MICHAL PŮR Možná si ještě pamatujete na debaty, zda se budou opakovat „Roaring Twenties“ (řvoucí dvacítky) z počátku minulého století. Tehdy ve světě skončila pandemie španělské chřipky a nastal divoký rozvoj, který přinesl nejen prosperitu a inovace, ale také velmi nestabilní politickou situaci v mnoha regionech. V loňském roce se zdálo, že s nástupem dalšího kola lockdownů jsou řvoucí dvacítky jen zbožným přáním. Letos to začíná vypadat trochu jinak.
Asi nejenom já mám pocit, že za poslední tři roky jsme zažili věci, které jsme předtím nezažili za 30 let. Dynamika doby je trochu otravná a vůbec se nedivím lidem, kteří se s ní jen těžko psychicky srovnávají. Proto je dobré se občas podívat do historie.
Depresivní start zajímavé éry
Po 1. světové válce, jak známo, zasáhla svět pandemie španělské chřipky. Z hlediska ekonomického je ovšem zajímavější to, co se stalo poté. Následoval ekonomický propad, který sice neměl dlouhého trvání, ale jen ve Spojených státech se ceny akcií propadly na polovinu a nezaměstnanost vystoupala na 20 procent. V Evropě se po válce rozjela hyperinflace, z nichž ta největší zasáhla Výmarskou republiku. Předpokládám, že někteří z vás mají doma tehdejší bankovky „miliardové“ hodnoty.
Každopádně to byl velmi depresivní start velmi zajímavé éry. Po velmi rozpačitém začátku druhé dekády 20. století přišel rapidní růst a také masivní růst produktivity práce. Nezapomínejme, že se tehdy stále velmi mladé Československo stalo skutečným evropským tygrem, a to jeho politická scéna měla daleko k ideálu.
Snažím se tím říct, že je příliš brzy propadat chmurným představám, kterak inflace a ekonomický ne/růst budou trvat věčně. Stejně tak válka na Ukrajině. Pokusím se vám dát pár důvodů k optimismu, který půjde proti mediálním titulkům a možná ho někdo z vás bude považovat za nemístný.
Jsme stále na začátku možné vleklé krize a není zjevné, jak se situace vyvine. Vzpomeňme, že nejenom 20. léta 20. století začala velmi rozpačitě, začala tak i 60. léta (Kubánská krize, recese v USA…) a koneckonců i 80. léta a 90. léta, která nakonec skončila úspěchem. Komplikovaná situace vytvořila takřka vždy pozitivní řešení (z pohledu západní civilizace). Vývoj se v jednotlivých částech světa lišil, ale trend byl jasný. Samozřejmě nemusíme hned myslet na 70. léta, kdy se situace rozhodně nevyvíjela ideálně.
Velkou roli mohou sehrát technologie, které se i během covidu posunuly velmi významně. Vidíme naprosto bezprecedentní nedostatek pracovní síly (nejen v Česku), který nezvrátí ani příliv uprchlíků. To bude mít za následek ještě pokročilejší robotizaci, a ještě větší zapojení umělé inteligence. A to se zdaleka nebavíme jen o průmyslové výrobě, ale i o službách. Tohle všechno povede k růstu produktivity a ve výsledku to může vést i k poměrně zajímavému hospodářskému růstu. To samozřejmě předbíhám a trochu se dívám do křišťálové koule. Nicméně je pravděpodobné, že v mnoha částech světa se takový vývoj odehraje.
Není ovšem zdaleka jisté, že nastane v Evropě, která je sužována tolika problémy, že jí všechno může trvat podstatně déle. Nebo prožije svoji ztracenou dekádu (možná i více desítek let), přičemž by nebyla zdaleka první. Stačí se podívat do Japonska, kde už pár desítek let trvá stagflace a zdá se, že končí až nyní. To už je mnohem horší konec, ale zatím není situace tak beznadějná, abychom hořekovali nad svým osudem.
Michal Půr
The post Prožije Evropa ztracenou dekádu? Pohled do minulosti dává naději na zvrat first appeared on Pravý prostor .
