Před mnoha tisíci lety v roce 458 před Kristem
Lucius Quintius Cincinnatus tvrdě u pluhu pracoval na rodinném statku, když se
objevila skupina římských senátorů s naléhavými zprávami.
Cizí nepřítel zvaný Aeqové rozbil jednu
z římských armád a rychle postupovat k městu. Republika byla
v potížích.
Cincinnatus byl bývalý konzul a renomovaný vojenský
vůdce, a tak ho v panice římský senát jednohlasně jmenoval diktátorem
nouzového stavu.
Svobody všech osob v Římě byly okamžitě
suspendovány. Vzájemné vyvažování a kontroly moci byly odstraněny. Cincinnatus
měl nadřazenou moc dělat cokoliv, co viděl v době krize v Římě za
vhodné.
Podle starověkého římského historika řekl Cincinnatus
své manželce: „Běž a přines mi tógu,“ a okamžitě se dal do práce.
Cincinnatus byl legendární: zmobilizoval novou armádu,
odrazil cizí nájezdníky a zachránil město před jistou zkázou, a to všechno za
pouhých 15 dnů.
Co je ale ještě důležitější, Cincinnatus se vzdal
všech svých pravomocí okamžitě po vítězství a vrátil se ke svému pluhu. Stal se
z něj příklad ctností a nezištnosti, který Římané dlouhá staletí
oslavovali.
Většina diktátorů samozřejmě tak principiálních není.
Staří Řekové (přestože vynalezli demokracii) běžně
v dobách nouzového stavu jmenovali diktátory.
Jen málo z nich se vzdalo moci dobrovolně a
několik – jako Dionysius ze Syrakus, Nabis ze Sparty, Peisistratus atd. – pak
vládli celá desetiletí.
Vždy si našli způsob, aby prodloužili nouzový stav a
drželi se u moci. A nakonec si lidé prostě na takovou novou realitu zvykli.
To platí i o lidské přirozenosti dneška.
Když jsem byl v 80. letech dítě, jezdíval můj
otec čas od času na služební cesty a moje matka obvykle brávala moji sestru a
mě na letiště, abychom ho tam vyzvedli.
Mnozí z vás jsou dost staří, abyste si pamatovali,
jak to tehdy vypadalo, návštěvníci mohli běžně přicházet k branám, tj.
přešli jsme přes bezpečnost a sedli si u brány a čekali tam na mého tátu, až
vystoupí z letadla.
To jasně dávno už nejde.
Po sériích teroristických incidentů z konce 90. let,
po nichž přišlo za pár roků 11.9, dupla vláda na krk letištní bezpečnosti.
Dnes stojíme ve frontě na svoji dávku radiace, zatímco
na nás federálové štěkají a občas si nás ochmatají.
Zamyslíte-li se konkrétně nad 11.9, je pozoruhodné,
kolik si po něm uchvátili moci a kolik nám ubrali svobod. O dvě desetiletí
později je jasné, že se ty svobody už nikdy nevrátí.
Nemluvím jen o tom, že návštěvníci mohli přijít přímo
až k letištním branám. To je jen drobný příkládek.
Širší dopady 11.9 jsou vidět všude.
Vláda teď drží rozsáhlé pravomoci ke špehování občanů,
takže NSA drze odposlouchává telefonní hovory, emaily a komunikační metadata
přes obrovitou dozorčí síť.
Finanční instituce předávají federální vládě ‚zprávy o
podezřelé aktivitě‘, aby donášely na své vlastní zákazníky i za tak obyčejné
transakce jako výběr pár tisíc dolarů hotovosti.
Zákony USA už dovolují zadržování naneurčito, tj.
věznění bez obvinění nebo soudu, i pro občany USA. Tento zákon byl původně autorizován
v roce 2001, pak dostal re-autorizaci zase v roce 2013.
Navíc se po 11.9 federální výdaje začaly nafukovat
jako balón. Po několika letech, kdy se nakonec USA v 90. letech povedl
vyrovnaný rozpočet, v roce 2001 deficitní výdaje raketově vyrostly a
zůstaly vysoké po celá dvě poslední desetiletí.
I během let ekonomického boomu v letech 2016-2019
se stejně vládě povedlo proutrácet navíc 1 bilion (tisíc miliard) $ na dluh
každý rok. Pravomoc k nouzovým výdajům nebyla nikdy odvolána.
Buďme si upřímní, většina z těchto dopadů se
nikdy nezruší. Už jsme si zvykli, že věci se tak mají – hrozně se utrácí, není
žádné soukromí atd.
Poslední věcí, kterou bychom měli od vlády očekávat
je, že se dobrovolně vzdá moci. A to právě teď znepokojuje.
Ano, volně nám tu řádí virus. Spousta lidí zemře a to
je hrozné. Je ale také hrozné, kolik lidí zemře na rakovinu, srdeční choroby,
během přírodních katastrof a při automobilových nehodách.
Jak jsem ale v posledních několika týdnech psal
mnohokrát, svět tím nekončí. To vše pomine a z hlediska veřejného
zdravotnictví se situace jednoho dne vrátí k normálu.
Mezitím však úplně rozvrátí ekonomiku. Miliony lidí už
přišly o práci, nespočetné podniky jsou zavřené navždy a biliony dolarů naší
prosperity byly ztraceny.
Ekonomické ztráty jsou nevyčíslitelné. Ale i to
pomine. Může to sice trvat i roky, ale i Velká deprese nakonec vyklidila cestu
ekonomickému růstu.
Co mi teď dělá největší starosti, NENÍ virus, dokonce
ani ekonomická zkáza.
Daleko více starostí mi dělá, jak se vlády chopily
této příležitosti, aby ohromně rozšířily své pravomoci.
Mají nás schoulené doma, zbavené nejzákladnějších
svobod, aby si dělaly prostě, co chtějí.
Lidi vyženou z jejich vlastního soukromého
majetku, protože nemají v této obci ‚trvalý pobyt‘. Jiné zatknou za účast
na pohřbu. Dalším vyhrožují vězením za příspěvky na sociálních médiích.
Obsah je všude nesmírně cenzurovaný, kdy nám hlavní
technické společnosti jako Google a Facebook říkají, co smíme a co nesmíme
říkat.
Vlády celého světa sledující své občany v každém okamžiku
a teď už se mluví o národních zdravotních databázích a o speciálních
zdravotních průkazech.
A utrácí biliony dolarů, aniž by se přemýšlelo o
důsledcích.
Je to zase úchvat moci, jaký jsme neviděli od 11.9. Okolnosti
jsou určitě podobné: lidé jsou vyděšení, takže si vláda dělá, cokoliv se jí
zachce.
A zase problémy s veřejným zdravím budou nakonec vyřešeny.
Dokonce i ekonomika se jednoho dne zotaví.
Dojde ale k ohromným dopadům na naše svobody
kvůli tomu nesmírnému nárůstu nekontrolovaných vládních pravomocí. A spousta
těch změn s námi zůstane už navždy.
By Simon Black – April 27, 2020
Via Sovereign
Man
Zdroj: https://www.thedailybell.com/all-articles/news-analysis/this-is-a-power-grab-we-havent-seen-since-9-11/
The post Toto je úchvat moci, jaký jsme nezažili od 11.9 appeared first on Reformy.cz .