Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on whatsapp
Share on email
Share on telegram
Jak někoho shodit, když nemám argumenty? Ideálně spojením protivníka s někým kontroverzním. Aktivisté ze Jsme fér si teď za oběť vybrali amerického sociologa Marka Regneruse a jeho výzkum homoparentality. V současné atmosféře rozvířené brutální ruskou agresí na Ukrajině asi cítí potřebu zaškatulkovat plánovanou návštěvu Regneruse v České republice jako „šíření ruských dezinformací a propagandy.“
O co jde? Regnerus publikoval v roce 2012 studii mladých dospělých, jejichž rodiče žili ve stejnopohlavním vztahu. Jeho výzkum ukázal na možnost zhoršeného prospívání oproti tradičním rodinám muže a ženy. A hned byl oheň na střeše. I když měl Regnerus větší a reprezentativnější vzorek, lepší porovnávací skupinu a širší záběr sledovaných proměnných než mnoho studií před ním, stejně na něm akademická obec nenechala ani nit suchou. V debatě tehdy skoro úplně zapadl hlas těch, kteří upozorňovali , že taková extrémní kritika není fér. Proč se stejným metrem neměřilo i studiím, které žádné rozdíly v prospívání nenašly? Proč se na ně také nevytáhly akademické důtky, když měly miniaturní vzorky nebo neexistující srovnávací skupiny? Podle profesora práva Richarda Reddinga z Chapman University, který sám homosexuální manželství podporuje, je to kvůli tomu, že je tato oblast velmi zpolitizovaná. Regnerusův případ dle něj ukazuje, jak velkou roli ve vědě hraje hodnotové (ne)souznění. Stačí se odlišit od vědeckého „groupthinku“ a přijde tvrdý trest. Mezi sociology se asi zkrátka neodpouští, když vaše studie jde proti homoparentalitě nebo homosexuálnímu manželství.
Na každé studii lze přitom něco najít. Konstruktivní kritika k vědě patří a je to tak dobře. Žádná studie by neměla být nedotknutelná. I Regnerusova analýza měla řadu objektivních slabin. To, co její autor po publikaci zažil, ale mělo blíž k vědeckému lynčování než k upřímné touze upozornit kolegu na možné pochybení. A jak s tím vším souvisí Rusko? V roce 2013 ruská Duma projednávala návrh zákona, který dovoloval odebrání dětí jen na základě homosexuality rodičů. Předkládající poslanec zákon zdůvodňoval Regnerusovou studií. To, že Regnerus sám s tím nic společného nemá, už zjevně tak mediálně vděčné není. Může někomu zakázat, aby jeho výzkum citoval? Asi těžko. Může se nanejvýš tak od kauzy veřejně distancovat. A doufat, že si veřejnost dá pět a pět dohromady. A to také Regnerus udělal . Škoda, že si marketéři Jsme fér neudělali trochu hlubší rešerši před spuštěním své linky s „ruskými dezinformacemi“. Dozvěděli by se, že Regnerus se proti zneužití svého výzkumu ohradil a zmíněný ruský zákon označil za „drakonický“. A to dokonce ve stejném médiu, ve kterém vyšel původní článek , na který se Jsme fér odkazuje. Nevadí. Třeba se „féroví“ aktivisté seriózní analýzou blýsknou někdy v budoucnu. No a jakou má Regnerus v oboru reputaci dnes? Je to od roku 2012 opravdu jen „zdiskreditovaný“ výzkumník a nástroj ruské propagandy, jak by ho chtěli vykreslit místní aktivisté? Ani moc ne. Jeho výzkum sexuality a manželství od té doby publikovalo např. nakladatelství Oxfordské univerzity, vydali mu knihy naposledy v roce 2017 a 2020 . Podobně třeba v roce 2017 mu vyšel recenzovaný článek v prestižním vědeckém časopise Archives of Sexual Behavior. To nezní moc jako popis zdiskreditovaného vědce s nulovou reputací. Čtenáři možná začíná svítat, že je potřeba tweety Jsme fér dělit (minimálně) třemi.
