Spor o vědkyni Muriel, aneb malá epizoda z Velké války pestrých genderů
RSS

Spor o vědkyni Muriel, aneb malá epizoda z Velké války pestrých genderů

PERGILL

Vědkyně Muriel Blaive působila na Institutu pro studium totalitních režimů a její pracovní poměr v této instituci  jí byl ukončen .  Postavila se za ni řada vědců . vesměs sídlících v institucích na západ od bývalé železné opon y.



Historie
Vezmu to trochu ze široka:
V roce 1968. u nás vrcholil pokus o jakési „zlidštění“ zrůdného komunistického režimu. Ten byl, jak je obecně známo, uťat invazí zločineckých armád států Varšavské smlouvy. Můžeme se zcela jistě dohadovat, zda by tento pokus dopadl úspěšně nebo ne. Faktem je, že cílem našich reformistů nebyla tržní společnost a demokracie, ale maximem požadavků naprosté většiny z nich byla jakási smíšená ekonomika, jakou mohli vyvolení z nás vidět v tehdejší Jugoslávii, spojená s legalizací dalších „socialismu věrných“ stran a hnutí. Tedy opravdu v podstatě to, o co se pokoušel o dvacet let později Gorbačov a vyvolal tím zkázu sovětského režimu. Jelcin šel dál, jeho cílem byla až jakási „opatrná demokracie“ (a neuspěl také).
Současně s tímto u nás se rozvíjejícím hnutím za jakousi nápravu v principu nelidského socialistického režimu, na západ od „železné opony“ běžela jakási „revoluce“, organizovaná především studenty vysokých škol, za zavedení socialismu stalinského či maoistického typu v zemích Západní Evropy. V této souvislosti je zajímavé, že u nás se vysokoškolští studenti angažovali pro reformu socialismu a byli i páteří bouří v roce 1969, o prvním výročí okupace.
Pokus o socialisticko – fašistickou revoluci v Západní Evropě neuspěl, nicméně jeho účastníci zahájili „pochod institucemi“ a v současné době jsou západní vysoké školy, ale i státní aparát (včetně bruselského rádoby „nadstátu“) prolezlé těmito lidmi, případně jejich žáky a následovníky, jako organismus při pokročilé rakovině jejími metastázami.
Jedním z narativů, který tito sociálfašisté opakují dnes a denně jako mantru, je blábolení o tom, že režimy na východ od „železné opony“ vlastně vůbec nebyly totalitní, že mezi jejich vedením a populací byly „zpětné vazby“, reagující na nálady obyvatel, což je vlastně jakási forma demokracie. A že i to násilí vlastně skoro žádné nebylo, že lidé tyto režimy přijímali dobrovolně a vlastně je i podporovali.
Faktem ovšem je, že pokud bychom důsledně aplikovali jimi uváděná kritéria, mohli bychom za „demokratické“ prohlásit i koncentrační tábory. Protože i zde se dozorci a vedení snažili vyhnout aktivitám, které by přivedly vězně k zoufalé vzpouře. I zde většina vězňů šla do plynových komor bez nějakého bezprostředního fyzického nucení atd.
Z tohoto důvodu je jasně vidět, že uvedená kritéria jsou zcela nesmyslná a celý tento narativ také.
Publikace
Podpůrci paní Blaive operují i scientometrickými výsledky její práce.
Dle mého soudu scientometrie, která pokrývá pouze vybranou část vědeckých zdrojů, je do značné míry deformovaná a manipulovaná. Bez ohledu na to, že následné postupy se snaží tvářit vědecky. V některých případech se jedná o ryzí politiku, v jiných o ekonomické zájmy nakladatelských domů, vědu za tím není třeba hledat, žádná tam není. Nejvíce je to viditelné v exaktních disciplínách, kde existují jakási objektivní kritéria kvality jak prací, tak i celých časopisů. Např. bylo dlouho a právem kritizováno, že časopis Mycotaxon nebyl excerptován do scientometrie, přestože v tomto časopise vycházelo nejvíce platných vědeckých popisů nových druhů hub. V oblasti pseudovědeckých blábolologií, kde neexistují žádná objektivně určitelná kritéria kvality práce i časopisu, v němž byla vydána, to řve méně a voluntarismus zde může být daleko větší.
Dovolím si malou odbočku: Před rokem 1989 zde vycházely „vědecké“ časopisy, vydávané stranickými orgány. Práce v nich splňovaly formální kritéria vědecké práce, od strukturování až po seznamy použité literatury. Nicméně šlo v podstatě jen o ideologické bláboly, podporující politiku KSČ. Jeden z těchto časopisů, Nová Mysl, vydal specializované číslo, věnované důležitosti vedoucí úlohy komunistické strany ve společnosti. Pikanterie onoho vydání spočívá v tom, že se dostalo do prodeje asi druhý nebo třetí den poté, co byla v rámci „Velké Sametové“ vedoucí úloha KSČ oficiálně zrušena. No, nekupte to! Mám to ještě schované, jako starý vodník Čochtan.
A jistěže, pokud by se tato časopisy prohnaly scientometrickými algoritmy, stali by se z jejich autorů „významní vědci“. A na vysoký H index by patrně dosáhli i velduchové typu M. Jakeše či V. Biľaka („len kalhoty, na saká nepúšťat“).
Budu hodně zlý: To, co vychází na Západě na poli „věd o totalitách“, nemá svými kvalitami daleko od toho, co vydávali komunisté a presentovali to jako vědu. A scientometrické údaje, nahoněné těmito publikacemi, jsou zcela jistě naprosto bezcenné.
Nemá cenu ani poukazovat na malou publikovanost a citovanost jiných pracovníků ústavu. Je totiž jasné, že článek, popisující skutečné poměry za socialismu v zemích za železnou oponou, nemá šanci v těchto sbírkách socialistických blábolů vyjít, byť by byl sebelépe opřen o reálná fakta, od dobových oficiálních materiálů po např. memoáry lidí, přeživších uranové lágry.
Věda
Obávám se, že onen Ústav pro studium totalitních režimů zde není proto, aby nějakým způsobem šířil lži a bláboly o tom, jak jsme se tu měli fantasticky, a jakou šílenou škodou byl rok 1989, který onen geniální a lidem tak vstřícný režim ukončil.
Naopak, mělo by být jasně studováno, jak tento režim jako rakovina prolézal celou společností, jak zajišťoval všeobecný strach, tísnící prakticky celou společnost. Mělo by se jasně ukázat i to, jaký význam sehráli disidenti při jeho pádu (obávám se, že neveliký).
Mělo by dojít i k rozboru ekonomiky a jejího řízení, aby se ukázalo, jakými mechanismy se z jedné z nejvyspělejší ekonomik na východ od železné opony stala zhroucenina, neschopná uživit ani sama sebe. Vzpomínám v této souvislosti, jak si ředitel brněnské Zbrojovky pochvaloval, že budou vyrábět pro západní zákazníky plechové skříňky do šaten. Fabrika s obrovskou historií vývoje a výroby špičkových zbraní!
Mělo by být jasně ukázáno, jak naši ekonomiku ničila spolupráce v rámci RVHP (a obávám se, že by šlo o stejné principy, jaké likvidují naši ekonomiku dnes, v rámci „spolupráce“ zemí EU).
Zcela jistě by měli být pojmenováni i hlavní viníci tohoto úpadku státu i společnosti, kteří stáli za loutkami na postech stranických koryfejů (a vůbec by mě nepřekvapil důkaz vazby těchto lidí na loutkovodiče současné).
Jsem tedy toho názoru, že pokud chce ÚSTR dělat skutečnou objektivní vědu a dle jednoznačně objektivních kritérií studovat a hodnotit minulý režim, musí se, chtě nebo nechtě, rozejít se západními ideology, vydávajícími se za vědce. A musí se smířit s tím, že v prosocialistických, případně i pronacistických, blábolopisech, vydávaných na západ od bývalé železné opony, se prostě výsledky objektivního zkoumání totalitních režimů nemohou uplatnit, protože narušují v zemích Západu oficiální ideologický narativ o pozitivitě těchto režimů.




PERGILL

The post Spor o vědkyni Muriel, aneb malá epizoda z Velké války pestrých genderů first appeared on Pravý prostor .


Nejčtenější za týden