„Jediný Zeman to řekl nahlas!“ Reálné důsledky zelené politiky EU? Raději nečtěte. Nový šéf Svobodných kritizuje vrchnost z Bruselu

„Jediný Zeman to řekl nahlas!“ Reálné důsledky zelené politiky EU? Raději nečtěte. Nový šéf Svobodných kritizuje vrchnost z Bruselu



ROZHOVOR „Většina těch, kteří mají v okolí budov EU sochy, jsou zemřelí socialisté, nebo dokonce komunisté. Základní princip přerozdělování peněz pomocí dotací je typicky socialistická záležitost,“ všímá si nový předseda Svobodných Libor Vondráček a upozorňuje, že předminulý předseda EK Barroso byl předsedou komunistické strany v Portugalsku v době, kdy u nás jím byl Gustáv Husák. „Pochybovali bychom o tom, že jde o socialistický projekt, kdyby deset let od našeho vstupu vedl EU Gustáv Husák?“ ptá se. Je kritický i k zelené politice nové EK. „Je to krok, který nás udělá mnohem chudšími, než jsme dnes,“ domnívá se. Andrej Babiš má podle něj dvě tváře – euroskeptik v Praze a eurohujer v Bruselu. Vysvětluje také, proč si nepřeje jeho demisi.
„Jsem toho názoru, že nikdo by neměl být nucen za svoje peníze poslouchat, že ‚moje babička je ekoprase, protože jí každý den maso, které je zbytečně levné‘, nebo že ‚moje babička je ekoprase, protože projezdí 1 000 litrů měsíčně na motorce při cestách za slepicemi‘. Pokud připustíme, že má existovat veřejnoprávní televize, pak by měla být placena těmi, kteří se na ni dívají, a ne těmi, které její vysílání uráží,“ píšete na svém Facebooku v komentáři ke skandální písničce odvysílané na německé televizní stanici WDR. Jak ale tyto poplatky vyřešit? A jaká by měla být podle vás budoucnost veřejnoprávních televizí?
Je třeba si uvědomit, že média typu rozhlas či televize ve 20. století začala vznikat díky prostředkům států. Analogové vysílání nabízelo jen omezené množství frekvencí a technologie na provoz byly drahé. S rozvojem technologií je ovšem vysílání stále více dostupné pro soukromníky a u televizí na rozdíl od rádia dnes převažuje vysílání digitální.
Tím padají téměř všechny argumenty, proč k televizi přistupovat jinak než k novinám, internetovým či jiným médiím. Česká televize stejně jako Česká pošta či České dráhy je zcela zbytečně v držení státu. Česká spořitelna nebo Česká pojišťovna jsou taky „České“ a státní nejsou. Zcela nejjednodušší by bylo k prvním třem jmenovaným firmám přistoupit stejně jako k těmto dvěma. Televizní vysílání, doprava zásilek ani železniční přeprava lidí nepatří mezi ty základní úkoly, pro které státy vznikly, a konkurence v režii soukromníků ukazuje, že zákazníci od nich mohou dostávat kvalitnější služby.
Rádi ovšem nabízíme řešení, která mají větší šanci na realizaci. Úkolem Svobodných musí být reálné posouvání se k větší svobodě, byť drobnými krůčky, a nejen teoretizování nad ideálním, ale v nejbližších letech nedosažitelným stavem. Takovým krůčkem k větší svobodě by bylo předělání povinných poplatků na dobrovolné a umožnění zařadit do vysílání České televize reklamy bez omezení, která pro ni platí dnes. Pokud by její zaměstnanci dělali dobře svoji práci, a takových je tam jistě mnoho, pak bych neměl strach o budoucnost České televize s rovnými podmínkami vůči jiným televizím. Jistě by osekala svoji agendu a zaměřila se na ty činnosti, které jejímu diváku přinášejí užitek. Ale zřejmě by díky tomu dala prostor ke vzniku nových stanic, které by se zaměřily na diváka alternativního umění, vážné hudby, dětské pořady, sport nebo dokumenty z přírody.
Těžko předvídat zcela přesně, ale to vůbec není nutné. Dá se očekávat, že kdyby se trh více liberalizoval, pak by televizní diváci získali ještě pestřejší výběr, než mají dnes. Možná by začalo vznikat více stanic, které se zaměřují na specifickou oblast, ale vysílají současně pro Česko i Slovensko, aby si mohly získat dostatečně široké posluchačstvo. Věřím, že se k tomu v následující dekádě dopracujeme, a těším se na to.
S tím souvisejí vztahy různých generací. Dříve a snad ještě nyní v jiných kulturách si mladí lidé vážili moudrosti stáří. Dnes však od mladých občas slyšíme, že ti starší špatně volí, podléhají prý dezinformacím a podobně. Co k tomu říci?
Traduje se, že spory mezi generacemi byly už ve starověkém Řecku, alespoň to stojí v zápisech Sokratových studentů. Dnes bych zřejmě mezi mladé voliče patřil i já a žádné takové závěry o starších nedělám. Myslím, že to takto zjednodušují lidé, kteří se pohybují většinu času v nějaké stejnorodé skupině lidí a svět jim přijde jednoduchý. Není.
Aktuálně se ovšem situace oproti dřívějším dobám dostává do extrémů, a to i kvůli po léta stále rostoucímu sociálnímu státu. Společnost se polarizuje i tím, že se generace uzavírají do sebe. Od dob Bismarcka, který sociální dávky začal popularizovat, se stále více zlehčuje význam rodinných vztahů, a tím se zmenšuje přirozená mezigenerační solidarita, která byla dříve až existenciální otázkou. Jednotlivé generace jsou si v naší civilizaci obecně stále více vzdálené, a to říkám i přesto, že znám řadu rodin, kde tomu tak není, což mi dává naději, že nic není ztraceno.
Osobně se snažím bavit se všemi. Naše rodina si vždy zakládala na dobrých vztazích mezi generacemi, ale to neznamená, že jsme jinde než naši prarodiče. Část týdne jsem v Praze a občas trávím dost času na vesnici. Bavím se s akademiky i řemeslníky, a přestože patřím do komunity převážně mladých, jsem díky mariáši často i v kontaktu se staršími, a proto to nevidím tak radikálně.
Všem ostatním to mohu jen vřele doporučit, stačí se bavit s lidmi z různých komunit a hned se vám lépe chápou jejich potřeby i postoje. Sedět u počítače a bavit se osobně pouze s úzkým okruhem lidí je podle mého názoru jen recept pro černobílé vidění světa a snadno se pak získá pocit, že jsou ti druzí proti mně hloupí, špatní apod.
„Fascinuje mě, jak někteří obhájci svobody slova najednou fandí Pirátům v jejich boji proti panu Kellnerovi. Čína je komunistický stát, který se dopouští zločinů na svých občanech. Je na míle vzdálen ideálu Svobodných. Pokud se to ale nebude psát za veřejné peníze, budu do morku kosti hájit právo každého říkat, že: ‚Čína je super‘, ‚Planeta brzo shoří‘, ‚Euro nám prospěje‘ nebo jiné blbosti,“ je další váš facebookový příspěvek. Co se týče svobody názorů, neměří se dvojím metrem? Nejsou za fake news označovány odlišné názory, jak říká Marek Vašut?
Pro mnohé je nálepkování snazší než argumentování. Ti stejní lidé, kterým jde snáze nálepkovat než argumentovat, pak rádi využívají vhodných záminek pro omezení šíření takových pro ně „nežádoucích projevů“. Označit nějaký názor za fake news je jednou z takových „vhodných záminek“, a pak nastupuje onen dvojí metr, tedy, že na „pravdivost“ některých výroků se hledí přísněji než na výroky jiné. Od některých se výroky přijmou a jiné se naopak pečlivě pitvají.
Takoví lidé, kteří chtějí omezovat svobodu slova (třeba elfové nebo jiná stvoření), pak mají pocit, že to dělají nestranně a ku prospěchu ostatních, že jde o omezování jakýchkoliv fake news. Jenže o tom, co je a co není fake news, už pak musí někdo další rozhodnout a potíž je v tom, že zkrátka každý může vycházet z jiných zdrojů a může to vidět jinak.
V této souvislosti mě napadá psychologické cvičení „nakresli i s detaily mládě žirafy“, většinou ho každý nakreslí jinak, v jiném prostředí, v jiné společnosti, s jinými proporcemi, protože má v hlavě jiné asociace. Podobně přirozený je i různý přístup k hodnocení výroků, a dokonce ani soudy svá zjištění za nějakou „ultimátní pravdu“ neprohlašují a používají buď pojem „formální pravda“, nebo se k „materiální“ snaží přiblížit „nade vší pochybnost“ blízko.
Hraní si na pravdo-soudce/na bohy a přivlastňování si „pravdy“ mi je cizí, ačkoliv z právnických profesí je mi po studiu právě profese soudce nejbližší. Svobodní tvrdí, že by stát neměl zřizovat žádné „ministerstvo pravdy“ a měl by do svobody projevu zasahovat z vlastní iniciativy jen tehdy, pokud jde o navádění k trestnému činu, který je trestný již ve fázi přípravy.
O zbytek se musejí postarat sami slovy poškození v občanskoprávním řízení, kteří musejí prokázat příčinnou souvislost s jim vzniklou škodou a dotčeným projevem. Za svoje peníze si pak samozřejmě každý může založit organizaci např. „hlídací pes pravdy“ a bez státních dotací přezkoumávat pravdivost čehokoliv a za fake news označovat cokoliv.
Jak je to se svobodou a demokracií u nás? Ohrožuje ji někdo? Navíc vy jako Svobodní, jak jsem si všiml, zdůrazňujete rozdíly mezi oběma pojmy…
Demokracii by mohlo ohrožovat zpochybňování výsledků voleb, to se tu zatím neděje. A není to tak úplně samozřejmost, protože z jiných zemí k nám chodí zprávy, že jiné země narušují jejich volby a snaží se následně výsledek zpochybnit. U nás o ničem takovém není příliš slyšet a ani podvody ve volebních komisích se téměř nedějí, což je pro důvěru lidí ve volby důležité.
Svobodu pak ohrožuje kdekdo. Většina parlamentních stran touží po silném státu, který bude silný na úkor svobody jednotlivých občanů. V konkrétních krocích se strany liší a některé chtějí postupovat v omezování dále, zatímco jiné omlouvají dosavadní ukrajování svobody z doby, kdy byly jejich strany v koalici, a ne opozici. Nikdo ale neusiluje o nezávislého občana, který stát nepotřebuje, nevyužívá ani nezneužívá.
Máte pravdu, že na rozdíly upozorňujeme, protože demokracie a svoboda jsou pojmy velmi různé a je žádoucí si o tom něco říci, pracovat s tím a uvědomovat si to. Svoboda je to, co tu v zásadě máme bez politiků a bez vlády. Demokracie je pak způsob, jakým si volíme ty, kteří nám budou následně svobodu zmenšovat nebo zvětšovat. Svobodní vědí, že je tu pár oblastí, které by stát měl zajišťovat, a proto pro nás mají demokracie a demokratické volby důležitý význam. Tyto oblasti vždy budou muset obhospodařovat konkrétní lidé a zatím nebyl vynalezen lepší způsob jejich výběru než demokratické volby.
Negativem demokracie je pak to, že jejím prostřednictvím se zasahuje do více sfér, než je nutné, a tím se logicky omezuje svoboda těch, kteří nejsou v tu chvíli ve většině. V této souvislosti mě tak napadá trefný výrok, který prohlásil v jedné televizní debatě Janusz Korwin-Mikke, kterým se dá tato otázka výstižně ukončit. „Demokracie je, slečno, když my dva a tady kolega budeme hlasovat, kdo s kým bude večer spát. A protože je nás 66 %, můžeme si to dokonce dát do ústavy…“
(zdroj: parlamentnilisty.cz )




The post „Jediný Zeman to řekl nahlas!“ Reálné důsledky zelené politiky EU? Raději nečtěte. Nový šéf Svobodných kritizuje vrchnost z Bruselu appeared first on MegaZprávy.cz .
Jak poznat nevěru?

Máte podezření, že vás váš protějšek podvádí?

Rychlá půjčka ihned

Není nic jednoduššího než si vybrat rychlou půjčku na www.finmoney.cz.

Špionážní technika

Jak zjistit pravdu? Pomocí profesionálních pomocníků.

Jirkovo rychlé půjčky

Srovnejte si online půjčky z pohodlí vašeho domova. 100% přes Internet

Slevové kupóny

Ušetřete nemalé peníze na online nákupech. Slevové kupóny do e-shopů.

Účetní program AdmWin

Nabídky, zakázky, objednávky, sklady, faktury, dod.listy, účtenky EET

Inzerujte zde!

Máte zájem o reklamu? Kupte si textový odkaz na této pozici!



Dnes nejprohlíženější