Ani země s většími zkušenostmi z vln migrantů z jihu nejsou bez problémů, pokud jde o pomoc Ukrajincům. Můžeme nahlédnout do tří německy mluvících států.
Včera se na ČT24 v polední diskusi Otázky V. Moravce vyskytlo i téma „sociálně finanční turistiky“ po Evropě s náznaky, že někteří jedinci se mohou pokoušet stávající situaci zneužít; zvláště byla řeč o jedincích s dvojím občanstvím, kteří spadají např. do Maďarska, nikoli do jiných zemí EU. Nedořešeným problémem v ČR se pak mj. jeví, nakolik jsou kraje a obce povinny převzít určitou část uprchlíků z Ukrajiny, když např. Praha je zjevně přetížená.
www.stern.de (20.3.22): V Německu v tu dobu bylo kolem 200 000 uprchlíků z Ukrajiny, kteří nejčastěji směřovali do velkých měst (Berlín, Mnichov, Hamburk aj.). Vláda se je z nutnosti rozhodla přerozdělovat do spolkových zemí podle tzv. Königsteiner principu: podíl uprchlíků pro spolkovou zemi („region“) se ze dvou třetin řídí podle jejích daňových příjmů a z jedné třetiny podle počtu obyvatel.
V SRN se tyto parametry každoročně znovu ověřují – zda se podmínky ve spolkových zemích významně nezměnily (počet obyvatel, daňové příjmy); např. pro rok 2019 bylo podle dat z r. 2017 byl vypočten podíl uprchlíků 21 % pro Severní Porýní – Vestfálsko, 15,5 % pro Bavorsko, 13 % pro Bádensko-Württembersko atd. (Švédská vláda nedávno preferovala parametry v regionech s návazností na ubytovací kapacity, pracovní příležitosti.)
Redakce Sternu uváděla, že nebyl plný přehled o tom, kolik z uprchlíků cestuje dál do jiných zemí EU (myslím, že se toho dotkla i debata na ČT – je třeba vědět, kde se dotčené osoby pohybují). Na Německu tedy vidíme, že existuje spravedlivě vypočtený podíl uprchlíků na určitou spolkovou zemi, nespoléhá se tu – jako zatím v ČT – na „ochotu“ ne/přijmout uprchlíky.
www.derstandard.at (14.3.22): Ne vždy jde o Ukrajince, kteří mají registraci v Rakousku usnadněnou bez azylového řízení, někdy jde o občany jiných zemí, kteří na Ukrajině např. studovali a museli tento stát opustit (ti se řeší jinak). Z 95 % příchozí dostanou „první pomoc“ (asi tisíc lidí za den): jídlo, hygienické potřeby, místo na odpočinek – denně asi tisíc lidí. Registrace znamená delší pobyt, kdy Vídeň organizuje přerozdělování lidí dál do jednotlivých spolkových zemí, transport zajišťuje armáda (tj. potřebuje-li člověk pomoc, nemůže si sám určovat, kde bude, musí přistoupit na místo ubytování tam, kde je zajištěno).
Sama Vídeň v danou dobu organizovala ubytování pro 5000 uprchlíků, nabízelo se 2500 míst v bytech. V polovině března se v Rakousku nabídlo asi 30 000 míst v soukromém ubytování; denní sazba na osobu činí 25 eur (předčasem si za to člověk mohl dát v restauraci řízek s bramborovým salátem), kdy se náklady dělí mezi stát a spolkovou zemi v poměru 60 : 40. I zde redakce vznáší otázku – jak velká část uprchlíků nezůstane v Rakousku. www.vienna.at uvádí, že většina uprchlíků má jinou cílovou zem než Rakousko.
Některé spolkové země si samy svými autobusy jezdily např. na slovensko-ukrajinskou hranici a odvážely Ukrajince rovnou na vlastní území. V Rakousku se v dané době nabídlo 30 000 bytů nebo možnost přenocování zdarma – soukromými osobami, firmami, obcemi, organizacemi. Stát a země mají kolem 12 000 míst pro krátkodobý pobyt. Stát poskytuje spolkovým zemím paušální příspěvek.
www.srf.ch: Kdo zaplatí za ubytování v soukromí – ptá se švýcarská televize 18.3. Ne všechny kantony podávají pomocnou ruku hostitelským rodinám; kdo přijme uprchlíka ve svém domě, musí počítat se zvýšenými náklady – zda je zaplatí sám, to závisí na místě bydliště.
V dané době bylo nahlášeno 8000 uprchlíků, téměř polovina bydlí v soukromí; obdrží sociální pomoc, přesto hostitelská rodina někdy musí platit zvýšené náklady. Např. kantony Basilej a Schaffhausen měsíčně platí 250 CHF na přijatou osobu (když jsem to vydělila 30 dny, vyšlo mi asi 7 CHF, za což si lze koupit bochník chleba a dva jogurty, ale je pravda, že náklady lze rozprostřít do měsíce, ne vše se musí kupovat či platit každý den).
Naopak Ženeva nebo Uri neplatí lidem nic; není jasné, zda hostitelské rodiny mají nárok na příspěvek. Jeden majitel domu či bytu uvádí: dají se překlenout bez podpory dva či tři měsíce, při delším pobytu je ale pomoc od úřadů nutná.
Kantony dostanou od státu paušál na uprchlíka, v průměru 1500 CHF na měsíc, počítá se s tím, že si samy vykompenzují dražší a levnější případy.
www.nau.ch (20.3.): kantony počítají s až 300 000 uprchlíky do konce roku; po 3 týdnech od začátku války na Ukrajině přichází do Švýcarska denně 500 – 1000 lidí. Počítá se s 1 – 2 dětmi na školní třídu, některé kantony očekávají příchod 5 % – 10 % dětí na školu.
Ne všichni příchozí z Ukrajiny se v zemích EU či ve Švýcarsku, které se na pomoci podílí, registrují; registrace je nutná, pokud člověk potřebuje sociální podporu, dostat dítě do školy nebo mít pracovní příležitost.
V minulosti jsem sledovala nápor „cizinců“ na Švédsko, které bylo „oblíbenou destinací“ pro migranty z arabských či afrických zemí; určitý chaos či nepřehlednost, ale také laskavost švédských občanů (soucit s chudými) využili mj. rumunští občané. Naše rodina do Švédska jezdila dost pravidelně, viděli jsme nepříznivou změnu slušné, čistotné země na stát, který „uvadá“ vč. hroznů žebráků kolem potravinových obchodů (např. aby nepřišli o výdělek od soucitných Švédů, močili vedle vchodu do obchodu – dosti nehygienické, hruď vycpanou bankovkami), nakonec i ti nejslušnější Švédi přiměli vládu, aby s přemírou těchto jedinců v ulicích něco udělala (mj. se zpřísnily předpisy pro migranty tak, aby museli žít na určeném místě, jinak by přišli o podporu).
Pomáhat skutečně potřebným je nutné (5 % Rakušanů je proti humanitární pomoci Ukrajincům, 54 % je jednoznačně pro), ale je třeba počínat si přitom efektivně, s méně penězi dosáhnout přijatelného maxima, vč. prověřování praxe s cílem minimalizovat kriminalitu apod.
Vladimíra Bošková
The post Jak řešit uprchlíky first appeared on .
