Zatímco většina zraků se upíná na Ukrajinu, tak v Sýrii přitvrdilo a sultán Erdogan účtuje s Kurdy v reakci na nedávný teroristický útok v Istanbulu, provedený syrskou Kurdkou. Severní oblasti Sýrie jsou dlouhodobě okupovány jak Tureckem, tak USA, které mají v oblasti již desítky základen – samozřejmě bez posvěcení oficiální syrské vlády – a využívají – i tamní ropné naleziště, odkud soustavně kradou ropu.
Krádežím ropy však nyní učinilo konec turecké bombardování, které se jasně soustřeďuje na kurdskou infrastrukturu. A to není vše. Mimo dronových útoků na konkrétní cíle se nyní připravuje pozemní invaze tureckých vojsk. Bude zajímavé sledovat, jak dalece bude tato invaze pokryta v našich médiích. Jistě ne tak jako ta ruská na Ukrajinu.
Invazi do Sýrie krátce před tureckými parlamentními volbami v roce 2023 očekávají především Erdoganovi voliči, které by jakékoli sultánovo váhání mohlo od jeho další volby odradit. Na druhé straně jsou zde vztahy Turecka s Ruskem, které by mohla invaze narušit. A kdo ví, jak by reagovaly USA, které Kurdy, proti nimž hodlá Erdogan vyslat svá vojska, dlouhodobě podporují.
Nyní se zdá, že právě blížící se volby budou v sultánově rozhodování zásadní a na obzoru je další „speciální operace.“ Ta by totiž Erdoganovi de facto zajistila vítězství, aniž by bylo nutné nějak zásadně volbami manipulovat.
A co víc, nyní se dokonce ukazuje, že by tato operace mohla být za jistých okolností posvěcena nejen Ruskem, ale dokonce i samotným Asadem. Svým způsobem by totiž šlo o další útok na USA na cizím území, protože právě USA mají v oblasti své zájmy.
Operaci „Claw Sword“ zahájil turecký prezident Recep Tayyip Erdogan jako pomstu za kurdské teroristické útoky proti tureckým občanům – velmi emotivním a koordinovaným způsobem. Některé rakety, které Ankara v této letecké kampani odpálila, nesly jména tureckých obětí.
Oficiální zpráva Ankary je, že turecké síly plně dosáhly svých „cílů letecké operace“ v severní Sýrii a iráckém Kurdistánu a povolaly osoby odpovědné za teroristický útok na civilisty na istanbulské pěší zóně Istiklal „hromadně“ k odpovědnosti.
A to má být jen první fáze. Potřetí v roce 2022 také sultán Erdogan slibuje pozemní invazi na syrská území ovládaná Kurdy.
To se však podle diplomatických zdrojů nestane – i když desítky tureckých expertů jsou skálopevně přesvědčeny, že invaze je potřeba spíše dříve než později.
Vychytralý sultán je chycen mezi svými voliči, kteří invazi upřednostňují, a svými extrémně nuancovanými vztahy s Ruskem, které zahrnují velký geopolitický a geoekonomický oblouk.
Dobře ví, že Moskva může použít všechny možné nátlakové páky, aby ho odradila. Rusko například na poslední chvíli zrušilo týdenní vysílání společné rusko-turecké hlídky v Ain al Arab, které se mělo konat v pondělí.
Ain al Arab je vysoce strategické území: chybějící článek východně od Eufratu, schopný nabídnout kontinuitu mezi Idlibem a Ras al Ayn, okupovaným tureckými gangy poblíž tureckých hranic.
Erdogan ví, že nemůže ohrozit svou pozici potenciálního prostředníka mezi EU a Ruskem a zároveň získat maximální zisk z obcházení kombinace protiruského embarga a sankcí.
Sultán je hluboce přesvědčen, že má na to, aby přivedl Rusko a NATO k jednacímu stolu a nakonec ukončil válku na Ukrajině.
Zároveň si myslí, že může zůstat na vrcholu některých aktuálních geopolitických událostí jako zlepšení turecko-izraelských vztahů, sblížení s Damaškem, řešení citlivé vnitřní situace v Íránu, rozvoj vztahů Turecko-Ázerbájdžán a snahy o integraci Eurasie.
A vše sází na NATO a Eurasii.
Zelená pro Claw-Sword přišla od Erdogana, když seděl ve svém prezidentském letadle a vracel se z G20 na Bali. Stalo se tak pouze jeden den poté, co se setkal s americkým prezidentem Joem Bidenem, kde podle prohlášení prezidenta Erdogana toto téma nezaznělo.
„Neměli jsme žádné setkání s Bidenem nebo Putinem ohledně operace. Oba už vědí, že takové věci můžeme v tomto regionu dělat kdykoli,“ stojí v prohlášení.
Možná k tomuto rozhodnutí sultána dát operaci zelenou vedl fakt, že Erdogan nebyl pozván na mimořádné setkání G7-NATO na Bali, na okraj G20.
Tuto schůzku svolal Bílý dům, aby na ní byl projednán incident s nyní nechvalně známou ukrajinskou raketou S-300, která dopadla na polské území. V té době nikdo u stolu neměl o incidentu přesvědčivé důkazy. A Turecko nebylo ani pozváno ke stolu, což sultána hluboce rozlítilo.
Není tedy divu, že Erdogan v polovině týdne prohlásil, že Claw-Sword byl „jen začátek“. V rozhovoru s poslanci strany AKP v parlamentu řekl, že Turecko je odhodláno „uzavřít všechny naše jižní hranice bezpečnostním koridorem, který zabrání možnosti útoků na naši zemi“.
Slib pozemní invaze zůstává: začne „v náš nejvhodnější čas“ a zaměří se na regiony Tel Rifaat, Mambij a Kobane, které sultán označil za „zdroje nepokojů“.
Ankara již použila drony ke zničení velitelství Syrských demokratických sil podporovaných USA, jejichž velitelé se domnívají, že Kobane bude hlavním cílem případné turecké pozemní invaze.
Je příznačné, že je to poprvé, co turecký dron zaútočil na oblast v těsné blízkosti americké základny. A Kobane je vysoce symbolické: místo, kde Američané zpečetili partnerství se syrskými Kurdy, aby – ve skutečnosti jen teoreticky – bojovali proti ISIS.
A to vysvětluje, proč jsou syrští Kurdové zděšeni tím, že Američané nereagovali na turecké útoky.
V současné době nejsou u Kobane rozmístěny žádné turecké jednotky, provádí pouze nálety. Což nás přivádí k nanejvýš důležitému ruskému faktoru.
Manbidž a Tel Rifaat, západně od Eufratu, jsou pro Rusko mnohem důležitější než Kobane, protože jsou životně důležité při obraně Aleppa před potenciálními útoky salafistických džihádistů.
To, co by se mohlo stát v blízké budoucnosti, situaci ještě více znepřehledňuje. Ankarská zpravodajská služba by mohla využít džihádisty Hayat Tahrir al-Sham, kteří se již zmocnili části Afrínu, jako jakýsi „předvoj“ při pozemní invazi do syrského kurdského regionu.
Problémem je přítomnost amerických sil, které v podstatě chrání konvoje kradoucí syrskou ropu. Rusové a Syřané o tom stále diskutují. Závěr je, že Američané tam zůstávají ze setrvačnosti. Dělají to, protože mohou. A Damašek je nemůže vyhnat.
Sultán to celé hraje s dokonalým cynismem – geopolitickým a geoekonomickým. Většina toho, co není v Sýrii vyřešeno, se točí kolem oblastí, které de facto okupují gangy, které si říkají Kurdové a které chrání USA. Obchodují se syrskou ropou, aby ji dále prodávali – a to hlavně Turecku.
A pak ozbrojené gangy, které si říkají Kurdové, mohou bleskově vzdát svůj „boj proti terorismu“ tím, že propustí zatčené teroristy, čímž zvýší „teroristickou hrozbu“ v celé severovýchodní Sýrii. A viníkem je Turecko. Souběžně s tím Američané zvyšují finanční podporu pro tyto ozbrojené gangy pod rouškou „války proti terorismu“.
Rozdíl mezi „ozbrojenými gangy“ a „teroristy“ je samozřejmě malý. Pro Erdogana je nejdůležitější, že může Kurdy používat jako měnu při obchodních jednáních, aby obcházel protiruská embarga a sankce.
A to vysvětluje, proč se sultán může rozhodnout bombardovat syrské území, kdykoli uzná za vhodné, bez ohledu na jakékoli odsouzení z Washingtonu nebo Moskvy. Rusové občas převezmou iniciativu přímo na místě – jako se to stalo během kampaně v Idlibu v roce 2020, kdy Rusové bombardovali turecké síly, které pomáhaly salafistickým džihádistům.
Nyní by se mohl rýsovat zlom. Turecká armáda bombardovala ropné pole al-Omar severně od Deir ez-Zor. V praxi to znamená, že Ankara nyní neničí nic menšího než ropnou infrastrukturu tolik vychvalované „kurdské autonomie“.
Tuto infrastrukturu USA cynicky využívají, právě zde si kradou ropu, která se odváží do iráckého Kurdistánu. Ankara tedy svým způsobem útočí na syrské Kurdy a zároveň na americké krádeže syrské ropy.
Konečný zlom by mohl přijít již brzy. Půjde o setkání Erdogana a Bašára al-Asada. Místem setkání má být Rusko. Zprostředkovatelem je Vladimir Putin, osobně. Lze si představit, že toto setkání připraví cestu ozbrojeným kurdským gangům, které Washington v podstatě využívá jako užitečné idioty, aby je nakonec mohla Ankara zdecimovat.
Ohodnoťte tento příspěvek! [Celkem: 0 Průměrně: 0 ] Článek Operace „Claw Sword“: Erdoganova nová velká hra v Sýrii se nejdříve objevil na Necenzurovaná pravda - nepřikrášlená realita islamizovaného světa .
