Taky jste si všimli, že je dneska všechno epické? Epický zápas, epická debata, epická reakce… Za chvíli bude epický i hamburger. Tahle mánie epičnosti mě nenechává chladným, a abych nezůstal pozadu, přináším vám epický článek o ženě, kterou slisoval popelářský vůz. Tedy přesn ěji : bude to spíše blogová úvaha o tom , jak na toto neštěstí reagovali někteří čtenáři v internetové diskusi.
Stala se tragédie. „Tělo mladé ženy se našlo v pondělí ráno v popelářském voze v Havířově na Karvinsku. Žena zřejmě zemřela poté, co se dostala do lisu na odpad. Podle svědků se totiž při lisování z prostoru pro odpad ozval křik.“ ( zdroj )
Možná to byla bezdomovkyně, feťačka, alkoholička. Je to docela pravděpodobné. Ale možná taky ne. Přespat v kontejneru může i 15letý, poprvé opilý puberťák, vracející se ze své první diskotéky, psychicky nemocný člověk, nebo milenec, který uprostřed noci prchá pouze v trenkách před zuřícím manželem. Kdo byla ta tragicky zahynulá žena z Havířova, zatím nevíme. A je to vůbec tak důležité? Prostě zemřel člověk, který se nejspíš dostal do úzkých, a proto přespal v kontejneru, odkud ho ráno vysypali do popelářského vozu, v němž ho slisovali. Nejspíš si ta mladá žena ani neuvědomila, že by takhle mohla dopadnout. Zřejmě pod vlivem nějaké omamné látky udělala chybu, která ji stála život.
Dnes a denně zažíváme drobné, větší i opravdu velké křivárny od takzvaně spořádaných lidí. Od lidí, kteří mají domov, práci, rodinu a optikou společnosti nejsou žádní vyvrhelové. Tihle lidé ve snaze přežít a mít se dobře mnohdy páchají mnohem větší zlo než těch pár promile vcelku neškodných ožralů před Kauflandem, kteří jsou častým terčem nenávisti a pohrdání, zatímco ty prvně jmenované nezřídka obdivujeme pro jejich schopnost „obstát“ .
Lidé s hroší kůží málokdy skončí na ulici, ti si skoro vždycky podmaní svět k obrazu svému a většinou se jim daří dobře. Jejich lhaní, intriky, manipulace, šikana, svádění viny na druhého, podrazy, prasárny, zneužívání slabých, a tak dále, to všechno se jim toleruje, to všechno je ve společenské „normě“. Většina k tomu mlčí, protože ví, že když bude poslouchat, nic se jí nestane.
Pak jsou tady ještě „jiní“ lidé, kteří se s výše uvedenými praktikami nemohou smířit a kvůli tomu se dostávají do problémů a konfliktů se společností; tyto konflikty však bohužel prohrávají. To se negativně podepisuje na jejich psychice, pročež si hledají nějaký způsob, jak za této situace přežít a nezbláznit se. Bohužel třeba i alkohol. A cesta na dno popelnice je vydlážděna dobrými úmysly dřív, než bys řekl RUM.
Tohle není obhajoba bezdomovců a sociopatů všeho druhu, jen trochu jiný pohled na věc. Ne ní cílem tohoto epického článku rozbíjet stereotypní obraz houmlesáka coby netáhla se slabou vůlí, i když to tak možná vypadá. Dokonce ani já si nemyslím, že by si za svůj stav většina bezdomovců (možná dokonce drtivá) nemohla sama. Spíše mi vrtá hlavou, co se to s námi děje, když tolik lidí v diskusi k blog u o tragicky zahynulé ženě (možná bezdomovkyni) má potřebu komentovat to takovým stylem, že byste za odpad společnosti označili spíš je, nežli žebráky z Armády spásy.
Dneska se nedivím skoro ničemu, nedivím se proto ani hnusným výrok ům tohoto typu : „Chudáci popeláři, teď budou mít zbytečné popotahování“ nebo „Stejně si za to mohla sama, zaslouží si to“. Zaráží mě však jejich četnost a agresivita! Už jsem o tomto jevu psal jinde a v souvislosti s jinou tragédií.
58letá Američanka si chtěla sáhnout na aligátora, ten ji vtáhl pod vodu a usmrtil. Při záchranné akci muselo být zvíře zastřeleno. Když jsem diskusi k tomuto článku otevíral, přesně jsem věděl, že v ní najdu cynické hlášky jako „Chudák aligátor“. A byly tam. Jako přes kopírák a byla jich většina. Utopenou paní s roztrhanou nohou politoval málokdo, zatímco nad aligátorem se div neronily krokodýlí slzy.
Nic proti krokodýlům, takový Dundee je náramný sympaťák, ale přece jen bych ještě chvíli rád žil ve světě, kde mají lidé nepoměrně větší cenu než plazi, a to dokonce i za situace, kdy musí nějaké zvíře zemřít kvůli idiotskému pochybení člověka. Miliony zvířat denně umírají proto, aby se člověk najedl, nebo jen rozmařile ošatil, takže bych jednomu zastřelenému aligátorovi pohřeb fakt nevystrojoval.
Milovníci aligátorů to však vidí jinak. Podle nich se té nebohé paní nejspíš nemělo ani pomáhat, když ji ten aligátor napadl. Mohla si za to přece sama, neměla riskovat! Co na tom, že to třeba byla vzorná matka a dobrý člověk, který rozdával radost? Pár takových lidí už jsem poznal, ale aligátora ještě ani jednoho. Ano, za blbost se platí, ale řeknete to samé i o vašem synovi nebo dceři, pokud tragicky zahynou vlastní vinou? Kdo z nás někdy neudělal hloupost, která ho mohla v krajním případě stát i život? Nikdy jste nejeli autem rychleji a v protisměru? Nikdy jste se neopili tak, že byste se klidně mohli udusit vlastními zvratky? Já vím, sahat na aligátora je trochu jiný level, ta paní se zachovala velmi hloupě, byla opilá a extrémně hazardovala. Možná jsem divný, ale i přesto jsem zhnusen tryznou nad smrtí aligátora a odpornými komentáři stran té to tragédie .
20.11.2022 Pohy
Když jsme u tématu bezdomovectví a jak lze usnout v popelnici, doporučuji autorovu knihu Deník bezdomovce . On ví, o čem píše. (D-F)
