Tento poddruh lidského odpadu byl za bolševika jedním z nejobávanějších a nejnenáviděnějších typů komunistických sráčů, kteří svou mocí dokázali pozměnit osud nejednoho člověka. Vlastně i policajti byli proti nim fajn kluci.
Představte si situaci, kdy vedoucí místo uvolnil starý praktik, který si dovolil odejít do důchodu. O funkci se ucházeli jeho bývalí podřízení. Kromě odbornosti daného kandidáta rozhodovala o jeho úspěchu i úroveň devótnosti vůči vedení (zatím nic, co bychom neznali i dnes), ale poslední a rozhodující slovo, které přebilo i rozhodnutí direktora, měl kádrovák. Ten přinášel zdánlivě komické argumenty, které ale přebíjely všechna ostatní měřítka. Měl-li například dědeček jednoho z kandidátů trafiku nebo nedejbože dvacet hektarů polí, měl uchazeč vážný problém. Byli-li však fotr či děd kandidáta tou správnou spodinou chlastající třeba s Tondou Zápotockým po hospodách, měl dotyčný velikou perspektivu. Kádrovák byl ve finále ten, kdo držel firmu za koule.
Tyto fanatické morální zrůdy rozhodovaly o tom, zda budete studovat nebo zda budete odsouzeni k doživotnímu tahání pilky v kolbence, aniž byste mohli jakkoli ovlivnit skutečnost, že váš děda před válkou dokázal uživit v ve své dílničce dvě švadleny. Byli to na jedné straně fanatičtí komouši, ale zároveň i prachsprostí zmrdi, kteří by se ničím jiným než otravováním okolí a šířením své primitivní nenávisti neuživili. Jejich moc z nich dělala přímo nadlidi a báli se jich úplně všichni včetně samotných komoušů. Tito lidé měli přístup do archivů, matrik, spisů gestapa, a dokázali vyšťourat na každého něco.
Proč o tom vykládám? Protože je zřejmé, že tyhle svině jsou zpět mezi námi. Vezměme si případ Heleny Válkové. Mě je ta paní úplně u zadele, stejně jako ten naprosto zbytečný úřad, o který se ucházela. Paní Válková se prý podepsala pod jakýsi článek s Josefem Urválkem, známým to komunistickým justičním vrahem. Paní Válkové bylo v době vydání článku 28 let. Neznám okolnosti, ve kterých byl článek tvořen, ani míru účasti kovaného komunisty Urválka na tomto článku. Co když si zpracování materiálu Urválek u Válkové jako vědecké pracovnice Kriminalistického ústavu prostě objednal a pak byl tak uznalý, že ji u svého článku uvedl jako spoluautorku? Myslíte si, že měla šanci odmítnout, pokud nechtěla druhý den tančit s koštětem na ulici? A proč by to odmítala? Komunista vládl neochvějně. Nikdo z nás u toho před těmi čtyřiceti lety nebyl, tak nemáme právo soudit, a už vůbec ne novodobí fanatičtí kádrováci.
Zajímalo by mne, kdo platí lidi, co hledali v půl století starých ročenkách kompro a spustili mediální kampaň hodnou vrcholného McCarthyismu. Opakuji, že je mi paní Válková zcela volná, ale při pohledu na Wikipedii, kterou už naši kádrováci promptně upravili k obrazu svému, se mi zvedá kufr. Je to stejně primitivní, svinské a hnusné jako udání, že jste před čtyřiceti lety sáhli s dvěma promilemi v krvi nějaké patnáctce na kozy. I vražda se promlčuje po dvaceti letech. Takzvané morální selhání současní kádrováci hodnotí jako věčný zločin, za nějž je třeba dotyčného i po čtyřiceti letech odpravit, rozřezat na kousky a nachcat mu na hrob.
Možná si říkáte, že záležitosti velké politiky jdou mimo vás. Ale to si naši otcové a dědové v padesátkách mysleli taky, když se komunisti začali s využitím justice navzájem vraždit. Vybudovaný aparát, který na počkání vyrobí likvidační materiály proti komukoli v politice, bude chtít žít dál, ten to jen tak sám od sebe nezabalí. Rozšíří svou působnost mezi prostý lid a k likvidaci jedince bude stačit fakt, že jeho děda odebíral Rudé Právo.
Kdo nezná minulost, je na nejlepší cestě si ji zopakovat. Kádrováci vždy byli jedním z hlavních nástrojů diktátorských režimů. Máme je zpět a znovu zvedají hlavy. Vzpomeňte si na to, až se zas budete radovat, že na někoho vytáhli čtyřicet let starou špínu.
Další na řadě jste totiž právě vy.
26.01.2020 Pako