Pražské povstání vypuklo 5. května 1945 v hlavním městě Praze. Česká národní rada vydala prohlášení o konci Protektorátu a o převzetí vládní a výkonné moci. Nejdříve probíhaly demonstrace, které brzy přešly do ozbrojeného odporu.
Situace před povstáním
Na území Čech a Moravy se nacházelo asi 650 000 vojáků Schörnerovy armády Střed a armádní skupiny Jih-Ostmark ustupující skupiny z Rakouska . Vrchní velitel vojsk Schörner nařídil udržet se v tomto prostoru co nejdéle. K. H. Frank vedl s protektorátní vládou rozhovory o nenásilném předání moci, přičemž se projevovaly i snahy prezidenta Háchy o vytvoření Českomoravské republiky a převzetí moci Richardem Bienertem, předsedou kolaborantské vlády. Souběžně s tím tu byly i totožné snahy ilegálních odbojových skupin i České národní rady (ČNR), podle nichž měly na území Protektorátu vznikat revoluční Národní výbory. Celonárodní povstání v protektorátu bylo připravováno východní i západní složkou českého protinacistického odboje již od počátku roku 1945.
5. květen – vypuknutí povstání
Povstání vypuklo ráno v šest hodin po iniciaci českého rozhlasu. Podnětem pro nepokoje v Praze se stalo oznámení vydané protektorátní vládou o zrušení nařízení týkající se dvojjazyčného úřadování, dvojjazyčných nápisů a zákazu vyvěšování československých vlajek . Byl vydán pokyn, aby se na úředních budovách vyvěsily vlajky a úřadovalo se jen v českém jazyce. Již téhož dne se na mnohých místech v Praze začaly odstraňovat nenáviděné německé nápisy, avšak 5. května vlna nadšení opanovala celou Prahu. Odstraňovaly se německé cedule, vyvěšovaly se české vlajky, ve městě vládlo nadšení. V té době se však již v Praze střílelo. Německá okupační správa ignorovala opatření protektorátních úřadů a němečtí vojáci začali střílet do lidí, kteří vyvěšovali československé vlajky, přetírali německé nápisy či je shazovali ze zdí na zem . Vysílání pražského rozhlasu, které provolávalo převzetí moci do rukou českých úřadů, se změnilo ve výzvu k boji proti okupantům.
Mrtví u Českého rozhlasu, 5. května 1945; Foto: Wikimedia Commons
6. květen – stavba barikád
Povstalci si byli vědomi toho, že proti případnému německému útoku zvenčí nemají moc šancí, takže v noci z 5. na 6. května vyrostlo v Praze asi 1600 barikád . Jejich obránci měli k dispozici většinou pouze pušky, lehké kulomety, granáty a pancéřové pěsti. První nápory německé armády na sebe nenechaly dlouho čekat, německé stíhače tanků StuG a tanky PzKw III, IV se začaly probíjet do města. Povstalci bojovali i ve vnitřním městě s německou posádkou, přičemž nacisté se stále snažili zmocnit důležitých objektů . Do povstání se aktivně zapojili i příslušníci protektorátního vojska, kteří též přivezli povstalcům velký počet zbraní a munice. Tento den začala Prahu bombardovat i jednotlivá německá letadla. Kobercové bombardování se však neuskutečnilo díky tomu, že většina německých strojů byla zaměstnána boji s Rudou armádou. Boje na barikádách zastavovaly postup nacistů, kteří začali na mnoha místech používat nelidský způsob jejich dobytí , když před svými tanky hnali proti nim české muže, ženy a děti, kteří se bojů neúčastnili jako živé štíty.
7. květen
Velitel SS C.F. von Pückler odeslal zprávu velitelství armády : “Dal jsem generálu Toussaintovi (veliteli německých vojsk v Praze) tyto návrhy: Žádám nejbrutálnějšími prostředky okamžitý hluboký nálet se zápalnými pumami na ulici Příkopy a Václavské náměstí. Tam je středisko povstání.” Množily se ovšem i příklady naprosté nacistické zvůle, kdy byli popravováni lidé, kteří se připletli do cesty ustupujícím Němcům . K útoku se připravovali i Němci, kteří již věděli, že v Remeši podepsal generál Alfred Jodl bezpodmínečnou kapitulaci, která měla nabýt účinnosti 8. května ve 23:01 SEČ. Maršál Ferdinand Schörner již věděl, že v boji nemá smysl pokračovat a snažil se zachránit, co se dalo. Jediným možným řešením bylo, aby se co nejvíce vojáků dostalo do amerického zajetí a k tomuto potřeboval volný průchod Prahou.
8. květen
V časných ranních hodinách 8. května začal mohutný německý útok na Prahu za použití tanků a pěchoty. Od rána hořela Staroměstská radnice, její novogotické křídlo muselo být po ukončení bojů strženo. Vraždění a běsnění nacistů tento den neustávalo a naopak se stupňovalo . Na Hybernském nádraží bylo povražděno 53 lidí, v Dejvicích 20 lidí, v ulici pod Hrabovou 20 lidí atd.. Členové SS postupovali s velkou brutalitou. Vraždili a hnali lidi před tanky jako živé štíty . Ve městě se rozhořely prudké boje, při nichž obránci využívali s úspěchem ukořistěné pancéřové pěsti, jimiž zničili mnoho tanků a obrněných vozidel. Situace byla kritická pro obě soupeřící strany. Od dopoledních hodin probíhala jednání mezi ČNR a zástupci německé armády. Nakonec došlo k dohodě a v pozdních odpoledních hodinách byly zastaveny boje . Velitel Wehrmachtu v Protektorátu generál Rudolf Toussaint podepsal v 16:00 kapitulaci a jeho vojsku byl umožněn volný odchod z Prahy.
9. květen – osvobození Prahy
9. května 1945 po čtvrté hodině ranní přijely do centra Prahy první Leljušenkovy tanky do Dejvic, kde se krátce střetly s německými obránci. Poté se rozdělily a ve dvou proudech pokračovaly na Pražský hrad. Rybalkovy tankové jednotky projely ze severu do Kobylis již po třetí hodině ranní, pokračovaly do Libně a čekaly několik hodin před Trojským a Libeňským mostem. První ruský tank přijel na Klárov asi o půl deváté. Byl to střední ruský tank T34/85 s číslem I-24.
První tank č. I/24 Gončarenka v Praze 9. května 1945; Foto: Wikimedia Commons
Další ruský tank č. I-23 přejel Mánesův most a pokračoval dále do Starého města a uvádí se, že byl také prvním tankem Rudé armády na Staroměstském náměstí. Začaly střety mezi jednotkami Rudé armády a poslední částí německých vojsk, kterým se nepodařilo z Prahy uniknout. Během dne byla Praha čištěna od německých fanatických odstřelovačů, kteří se zabarikádovali ve vyšších patrech budov nebo ve střechách a stříleli sovětské vojáky i české civilisty v ulicích. Jednalo se převážně o příslušníky SS, kteří tvořili velkou část německých vojsk. Už v devět hodin ráno 9. května mohl maršál Koněv hlásit nejvyššímu vojenskému velení Sovětského svazu, že „ Praha byla plně osvobozena a očištěna od nepřítele “ . Tentýž den do Prahy dorazily průzkumné jednotky 2. Ukrajinského frontu maršála Malinovského.
9. květen 1945 v Praze; Foto: Wikimedia Commons
Zdroj: Wikipedia.org
Zpracoval Rudolf Hruboň