Ve zpravodajství mne zaujala zprá va o pron ásledování motorkáře Prahou. Popis udá lost í by se dal shrnout asi takto: dopravní hl ídce se motorkář zdál podezřelý, neboť jel velice rychle (údaj o rychlosti chybí), a tak ho chtěla zastavit. Ten však začal ujíždět rychlostí až 200 kilometrů za hodinu, ohrožoval další řidiče, policie ho pronásledovala. Zastavila ho až nehoda, po kter é skončil v nemocnici. Muž má platný zákaz řízení a je podezřelý z trestn é ho činu maření úředního rozhodnutí.
Policie si udělala hezk é PR, lid tleská a vol á po tom, že by se takoví měli z motorek sráž et auty (již se v jiném případě stalo) nebo střílet. Nekecám. Fakt. Udělal jsem tu chybu, že jsem nakoukl do diskuzí pod článkem. Právě odtud jsem si půjčil titulek.
Nebudu hájit lidi, kteří se rozhodnou před policisty ujíždět. Je to kravina a šance na to, že vás hned nebo později nedopadnou je velmi malá. V tom lepším případě. V tom horším totiž nebude zasahovat policie, ale sanitka i rovnou pohřební slu ž ba. Prohlížím pár záznamů z takových honiček, policisté je médiím poskytují rádi.
A pak mi to dochází co mi na tom nesedí. Přiměřenost.
Ujíždějící řidiči (a je jedno, jak é ho dopravního prostředku) jsou nepochybně spouštěčem pronásledovací akce . Jen že jak takový člověk, kter é mu mozek poradí ujet, zareaguje na houkající a blikající auto v patách? Zpomalí a bude dávat pozor, aby někomu neublížil? Nebo se jeho jízda stane ještě riskantn ější a skutečně začne ohrožovat okolí. A když takov é policejní auto ( auta) pron ásledují šílence jedoucího dvoustovkou městem, nemusí jet tak é zhruba tak dvěstě ? A ne řítí se pak mě stem m ísto jednoho blba blbů ví ce?
K exaktn ím číslům o nehodá ch b ěhem pronásledování na silnicích jsem se nedopracoval. Nejspíše taková statistika samostatně ani neexistuje. Pouze ve zprávě jedné z pojišťoven jsem vyčetl, že riziko nehody stoupá během policejního pronásledování ston ásobně. V jednom z článků jsem pak narazil na vyjádření policisty, že honičky dle jeho zkušenosti končí tím, že se ujíždějící nakonec vzdají anebo mají nehodu.
Poslední medi ální výstupy o policejní ch honič ká ch jsou jeho slov důkazem.
12.4.2020
Policist é vypátrali a zadrželi muže, který zdravotníkům z nemocnice na Bulovce ukradl motorku, která stá la p ř ed plicn ím oddělením a pomáhala s denní operativou. Zadržení předcházelo pronásledování, kdy muž ujížděl 130 km/h rychlostí Holeš ovicemi.
Muž s policisty v zádech dojel až na Palmovku, kde najel na chodník a havaroval.
7.4.2020
V pondělí odpoledne pronásledovali policist é vozidlo, kter é nebezpečnou jízdou ohrožovalo ostatní účastníky silničního provozu. V průběhu jízdy pětatřicetiletý řidič několikrát boural, pokažd é však od nehody ujel. Policist é jej pronásledovali 15 km, honička byla ukončena srážkou s protijedoucím vozidlem. Orientační zkouška na omamn é a psychotropní látky vyšla s negativním výsledkem. Nehoda, po které auto skončilo na střeše, vypadala vážně hrozivě.
5.4.2020
Motorkář předjel neoznačený policejní vůz na plné čáře rychlostí123 km/h. Krátká honič ka skončila nehodou. Policie zjistila, že motorkář neměl řidičsk é opr ávnění.
2.4.2020
Policie pronásledovala řidiče. Nejprve si ho všimla policejní hl ídka na Tachovsku. Strážci zákona vědě li, že muž nemá za volantem co d ělat (znali tedy jeho totožnost). Další hl ídka vytvořila ze služebního vozu zá taras, řidič nezastavil a bez brždění do služebního vozidla narazil. S nabouraným autem ujížděl dál, nakonec odbočil na lesní cestu, kterou proti němu jelo další policejní auto. Do n ěj muž opět naboural a skončil v příkopu.
V těchto případech naštěstí nedošlo ke smrti a zřejmě ani k vážným zraněním účastníků nehod. Není ale probl é m dohledat zprávy o tragick é m konci honiček, kterých se ročně odehraje kolem dvousetpadesáti – zastřelená chodkyně, těžce zranění policist é , mrtví řidiči či spolujezdci. Podle vyjádření policie je nejčastějším důvodem k ujíždění před hlídkou zákaz řízení, řízení pod vlivem omamné či návykové látky, nebo vědomí si spáchaného dopravního přestupku. Přestože minimálně u zákazu řízení a spáchaného dopravního přestupku je sporné, zda v tu chvíli automaticky dochází samo o sobě k ohrožení bezpečnosti ostatních účastníků provozu, spustí se běh udá lost í, kter é mohou v é st ke ztrátám na zdraví či životech.
Policie by podle m é ho mínění měla více dostát sv é mu heslu a ,,Pomá hat a chr ánit” a velmi pečlivě vážit přiměřenost zásahu k významu přestupku i trestného činu. Místo toho se mnohdy zásah policistů stává akcelerátorem udá lost í, ve kterých jsou na majetku, zdraví či životě ohrožování náhodní lidé. A jsou státy, kde už nutnost přezkoumávání přiměřenosti silničních honiček pochopili.
V březnu loňsk é ho roku i česk é m é dia opatrně zaznamenala zprávu o odsouzení švýcarsk é ho policisty k podmíněn é mu trestu jednoho roku vězení za vysokou rychlost př i pron ásledování zběsile jedoucího řidiče. Policista byl přistižen, jak jede ulicemi Ženevy 126 km/hod. Podle soudu při zásahu nezachraňoval životy, chtěl pouze dopadnout zloděje. Již dříve došlo ve Švýcarsku ke stíhání jin é ho policisty, který jel př i honi
ce rychlostí 132 kilometrů v hodině. Soud konstatoval, že překro č ení rychlostního limitu př i pron ásledování musí být přiměřeně a ani policist é nesmí ohrožovat lidské životy.
V České republice místo hledání cesty k tomu, jak omezit rizika vznikající při policejním pronásledování na komunikacích, vybavujeme nové policejní vozy rámem, která má sloužit k tzv. PIT manévru, kterým se vůz pronásledovaného dostane do ,,hodin” a řidič ztratí nad vozem kontrolu.
A tak přemýšlím. Je správn é trestat každý přestupek i trestný čin za každou cenu? Jakou hodnotu má náhodný kolemjdoucí nebo náhodný projíždějící řidič?
I drobná chyba při divoké stíhací jízdě může přinést zmařené životy. Těch co zemřou, i těch, co přežijí. Kolik tragédií by se při jiném přístupu k pronásledování na silnicích nestalo, a kolik jiných stalo? Jsem tak mimo, když je mi švýcarský model bližší, než náš?
24.04.2020 HoMor