Lidi, kteří v současné době nemohou dělat svoji práci, můžeme rozdělit do tří kategorií: - Státním zaměstnancům běží plný plat. -
Podnikoví zaměstnanci dostávají 60% platu, hradí to převážně vláda. - Živnostníci nedostávají naprosto žádnou podporu, a kromě neurčitých slibů ani žádnou úlevu
z toho, co musí odvádět. Připomínám, že nejde jen o ty, kdo museli zavřít provozovny. Tisíce dalších přišly o většinu zakázek. Jedním z dopadů
epidemie budou majetkové přesuny. Někteří z těch třetích půjdou do exekucí a jejich majetky si pod cenou koupí ti první. Stanou se z nich pak voliči ODS nebo Trikolory a nabydou silného přesvědčení, že
vysoké daně jsou amorální, protože bohatství je vždy výsledkem pracovitosti a osobní iniciativy. Ale tak to prostě chodí. Kdyby nerozhodovali státní úředníci,
ale živnostníci, byla by zvolena jiná strategie, než je ta současná. Byly by zavřeny i výrobní podniky, byl by vyhlášen zákaz přeshraniční práce a karanténa by mohla být docela
krátká. Odpovědnost pochopitelně nese vláda, ale můžeme ji vinit jenom do určité míry. Kdyby postupovala naprosto racionálně k zastavení epidemie a kdyby zkřížila cestu významným
vlivovým skupinám, byl by už tisk plný nepřátelských článků a nejspíš by neprosadila vůbec nic. Současná opatření jsou nejspíš maximum možného.
Když vidíme, co se děje na západ od nás, kde po Itálii kolabuje Francie a další státy jsou na řadě, můžeme být za tenhle kompromis ještě rádi. Ale v pořádku to není.
Autor: Petr Hampl, Dobřichovice, ČR, 23.3.2020