Hidžáby do škol?

Hidžáby do škol?

Ayan Jamaal Ahmednuur chodila na pražskou Střední zdravotnickou školu; s ředitelkou měla dohodu, že na praxích nebude nosit hidžáb, zatímco na hodinách teoretické výuky ano. V roce 2013 po ní však na začátku školního roku začala ředitelka chtít, aby hidžáb sundávala i na hodiny teorie. Studentka školu opustila a začala se domáhat odškodného 60 tisíc korun. Soudy nižších instancí to zamítly; Nejvyšší soud se jí však zastal.

Rozsudek považuji za velice nešťastný. Teoreticky bych si uměl představit, že za určitých okolností by si studentka náhradu škody mohla zasloužit; kupříkladu kdyby její dohoda s ředitelkou o šátku platila na celou dobu studia, dotyčná by nastoupila do školy za určitých (explicitně předem daných) smluvních podmínek, které by ředitelka jednostranně změnila. Tohle však bohužel vůbec nebylo předmětem sporu; Nejvyšší soud své rozhodnutí odůvodnil respektem k náboženskému pluralismu a zákazem diskriminace na základě vyznání, což vnímám jako velký zásah do svobody nás všech.
Primární problém našeho vzdělávacího systému spočívá v tom, že je socialistický, centrálně řízený a s volným trhem má společného pramálo. Čím více regulací a centrálních pravidel v něm bude existovat, tím hůře. Snad každý chápe, proč jsou monopoly škodlivé; většina lidí však zcela přehlíží škodlivost toho největšího (a snad jediného skutečného) monopolu – státu. Opakem monopolu je konkurenční prostředí; v případě vzdělávacího systému by to mimo jiné znamenalo, že by měl každý možnost založit si školu s vlastními pravidly bez ohledu na svolení ministerstva, které v tom bohužel momentálně efektivně brání (každoročně přijímá MŠMT velké desítky žádostí o založení nových škol; neschválí typicky ani polovinu). Tam, kde by měl rozhodovat zákazník peněženkou, rozhoduje úředník razítkem.
Když už je školství jednou monopolizováno, můžeme se alespoň snažit minimalizovat ztráty; to v praxi znamená co snahu o největší autonomii jednotlivých škol a co nejméně centrálních nařízení jakéhokoliv typu. Nemělo by existovat centrální rozhodnutí o tom, zda se ve školách smějí či nesmějí nosit šátky. Něco takového by si měla mít možnost rozhodnout každá škola sama za sebe; a to zejména v případě, kdy takové rozhodnutí nedopadá jen na školy státní, ale bohužel i na ty de iure soukromé (byť de facto o jejich chodu rozhoduje stát více než jejich majitelé).
Jedním z inherentních problémů demokracie je, že rozděluje společnost; staví proti sobě lidi, kteří mají diametrálně odlišné názory; dělá z nich potenciální nepřátele. Zatímco ve svobodné volnotržní společnosti si každý zařídí své záležitosti po svém (různí lidé třeba i hodně rozdílně), v centrálně řízené společnosti s vládou podléhající demokratickému hlasování existuje možnost vnutit ostatním svůj názor skrze volby. Budu-li zastáncem amikace a sebeřízeného vzdělávání, zatímco můj soused zvolí rákosku a dril pruské kadetky, ničemu to nevadí, dokud nebude mít ani jeden z nás možnost rozhodovat o vzdělávání dětí toho druhého; avšak v systému, který nám k rozhodování o cizích životech dává nástroje, se můžeme cítit postojem toho druhého (právem) ohroženi.
Když jsem se k tomuto případu vyjadřoval před několika roky (táhne se totiž už šest let), poukazoval jsem přesně na totéž – že centrální rozhodnutí je nebezpečné – a volal po decentralizaci a autonomii každé školy nastavit vlastní pravidla, čelil jsem ostré kritice z řad odpůrců islámu; tehdy byla totiž jiná nálada ve společnosti a oproti dnešku byla větší šance (i rozhodnutí soudů nižších instancí to naznačovalo), že pokud dojde k centrálnímu rozhodnutí, půjde o povinný zákaz (a ne povinnou akceptaci). Uplynulo několik let, situace se změnila a vznikl nám nebezpečný precedens. Jedním z nebezpečí vnucování vlastní vůle druhým skrze legislativu je bohužel to, že se tak z vnucování vůle skrze legislativu stává norma; a příště se můžete velice snadno ocitnout na druhé straně.
Řešení tedy nespočívá v donucení všech škol k plošné akceptaci džihábů. Řešením však také není donutit školy k jejich plošnému zákazu. Ani jedno nic neřeší, obojí omezuje něčí svobodu, a tím pádem i stupňuje napěti ve společnosti. Představa, že své odpůrce (a to platí pro obě strany) „pacifikujete“ nucenou akceptací či zákazem toho, co máte či nemáte rádi, je naprosto iluzorní; podobně jako představa, že svobody lze dosáhnout útlakem těch, se kterými nesouhlasíte (i tohle platí pro obě strany). Rozhodnutí Nejvyššího soudu jde proti svobodě nás všech; každá škola by totiž měla mít možnost volby. Nesnažme se vnucovat druhým naši představu o světě; o to usilovněji se však braňme tomu, aby nám někdo vnucoval představu svou.
Jak poznat nevěru?

Máte podezření, že vás váš protějšek podvádí?

Rychlá půjčka ihned

Není nic jednoduššího než si vybrat rychlou půjčku na www.finmoney.cz.

Špionážní technika

Jak zjistit pravdu? Pomocí profesionálních pomocníků.

Jirkovo rychlé půjčky

Srovnejte si online půjčky z pohodlí vašeho domova. 100% přes Internet

Slevové kupóny

Ušetřete nemalé peníze na online nákupech. Slevové kupóny do e-shopů.

Účetní program AdmWin

Nabídky, zakázky, objednávky, sklady, faktury, dod.listy, účtenky EET

Inzerujte zde!

Máte zájem o reklamu? Kupte si textový odkaz na této pozici!



Dnes nejprohlíženější