LUBOMÍR STEJSKAL
V noci ze soboty na neděli, vlastně už v neděli 15. května se zapsal do análů eurovizní písničkové soutěže další vítěz. Ukrajinská kapela Kalush Orchestra s písní „Stefanija“.
Sotva se tato zpráva rozlétla po světě, objevily se hlasy naznačující, že Ukrajina vyhrála takříkajíc z protekce.
Zde namátkou vybrané – pro ilustraci – dva názory z diskusního fóra iDNES pod článkem o tom, jak letošní Eurovize dopadla:
Myslím, že vítěz byl jasný už před začátkem soutěže, kdyby tam zpívali hluchoněmí Ukrajinci, tak stejně vyhráli.
Nedivím se, politické rozhodnutí, momentálně je svět nakloněn Ukrajině.
Dovolím si k tomu přičinit několik poznámek. Jako člověk, který většinu života Eurovizi (rozumí se Eurovision Song Contest) sleduje – poprvé v roce 1976, krátce před mými dvacátými narozeninami, nyní mi táhne na šestašedesát, z čehož vyplývá, že Eurovize i já máme stejná rok narození, neb letos se konal 66. ročník – musím proti výše uvedeným a jim podobným poněkud nenávistným názorům protestovat.
Nechci zde dělat advokáta této soutěži. Je jaká je, se svými kladnými i zápornými stránkami. Obohatila svět pop music o řadu nezapomenutelných písní (nejen „Waterloo“ od legendární skupiny ABBA), stejně tak ale platí, že většina songů skončila v zapomnění. Je to dobře vykalkulovaná show, dříve na jeden večer v roce, nyní už na tři večery (počítáme-li obě semifinále) – a právě nutnost zavést semifinálová vyřazovací kola je důkazem životaschopnosti tohoto podniku, neboť zájemců je příliš na to, aby se vše stihlo v jednom televizním programu.
Ano, občas byl člověk nucen povytáhnout obočí (někdo hodně vysoko, jako v případě „fenoménu“ známého jako Conchita Wurst), ale to nebyl důvod, abych Eurovizi jako takovou zavrhl. Hlavně ale platí: nečekat od ní víc než to, čím je. Starým slovníkem řečeno, je soutěžním festivalem populární hudby. Nabízí každoročně čtyři desítky skladeb, přičemž na nás je, jak nim přistoupíme. Já to mám jednoduché: systém „líbí – nelíbí“ se mi plně osvědčil.
Ale zpět k právě skončenému ročníku a námitkám proti „žlutomodrému“ vítězi. Ty námitky nejsou fér, ledaže bychom chtěli upřít právo divákům v evropských zemích, Austrálii a Izraeli svobodně se rozhodnout, komu dají svůj hlas.
Neboť o vítězství Ukrajiny nerozhodly národní poroty, ale široká divácká obec, která se zapojila do tzv. televotingu, tedy SMS či internetového hlasování.
Kdyby totiž o vítězi rozhodovaly pouze národní poroty, tak jak to fungovalo v minulosti, Ukrajina by nevyhrála. Pořadí v čele tabulky po udělení bodů od zmíněných národních porot vypadalo takto:
1. Spojené království … 283
2. Švédsko … 258
3. Španělsko … 231
4. Ukrajina … 192
V této fázi soutěže triumfovalo Spojené království.
„Infarktová atraktivita“ Eurovize ovšem už řadu let spočívá v tom, že po udělení bodů národními porotami přicházejí ke slovu body vypočítané na základě toho, kolik hlasů obdržela ta která země od diváků v Evropě, Austrálii a Izraeli (letošní případ). A divácké hodnocení může – a také se to děje – pořadím zásadním způsobem zamíchat, přičemž do poslední chvíle není jasné, kdo zvítězí.
Jak se situace vyvíjela letos?
Když Ukrajinci dostali ke svým 192 bodům od národních porot 439 diváckých bodů, posunuli se se součtem 631 bodů ze čtvrtého na první místo. Nic jistého ale neměli, neboť v té chvíli ještě nebyly uděleny body z televotingu třem zemím, které mohly ukrajinské prvenství ohrozit, pakliže by od diváků obdržely takový počet hlasů (a tedy bodů), díky němuž by Ukrajinu z průběžné první pozice sesadily.
To se ovšem nestalo.
Ze zbývajících tří zemí přišlo první na řadu Španělsko. Ke svým 231 bodům si mohlo připočítat 228 bodů z televotingu – celkem tedy 459. Méně než Ukrajina.
Pak se udělovaly body Švédům. Ti měli 258 bodů od porot, diváci jim přidali 180, v součtu 438. Také méně než Ukrajinci.
Zbývalo poslední rozdělování hlasů – pro Spojené království. To mělo zatím 283 bodů a hlasující diváci jim přiřkli další 183, celkem tedy 466 bodů. Méně než Ukrajinci – a teprve v tom okamžiku bylo jasné, kdo zvítězil. Ukrajina se mohla radovat.
Finálové pořadí
1. Ukrajina … 631 bodů
2. Spojené království … 466
3. Španělsko … 459
4. Švédsko … 438
5. Srbsko … 312
22. ČR … 38
Co z toho vyplývá? Že Ukrajina vyhrála Eurovizi 2022 proto, že obdržela největší počet diváckých hlasů. Jenom pro srovnání:
12 bodů (nejvyšší možný počet) dostala Ukrajina pouze od pěti národních porot, zatímco v televotingu od hlasujících z 26 evropských zemí, Austrálie a Izraele.
Chceme lidem v těchto zemích vyčítat, že dali Ukrajině svůj hlas? Nutil je snad někdo k tomu, aby tak učinili? Neměli bychom se spíše zamyslet nad tím, proč český zástupce We Are Domi skončil ve finále z pětadvaceti zemí čtvrtý od konce? (Když už tedy chceme něco „řešit“.) Otázky do debaty.
Lubomír Stejskal
The post Eurovize 2022: K vítězství Ukrajiny first appeared on Pravý prostor .
