už více než 3 roky potácí v recesi. Výkonná, zákonodárná i soudní moc se potýká s nevídanou mírou neschopnosti a korupce. Rostoucí počet lidí začíná mít oprávněný pocit, že vládnoucí elity jsou nekompetentní a ze zištných důvodů jednají proti zájmům většiny národa. Navíc se přitahují šrouby v podnikatelské sféře, teorie „budování kapitalismu” se čím dál více rozchází s praxí a začínají se objevovat náznaky nedemokratických a nezákonných postupů, které mají za cíl umlčet kritiky současného režimu. V této situaci zákonitě roste i počet těch, kteří se subjektivně domnívají, že se jejich životní úroveň a kvalita života nejen nelepší, ale naopak zhoršuje.
Příznivci současné vládní garnitury se nevzdávají a v reakci na změnu společenského vědomí opakovaně nabízejí „zbloudilému lidu” hrubě zkreslená a neúplná srovnání s předchozím normalizačním obdobím. Pokud by komunisté v roce 1970 nebo 1980 udělali podobné srovnání s 23 let starou realitou, stali by se oprávněně terčem posměchu, přestože se mohli opřít o jednoznačný vzestup životní úrovně v 70. a 80. letech, a to především na venkově a u nejnižších příjmových skupin. Rozdíl byl i v psychologické rovině – lidé měli jistotu zaměstnání, pracovalo se pod menším tlakem, existovala větší mezilidská solidarita. Dnešní propagandistické postupy jsou daleko sofistikovanější a také daleko účinnější, takže pokud se spokojí jen s porovnáváním míry osobní svobody a dostupnosti zboží, mají jejich autoři slušnou počáteční argumentační pozici, pokud se však vydají směrem ke srovnávání životní úrovně, cen a mezilidských vztahů, vstupují na velmi tenký led.
Měření inflace, výdajů a životní úrovně není věc pro naprosté diletanty a není možná bez pochopení pojmu „spotřební koš” – se vším, co k tomu patří. Pokud ve srovnání cen dnes a před 23 lety chybí podstatné položky dnešní i tehdejší spotřeby a především jejich tehdejší a dnešní skutečná váha ve spotřebním koši, může to pak vést až k závěrům typu, že „sice zdražily nájmy, zato zlevnily džíny” , což jsou tvrzení srovnatelná s předlistopadovým vtipem o zdražených rohlících a zlevněných lokomotivách. Existují totiž věci, jejichž váha ve spotřebním koši se radikálně změnila (nájemné, vodné, doprava – viz graf pod článkem), věci, které ze spotřebního koše úplně zmizely (magnetofony), i věci, které se ve spotřebním koši objevily až po Listopadu 89 (např. osobní PC, mobilní telefony, či regulační poplatky u lékaře).
Další záludnost podobných srovnání spočívá v tom, že změny cen, platů a sociálního systému dopadly různě na různé společenské vrstvy a skupiny. Bruntálský důchodce tak může žít v úplně jiném ekonomickém světě než olomoucký právník, znojemská samoživitelka v jiné galaxii než brněnský manažer a početná rodina farmáře z Vysočiny v jiném vesmíru než rodina předsedy vlády. Komunisté se vyhýbali cenovým srovnáváním. Ceny byly totiž stanoveny státem a měnily se jen tehdy, když už nebylo vyhnutí. Navíc by se museli nějak vyrovnat s měnovou reformou z roku 1953. Proto dávali přednost objemovým srovnáním a operovalo se tunami vytavené oceli, počty postavených bytů či vybaveností domácností automatickými pračkami. Dnes se z pochopitelných důvodů o podobná srovnání nikdo nepokouší, ale i při porovnávání platů, příjmů a cen si většina médií bohužel vystačí s růstem průměrného platu a mírou inflace.
Za komunistů , na konci normalizace, jsme zaostávali za našimi západními sousedy o dvacet let. Dnes, po 23 letech budování „vyspělého kapitalismu“, jsme za Rakouskem, Německem či Skandinávií přinejmenším stejně daleko jako tehdy, a to i přesto, že i jejich ekonomiky mají velké problémy a nerostou, jako rostly před tím, než jsme i my naskočili do stejného vlaku. Navíc se nůžky rozevřely. Ti nejchudší, venkov a čím dál více i střední vrstvy (dle mého názoru oprávněně) cítí, že jim ujíždí půda pod nohama. A rozhodující pro ně nejsou hrubé mzdy a platy, ale disponibilní příjmy, tedy to, co jim z jejich čistých mezd, platů a značně ořezaných sociálních dávek zbyde poté, co zaplatili nájem, elektřinu, paliva, vodu, odvoz komunálních odpadů, splátky půjček a další stále rostoucí řadu „mandatorních” výdajů.
Za komunistů lidé měli peníze a neměli je kvůli plánovanému hospodářství, nekonvertibilní měně a zadrátovaným hranicím za co utratit, dnes  obchody přetékají zbožím, ale většině lidí zůstává na nákupy stále méně. Máme sice právo svobodně cestovat a nakupovat v cizině, avšak ztratili jsme a dále postupně ztrácíme celý komplex sociálních práv, což čím dál více lidem brání v tom, aby efektivně uplatnili svá práva občanská a politická.
Za komunistů měla tato země nominálně v podstatě nulové dluhy. Existoval těžko vyčíslitelný vnitřní dluh na neexistující či zanedbané infrastruktuře, ale stát byl největším vlastníkem majetku a vyrovnané rozpočty byly samozřejmostí. Poté nastoupil Václav Klaus a státního vnitřního dluhu se elegantně zbavil tím, že rozdal, vyprodal či nechal rozkrást valnou většinu státního majetku. Vnitřní dluh naši moudří politici přeměnili na dluh vnější – dluh státu, firem a domácností, který kvůli hlouposti a zkorumpovanosti současných elit v posledních letech stále závratněji roste.
Za komunistů se lidem stýskalo po občanských právech a svobodách. Disidenti byli i se svými rodinami pronásledováni a diskriminováni v zaměstnání i společnosti. Dnes jsou pronásledovány a diskriminovány celé skupiny lidí, které se proti současnému režimu ničím neprovinily. Nezaměstnanost, „nucené práce”, lichva, řádění exekutorů, hrozba bezdomovectví a za minulého režimu jen zřídka vídaná extrémní chudoba rodin, často i v těch případech, kdy jejich živitelé pracují, to jsou věci zasluhující stejnou, ne-li větší kritiku a odpor, než porušování občanských práv za minulého režimu.
Za komunistů byly proti nekonformním lidem používány totalitní praktiky, dnes přibývá důkazů o tom, že se pouze přestěhovaly do korporátní sféry, a přibývá čím dál více negativních signálů o tom, že se obloukem vracejí i do naší politické praxe.
Za komunistů lidé měli právo na práci a povinnost pracovat. Ty doby se nevrátí, „reálný socialismus“ je mrtev. To však není žádný důvod, abychom neusilovali o změnu. Pokud nejste lidem schopni zajistit právo na práci, tak se jim alespoň přestaňte vysmívat. A přiznejte jim právo na důstojný život.
Graf
Povinná literatura: Miroslav Kodet ZDE
Jak poznat nevěru?

Máte podezření, že vás váš protějšek podvádí?

Rychlá půjčka ihned

Není nic jednoduššího než si vybrat rychlou půjčku na www.finmoney.cz.

Špionážní technika

Jak zjistit pravdu? Pomocí profesionálních pomocníků.

Jirkovo rychlé půjčky

Srovnejte si online půjčky z pohodlí vašeho domova. 100% přes Internet

Slevové kupóny

Ušetřete nemalé peníze na online nákupech. Slevové kupóny do e-shopů.

Účetní program AdmWin

Nabídky, zakázky, objednávky, sklady, faktury, dod.listy, účtenky EET

Inzerujte zde!

Máte zájem o reklamu? Kupte si textový odkaz na této pozici!



Dnes nejprohlíženější