URZA
Lidé v karanténě tráví spoustu času na Internetu; a píší tam spoustu věcí. Některé očekávatelné, jiné překvapivé. Za nejvíc zarážející však považuji různé variace následujícího tvrzení:
„Díky pandemii se jasně ukázalo, že stát nutně potřebujeme, neboť je nezbytný; snad už to došlo i anarchistům.“
Prosím? Vidím dobře? Sním, či bdím? Sdílíme společnou realitu?
Ač anarchokapitalista, snažím se být ke státu v dobách krize shovívavý; dokonce uznávám smysluplnost některých opatření vlády ( tady je důkaz ). Přesto mi však připadá, že v současné krizi se ukazuje neschopnost, zbytečnost, nepotřebnost a škodlivost státu ještě mnohem zřetelněji než obvykle. Státní propaganda a etatismus bohužel způsobují, že lidé zjevná selhání státu odmítají vidět; případně je vnímají jen jako selhání jednotlivce.
V tomto textu chci shromažďovat své poznatky z období pandemie; nejspíš je budu v průběhu času doplňovat. Pro zachování určité míry přehlednosti mám v plánu se spíše odkazovat na jiné texty než se příliš rozepisovat.
Selhání bezstátní společnosti!
Spousta lidí se domnívá, že bezstátní společnost by si s pandemií vůbec neporadila. Proč? Prostě proto, že žijí ve světě ovládaném státy, takže si bezstátní řešení nedovedou ani představit. Ve skutečnosti taková řešení existují; napsal jsem o nich článek na Mises.cz .
Ale trh by zareagoval pomalu…
Možná; to se těžko odhaduje. Je však absurdní, když to někdo použije jako argument proti volnému trhu. Ten by totiž teoreticky mohl zareagovat pomalu; leč náš stát (i drtivá většina ostatních) reálně v praxi již pomalu zareagoval. V době, kdy mělo smysl zavřít hranice, nás představitelé vlády ubezpečovali, že situace není vážná, vše je pod kontrolou, nemáme se čeho bát a lety z Číny není proč rušit; také tvrdili, že mají dostatečné zásoby zdravotnického materiálu, což se záhy ukázalo jako bohapustá lež.
Faktem je, že o nákaze koronavirem věděli vládní představitelé měsíce předtím, než se k nám dostal první nakažený; měli spoustu času obrátit se na své poradce, vyhodnotit situaci, zapojit experty, přijmout opatření. Nic z toho se nestalo (a ve zbytku světa také ne – protože špatný není jen náš konkrétní stát, ale ta instituce obecně).
Řada lidí odmítá volnotržní decentralizované uspořádání společnosti s tím, že jde o hezkou teorii, ale v praxi by údajně fungovala jinak (ač jen málokdo řekne jak a proč). Když pak titíž lidé reálně v praxi pozorují selhání prakticky všech států, zoufale pomalé reakce, absolutní nepřipravenost a zavírání hranic až poté, co se nákaza dostane dovnitř, jsou tváří v tvář tomu schopni ignorovat, že stát zcela zjevně neplní ani ty nejzákladnější teoretické funkce, které mu typicky oni sami přisuzují (jako ochrana občanů, včasné reakce na podobné hrozby a tak dále).
Že stát tvoří jen lidé a chybu může udělat každý? No samozřejmě; jen nevidím důvod, proč mi tedy mají vládnout, když nerozeznají nebezpečí o nic dřív než já sám. Že po válce je každý generál? No jistě; ale je třeba si vybrat: Buď obhajujete existenci státu mimo jiné tím, že jej řídí odborníci a expertní týmy, aby mohl zvládat krizové situace – pak však měli vyhodnotit situaci lépe než každý druhý trochu lépe informovaný člověk; nebo jsou to „jen lidé“ jako my všichni – pak ale nelze hájit jejich vládu ostatním nějakou zvýšenou kompetentností.
Centrální vláda zvládá krizové řízení
Ne, nezvládá; ani náhodou. Krásnou reportáž o tom natočila ČT; podívat se na ni můžete zde – půlhodinové shrnutí, jak stát postupuje . Mohlo by se to jmenovat: „Jak se nedělá krizové řízení“.
Premiér se ze situace snaží vytřískat co nejvíc, buduje si image velkého zachránce a slibuje modré z nebe; když však po něm někdo chtěl plnění těch slibů, ujely mu nervy a choval se tak, jak je mu bez PR týmu přirozené – tedy jako buran . Inu, reálný stát v praxi. I komunikace ministerstva zdravotnictví směrem k nemocnicím je tristní (premiér posílal skrze média lidi na testy do Motola v době, kdy tam o tom nevěděli – to vím přímo od tamního personálu; k něčemu podobnému došlo asi i v Brně ).
Krom toho kombinace státního socialistického zdravotnictví, nechutných regulací v oblastí léků (dritvou většinu účinných si nemůžete normálně koupit) a absolutně nezvládnutých „krizových opatření“ bude stát i životy lidí koronavirem nenakažených. Jeden z těch, kdo přežili, napsal článek o tom, že antibiotika dnes zdaleka nemusejí být takovou samozřejmostí ; je to však jen špička ledovce, pročež mrtví své zkušenosti nesepíší.
Senioři taky mohou chodit nakupovat ve vyhrazeném čase. Včera to bylo 10-12, ode dneška to bude 7-9. Pozítří 21-23, pak 10:18 až 12:09, v dalším týdnu bude vyhrazený čas určován operativně pomocí certifikovaných přesýpacích hodin umístěných na ůřadu vlády, které budou online přenášet na ČT3. (Tohle jsem si vypůjčil od D-FENSe ; je to nadsázka, ale ne zas tak moc .)
Rozkrádání zdravotnického materiálu
Stát dostal i ukradl mraky respirátorů. Ve vzniklém zmatku omylem poslal zásahovku oloupit Červený kříž o humanitární pomoc . Lidé tomu tleskali (zejména dokud nevěděli, kdo byl oloupen), protože se v důsledku etatismu a propagandy státu automaticky a zcela mylně domnívají, že když stát někomu něco vezme (nebo dostane; i to se dělo), činí tak „v zájmu těch nejpotřebnějších“; to je absolutně naivní představa. Co se s respirátory stalo? Rozebrali si je úředníci ; takže pak na lékaře a záchranáře v první linii nezbylo , zato úředníci ze Správy a údržby silnic si přišli na své.
Znovu máte na jazyku: „Takhle by to samozřejmě fungovat nemělo; jde o selhání těch úředníků, správně je měli dodat doktorům a záchranářům. Ale nemůžeme přece zanevřít na stát jen kvůli chybám jednotlivců.“? Tak přesně tahle úvaha je důsledkem neschopnosti o státu kriticky přemýšlet (není divu, vychoval nás tak). Jak to? Nejde totiž o náhodné selhání jednotlivců, ale o vlastnost toho systému. Ti úředníci nejsou andělé, jsou to obyčejní lidé; takže celá řada z nich rozhodně bude chránit nejprve sebe a své rodiny, až pak cizí doktory. Nemusí se nám to líbit, ale bylo by nekonečně naivní předpokládat, že tak jednat nebudou (protože budou; a klidně nakoupí za naše peníze i nejnovější iPhony pro krizový štáb , protože telefony za 25 tisíc ke své práci zajisté nutně potřebují).
Co byste mi řekli v debatě, do které bych zcela vážně přišel s tím, že trh vyřeší současnou krizi tak, že všichni bohatí se semknou a budou ze všech sil jen pomáhat chudým bez ohledu na vlastní životy a rodiny? Pak totéž řekněte sobě, pokud předpokládáte, že politici a státní úředníci budou distribuovat zdravotnický materiál nejprve doktorům a záchranářům a až potom budou řešit zdraví svých rodin.
Stát zatne tipec obchodování se zdravotnickým materiálem!
Ano, zatne; a způsobí tím nedozírné škody, za které mnozí zaplatí životem. Volný trh je totiž schopen zajistit zboží; byť za peníze, ale dokáže to. Centrální plánovač nedokáže dodávat ani toaletní papír (vyzkoušeno za minulého režimu). Mnozí argumentují, že je přece krize, takže tak důležitý úkol musíme nechat státu; na to říkám, že se asi zbláznili. Budu-li mít dva způsoby, jak získávat zboží, jeden – volnotržní – zaručeně spolehlivý (byť třeba někdy drahý), zatímco druhý – státní – prokazatelně nefunkční (a v konečném důsledku ještě dražší, což však mnozí nevidí), který asi využiji v době krize? Jen blázen bude v době krize zkoušet to, co zatím pokaždé selhalo, místo toho, co se opakovaně osvědčilo.
V tomto textu vysvětluji , proč zastropování cen či dokonce zákaz obchodování se zdravotnickým materiálem nevyhnutelně způsobí jeho nedostatek. Mimochodem, než budeme chtít po státu, aby někomu „zatnul tipec“, doporučuji si položit a zodpovědět tuto otázku .
Důsledky ignorace ekonomických zákonitostí na sebe nedely dlouho čekat; každý soudruh v historii, co se snažil centrálně plánovat ekonomiku, vždy selhal – bez výjimky ( přesto to stále zkoušejí ). Bohuže tu nejde jen o nějaké poučky z ekonomie; má to dopad na reálný svět a lidské životy – státní řízení páchá v praxi nedozírné škody .
Ačkoliv první starostí socialistů není nákaza, nýbrž to, aby na ní nějaký podnikatel nevydělal, střety zájmů politiků a státních úředníků jsou v pohodě , taktéž nejrůznější podezřelé firmy čile obchodující s ministerstvem zdravotnictví – v krizi není čas řešit detaily ( a podezřelých dodavatelů stále přibývá ); zatímco každého drobného prodejce drahých roušek musíme nemilosrdně zakleknout (třeba obec Šlapanice se na sociálních sítích chlubila zásahem proti jakési trafice s rouškami za 65 korun; ale po nasdílení na ankap fórum je tam lidi začali prudit, takže už to stáhli – odkaz tedy nedodám; a policie také nemá nic lepšího na práci než bránit tomu, aby se respirátory mohly dostat mezi lidi ).
Zbytečné regulace
Ty jsou všudypřítomné; v době krize však škodí ještě více než normálně. Ačkoliv nemáme dostatek desinfekcí, majitel lihovaru je nesmí vyrábět, protože k tomu nemá povolení (o nějakou dobu později je začal prodávat premiér – muž v neustálém střetu zájmů ; jeho firma samozřejmě povolení má). V době, kdy se virus začal šířit po České republice a stát neměl dostatečné kapacity k testování nakažených, měly zas soukromé laboratoře zákaz testovat ; ministr se k tomu řekl vtipné: „Není možné, aby se každý testoval, jak uzná za vhodné.“ Slovenská soukromá laboratoř nabízela testy za pouhých 30 euro; stát to zakázal a za několik dnů zase povolil – dle některých spekulací to zakázala tehdejší končící vláda proto, aby čísla nakažených začaly rychleji narůstat až za působení další vlády.
Je libo milion rychlotestů ? Každý by se mohl otestovat normálně sám doma; jenže smůla, úředníci to tak nechtějí – prostě to zablokovali . Přitom se ukazuje (například v Jižní Koreji), že plošné testování funguje dost možná daleko lépe než jiná opatření.
Totalitářské tendence
Moc korumpuje; a absolutní moc korumpuje absolutně. Vyhlaste výjimečný stav a dejte politikům volnou ruku; za chvíli pro ně nebude problém nejen nárokovat si roušky, ale také dělat ze studentů nevolníky (a na Slovensku nejen z nich ). A protože má vláda potřebu neustále vyvolávat ve voličích pocit, že něco dělá, jsou zapotřebí velkohubá prohlášení o represivních opatřeních; což by byl pořád ten lepší případ, v tom horším by se jednalo o přípravu zavádění totalitních prvků do naší společnosti . Nemluvě o tom, že pandemie a výjimečný stav poskytují ideální příležitost protlačit parlamentem nepopulární fízlovací zákony a dát tajným službám nevídané špehovací pravomoci .
Posilování pravomocí silových složek je jedním ze základních kamenů každého totalitního státu; a lze na to jít mnoha způsoby . Podobně jako plošné sledování . A zavření českých hranic směrem dovnitř je jedna věc; ale co jejich uzavření směrem ven? Po dlouhé době se též střílelo na hranicích ČR s Polskem . Alfou i omegou každého totalitního státu je omezování svobody slova a projevu; a policie vyhrožuje kritikům státu (zde je celkem irelevantní, jak moc výhružky nakonec splní; k autocenzuře dochází už na základě hrozby).
Další průser na úplně jiné frontě představuje ČNB a její nákup státních dluhopisů , což může mít katastrofální následky ( v nejhorším případě hyperinflaci ); i z toho důvodu to normálně zakazuje zákon, leč máme výjimečný stav, takže fuck it . Drtivá většina veřejnosti vůbec nechápe závažnost dopadů, takže to lidé berou jako jednu zprávu z mnoha; naopak „odborníci“ ve vládě, kteří by to chápat měli, tohle iniciují, protože už připravili dvousetmiliardový schodek rozpočtu a už se těší, jak si budou kupovat voliče. Rozdat ty peníze lidem by však bylo ještě moc krásné; ve skutečnosti možná stát raději začne sám podnikat a odkupovat podniky, které potopil .
Je zajímavé, jak se EU „stará“ o ochranu našeho soukromí, když jde o možnost buzerovat všechny kolem (GDPR); oproti tomu všichni operátoři mají nejen povoleno (ale dokonce i nařízeno) sledovat naši polohu a uchovávat její historii, což je jeden z nejcitlivějších údajů vůbec – jenže tohle využívají fízlové, takže je to „v pohodě“. A když pak na věc přijde, ukazuje se, že i celá GDPR má v sobě už z návrhu zadní vrátka pro státní moc (zpracování dat je zákonné, je-li „nezbytné pro splnění úkolu prováděného ve veřejném zájmu nebo při výkonu veřejné moci“); takže tu máme masivní sledování lidí, ke kterému není třeba žádného souhlasu .
V USA zas Trump přechází do módu sovětského centrálního plánovače a nutí zkrachovalé, odkoupené a stále zadlužené GM vyrábět ventilátory . V Čečensku vláda taktéž zaspala a konejšila občany; pak se probrala a začala je střílet – inu, taky způsob. Pákistánští doktoři zas nechtěli léčit bez ochranných pomůcek; tak dostali přes držku od silových složek. Francouzští policajti také dostali pravomoci, takže se opájejí mocí při posuzování, jak mají ženy řešit menstruaci – a vložky byly vyhodnoceny jako zbytný luxus . A bombarďáci až do konce jsou v Turkmenistánu; tam bychom se mohli inspirovat: Když lidem zakážeme o koronaviru mluvit, třeba zmizí!
Diktatura nemusí nezbytně nutně znamenat totalitu; leč jak myslíte, že dopadne, když bude diktátorem Babiš? Návrh už je na stole . Babiš to zahrál dost chytře; nechal to navrhnout svého ministra. Kdyby to prošlo, usedl by na trůn; když se však naštěstí zvedla vlna odporu, návrh sám odsoudil – a popřel, že o něm vůbec věděl ( což se pak ukázalo býti prokazatelnou lží ; to už však voliče nezajímá). V Lánech si zas můžeme připomenout Farmu zvířat . A pomoc musí probíhat jen na nařízení shora; jinak lidi v nouzi zaklekáváme . Krom toho stát samozřejmě podpoří na něm závislé; a potopí ty nezávislé (slibem stát nezarmoutí; praxe je však někde úplně jinde ).
A samotné vyhlášení nouzového stavu není právě v pořádku ; jednak je možná nulitní, ale především má vláda v takovém případě určit práva, která omezí… což se nestalo. Takže omezí všechna? A když nemáme žádná omezení, není proč si dělat hlavu ani třeba se svobodou projevu; pryč s ní !
Závěr
Ze strany vlády a státu vidím především chaos, zmatek, neprofesionalitu a selhávání; převážně nikoliv v podobě náhodných chyb jednotlivců (ač k nim taky dochází), nýbrž systémové nefunkčnosti až škodlivosti instituce státu jako celku. Absolutně odmítám námitky, že volný trh by teoreticky situaci nezvládal řešit; vždyť nějaké zbytky zdeformovaného trhu jsou to jediné, co zde – státu navzdory – alespoň nějak funguje (kupříkladu výrobce desinfekce vyráběl tak dlouho, dokud to stát nezatrhl; soukromé laboratoře též testovaly do zákazu, někdy i jemu navzdory). V praxi jsme naopak svědky absolutního selhávání státu. Budeme před tím stále zavírat oči a tvářit se, že lepší úředníci a lepší politici by reagovali jinak? Ostatně když se podíváme do zahraničí, téměř nikde to o moc lepší není. To proto, že stát reálně není schopen plnit funkce, kterými obhajuje svou existenci.
Urza