Nacionální socialismus (zkráceně nacismus) byla krajně pravicová totalitní ideologie oficiálně uplatňovaná diktaturou v Německu v letech 1933–1945 (tzv. Třetí říše) prostřednictvím Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP) vedené Adolfem Hitlerem.
Charakteristika nacismu
Nacismus vznikl spojením koncepce fašistického státu (zahrnující vůdcovský princip) a rasistických teorií o nadřazenosti árijské rasy a o pokroku skrze konflikt mezi vyšší a nižší rasou, řešený podrobením či likvidací nižší rasy. Nacistická ideologie dále čerpá z antikapitalistického socialismu , přivlastňuje si prvky kolektivismu či sociální demagogie (vyhovující nižším vrstvám), antibolševismu (vyhovující vyšším vrstvám), nacionalismu (umožňující získat podporu konzervativních sil) a antisemitismu. Filosofická podstata nacismu obsahuje prvky výrazného iracionalismu, okultismu a esoterismu. Ottova encyklopedie uvádí pro heslo nacismus (národní socialismus), že jde o totalitní ideologii založenou na vypjatém nacionalismu, rasismu, prvcích socialismu, militarismu a antisemitismu .
Nacismus a náboženství
Nacistický režim uzavřel účelové spojenectví s velkými křesťanskými církvemi . Uchopení moci Adolfem Hitlerem v roce 1933 vyvolalo nadšení v mnoha bohoslovcích i laicích a hnutí Německých křesťanů získalo během prvních měsíců roku 1933 většinu v reprezentativních orgánech církví na všech úrovních. Němečtí křesťané nebyli samostatnou organizační jednotkou, ale názorovou platformou, která do tradiční luterské teologie inkorporovala vůdcovský princip, německý šovinismus, militarismus, rasismus a antisemitismus . Konkordát (mezinárodní smlouva uzavřená mezi Vatikánem a jiným státem, která většinou řeší práva, záležitostí a svobody vyznání pro katolickou církev v daném státě) papeže Pia XI. s Hitlerovým režimem však přispěl k začlenění katolíků do nacistického režimu.
Příčiny podpory nacismu
Za příčiny počáteční vysoké podpory nacistického hnutí jsou považovány:
Nacionalismus, v té či oné formě běžný v 19. a 20. století.
Nesnášenlivost k Židům, judaismu i sionismu – tradiční antisemitismus.
Krize autority v Německu, široká poptávka po “vládě tvrdé ruky” , která překoná nepořádky demokracie.
Odmítnutí komunistické ideologie jakožto židobolševické, strach z revoluce.
Vysoké válečné reparace po první světové válce, které Německo nebylo schopno splácet, celospolečenský otřes z výsledků války.
Ekonomická krize, vysoká inflace zapříčiněná též reparacemi, nakonec nekontrolovatelná, a z ní vznikající chudoba.
Nedostatečně vyvinutá demokracie, odevzdávání osudu do rukou „elit“ , touha po silné autoritativní vládě.
Vliv nacistů po válce
Více než 60 let po válce vyšlo najevo, že vliv bývalých nacistů na poválečné vlády v Západním Německu byl ve skutečnosti větší, než se původně předpokládalo . Ještě v roce 1957 tvořili bývalí nacisté až 77% vedoucích pracovníků na západoněmeckém ministerstvu spravedlnosti. Západoněmecké ministerstvo zahraničí pomáhalo nacistům na útěku. První poválečný spolkový kancléř Konrad Adenauer měl za svého hlavního poradce a spolupracovníka bývalého nacistu Hanse Globkeho , který se jako právník na ministerstvu vnitra podílel na tvorbě protižidovských norimberských zákonů. Globke umožnil mnoha bývalým nacistům práci v západoněmecké zpravodajské službě BND. Spolkový kancléř v letech 1966-1969 Kurt Georg Kiesinger byl před rokem 1945 členem NSDAP, stejně jako prezident Walter Scheel. Nacistickou minulost mělo celkem pětadvacet západoněmeckých ministrů . Nacistickou minulost měli také někteří rakouští ministři. Bývalý rakouský prezident a generální tajemník OSN Kurt Waldheim byl podle rakouského magazínu Profil za války členem štábu, který organizoval deportace řeckých Židů do nacistických vyhlazovacích táborů.
Zdroj: Wikipedia.org
Zpracoval Rudolf Hruboň