Ahoj všem. Vím, že nejde o nějakej blbej chat, seznamku, ani nic podobného, ale nějak Vás oslovit musím. Tohle bude hodně krátké, nic se nenaučíte, ale někdo si může udělat čárku za dobrý skutek.
V podstatě chci pouze sdělit, že jsem se poprvé v životě postavil na zadní policejnímu orgánovi. Jde o držení záznamového zařízení a chci poprosit o pomoc někoho, kdo ví jak dál. Existence fenoménu google je mi známa. Ale to neřeší můj problém.
Rozhodně mi nejde o nějakých pár tisícovek, jde mi o tu lehkost s jakou je žonglováno s fakty.
Jde mi o tu suverénnost, s jakou orgán přistoupí k člověku, bez důkazů jej obviní, částečně lže a požaduje plnění. Dej dvě kila a bude fajn. Pokusím se být vtipný, nebudu lhát, nejsem troll a nedělám si z Vás srandu.
Takže o co jde.
Jedu, nic zlého netušíc. Kouknu do zrcátka a tam Las Vegas.
Halt!
– Zdravím chlapi, ehmm pane a dámo.
– Proč ten humbuk?
Žádná odpověď, orgán krouží kolem vozu.
Pane řidiči, pil jste před jízdou alkohol?
Neodpovídám.
– Já se Vás na něco ptám!!!!, dí ten milý pán, přičemž je lehce nasraný.
– Ale já si s Vámi pane nechci povídat. Proč ten humbuk?
Bez odpovědi, orgán se tváří jako Sfinga.
Orgán vytahuje mašinku na měření chlastu v dechu, já sedím v autě a snažím se nebýt vtipný.
– Pil jste před jízdou, nebo během jízdy alkoholické nápoje?!
– Pane, já si s Vámi opravdu nechci povídat. Prosím, podejte mi ten přístroj, já Vám do toho fouknu a jedeme dál. Nebo je jiný problém?
– Pane řidiči, zastavili jsme Vás proto, že jste telefonoval za jízdy. Támhle jste držel přístroj, měl jste ho na volantu a asi jste si kontroloval trasu nebo tak něco. Takže to bude za dvě stovky.
Toto je téměř citace, já jsem šofér rozvozového náklaďáku. To jsem možná měl sdělit někde na začátku.
– Pane a dámo, nesouhlasim s Vámi, dáme to do správního.
Ufffff, právě jsem práskl šavlozubého, tříhlavého krokodýla pěstí mezi oči. Trochu se bojím, možná jsem jim ty dvě kila měl dát. Byl by klid. Jenže oni jsou tak suverénní a sebejistí, že to zkrátka nejde. Tomuhle přece nemůžu uhnout, to bych byl echt posera.
– Dobře, tak to tedy vypíšeme. Dáma je celkem v klidu, s pánem cloumají emoce.
Já si prohlížím jejich auto, nevystupuju, jejich auto stojí přede mnou. Zjišťuju, že nemají žádnou kameru. Ani vpředu, ani vzadu. Sedím v náklaďáku a skrze otevřené boční okno se pánovi omlouvám. Nemůžu pane vypnout motor, právě probíhá vypalování sazí. Nezlobte se prosím. Pán netuší o čem mluvím, přichází dáma. Podává propiskou vypsaný papír, ať si to přečtu a tady semhle do kolonky se vyjádřím. V podstatě zde stojí, že jsem ošklivé káčátko a žeru malý děti bez chleba. A vraždím tuleně.
Píšu „policejní hlídka se mýlí“ a přidám neurčitý škrabopodpis, který není můj běžně používaný podpis. Zkrátka klikyhák.
– Pane řidiči, tohle je Vaše adresa? Čučí orgán do občanky.
No víte, jako jo. Ale je to městský úřad v Hornodolní Lhotě. Víte, já jsem bezdomovec. Žiju buď v náklaďáku nebo tak různě. Tam, kde zrovna neprší. Na ubytovně a tak všelijak.
Samozřejmě, že mám postel, televizi a ledničku. Mám zdi z cihel a střechu z tašek. Z počítače Vám teď píšu. Bydlím v pronájmu, neboť nechci vlastnit nemovitost. Akorát celý život nikde nikomu nikdy nesděluju svoji adresu, neboť je do toho každému prd. Kromě přátel.
– Ehmmm pane řidiči, kam Vám tedy máme posílat dopisy.
Nejlépe na adresu firmy, pište si. Autodoprava Trucker a syn, Dolní Lhota. Dáma si mobilem fotí jméno firmy na dveřích auta.
– Máte pane řidiči nějaký telefon?
– Mám, ale číslo v hlavě nenosím. Můžu Vás někam prozvonit?
Orgán vytahuje mobil, sděluje mi číslo. Já jej prozvoním, orgán píše číslo mého mobilu do toho protokolu.
Běží čas, utekl měsíc. Možná dva.
Zvoní mi mobil, zvedám ho.
– Dobrý den pane Chrochtáčku, tady Blažková z úřadu v Hlubokém lese. Vy nám nevyzvedáváte dopisy!
– Ano paní Blažková, omlouvám se. Jezdím náklaďákem a holt nevím. Nezlobte se.
– No, já se nezlobím, ale mám tu na Vás oznámení. Pozvala jsem si Vás na 31. února, potřebuju aby jste si to převzal.
– Víte co paní Blažková? Já k Vám toho 31. února normálně přijdu, dopis Vám převezmu osobně. Jsem rád, že mi takto vycházíte vstříc a ještě jednou se omlouvám.
Je tady 31.února.
Úřad v Hlubokém lese.
– Dobrý den.
– Dobrý den i Vám.
– Pane Chrochtáčku, tady je ten dopis. Semhle to podepište a jdeme na to.
Volím submisivní přístup a opakuji, že se policisté mýlí. Něco nepochybně viděli, ale já nevím co. Strašně rád bych nějak přispěl, aby se to nějak vyřešilo. Pokud viděli, že cosi kutím na volantu tak jsem si asi rychtoval rychlostní limit na 50 km za hodinu. Nebo jsem mozná vytáhl šrajtofli a hodil na poličku u okna. Já fakt nevím co viděli. Jako jo, telefon jsem měl. ale nevím kde přesně.
Paní Blažková mi oznamuje, že policisté tady budou cobydup. Že si s nimi můžu pokecat, je to moje právo.
Nezlobte se paní Blažková, oni mi neřeknou nic nového. Já Vám důvěřuji a venku je hezky. Vzal jsem si volno, nebudu čekat. Policisty pozdravujte, já jedu pryč.
– Jak chcete pane Chrochtáčku. Ale já to tady napíšu.
– OK, napište. Přeji hezký den.
Výsledek?
Byl jsem shledán, že jsem se rýpal v telefonu. Cenovka je necelé 3000 kč. Nic, co by nešlo zaplatit, jelo by se dál. Proč tedy nejedu a přiznávám se veřejně, že jsem slabý a nevím si rady?
Protože orgán vypověděl, že se flákali tam a tam. Blížilo se k nim bledě růžové auto a šofér se rýpal v mobilu. Tento byl na volantu a šofér se opíral o volant. Jenže moje auto má sice bledě růžovou část, ale jinak je to v podstatě modrá reklama na nespecifikovanou službu. Růžová barva zabírá absolutní minimum. Kabina zepředu má dominantní černou plastovou masku.
Co mně nejvíc dostalo?
Šofér vlastní telefon, někde se mu válel, tudíž jej mohl automaticky sebrat a rýpat se v něm.
Policistka neviděla, že bych měl telefon…. Ale já ji přece prozváněl!
Těch věcí je víc a mně došlo, že si nevím rady. Pomůže mi někdo s odvoláním? Čas běží a odvolání by mělo mít hlavu a patu. Já sice umím psát a přinejhorším to i napíšu, ale trochu se bojím, že se to smete z nějakých formálních důvodů. Pochopil jsem, že s číňanem musím mluvit čínsky. A to právě neumím. Nebo mám sklapnout podpatky a zaplatit? Opravdu mi nejde o ty peníze.
Případnému samaritánovi samozřejmě řeknu pravdu, čistou pravdu a nic než pravdu.
Nejsem nějaký militant, myslím si, že orgán je asi tak nějak potřeba. Ale nemůže přece kohokoliv obvinit z čehokoliv jen tak z čistý ruky. Navíc evidentně lhát.
Co když někdo bude opravdu v problému a bude vážně potřebovat pomoc?
Jak by měl vypadat happyend? Budu osloven někým z vás. Jasný, může to být i ženská. Dostane papíry, které mám. Pokud se mi vrátí náklady tak to bude super. Ale priorita je, aby pan orgán a paní orgánová dostali po paprčích. Aby příště neoslovili nikoho bezdůvodně. Tzn, že jsem ochoten jít k soudu, ale někdo to musí napsat a poslat.
Tohle je asi zbytečné a možná i blbé, ale admin má právo uveřejnit můj email, a má právo zpracovávat moje údaje. Diskuse je taktéž povolena.
17.11.2019 Pan Chrochtáček
Mail na pana Chrochtáčka je v redakci. V případě, že máte pro pana Chrochtáčka nějaké řešení, pište na mail dfens9(zavináč)seznam. cz (DF)