JINDŘICH KAREL
Server Seznam Zprávy uveřejnil před několika dny druhou část rozhovoru s „šéfem“ Bezpečnostní informační služby Michalem Koudelkou, ve kterém dotyčný pán tlumočil úvahy o tzv. ruské páté kolně v České republice, dezinformacích, atd.
Rozhovorů se uveřejňují v České republice stovky každý den, ale tento „rozhovor“ je něčím zcela vyjímečným. Zprostředkovává vzhled „do duše“ a fungování režimu i respondenta samotného.
Především nutno zmínit, že úkolem Bezpečnostní informační služby je zabezpečování informací o záměrech a činnostech namířených proti demokratickým základům, svrchovanosti a územní celistvosti České republiky, informací o zpravodajských službách cizí moci, informací o činnostech ohrožujících státní a služební tajemství, informací o činnostech, jejichž důsledky mohou ohrozit bezpečnost nebo významné ekonomické zájmy České republiky, a také informací týkajících se organizovaného zločinu a terorismu.
Bezpečnostní informační služba používá k plnění úkolů různé prostředky a vyvíjí při plnění úkolů různou činnost, mezi kterou patří například sledování osob, o kterém rozhoduje ředitel Bezpečnostní informační služby, popř. jím určený vedoucí organizačního útvaru.
Bezpečnostní informační služba zveřejňuje výroční zprávy , ve kterých se chvástá například tím, že spolupracuje se soudy, atd.. Přitom spolupráce se soudy nepřipadá z procesně právního pohledu v úvahu, neboť soudy ( tedy tzv. na papíře ) mají rozhodovat nezávisle, striktně podle zákona a jsou v rámci rozhodovací činnosti zcela mimo vliv kohokoliv a jakékoliv složky. Tedy už samotné chvástání Bezpečnostní informační služby o spolupráci se soudy něco napovídá.
„Provoz“ Bezpečnostní informační služby stojí české daňové poplatníky více, než 7.000.000.000,00 Kč ročně, a výsledky její činnosti lze vidět na politickém, ekonomickém a právním stavu České republiky po panování totalitářů, estébáků a skrytě též komunistů za dobu od roku 2013 dosud, včetně vládnutí současného politického slepence.
V České republice došlo v roce 2020 za přihlížení a možná za pomoci Bezpečnostní informační služby k zavedení definitivně protiústavního pořádku, vysokými představiteli státního aparátu nejsou respektovaná zákonem stanovená pravidla, a tzv. rovnost před zákonem se stala pouhou líbivou frází, napsanou na „zatuchlém“ papíře.
Bezpečnostní informační službu úkoluje prezident a premiér.
Pan Koudelka prohlásil, že Česká republika je demokratickou zemí a právním státem. K tématu „dezinformace“ řekl,že nemá slovo dezinformace úplně v lásce, protože je docela obecné, a tím relativně snadno zpochybnitelné s tím, že si myslí, že bychom měli raději používat slovo, kterému rozumí každý. A to je slovo lež. Lež je podle pana Koudelky jako opak pravdy, lež jako jasná snaha jejího autora ovlivňovat své okolí. Pan Koudelka šel přitom ještě dál, a rozvedl svojí úvahu o lži. Prohlásil, že lež je odjakživa velice zrádná a nebezpečná zbraň. Neopomenul zmínit, že to dezinformátoři vědí., a v té souvislosti zmínil, že dezinformace nebo lživou propagandu považuje za jedno z nejvážnějších rizik.
Pan Koudelka se rozvyprávěl také o tzv. aktivizaci páté kolony. Míní, že pátá kolona je pestré uskupení lidí. Od těch, kteří ze šíření dezinformací ekonomicky profitují, přes ty, kteří naprosto nesouhlasí s demokratickým řádem u nás a s prozápadním směřováním České republiky, až po zoufalce, kteří za svůj životní neúspěch obviňují všechno jiné než sami sebe. A všichni ti lidé, říká pan Koudelka, šíří lži s cílem naši společnost oslabit, rozbít, rozložit. A že se začínají dneska aktivizovat, burcuje pan Koudelka, to je podle jeho mínění vidět. Stačí se prý podívat na televizi nebo na internet. V době, kdy bychom všichni měli stát jednotně spojení a připravení dělat vše ve prospěch této země, slyšíme kritiku vlády, slyšíme kritiku klíčových postav zákonodárného sboru, postěžoval si.
Má pravdu ten pan Koudelka. Dezinformace a lživá propaganda je jedním z nejvážnějších rizik. To se potvrdilo právě za vlády Andreje Babiše, když lži a propaganda namířená proti milionům lidí vyvolala nenávist, politickou segregaci, životní tragedie, osobní ztroskotání a sociální likvidací různých lidí napříč společenskými vrstvami. Naopak bývalých estébáků a podobné svoloče se rozvrácení společnosti, existenční beznaděj milionů lidí s proti oficiálním názorem nijak nedotklo. Ti vždycky uměli těžit z cizího neštěstí.
Podle pana Koudelky lze zahrnout do páté kolony v České republice každého, kdo kritizuje politiky, případně se potýká ( často v důsledku hovadského vládnutí estébáka ) s existenčními problémy.
Jenomže ono to není tak černobílé a jednoduché, jak se to snaží pan Koudelka veřejnosti předestřít.
Státní aparát funguje v současné době ( vlastně už od roku 2012 ) na principu ignorace zákonem stanovených pravidel, postupů a na ignoraci právním pořádkem stanovené dělby moci. Legislativa je nastavena prokorupčně a umožňuje doslova zametat pod koberec jakékoliv protiprávní jednání představitelů státu nebo úředních osob jako takových.
Státní aparát útočí na oponenty různě. Někdy skrze děti, jindy skrze nedobrovolné hospitalizace na psychiatrii, někdy skrze vykonstruované kauzy, zabírání majetků, ukládání nedůvodných povinností k peněžitému plnění, psychický teror, fyzický teror, atd.. V průběhu let se vrátil státní aparát dokonce k tomu, že vybízí nespokojené/nepohodlné občany k vystěhování z České republiky.
To jsou fakta. To jsou výstupy z konkrétních kauz, veřejně dohledatelné informace.
Kdo se pokouší hledat ochranu u moci soudní, ten bývá nemile překvapený. Hulvátství, šikanózní zacházení, nadávky od ústavních činitelek/soudkyň a další výjevy nejsou ničím neobvyklým.
Represe funguje v naší zemi zejména vůči nepohodlným lidem, kteří nemají reálně žádná práva.
V běžném životě se projevuje takové žití mimo zákonem garantovanou ochranu například tak, že když někdo nepohodlný čelí výhrůžkám, nenávisti nebo cíleným útokům na práva osobnostní, tak policejní orgán odkládá věc s odůvodněním, že se nepodařilo ustanovit pachatele, ačkoliv v identických případech, pokud je obětí kdokoliv jiný, než nepohodlný člověk, tak se daří efektivně pachatele odhalit.
Samo za sebe hovoří, že státní aparát s konečnou platností přestal řešit šíření fašisticky motivované nenávisti, kterou produkuje jistý jedinec z Řeporyj. Oprávněně lze mít v tomto ohledu Řeporyje za doslovné hnízdo zla, kterému je potřeba věnovat mimořádnou pozornost. Jsem rád, že na tom začala panovat shoda.
V běžném životě platí, že když si nepohodlný člověk zažádá o informaci, tak mu není sdělena, případně je mu předložena k úhradě cena za sdělenou informaci v ceně přes 140tis. Kč. Vyjímkou nebyl ani případ, kdy soud vyinkasoval za podání do protokolu poplatek 1tis. Kč, na jehož vybrání neměl nárok, a peníze vrátil teprve po roce a čtvrt v okamžiku, kdy čelil exekuci.
Policejní orgány a státní zastupitelství coby nástroj pro potírání nepohodlných aktivit slouží jako nástroj pro kriminalizaci těch, které není možné z nějakého důvodu uklidit na psychiatrii, a týká se i praktik v rámci nečistého politického boje. Pravidla trestního řádu jdou při pronásledování nepohodlných lidí stranou. To je realita, ověřitelná z veřejně dostupných zdrojů.
Téměř vůbec se nehovoří o zdravotnických zařízeních, která fungují pod Ministerstvem obrany a Ministerstvem vnitra.
Totalitní režimy využívají k upevňování svojí moci vedle dalších prostředků také lidské zdroje. Ostatně i sám pan Koudelka hovořil otevřeně o tom, že Bezpečnostní informační služba funguje stejně jako fungovala Státní Bezpečnost. Mezi takové zdroje patří aktivní udavači, ale také ( v českých poměrech zejména ) bývalí agenti Státní Bezpečnosti či podobné existence. Za nejhorší lze považovat takové, jejichž složky byly zlikvidované prioritně, a kteří tedy nefigurují v seznamech agentů.
Jedná se zpravidla o osoby, které v rámci běžných činností profesních či občanských shromažďují dobrovolně a ne vždy pro peníze různé informace o různých lidech. S těmi následně pracují, a o lidech, u kterých „detekuji“ nějakou ekonomickou nebo politickou „zajímavost“ začínají podávat informace například nynější Bezpečnostní informační službě nebo jejich zpřízněným kolegům, kteří se stále pohybují v okruhu Bezpečnostní informační služby nebo například v okruhu organizační skupiny Ministerstva zahraničí.
Některé takové osoby disponují nezanedbatelnou ekonomickou silou, kterou získaly na úkor běžných lidí, kteří měli smůlu, že se zapletli do obchodních aktivit právě s bývalými estébáky, a v konečném důsledku je to stálo vedle majetku, rodiny a přátel také zdraví. Jistá příbramská kauza dokonale ilustruje, jak vypadá setkání s estébákem v obchodním světě. Ostatně ani setkání s expremiérem Babišem nebylo pro jeho obchodní oběti o nic lepší.
Čas od času dojde ale také na setkání s bývalými estébáky, kteří dobře umí škodit. Vědí co a hlavně kam a jak napsat. Takové osoby škodí všem, a jenom proto, že je to uspokojuje. Za poněkud zarážející lze považovat to, že zejména Bezpečnostní informační služba na „hlášení“ od takových osob nejenom že reaguje, ale podílí se s největší pravděpodobností na vyřazování lidí, o kterých udání pojednávají ze života. Založí na takové lidi složku, a je vystaráno.
Jeden takový konkrétní případ se stal shodou okolností v Praze. Jedna paní ( říkejme jí Jaruška ) ráda často hovořila s pejskaři. Vystupovala před svým okolím jako místní největší chudinka, a působila dojmem trochu hloupoučké ale jinak hodné paní. Bylo by na dlouhé popisování, kolika lidem dokázala ublížit, na kolik lidí napsala udání. Ale ve stručnosti mohu shrnout, co uměla udělat se mnou a s mým okolím. Sama mi řekla, jaké má možnosti ubližovat lidem, řekla mi, co všechno o mě napsala a kam. Sama mi řekla, že se mi začne dařit zle, a řekla mi, co všechno o mě zjistila. Nestačil jsem se divit, tomu co mi řekla, a hlavně jsem byl překvapený tím, jaký důvod k tomu měla. Důvod byl jednoduchý. Nechtěl jsem jí seznámit s jistými cizinci, o kterých chtěla něco vědět, a řekl jsem jí v jednom rozhovoru na téma „udavači“, že ze svých postojů bych neustoupil ani kdyby to pro mě bylo výhodné, a nedonášel bych pro peníze. Také jsem jí řekl, že režimy, které pronásledují občany pro politický názor, předem prohrávají. Protože ten kdo bojuje proti někomu za peníze stojí tváří v tvář přesvědčení, které penězi nelze přeplatit.
A co řekla, to se stalo. Začaly mi chodit předvolání na policii, na úřady, přišel jsem o klienty, přišel jsem o spoustu přátel, a začalo se mi dařit zle. U soudů jsem měl problémy, při vstupu do budovy začala hledat justiční stráž zbraně mezi listy papíru, apod.. Okolí se na mě začalo dívat jinak, lidé se kterými jsem se vídal na úřadech, na poště, v obchodech nebo při venčení psa se se mnou přestali bavit a někteří si dokonce i odplivli.
A tak jsem se rozhodl, že využiji možnosti zeptat se, a zeptal jsem se Bezpečnostní informační služby ( ve zkratce řečeno ) jestli na mě něco mají a jestli na mě něco vedou. Odpověď by měla znít asi tak, že nic na mě nevedou, protože k tomu ani není důvod. Omyl. Bezpečnostní informační služba mi zaslala zcela jinou odpověď, ze které jsem vyrozuměl, že na mě vedou složku, ale nesdělili co v ní je.
Jaruška mě a ještě mému kamarádovi úporně škodila déle než rok. Jednoho dne už to došlo tak daleko, že jsem napsal na Ministerstvo obrany ( říkala, že působila i pro Vojenské zpravodajství ) a také na Bezpečnostní informační službu. O obsahu zprávy se šířit nebudu, ale po krátké době Jaruška „přesídlila“ do jiné části Prahy. Vím kam, a jsem rád, že do daného místa nepotřebuji cestovat a nehrozí, že bych jí potkal.
A tak se ptám. Co tady pan Koudelka vykládá o právním státu? Nechápu. Ale jsem přesvědčený o tom, že máme dostatečně nastavenou legislativu na to, abychom v případě obměny lidí na určitých místech právní stát znovu vybudovali. Ovšem bez těch dam a pánů, kteří sedí na svých místech dnes.
V právním státě by nebylo možné, aby se úzká skupina osob stala samozvaně nedotknutelná, aby fungovala zcela mimo zákon a aby vládla jenom ústně sdělovanými přáními.
Jsem mimořádně nadšený z toho, že se občané začali aktivizovat, a že jim začala docházet trpělivost.
The post Zpravodajec nebo zoufalec? first appeared on Pravý prostor .
