Prezident vždycky znamenal v českých dějinách cosi neobyčejného a významnějšího než obyčejný premiér. A tak si člověk cení T.G. Masaryka i Edvarda Beneše, kteří svým rozhledem i politickým umem (ten druhý v rámci omezených možností daných dobou) doma i za hranicemi této země pracovali pro její blaho.
Zdálo se, že si český národ si uměl vybrat své prezidenty, kteří byli osobití a jakkoliv každý z nich vyvolával protikladné reakce, svou předešlou aktivitou, svým zaměřením stát někam posunuli. Někdy správně, někdy méně správně.Václav Havel, dramaturg, sukničkář a samozřejmě přehnaně adorovaný Západem, ale taková už byla doba, nás zavedl, bohužel značně slepě do světa jednostranného euroatlantismu, a tím i jejich válek a kádrování přes lidská práva. Ta etapa byla nezbytná a otevřeně, Havel, ze všech východních vůdců jí zvládl nejlépe, většina to rozhodně alespoň tolerovala
zeman kazatel ilustrace
Promo článek:
Promo článek
číst dál
