Většina lidí pravděpodobně neví, že u soudu může jako svědek mluvit každý, kdo disponuje informacemi důležitými pro řízení, a nikoli jen ten, kdo je s věcí nějak spojený. A tak se stalo, že mě právník Jiří Musil navrhl jako svědka a já se v této pozici ocitl u Okresního soudu v Kladně.
Úvaha byla oprávněná. Na vývoji elektromechanických komponent systémů řízení akcelerace jsem se podílel v od roku 2012 do roku 2020. Zhruba od roku 2015 do roku 2020 jsem byl odpovědný za veškeré jejich testování u největšího nezávislého výrobce automobilových dílů. Trochu neskromně věřím, že toho není moc, co bych se ještě mohl o pedálech, škrtících klapkách, aktuátorech turbodmychadel a podobném automobilním haraburdí dozvědět. Takže ano, disponoval jsem nepochybně informacemi souvisejícími s předmětem řízení.
Nicméně celou dobu jsem si připadal jako Marisa Tomei ve filmu Můj bratranec Vinny , když popisovala soudu v Alaba-blbý-bamě, jaké stopy na silnici zanechá při rozjezdu Buick Skylark.
V tomto posledním dílu záměrně nebudu zabíhat do právních záležitostí. Nejsem s nimi seznámen a v tomto případě jsem o to ani nestál. Moje role byla jiná.
Od začátku jsem byl přesvědčený, že Blaňára odsoudí, protože tak to tady prostě funguje. Justice drží nepsanou, ale zcela zjevnou generální linii, že řidič je odpovědný za všechno, protože musí předvídat a přizpůsobit a všechny tyhle gumové věci. Jedná se o důsledek obrovské společenské nerovnováhy a dlouholetého ohýbání práva pouze jedním směrem, v jejíchž důsledku se vždy a bez výjimky hledá vždy vina u řidiče. Na druhé straně jsem si říkal, že ať si Blaňára klidně odsoudí, pokud k tomu najdou důkazy, ale ten posudek to nebude. Současně musí uznat, že ten autobus nebyl v pořádku. A to byl můj cíl. Šel jsem do toho i přes mizerné vyhlídky; byl jsem konstrukcí i stavem pedálu v osudném vozidle naprosto znechucen, otráven a vnitřně jsem neakceptoval, že je vůbec možné uvést na trh, prodávat a provozovat takový nebezpečný krám. Taková věc vůbec neměla vyjet z té jejich francouzské fabriky.
Nebyl jsem přítomen u prvního hlavního líčení, a to je asi největší škoda, protože tam se znalec Hanzlík rozhodl spekulovat ve velkém. Podle mého byl panáček zralý na další stížnost. Tak si například vyfabuloval, že funkci kick-down (znalcovým slovníkem „systém kick-down“) lze aktivovat nejen sešlápnutím plynového až dolů, ale také rychlým sešlápnutím. Nicméně taková znalecká úvaha nemá oporu v dokumentaci k vozidlu a navíc by takový způsob ovládání vozidla byl pro řidiče zcela nepředvídatelný.
Snažil se tak pravděpodobně zalepit díru, na kterou v jeho posudku nebyla odpověď, tedy jak se ta funkce mohla vůbec aktivovat, když vyžaduje sešlápnutí pedálu až na doraz, a k tomu řidič za předpokladu normálně fungujícího pedálu neměl žádný důvod. Odpověď na základní otázku, tedy jak byl nastaven výstup z pedálu na plný plyn, jsem se nedozvěděl.
Pro dokreslení úrovně debaty, ocitoval bych úvahu pana znalce na téma automobilové elektroniky:
Ale na základě takových věcí se taky strkají lidi do basy.
Druhé hlavní líčení se odehrálo už za mojí přítomnosti. Vzal jsem si s sebou jednu zkušební zprávu k pedálu APM 6.2, jehož vývoj jsem svého času vedl a což je pedál pro lehké užitkové vozidlo, a ukázal soudu, co to zhruba obnáší analyzovat plynový pedál tak, abychom o něm mohli říct, že je OK. Vysvětlil jsem, že to není jednoduchá součástka, ačkoli tak vypadá. K tomu jsem samozřejmě přihodil svoji obligátní hlášku, že jedna věc je zkoumání v komerční sféře pro vývojové účely, ale pro účely trestního řízení očekávám analýzu ještě rozsáhlejší. Zkritizoval jsem také znalcův posudek, na kterém jsem celkově nenechal nit suchou.
Pan znalec, jakmile se ocitl pod tlakem, začal „objevovat“ různé další skutečnosti, které sice v rámci svého zkoumání zjistil nebo „zjistil“, ale z nějakého důvodu je neuvedl v posudku. Bylo to místy až komické, a musím říci, že reakce předsedy senátu Jirounka na toto „vytahování králíků z klobouku“ byla velice mírná. Až na několikátý pokus, kdy znalec Hanzlík opět něco „měl, jen to tam neuvedl“ vypěnil a uložil panu znalci, aby hodil na stůl všechno, co má. Tak to musel pan znalec pustit. Nicméně pokládám za zcela nepřípustné zkrácení práv obhajoby, kdy se až v průběhu řízení překvapivě objevují další odborné poznatky, které existovaly od začátku a nebyly součástí žaloby.
Dále jsem se musel pověnovat mythbustingu znalcových mouder z prvního jednání, například za pomoci momentové charakteristiky motoru vysvětlit, proč vozidlo se spalovacím motorem nemůže zrychlovat donekonečna. Průběžně jsme přitom zabředávali do zákeřného světa fyziky pro šestou třídu základní školy, tedy výklad pojmů rychlost, zrychlení, síla a překvapivými souvislostmi mezi nimi, jako třeba že pokud chcete s vozidlem zrychlovat, musíte odněkud dodat energii. Také jsem soudu popsal to, co znalec neudělal, tedy jak ten elektronický plyn vůbec funguje a jaké chyby dovede ten systém automaticky rozpoznat v rámci vlastní diagnostiky a jaké ne. V ten moment jsem byl nucen zaskočit prázdnou soudní síň informací, že pokud někdo nebo něco uvedlo elektrický výstup z pedálu do stavu „plný plyn“, není to chybový stav, protože vozidlo nemá jak poznat, zda si řidič plný plyn přeje nebo nepřeje. Další z těchto překvapivých informací, které jsem do soudní síně vnesl byla, že ta „diagnostika“, kterou pan znalec pokládá v podstatě za vševědoucí, dovede rozpoznat jen ty chybové stavy, které někdo v minulosti definoval jako chybové stavy, a že jich rozhodně není zas tak moc.
Pro zajímavost přednáška pana znalce na téma funkční bezpečnosti:
Systém hlídá systém. A ten hlídá další systém. Tak jest, vše je bezchybné, hlídané mnoha systémy. To je tak báječné.
Jen tak pro info, signál z pedálu plynu nejde přes žádnou „sběrnici“, jde na vstup AD převodníku řídící jednotky motoru.
Žaloba se nezmátořila k žádnému výraznějšímu odporu, dalo by se říci, že z posudku páně Hanzlíka po této návštěvě a poměrně dlouhé, asi dvouhodinové svědecké výpovědi mnoho nezbylo. Nicméně jeden bod zůstal otevřený. Předseda senátu vyslovil otázku, která byla kruciální. Jak si tedy myslím, že se tedy stalo, že ten autobus náhle zrychlil. A na to jsem tehdy neměl jak odpovědět. V květnu 2021 jsme byli na samém počátku zkoumání celé věci.
Jak to já mám asi vědět. Nyní, rok poté. Co tedy všichni celou tu dobu dělali? Koukal jsem z okna soudní síně na kancelář pirátské poslankyně Šípové a zachvátil mě akutní pocit, že jsem v nějaké absurdní hře.
Druhé moje vystoupení u soudu se odehrálo v srpnu 2021. Zde jsem již měl střelivo. Měli jsme za sebou prohlídku autobusu, několik formálních i méně formálních výměn informací se stuttgartským compliance oddělením Bosche a různých dalších odborných konzultací tu a tam. Ještě zbývalo najít způsob, jak získané informace úzce odborného charakteru dostat do hlav lidem, kteří jsou zcela mimo obor. Již při prvním stání jsem narazil na ten problém, že v soudní síni není možné kreslit nebo psát, protože tam chybí flipchart nebo něco obdobného, a není tam možné ani promítat, protože jakési předpotopní prezentační zařízení s maličkým LCD fungovalo jen v některých místnostech. Tak jsem udělal to, že jsem v rámci přípravy nachystal trojici prezentací, které jsem ve stejnopisech předal předsedovi senátu, obhajobě i obžalobě, a na základě nic vysvětlil soudu, co si myslím o dodatečných datech, které znalec Hanzlík v rámci svých analýz sice vyprodukoval, ale nikomu neposkytl, co jsem viděl na pedálu na předmětném a referenčním vozidle a co si myslím o designu toho pedálu. Bylo to ale velmi únavné, zvláště pro mě, protože k různým technickým diskusím jsem byl zvyklý používat jednoduché skicy a prezentační prostředky tak, jak je to v této době snad normální.
Nakonec jsem druhého spíče opět trvajícího více než dvě hodiny jsem se vyslovil, že pedál se zaseknout musel, že to byla pouze otázka času, určitě se již zasekl předtím v jiném autobuse, jen za méně nešťastných okolností a zasekne se v budoucnu zase nějakému jinému Blaňárovi v jiném Kladně, protože jeho bezpečnost je nedostatečná a je to prostě zmetek.
Při třetí návštěvě v říjnu 2021 jsem byl přítomen jen jako veřejnost. Nejzajímavější součástí tohoto třetího jednání byla výpověď technika z jakési servisní organizace, která provádí úpravy a údržbu autobusů Iveco. Ten, aniž by slyšel cokoli z toho, co jsem u soudu uvedl já, spontánně řekl, že ví o tom, že tyto pedály se občas zaseknou, protože jejich uložení zarezne a že se s tím už setkal. Mluvilo tom naprosto klidně, jako by se nechumelilo, bylo vidět, že je to pro něj normální světa běh, něco jako „už deset minut čekám na tramvaj“. Také tam někdo uvedl, že někteří řidiči jako prevenci prostříkavají pedály sprejem na čištění CDček.
Málem mě trefilo, musel jsem pak jít na vzduch. Na takto punkový přístup k nechtěné akceleraci jsem přece jen nebyl dosud zvyklý. Dochází těm lidem, jak nebezpečná hračka může být dvanáct tun těžký autobus?
Pan znalec v průběhu řízení postupně procházel procesem určité konvergence, kdy pochopil, že asi vím, o čem mluvím a že mě nepřechytračí, tak se přizpůsobil a spolupracoval. Na konci celého procesu jsme se už dokázali na různých věcech i shodnout. Asi se někde dovzdělával. Přesto jsem z jeho posudku nebyl vnitřně tak docela v pořádku. Kulantně řečeno, pro účely trestního řízení mi připadal hrubě nedostatečný po všech stránkách, tedy metodické, technické i analytické. Ale nemám mu to za zlé, vždy můžete dělat něco lépe, když vás k tomu někdo nebo něco motivuje. Ryba smrdí od hlavy a dokud brněnskou výdejnu kulatých razítek povedou ti, co jí vedou, budou se strkat lidi do basy na základě takových šílených papírů, a někdy i horších.
Dalších jednání jsem se už neúčastnil, nakonec to bylo časově náročné a vše, co jsem chtěl říct, už jsem řekl.
Z předsedy senátu Štěpána Jirounka jsem měl smíšené pocity. Jedná se nepochybně o inteligentního muže se strukturovaným myšlením. Jednání si drží pod kontrolou. Ačkoli netechnik, nechával si věci vysvětlit a jen ojediněle jsem byl nucen sahat k takovým těm různým zjednodušujícím „příkladům z reálného života“. Na druhé straně mi vadilo, že nebyl ani náhodou nestranný a v řízení soustavně znevýhodňoval obhajobu. Také nedokázal zůstat nad věcí a zbytečně sahal k osobním útokům na obhájce Jiřího Musila, kdy ho různě káral za jeho horlivost a asertivitu, která mi osobně nepřipadala nijak extrémní. To je snad normální, že se obhájce snaží a jedná v defenzívě aktivně, nebo snad pan předseda senátu očekává, že obhajoba bude součástí obžaloby jako ve Skřiváncích na niti? Rozhodně to nebyl nestranný soudce a mělo to značný osobní rozměr. Musil se mu prostě nelíbil. Nicméně, pokud se někdo nechá tak dalece ovládat sympatiemi a antipatiemi ke konkrétním lidem, asi by neměl vykonávat povolání, které je na nestranném přístupu založeno.
Koho naopak předseda senátu za horlivost kárat nemusel, byla státní zástupkyně Klára Loudová. Pochybuji, že po většinu času brala na vědomí, co se to kolem ní děje. Na začátku nejspíš adoptovala teorii pana znalce o nějakém bájném „systému kick down“, který nutí autobusy jezdit jako splašené. Řidič Blaňár spustil nevhodným způsobem jizdy tento zapeklitý „systém“ a tak je vinen, protože kdyby ho nespustil, tak by se nic nestalo. Postupy paní státní zástupkyně při výrobě pachatelů byly svého času popsány docela přiléhavými výrazy na Právním prostoru , kde byl popisován případ piráta, tentokráte počítačového, který byl popotahován dva roky po soudech, protože si dovolil přeprogramovat Playstation. Myslím, že státní zastupitelství by mohlo pro nadcházející léta vyhlásit nové motto, které by mohlo znít například „My můžem všechno“.
S panem znalcem, potažmo paní státní zástupkyní jsem souhlasil pouze v jednom, a to sice že řidič mohl autobus zastavit brzdou. To čistě z technického hlediska jistě mohl řidič udělat a bylo by to nejspíš účinné, protože u normálního vozidla je brzdící moment asi třikrát vyšší než hnací, jinak řečeno, brzdy jsou vždy víc než motor. Za takových okolností by navíc údajně řídící jednotka měla plynový pedál odpojit. Aspoň to říkali.
Nedovedu však z psychologického hlediska posoudit, zda po řidiči je vůbec možné v tak krátkém čase tuto reakci požadovat, protože na něco podobného nejsou řidiči školeni a správná reakce na nechtěnou akceleraci není popsána v manuálu k vozidlu. Nesouhlasil jsem s oběma v jejich nesmyslných úvahách o použití jakéhosi tlačítka STOP, obdoby total stopu na strojích, které pan znalec vypodobnil jako nějaký „SCRAM“ autobusu, nicméně toto tlačítko bylo mimo zorné pole řidiče a jeho účinkem bylo zastavení motoru, nikoli nouzový stop busu.
Pan Blaňár a jeho přítelkyně paní Yvetta byli pro mě oba ukázkou, co se stane, když vezmete obyčejné lidi a hodíte je do soukolí justice v medializované kauze. Nepřál bych to nikomu. Můj respekt k řidičům autobusů obecně tímto řízením vzrostl. Posadí vás do nějakého ojetého opotřebovaného krámu, maximální odpovědnost, nulová právní podpora, máte zkontrolovat vozidlo, ale nemáte na to čas, znalosti ani prostředky, vzadu padesát cestujících a jeď. To jsou hodně těžce vydělaný prachy. Určitě je méně rizikové a lépe placené vyrábět pachatele v klidu v kanceláři na státním zastupitelství a teoretizovat, že někde tam vzadu za vámi je takové jako tlačítko a to když zmáčknete, tak se splašený autobus zastaví.
Z neznalosti systému udělal pan Blaňár velkou chybu hned na začátku. Přijal strategii svého původního obhájce postavenou na účelovém doznání, což zahrnovalo prefabrikovaný omluvný dopis pozůstalým. Upřímně, být rodičem toho nešťastného dítěte a dodat mi někdo takový blábol plný frází, tak bych ho odeslal na čelistní chirurgii. Kromě toho, že to bylo zcela kontraproduktivní a nijak mu to nepomohlo, podaroval tím žalobu univerzálně použitelným nevyvratitelným argumentem.
Byl jsem přítomen vyhlášení rozsudku 26.10.2021, protože mě zajímalo, jak to dopadne. Jak v řízení také kritizoval obhájce Jiří Musil, kladenský soud asi nebyl tak docela informačně těsný, pokud jde o média, takže to bylo s účastí TV Prima a TV Nova. Rozsudkem byl pan Blaňár shledán vinným a dostal rok podmínku a tři roky zákaz řízení.
Soudce Jirounek k tomu uvedl:
„Řídil v nevhodné obuvi, nevěnoval se řádně řízení a nepřizpůsobil rychlost prostoru nádraží a konkrétním podmínkám. Nesprávnou manipulací uvedl autobus do vysoké rychlosti a nezvládl řízení (…)“
Ano, nic jiného jsem nečekal. Je jedno, že autobus měl závadu, přizpůsobit musíte tak jako tak. Konstrukt celého rozsudku byl tak trochu jak z Chytré horákyně. Že sice nelze vyloučit, že s tím autobusem bylo něco v nepořádku, ale přesto že byl řidič povinen předvídat a přizpůsobit apod.
Jiří Musil se na místě odvolal a obratem do médií označil rozsudek za skandální a to on taky byl.
Generální linie se musí dodržovat, to přece nejde, aby se ten ksindl řidičskej úspěšně domáhal spravedlnosti. Bylo by z toho ohromné pozdvižení.
Já jsem svého dosáhl. Soud musel vzít možnost o technickém selhání jako relevantní a také jsem byl rád, že se podařilo obrátit herní pravidla „posudkové spravedlnosti“ a poukázat a mírně řečeno ledabylé metody práce pana znalce, které nepochybně vyvrcholily „zašantročením“ mechanické části pedálu.
Celkově jsem byl však znechucený, ale ne z toho rozsudku. Vadil mi přístup k tomu neštěstí celkově, a to je také důvod, proč jsem napsal tuto sérii článků. Autobus přejede malého kluka a nikdo nechce pořádně vědět proč. Byl jen o málo mladší než můj syn. Nechceme to chápat a nechceme se poučit. Kus pedálu zahodíme do popelnice, vybájíme si nějaké šílené teorie o „systému kick-down“, hlavní je někoho obvinit a potrestat, nejlépe zavřít, aby média a veřejnost byly spokojené, a jede se dál. A tak pořád dokola a dokola, asi dokud nás to nepřestane většinově bavit nebo dokud nebudou kriminály plné (aktuální zaplněnost: 96%).
Další průběh, mám-li vycházet z informací od obhájce Jiřího Musila, proti rozsudku bylo podáno odvolání, které bylo úspěšné. V Kladně rozhodli opět v neprospěch řidiče a tento druhý rozsudek již soud vyšší instance potvrdil. V listopadu 2022 tak bylo podáno dovolání. Jak se obhájce vyjádřil, na konci celého procesu už z původní obžaloby vůbec nic nezbylo.
Nezbývá tedy než věřit, že při formulování dovolání měl Jiří Musil dostatečně ostrou tužku a mimořádný opravný prostředek bude úspěšný. Mohla by se tím otevřít cesta ke stažení těch krámů z provozu.
Nakonec pár dobrých rad, nebo alespoň rad.
Pokud nechcete zažít náhlou nechtěnou akceleraci ve vašem vozidle, zkontrolujte čas od čas okolí plynového pedálu na uvolněné předměty (např. koberečky, různé tlumící hmoty) a nečistoty. Pokud pedál skřípe, jde ztuha nebo v něm něco přeskakuje a vozidlo je v záruce, odvezte ho do servisu. Pokud servisu nevěříte, vyjměte celý modul pedálu z vozidla, důkladně ho prozkoumejte na zapadlé předměty a nečistoty, poškození a zjevné vady. Většinou na něco přijdete. Mazání svépomocí je až ta úplně poslední a nejméně bezpečná možnost. Mějte na paměti, že mazivo funguje jako mucholapka na nečistoty a mazivo také může proniknout do elektroniky, což jí asi neudělá dobře. Neříkám, že by pedál nešel namazat, ostatně v prvovýrobě se také do pedálů aplikují různá maziva, ale chce to dělat s velkým rozmyslem.
V případě, že naznáte, že vaše vozidlo nechtěně zrychluje, důsledně šlápněte na brzdu a silou na ní stůjte, dokud se nezastaví. Nemá cenu čekat, že toho vozidlo samo nechá, protože toho nenechá, pojede už jen rychleji. Máte jen jeden pokus a musíte to udělat násilím a na hulváta. To je jedno, že brzdy budou smrdět a že se zkurví, všechny alternativy jsou horší. Pokud to neprovedete dost rozhodně a budete brzdu jen tak šudlat, brzdy se zahřejí a už nebudou tolik brzdit, nakonec přestanou brzdit úplně. Nezkoušejte použít brzd k udržení rychlosti pod kontrolou, vy musíte co nejdříve zastavit. I tak chvíli potrvá, než se to projeví. Pokud má auto manuální převodovku, sešlápněte spojku. Třetí v pořadí vypněte zapalování. Ale i tak, good luck. Náhlou nechtěnou akceleraci bez varování dovedl při testech bezchybně vyřešit jen jeden řidič z deseti. Poté, co auto zastavíte, budete muset zjistit, proč se to stalo. Nenajdete-li příčinu a neodstraníte ji, stane se to znovu.
Většina aut by měla ignorovat signál z pedálu plynu, pokud je sešlápnuta brzda. Pro někoho je to dobrá zpráva, pro někoho není. Můžete vyzkoušet „zasucha“, zda to vaše auto dělá. Nastavte na volnoběh 3000 rpm a levou nohou šlápněte na brzdu. Otáčky by měly spadnout do volnoběhu (ideálně) nebo na zhruba 1800 rpm (nouzový mód).
Pokud byste se někdy ocitli v podobné situaci jako pan Blaňár, vězte následující:
– jste odkázáni sami na sebe. Zaměstnavatel vás hodí přes palubu jako první, protože přednostně bude hájit svoje zájmy a maskovat svůj šlendrián. I on má trestní odpovědnost a jeho zájmem je, aby celá věc zůstala na rovině individuálního selhání a on se ocitl z obliga
– mějte dopředu jasno v tom, kdo bude váš obhájce. Nejlépe je mít takto „nasmlouvané“ hned dva, kdyby jeden byl třeba na dovolené
– naprosto se zdržte jakýchkkoli obsáhlých výpovědí před policisty na místě. Pokud hodláte uplatnit technckou závadu jako příčinu, oznamte jim to bez dalších podrobností. Jestli potřebují nějaké další vysvětlení, ať si vás předvolají a za přítomnosti právníka. Klidně ať vás strčí do CPZky, pořád lepší dva dny v base teď, než pět let tamtéž později.
– pozor také na jakákoli vyjádření před svědky, jako jsou záchranáři, odtahovka nebo přítomní kolemjdoucí. Většina z nich bude vypovídat a nemáte naprosto kontrolu nad tím, jak vaše vyjádření překroutí nebo do jakého kontextu je uvedou.
– pokud se rozhodnete vypovídat, nepouštějte se do spekulací. Pokud něco nevíte, tak to nevíte. Ať si to policie zjistí, je jich na to dost. Nejlépe bude, když si připravíte krátké prohlášení, ve kterém shrnete fakta a nic dalšího neuvedete.
A úplně nakonec, množí se nám tady takový nešvar, totiž obviňovat z tzv. vinklářství každého, kdo jinému poskytne právní radu, třeba mu poradí takovou složitou a neočekávanou věc, aby nemluvil s policisty, když se ho na něco ptají v druhé osobě a minulém čase. Vězte, že veškeré úkony, které jsem v této věci činil, čas, který jsem strávil a cesty, které jsem vykonal, jsem hradil sám ze svých zdrojů. Výslovně jsem odmítl jakoukoli náhradu ze strany advokátní kanceláře, od pana Blaňára i proplacení svědečného od státu. Ale dělal jsem to rád, což byl můj jediný benefit z celé věci.
31.12.2022 D-FENS
